22 C 195/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 24 195,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 077,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 195,94 Kč od 8. 5. 2021 do 15. 11. 2021 a ve výši 8,50 % ročně z částky 23 495,94 Kč od 16. 11. 2021 do 27. 11. 2021 a z částky 19 077,99 Kč od 28. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 5 117,95 Kč, se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 610 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 24 195,94 Kč s tím, že se co do výše 9 642,94 Kč jedná o náklady související s jeho„ vyvázáním“ ze společného hypotečního úvěru, konkrétně sestávající z účelně vynaložených nákladů ve výši 700 Kč, z úroku za předčasné splacení úvěru ve výši 6 942,94 Kč a ze správního poplatku spojeného s podáním návrhu na výmaz zástavního práva smluvního a zákazu zcizení a zatížení z katastru nemovitostí ve výši 2 000 Kč (zde žalobkyně osvětlila, že žalovaný jejímu partnerovi uhradil částku 2 000 Kč, která však měla představovat poplatek za vklad nového zástavního práva, nikoli poplatek za výmaz původního zástavního práva), které se žalovaný zavázal uhradit v rámci dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení po rozvodu uzavřené mezi účastníky. Co do zbývající částky 14 553 Kč se pak jedná o polovinu splátek hypotečního úvěru, které žalobkyně v plné výši uhradila po rozvodu manželství, neboť účastníci byli z tohoto hypotečního úvěru ve vztahu k bance zavázání společně a nerozdílně, a má tudíž vůči žalovanému nárok na regresní úhradu poloviny splátek. Žalobkyně se totiž v předmětné dohodě nezavázala přebrat hypoteční úvěr k výhradní úhradě. Tzv.„ vyvázání“ žalovaného z hypotečního úvěru bylo ze strany žalobkyně řešeno uzavřením nové smlouvy o hypotečním úvěru se [právnická osoba], [anonymizováno], která částku odpovídající nesplacené části původního hypotečního úvěru zaslala původnímu věřiteli, tj. společnosti [právnická osoba] S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou shora uvedených nároků požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto nároků, a to ode dne následujícího po převzetí předžalobní výzvy ze strany žalovaného, tj. ode dne 8. 5. 2021, do zaplacení.

2. Žalovaný nerozporoval, že se žalobkyni zavázal uhradit účelně vynaložené náklady spojené s „ vyvázáním“ z hypotečního úvěru, přičemž tyto účelně vynaložené náklady v částce 700 Kč je ochoten zaplatit (což také následně učinil). Rozporoval však, že by byl povinen nahradit žalobkyni zaplacené úroky za předčasné splacení úvěru, neboť se nejedná o náklady související s jeho vyvázáním z hypotečního a banka má nárok pouze na účelně vynaložené náklady. Tato částka tak dle jeho mínění představuje nějaký ze strany žalobkyně neuhrazený nárok. Nevidí rovněž důvod, proč by měl žalobkyni hradit polovinu splátek hypotečního úvěru uhrazených z její strany za měsíce leden 2021 a únor 2021 po rozvodu manželství. Dle jeho mínění se žalobkyně, ačkoli byl on uveden v předmětné smlouvě u úvěru jako dlužník, zavázala v rámci uzavřené dohody vyvázat jej z tohoto závazku a splátky, na jejichž úhradu vznikl bance nárok po rozvodu manželství, měly jít k tíži žalobkyně, když právě okamžik rozvodu manželství by měl být rozhodný z hlediska jeho„ ochrany.“ Podotkl, že on sám nemohl„ vyvázání“ svým jednáním jakkoli ovlivnit a žalobkyně nese vinu na tom, že ke dni rozvodu manželství nedošlo k jeho„ vyvázání“ z hypotečního úvěru a bylo nutno zaplatit další dvě splátky. Jestliže by jej pak žalobkyně„ vyvázala“ z hypotečního úvěru již v době rozvodu, tak by předmětné splátky hradila již sama a fakticky úhradou splátek umořovala svůj dluh. Pokud jde o správní poplatek spojený s podáním návrhu na výmaz zástavního práva smluvního a zákazu ztížení a zatížení z katastru nemovitostí ve výši 2 000 Kč, tak tuto částku již osobně uhradil partnerovi žalobkyně a jestliže mělo jít o správní poplatek za vklad nového zástavního práva, tak nevidí důvod, proč měl platit poplatek za něco, co se ho netýkalo. Zdůraznil, že v období od 20. 2. 2019 do 27. 7. 2020 platil splátky úvěru on sám. Konečně vyslovil nesouhlas s tím, že by měl žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení. Žalobkyně mu totiž neposkytla písemnost z banky obsahující vyčíslení těchto účelně vynaložených nákladů a není mu jasné, proč případně právní zástupkyně žalobkyně nepřiložila tuto písemnost k předžalobní výzvě, aby tak podložila oprávněnost nároku. Z tohoto důvodu tedy z jeho strany nemohlo dojít k úhradě, v důsledku čehož byla posléze podána žaloba a náklady na právní zastoupení by měly jít k tíži žalobkyně.

3. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaný v průběhu řízení, konkrétně pak dne 16. 11. 2021, uhradil částku 700 Kč a žalobkyně proto vzala žalobu co do této částky částečně zpět. Následně vzala žalobu částečně zpět ještě co do částky 4 417,95 Kč představující část úroků za předčasné splacení úvěru, neboť ze strany žalovaného došlo opět po podání žaloby i k úhradě této částky, a to konkrétně dne 28. 11. 2021.

4. Vzhledem ke shora uvedenému soud řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky 5 117,95 Kč, zastavil tak, jak to předpokládá § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, který stanoví, že„ žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela“ ve spojení s § 96 odst. 2 občanského soudního řádu, dle kterého„ je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.“ 5. Mezi účastníky tedy nebylo sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena dohoda, v níž se žalovaný zavázal nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s jeho„ vyvázáním“ z úvěru. Sporné však mezi nimi bylo to, zda zbývající části úroků vyčíslených ke dni splacení úvěru představuje účelně vynaložený náklad spojený s vyvázáním žalovaného z úvěru, zda má žalobkyně vůči žalovanému právo jak na úhradu poplatku za návrh na výmaz zástavního práva, tak i poplatku za návrh na vklad nového zástavního práva, a konečně, zda má žalobkyně vůči žalovanému právo na regresní náhradu poloviny splátek uhrazených za měsíce leden 2021 a únor 2021.

6. Z předmětné dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení ze dne [datum] soud zjistil, že v článku III. této dohody se žalobkyně zavázala zajistit, že žalovaný nebude dlužníkem u společnosti [právnická osoba] z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným na straně dlužníků a shora uvedenou společností na straně věřitele. Tuto smlouvu žalobkyně rovněž doložila a z této je zřejmé, že celková výše poskytnutého úvěru činila 3 762 000 Kč a že tento úvěr byl určen výhradně ke koupi nemovitosti – pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a byl zajištěn zástavním právem k těmto nemovitostem, přičemž se účastníci zavázali tento úvěr splácet společně a nerozdílně spolu s úrokem ve výši 2,34 % ročně v měsíčních splátkách po 14 553 Kč. Nemovitosti financované z finančních prostředků získaných na základě smlouvy o úvěru měly pak dle dohody připadnout do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalobkyně byla povinna podat návrh na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu, avšak až poté, co bude žalovanému předložena písemnost z banky, v níž bude uvedeno, že žalovaný již není dlužníkem z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný se pak v článku IV. dohody zavázal uhradit veškeré náklady související s jeho vyvázáním ze společného hypotečního úvěru, tedy uhradit veškeré poplatky, které společnost [právnická osoba] bude účtovat v souvislosti s ukončením jeho dlužnické pozice ve smlouvě o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] dále správní poplatek spojený s návrhem na výmaz zástavního práva smluvního a zákazu zcizení a zatížení z katastru nemovitostí. Konečně bylo v článku VI. výslovně dohodnuto, že se každý z účastníků pro dobu po rozvodu manželství stává výlučným vlastníkem finančních prostředků uložených na bankovních účtech znějících na jeho jméno.

7. Jak plyne z doloženého dopisu ze dne 26. 2. 2021 adresovaného žalobkyni ze strany společnosti [právnická osoba] (na tuto společnost v důsledku fúze sloučením přešlo jako na nástupnickou společnost veškeré jmění společnosti [právnická osoba]), obdržela tato společnost oznámení žalobkyně o úmyslu splatit celý úvěr poskytnutý na základě výše uvedené smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Žalobkyni bylo sděleno, že se nejedná o případ předčasného splacení předvídaného zákonem bez úhrady účelně vynaložených nákladů, tudíž je povinna uhradit nejpozději do 31. 3. 2021 jednak jistinu úvěru v částce 3 577 286,72 Kč, úrok v částce 6 975,71 Kč (po odečtení přeplatku ve výši 32,77 Kč) a účelně vynaložené náklady ve výši 700 Kč. Dle sdělení společnosti [právnická osoba] došlo k vypořádání úvěru dne 22. 3. 2021, přičemž částka 700 Kč představovala poplatek za předčasné splacení úvěru mimo fixační a výroční období ve výši administrativních nákladů banky a úrok ve výši 6 975,71 Kč byl vyčíslen do data předpokládaného splacení úvěru, avšak vzhledem k tomu, že k připsání mimořádné splátky došlo dne 11. 3. 2021, byl vzniklý přeplatek ve výši 4 417,95 Kč navrácen na účet žalovaného, jak dále dosvědčuje potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady (jednalo se o částku, kterou žalovaný následně přeposlal na účet žalobkyně, o čemž informoval její právní zástupkyni e-mailem ze dne 29. 11. 2021 a o kterou v důsledku této skutečnosti vzala žalobkyně podanou žalobu zpět). K tomuto pak společnost [právnická osoba] doložila konečný výpis z úvěrové účtu adresovaný žalovanému dokládající, že ke dni 22. 3. 2021 byly veškeré pohledávky vzniklé z titulu předmětné smlouvy o úvěru vypořádány, potvrzení o tom, že za období od 1. 1. 2021 do 22. 3. 2021 byly z předmětného úvěru zaplaceny úroky v celkové výši 16 553,39 Kč a dopis adresovaný žalovanému, v němž mu byl oznámen vznik přeplatku na úvěrovém účtu ve výši 4 417,95 Kč. Doložený výpis z účtu žalované dále dokládá, že dne 27. 1. 2021 žalobkyně uhradila úvěrovou splátku ve výši 14 553 Kč a dne 22. 2. 2021 uhradila další úvěrovou splátku opět ve výši 14 553 Kč a doložená historie pohybů na účtu žalovaného dokládá, že v období od 20. 2. 2019 do 27. 7. 2020 byly z účtu žalovaného hrazeny úvěrové splátky.

8. Finanční prostředky sloužící k předčasnému splacení shora uvedeného úvěru byly ze strany žalobkyně získány tím způsobem, že uzavřela další smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru se společností [právnická osoba], což bylo zjištěno přímo z této smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dále z printscreenu z mobilního internetového bankovnictví. O čerpání tohoto úvěru požádala žalobkyně dne [datum], jak je patrné z doloženého návrhu na povolení čerpání, přičemž dle doložených potvrzení o provedení platby žalobkyně následně hradila splátky tohoto úvěru.

9. Dále bylo z doloženého návrhu na vklad a příjmového dokladu zjištěno, že žalovaná dne [datum] podala návrh na vklad zástavního práva k výše uvedeným nemovitostem a zákazu zcizení nebo zatížení výše uvedených nemovitostí a za tento návrh uhradila poplatek ve výši 2 000 Kč. Svědek [jméno] [příjmení] pak vypověděl, že mu žalovaný osobně předal tuto částku 2 000 Kč. Ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí posléze došlo s účinky ke dni [datum] a rovněž došlo s účinky ke dni [datum] také ke vkladu vlastnického práva žalobkyně, což vyplývá z doložených vyrozumění.

10. K úhradě veškerých pohledávek vzniklých žalobkyni vůči žalovanému byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou, jejíž odeslání dne 5. 5. 2021 žalobkyně prokázala podacím lístkem a jejíž doručení žalovanému dne 7. 5. 2021 dokládá potvrzení České pošty.

11. Pokud jde o žalobkyní požadovanou částku ve výši 14 553 představující polovinu splátek, které žalobkyně uhradila věřiteli společnosti [právnická osoba] za měsíce leden 2021 a únor 2021, je třeba říci, že k úhradě dlužných splátek úvěru byli žalobkyně i žalovaný zavázáni vůči věřiteli společně a nerozdílně tak, jak s tím počítá § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a věřitel tudíž mohl požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Okamžik nabytí účinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů pak určuje § 738 odst. 1 občanského zákoníku:„ Dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.“ K zániku společného jmění přitom dochází dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. V tomto případě tak společné jmění účastníků zaniklo dnem [datum] a předmětná dohoda nabyla účinnosti téhož dne (s výjimkou ustanovení týkajících se práv k nemovitým věcem). Splátky za měsíce leden 2021 a únor 2021 tedy již žalovaná hradila ze svých výlučných finančních prostředků, tudíž má vůči žalovanému nárok na regresní náhradu části těchto splátek, a to dle § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, který stanoví, že„ nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, pak má každý z manželů právo žádat, aby mu bylo nahrazeno to, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek“, což výslovně konstatoval i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp.zn. 22 Cdo 3779/2014. Dle § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku se má za to, že„ podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné“ a žalovaný byl proto povinen žalobkyni nahradit právě jednu polovinu splátek, když mezi účastníky nedošlo k dohodě o tom, že ke dni účinnosti dohody žalobkyně převezme veškeré závazky vzniklé z titulu původní smlouvy o úvěru, nýbrž se pouze zavázala zajistit, že žalovaný nebude dlužníkem do budoucna, aniž by bylo uvedeno konkrétní datum, k němuž se tak nejpozději stane. Soud se přitom domnívá, že žalobkyně zajistila„ vyvázání“ žalovaného z předmětného úvěru prostřednictvím refinancování z jiného úvěru ve zcela přiměřené lhůtě po zániku manželství. Jestliže žalovaný uváděl, že v období od 20. 2. 2019 do 27. 7. 2020 platil splátky úvěru on sám, tak zde je třeba zdůraznit, že tyto splátky byly hrazeny ještě v době trvání manželství a byly hrazeny ze společného jmění, nikoli z výlučných prostředků žalovaného. To výslovně plyne z § 709 odst. 1 občanského zákoníku, v němž se uvádí, že„ součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství.“ 12. Dále vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na úhradu zbývající části úroku vyčísleného ke dni splacení úvěru, neboť tento úrok představoval náklad, jenž bylo nutno uhradit v důsledku předčasného splacení a tedy také náklad související s vyvázáním žalovaného z úvěru. Na hrazení úroků z titulu smlouvy o úvěru po dobu jejího trvání má pak banka nárok; pokud by nicméně byl žalovaný toho názoru, že banka v souvislosti s jeho vyvázáním z hypotečního úvěru účtovala částky, na něž neměla nárok, je třeba tento nárok napadnout v jiném řízení vůči samotné bance.

13. Konečně je dle názoru soudu opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na úhradu poplatku za výmaz zástavního práva smluvního a zákazu zcizení a zatížení z katastru nemovitostí, kdy tato povinnost byla výslovně dohodnuta v předmětné dohodě. Žalovaný přitom, jak bylo uvedeno výše, předal partnerovi žalované částku 2 000 Kč, přičemž však bylo sporné, zda se jednalo o poplatek za výmaz starého zástavního práva či za zápis nového zástavního práva. Soud přitom uvěřil výpovědi svědka [příjmení], který uvedl, že výše uvedená částka, kterou od žalovaného obdržel, byla určena k jinému účelu, a že s touto skutečností byl žalovaný obeznámen a při předání částky neprojevoval jakýkoli nesouhlas. Má-li tedy žalovaný za to, že žalobkyni prostřednictvím svědka [příjmení] uhradil něco, na co žalobkyni (nejen podle dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení) neměla nárok, je třeba se vrácení této částky domáhat v jiném řízení.

14. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo požadovat z přiznaných nároků úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Tento úrok žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyni byl požadovaný nárok z většiny přiznán a ve zbývající části bylo řízení zastaveno z důvodu částečné úhrady ze strany žalovaného po podání žaloby, tedy pro chování žalovaného po podání žaloby. Žalobkyně byla tedy úspěšná i v této části, když k částečnému zastavení došlo v důsledku procesního zavinění na straně žalovaného. Soud tak přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Nelze se ztotožnit s názorem žalovaného, že žalobkyně zavinila, že muselo být řízení zahájeno, když mu neposkytla písemnosti z banky obsahující vyčíslení účelně vynaložených nákladů a neprokázala mu tak oprávněnost svého nároku. Žalovaný měl totiž (jakožto spoludlužník z titulu smlouvy o úvěru) možnost tyto informace získat přímo od banky. Nadto žalovaný z většiny předmětný nárok neuznal ani následně v průběhu řízení. Jedinou povinností samotné žalobkyně před podáním žaloby bylo zaslání tzv. předžalobní výzvy a tuto povinnost žalobkyně prokazatelně splnila. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 210 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci celkem šest úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé – žaloba, podání ve věci samé – vyjádření k odporu žalovaného, účast na jednání dne 18. 11. 2021 a účast na jednání dne 11. 1. 2022), za které jí náleží odměna. Sazba mimosmluvní odměny činí za jeden úkon právní služby v souladu s § 7 bodu 5 advokátního tarifu 2 100 Kč a dále právní zástupkyni žalobkyně náleží v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon. Celkem tak náklady žalobkyně činí 15 610 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně si nadto účtovala ještě další dva úkony spočívající v doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů k výzvě soudu. Nutno však konstatovat, že v rámci těchto podání právní zástupkyně nereagovala na případné nově předestřené argumenty druhé strany ani nereagovala na vývoj řízení, nýbrž doplňovala skutková tvrzení, která byla pro posouzení věci od počátku podstatná a měla být již součástí samotné žaloby. Jestliže součástí samotné žaloby nejsou, pak soud pochopitelně vyzve k jejich doplnění, avšak náklady s tím spojené nelze považovat za účelně vynaložené a nelze považovat za opodstatněné přiznání odměny za tyto úkony. Takový postup by totiž mimo jiné nebyl spravedlivý vůči osobám, které podají k soudu od počátku perfektní žalobu. Soud tedy právní zástupkyni žalobkyně odměnu za další dva úkony nepřiznal.