22 C 195/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 12 187,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 847,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 847,40 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 174,97 Kč se řízení zastavuje.

III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 152,23 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 855,84 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 187,24 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 5. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , RČ, , platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 2. 2023, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s příslušenstvím do 5. 1. 2024. Tato smlouva byla uzavřena v elektronické podobě po provedení registrace žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že těmito informacemi nedisponuje. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplatil. Uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem pouze částku 9 152,60 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 11 703,24 Kč zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 907,97 Kč, paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 117 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 6. 9. 2023 do 4. 10. 2023 ve výši 134,67 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 11 703,24 Kč za dobu od 10. 10. 2023 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 30. 7. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 057,97 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 117 Kč s tím, že tak činí po revizi žalovaných částek.

3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do požadovaného kapitalizovaného úroku, paušálních náhrad nákladů na upomínání a co do smluvní pokuty (tj. celkem co do částky 4 174,97 Kč) zastavil. Předmětem žaloby tak zůstala částka 11 703,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky od 10. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 134,67 Kč a smluvní pokuta ve výši 217 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 5. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , RČ, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve 12 měsíčních splátkách dle rozpisu. Dne 5. 2. 2023 pak byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena další smlouva o úvěru splatném ve splátkách téhož čísla (tj. č. , RČ, ), dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 14 286,73 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím v 11 měsíčních splátkách dle rozpisu splátek. Ve smlouvách se strany dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí smluv byly Obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách, které žalobkyně doložila. Smlouvy byly uzavřeny za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, dle kterých je k uzavření první smlouvy třeba generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a provedení verifikační platby klientem a k uzavření každé další smlouvy je třeba generování návrhu smlouvy věřitelem a kliknutí na tlačítko „uzavřít smlouvu“ v uživatelském profilu klienta. Odeslání verifikační platby ve výši 0,01 Kč dne 20. 6. 2019 dokládá výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, na němž je u názvu protiúčtu viditelné jméno žalovaného. Dle dalšího doloženého výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 5. 12. 2022 zaslána ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného částka 15 000 Kč. Dopisem ze dne 6. 7. 2023 (upomínka) upozornila právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného na dlužnou splátku a vyzvala jej k okamžitému zaplacení dlužné částky. Opakovaně jej k úhradě dluhu vyzvala dopisem ze dne 5. 8. 2023 (opakovaná výzva k úhradě). Dopisem ze dne 5. 9. 2023 pak právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že celý úvěr zesplatnila a vyzvala jej k jeho okamžité úhradě; dle podacího lístku byl dopis odeslán téhož dne.

6. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 10. 2023, jehož odeslání dne 16. 10. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem a v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 27. 10. 2023. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných pohledávek vzniklých z titulu úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2024 odeslanou dle podacího archu dne 2. 2. 2024. Dále žalobkyně doložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, z něhož plyne, že se žalovaného dne 14. 11. 2023 na jeho adrese pokusil zastihnout pracovník žalobkyně.

7. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy (smluv)o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

9. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Žalobkyně přitom ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy (smluv) úvěruschopnost žalovaného a výslovně uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými informacemi ani důkazy.

11. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“12. Předmětnou smlouvu (smlouvy) tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

13. Žalovaný již uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 9 152,60 Kč, proto soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve zbývající výši 5 847,40 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o zesplatnění pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky a jehož odeslání dne 5. 9. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byl žalovanému dopis doručen dne 8. 9. 2023. Jelikož dle výzvy byl žalovaný povinen provést úhradu ihned, tj. do druhého dne (9. 9. 2023), tak ode dne následujícího, tj. ode dne 10. 9. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok požadovala v zákonné výši 15 % ročně, soud tedy žalobkyni úrok z prodlení v této výši přiznal.

14. Zbylé nároky uplatněné žalobkyní byly soudem zamítnuty, neboť jistina ve výši 5 855,84 Kč byla již uhrazena a dále co se týká požadavků žalobkyně na úroky z prodlení, soud připomíná, že se žalovaný dostal do prodlení až dne 10. 9. 2023, tudíž na kapitalizované úroky z prodlení za období od 6. 9. 2023 do 9. 9. 2023 z částky 11 703,24 Kč (v částce 19,23 Kč) a na úroky z prodlení z částky 5 855,84 Kč za období od 10. 9. 2023 do 4. 10. 2023 (v částce 60,16 Kč) žalobkyni nárok nevznikl. S ohledem na výše uvedené nevznikl žalobkyni nárok ani na úroky z prodlení z částky 5 855,84 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení. Dále soud žalobu zamítl také co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, neboť tyto náklady vzniklé v souvislosti s osobní návštěvou terénního pracovníka žalobkyně v místě bydliště žalovaného se nejeví jako účelné. V situaci, kdy žalovaný nereagoval na předchozí výzvy k úhradě (zesplatňující dopis ani výzvu spojenou s oznámením o postoupení pohledávky), se nejevilo jako důvodné očekávat, že žalovaný dlužnou částku uhradí po osobní urgenci. Jako zcela postačující a adekvátní krok se pak jevilo zaslání předžalobní upomínky před podáním žaloby.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. V dané věci žalobkyně zavinila zastavení řízení ohledně částky 4 174,97 Kč po revizi žalovaných částek (jedná se o neúspěch žalobkyně ve věci). Právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný. Jelikož mu v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.