22 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce sídlem Adresa zmocněnce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované vyklizení nemovité věci – bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, (dále také jen „bytová jednotka“). Z podané žaloby vyplynulo, že nájemní smlouvou ze dne 1. 7. 2023 žalobkyně pronajala bytovou jednotku žalované, a to na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 (s možností prodloužení na základě písemné dohody stran). Nájem skončil k datu 31. 12. 2024, avšak žalovaná k tomuto dni a ani v okamžiku podání žaloby bytovou jednotku nevyklidila a nepředala ji žalobkyni, přestože ji k tomu žalobkyně písemně vyzvala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření především rozporovala účinnost nájemní smlouvy, potažmo dobu trvání nájmu. Trvala na tom, že žalobkyně sice nájemní smlouvu podepsala elektronicky již 1. 7. 2023, avšak žalovaná doplnila svůj vlastnoruční podpis až dne 5. 7. 2023, kdy jí byla bytová jednotka též fyzicky předána. Z toho žalovaná dovozuje, že smlouva byla uzavřena fakticky až do 5. 1. 2024, neboť teprve toho dne uplynulo třikrát šest měsíců (po dvojím automatickém prodloužení). Z tohoto důvodu byla předžalobní výzva s pokynem k vyklizení ke dni 31. 12. 2024 předčasná. Dále uvedla, že žalobkyně vůbec nerespektovala tíživou finanční situaci, do níž se žalovaná a její rodina dostala, a neposkytla žalované součinnost potřebnou k vyřízení žádosti o dávky státní sociální pomoci tím, že žalované neposkytla dodatek nájemní smlouvy a rozpis služeb. Žalobkyně rovněž v bytové jednotce nechala dne 23. 1. 2025 odpojit elektřinu a dne 29. 1. 2025 i vodu, což žalovaná považuje ve světle ustálené judikatury za nepřípustné. Konečně si žalobkyně dne 29. 1. 2025 sama bytovou jednotku v doprovodu , jméno FO, odemkla a dala této osobě k dispozici klíče, čímž porušila domovní svobodu; incident vyvrcholil přivoláním hlídky Městské policie a poté žalovaná podala na žalobkyni též trestní oznámení na Policii České republiky.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky, kterou v měsíci červenci roku 2023 pronajala žalované na dobu určitou, a že došlo ke konkludentnímu prodloužení nájmu. Dále žalovaná nezpochybňovala, že dosud v bytové jednotce bydlí, a to spolu s dalšími osobami. Jednou z těchto osob je též druh žalované pan , jméno FO, , který i v rámci své svědecké výpovědi potvrdil, že žalovaná předmětnou bytovou jednotku dosud nevyklidila; o vyklizení se přitom podle jeho slov dozvěděli až ze sdělení, které obdrželi od soudu.

4. Ze skutkového hlediska bylo mezi účastníky sporné především to, kdy skutečně došlo k podpisu nájemní smlouvy datované dnem 1. 7. 2023 žalovanou a k jakému datu žalovaná byt fakticky převzala k užívání. Dále bylo mezi účastníky předmětem sporu, zda žalobkyně dala žalované na začátku roku 2025 souhlas s (dalším) užíváním bytu, či nikoli.

5. Stran právního posouzení se účastníci neshodli jednak na tom, do jakého data došlo ke konkludentnímu prodloužení nájemní smlouvy, tedy od jakého data případně užívá žalovaná bytovou jednotku bez právního důvodu, jednak na tom, zda výzva bývalého právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 11. 2024 mohla mít jakékoli právní účinky, uvádí-li se v ní (dle žalované) nesprávné datum skončení nájmu.

6. Nad rámec nesporných tvrzení soud z provedeného dokazování zjistil, že v minulosti byla žalovaná a její partner , jméno FO, pravomocně shledáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , protože odmítli vyklidit a předat bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , ačkoli k tomu byli povinni na základě (nepravomocného) rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalovaná k tomu nicméně vysvětlila, že se jednalo o nemovitost v původním vlastnictví , jméno FO, , která byla prodána v rámci insolvenčního řízení; jelikož , jméno FO, zpochybňoval platnost tohoto prodeje v civilním řízení, vyčkával, až rozhodnutí ve věci samé nabude právní moci.

7. Přímo z textu nájemní smlouvy datované dnem 1. 7. 2023 soud zjistil, že ji účastníci uzavřeli na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 s možností prodloužení na základě písemné dohody stran (viz čl. 2.1 nájemní smlouvy). Nájemné činilo 14 000 Kč a zálohy na služby 4 500 Kč měsíčně (viz čl. 3.1 nájemní smlouvy), a bylo splatné předem do 13. dne v měsíci na bankovní účet uvedený v čl. 3.2 nájemní smlouvy. Konečně, podle čl. 6.10 nabyla nájemní smlouva platnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami a účinná byla ode dne převzetí bytu. E-mailová korespondence mezi žalobkyní a žalovanou z června roku 2023 dokresluje okolnosti uzavření smlouvy, a to zejména v tom smyslu, že žalovaná prokazatelně souhlasila se zněním nájemní smlouvy (zejména s uzavřením smlouvy na dobu určitou do 31. 12. 2023 a s případným prodloužením).

8. Co se týče data podpisu smlouvy žalovanou a data faktického předání bytové jednotky, z provedených důkazů a procesních postojů účastníků lze s jistotou dovodit pouze to, že se tak nestalo dne 1. 7. 2023, ale nejdříve dne 3. 7. 2023, jak ostatně vyplývá i z e-mailu zaslaného žalovanou žalobkyni dne 3. 7. 2023, v němž žalovaná mj. uvádí: „My na 16h pojedeme k bytu, kde tedy vše podepíšeme a přebereme a hned Vám zavolám.“ Tato reakce navazuje na e-mail z téhož dne, v němž žalobkyně mj. píše: „V návaznosti na náš telefonát potvrzuji dnešní předávku bytu, kterou provede pan , jméno FO, . Jelikož s opravou bytu došlo k termínové změně, dovoluji si navrhnout slevu z nájmu za červenec v částce 1 000 Kč.“. Svědek , jméno FO, potvrdil, že byl předání bytu přítomen na základě pověření ze strany žalobkyně a že k předání došlo „v pondělí odpoledne roku 2023“, na začátku června nebo července; první pondělí v měsíci červenci roku 2023 přitom neslo právě datum 3. 7. 2023. Svědek , jméno FO, dále uvedl, že při předání bytové jednotky, kterému byla přítomna ještě žalovaná a pan , jméno FO, , vyplnil vícero vyhotovení předávacího protokolu i nájemní smlouvy a ta vyhotovení, které svědkovi zůstala, později předal žalobkyni. Samotný předávací protokol ve verzi, kterou v řízení předložila žalovaná, obsahuje pouze první stranu a není datován. Svědek , jméno FO, nedokázal s jistotou odpovědět na otázku, zda jej skutečně vyplňoval (tedy zda písmo je jeho). Naproti tomu originál předávacího protokolu, který předložila žalobkyně, je sice kompletní a nese datum 4. 7. 2023, obsahově se však neshoduje s předávacím protokolem předloženým žalovanou. Svědek , jméno FO, naproti tomu podpořil tvrzení žalované, že k předání bytu došlo teprve 5. 7. 2023. Přesné datum podpisu nájemní smlouvy a faktického předání bytové jednotky se tak v tomto řízení nepodařilo zjistit.

9. Je dále zřejmé, že mezi žalovanou a tehdejším právním zástupcem žalobkyně (advokát , tituly před jménem, , jméno FO, ) probíhala v červenci 2024 korespondence o slevě z nájemného za měsíc červenec předchozího roku. Dále v září 2024 se žalovaná a , tituly před jménem, , jméno FO, pokoušeli dohodnout na termínu podpisu blíže neurčených dokumentů, které se podle všeho měly týkat prodloužení nájemní smlouvy a úhrady dluhu na nájemném. V e-mailu ze dne 17. 9. 2024 nicméně sdělil , tituly před jménem, , jméno FO, žalované, že ukončuje jednání o smírném vyřešení věci a že žalobkyně trvá na tom, aby bytová jednotka byla vyklizena a předána k datu 31. 12. 2024 a aby žalovaná žalobkyni uhradila dluh ve výši 166 500 Kč a náklady právního zastoupení. Reakce žalované na tuto výzvu jsou sice odmítavé, pokud jde o úhradu dluhu, avšak stran skončení nájmu žalovaná akceptovala datum 31. 12. 2024 (ač v průběhu soudního řízení svůj postoj přehodnotila, neboť byl dle jejího vysvětlení výsledkem mylného právního posouzení celé záležitosti z její strany).

10. Dopisem ze dne 25. 11. 2024 znovu sdělil , tituly před jménem, , jméno FO, žalované, že žalobkyně trvá na skončení nájmu ke dni 31. 12. 2024; současně žalovanou vyzval k vyklizení bytové jednotky nejpozději k tomuto datu. Ve tomto dopisu žalovanou rovněž upozornil, že pokud bytovou jednotku řádně a včas nepředá, je zmocněn k podání žaloby na její vyklizení. Z navazujícího e-mailu ze dne 28. 11. 2024 mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, nebylo spolehlivě prokázáno, k jakému dni žalovaná tuto výzvu převzala, nicméně nepopírala, že se tak stalo; rozporovala pouze, zda s ohledem na datum zde uvedené mohla mít výzva předpokládané právní účinky (tj. neobnovení nájemní smlouvy a povinnost bytovou jednotku vyklidit). Tomu, že mezi účastníky i po zaslání předžalobní výzvy probíhala písemná komunikace, svědčí e-mail ze dne 20. 12. 2024, v němž , tituly před jménem, , jméno FO, žalované zopakoval výzvu k zaplacení dlužných částek a k vyklizení bytové jednotky. Konečně k vyklizení bytu byla žalovaná vyzvána též dopisem ze dne 12. 2. 2025.

11. Nájemní smlouvou ze dne 29. 1. 2025 pronajala žalobkyně bytovou jednotku panu , jméno FO, , a to s upozorněním, že se v bytové jednotce zdržuje bez právního důvodu žalovaná, která byt dobrovolně nevyklidila. Tento nájem byl dohodou žalobkyně a , jméno FO, ze dne 12. 2. 2025 ukončen k témuž datu; podle prohlášení předal , jméno FO, žalobkyni klíče od bytové jednotky taktéž dne 12. 2. 2025.K incidentu, který se měl podle tvrzení žalované udát dne 29. 1. 2025 a při kterém měla žalobkyně spolu s dalším mužem (, jméno FO, ) neoprávněně vstoupit do bytové jednotky a narušit tak domovní svobodu žalované a dalších osob zde žijících a ke kterému byla přivolána Městská policie , adresa, , vypovídali jako svědci strážníci městské policie , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Svědci , adresa, a , jméno FO, si celou situaci vybavili pouze v hrubých obrysech, neboť se z jejich pohledu jednalo o nevýznamný incident, k jehož řešení nemá městská policie žádné kompetence (ty má jedině soud v civilním řízení, na které strážníci také přítomné osoby odkázali poté, co ověřili jejich totožnost). Nebyli tudíž schopni odpovědět na otázku (nevybavili si), zda žalobkyně jako pronajímatelka skutečně vyjádřila souhlas s tím, aby žalovaná jakožto nájemce v bytové jednotce nadále a do budoucna setrvala. Svědkyně , jméno FO, uvedla to samé, co její kolegové, ale nad rámec jejich výpovědi výslovně uvedla, že si rozhodně nevybavuje, že by žalobkyně dala žalované přivolení k tomu, aby v bytě zůstala; jádrem celého konfliktu podle jejího dojmu zřetelně bylo, že žalobkyně chtěla, aby žalovaná byt opustila. Svědek , jméno FO, , Anonymizováno, a svědkyně , jméno FO, potvrdili, že žalovaná nakonec umožnila žalobkyni a (jim neznámému) muži vstoupit do bytové jednotky; svědkyně , jméno FO, dodala, že tomuto neznámému muži chtěla žalobkyně pronajmout alespoň jeden pokoj v bytové jednotce, aby „(…) aspoň někdo platil nájem“.

12. Ze sdělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Územního odboru , adresa, , Obvodního oddělení , adresa, (dále jen „policie“) ze dne 14. 3. 2025, č. j. , Anonymizováno, , je zřejmé, že stran trestního oznámení, které žalovaná učinila na žalobkyni, nadále probíhá prověřování a doposud nebylo vydáno meritorní rozhodnutí.

13. Soud neprovedl výslech , jméno FO, . Tento svědek byl k soudnímu jednání konanému dne 24. 4. 2025 předvolán na adresu, která byla uvedena v nájemní smlouvě ze dne 29. 1. 2025, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o adresu Městského úřadu , adresa, , zásilka s předvolánkou se soudu vrátila jako nedoručená; jinou adresu přitom soud k dispozici neměl. Vzhledem k tomu, že tento svědek měl (pouze) potvrdit tvrzení žalované, že jí žalobkyně při konfliktu dne 29. 1. 2025 dala přivolení k užívání bytové jednotky, nedospěl soud k závěru, že by opětovné předvolání pana , jméno FO, bylo hospodárné a že by jeho výpověď mohla ve věci být, v kontextu dalších tvrzení a důkazů, jakkoli relevantní.

14. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 1042 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého se „vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje“.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti, kterou však užívá žalovaná a její rodinní příslušníci (z nichž byl však v průběhu řízení identifikován pouze , jméno FO, jakožto druh žalované). Žalovaná byla k užívání bytové jednotky oprávněna na základě nájemní smlouvy datované dnem 1. 7. 2023, která byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, ale která byla automaticky obnovena v intencích § 2285 občanského zákoníku, podle kterého pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Jedná se přitom o ustanovení speciální k § 2230 odst. 1 občanského zákoníku, který se týká jiné věci než bytu. Podle naposledy uvedeného ustanovení tak platí, že užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Podle § 2230 odst. 2 občanského zákoníku se ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

16. Jak už bylo řečeno, žalobkyně sice nerozporovala, že v intencích § 2285 občanského zákoníku se nájemní smlouva prodloužila (obnovila), nicméně zůstalo sporné, do jakého data se tak mělo stát. Z obsahu žaloby soud vyrozuměl, že právním jednáním, které mělo zamezit účinkům tzv. relocatio tacita dle § 2285 občanského zákoníku, považuje žalobkyně až výzvu ze dne 25. 11. 2024. Ačkoli nejpozději v září roku 2024 prokazatelně probíhala mezi účastníky hojná písemná korespondence, v níž se mj. řešilo i datum skončení nájmu a konsekventní vyklizení bytové jednotky, žalobkyně se této korespondence ve svůj prospěch v tomto řízení nedovolávala a setrvala na postoji, že nájem skončil ke dni 31. 12. 2024 (tak, jak se uvádí ve výzvě ze dne 25. 11. 2024), k němuž byla žalovaná povinna byt vyklidit a vyklizený žalobkyni předat.

17. Naproti tomu žalovaná byla přesvědčená, že nájem mohl skončit nejdříve ke dni 5. 1. 2025 nebo dokonce snad ke dni 5. 7. 2025, což bylo datum, k němuž se uvolila byt vyklidit (jak vyplývá z jejího postoje v průběhu jednání a rovněž ze závěrečného návrhu). Soud jí v tomto směru ovšem nemohl plně přisvědčit. V prvé řadě soud nesdílí její názor, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 6 měsíců, neboť tak čl. 2.1 nájemní smlouvy nezní. Ve smlouvě je totiž doba trvání nájmu vyjádřena pevnými daty 1. 7. 2023 až 31. 12. 2023, jakkoli rozdíl mezi nimi skutečně činí 6 měsíců. Jestliže je třeba za dobu rozhodnou pro posouzení doby trvání nového nájmu brát dobu, na kterou byl nájem sjednán (eventuelně poslední dobu prodloužení), o šest měsíců by se smlouva skutečně automaticky obnovila (tj. nejprve na období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, poté od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024, atd.) jedině tehdy, kdyby si účastníci poněkud neobvykle nesjednali účinnost nájemní smlouvy až převzetím bytové jednotky (nikoli podpisem nájemní smlouvy). Za této situace tedy smlouva a současně nájem jako takový mohl vzniknout teprve k přesně nezjištěnému okamžiku převzetí bytu, ke kterému došlo podle tvrzení účastníků a výsledků provedeného dokazování nejdříve 3. 7. 2023 a nejpozději 5. 7. 2023. To pro žalovanou v konečném důsledku znamená, že nájem mohl fakticky trvat buď pouze 5 měsíců a 29 dní, tj. 181 dní (pokud k předání došlo již dne 3. 7. 2023), nebo 5 měsíců a 27 dní, tj. 179 dní (pokud k předání došlo až 5. 7. 2023); o tuto dobu se tak jedině mohl nájem prodloužit v intencích § 2285 občanského zákoníku a (dvakrát) obnovený nájem by nemohl trvat ani do 31. 12. 2024, ale musel by logicky skončit o čtyři až osm dnů před tímto datem. Uvažoval-li by soud hypoteticky o třetím obnovení nájmu, pak by nájem skončil nejpozději k 23. 6. 2025 (v případě, že účinnost smlouvy nastala až 5. 7. 2023), respektive 29. 6. 2025 (v případě, že účinnost smlouvy nastala 3. 7. 2023), nikoli 5. 7. 2025.

18. I kdyby však soud dal názoru žalované za pravdu, a to v jakékoli variantě, ničeho by to nemohlo měnit na tom, že v době podání žaloby dne 26. 1. 2025 až do vyhlášení rozsudku žádný nájemní vztah mezi účastníky neexistoval a žalovaná bytovou jednotku užívala bez právního důvodu. Soud je totiž přesvědčen, že ať už došlo k (dvojímu) obnovení nájmu do data 31. 12. 2024, nebo až do 5. 1. 2025, zcela jistě nedošlo k obnovení nájmu potřetí. Tomuto účinku zabránila jednak výzva ze dne 25. 11. 2024, kterou žalobkyně dala jasně a nepochybně najevo, že si nepřeje, aby nájemní smlouva byla obnovena a aby žalovaná bytovou jednotku užívala po datu 31. 12. 2024. Stejný význam a účinky měla i žaloba na vyklizení, kterou žalobkyně ke zdejšímu soudu podala 26. 1. 2025 a kterou soud žalované doručil dne 7. 3. 2025 (ostatně, žalovaná na ni reagovala svým vyjádřením již 10. 3. 2025). Jak výzva ze dne 25. 11. 2024, tak žaloba na vyklizení ze dne 26. 1. 2025, představovaly ono právní jednání, kterým žalobkyně žalovanou vyzvala k opuštění bytové jednotky, a tím zabránila v pořadí třetímu konkludentnímu obnovení nájmu (výzvu k vyklizení bytu, respektive žalobu na vyklizení bytu, by žalované bylo nutné doručit nejpozději dne 25. 3. 2025, respektive 30. 3. 2025, aby ke konkludentnímu obnovení nájmu nedošlo).

19. Pouze pro úplnost soud uvádí, že tvrzení žalované, že ji žalobkyně dovolila dne 29. 1. 2025 byt užívat, soud neuvěřil. Opomene-li, že tuto skutkovou verzi nepotvrdil žádný ze strážníků, kteří ve věci vypovídali jako svědci, je přesvědčen, že i kdyby ji potvrdil sám , jméno FO, (který měl ostatně žalované dát tutéž informaci), žalobkyně sama při jednání v reakci na toto tvrzení uvedla na pravou míru, že pokud snad něco takového řekla, měla na mysli, že nemá k dispozici žádný (faktický) prostředek, jak žalovanou z bytové jednotky dostat. Co je však podstatné: žalobkyně prokazatelně využívala veškeré dostupné prostředky právní, a to nejen výzvy formulované (tehdejším) právním zástupcem, tak samotnou žalobu na vyklizení; ty podle názoru soudu jasně svědčí o vůli žalobkyně, aby žalovaná v užívání bytové jednotky nepokračovala, nikoli o vůli opačné.

20. Podle § 2225 odst. 1 občanského zákoníku při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Sama žalovaná nijak nepopírala, že této povinnosti dosud nedostála a že ji hodlá splnit nejdříve 5. 7. 2025.

21. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná nemovitost užívá bez právního titulu a neprávem zasahuje do vlastnického práva žalobkyně, a proto žalobě vyhověl. Co se týče lhůty k vyklizení, vyšel soud z dikce § 160 o. s. ř., který stanoví, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Vzhledem k postoji žalované soud neshledal důvody, proč se od shora uvedeného § 160 o. s. ř. odchýlit. Současně soud upozorňuje, že žaloba směřovala pouze vůči žalované, nikoli vůči dalším osobám, které bytovou jednotku pravděpodobně užívají spolu s ní.

22. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to v částce 1 200 Kč [čtyři úkony po 300 Kč, tj. písemné podání ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání a účast u soudního jednání podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 této vyhlášky]. Celkovou částku 6 200 Kč je žalovaná povinna uhradit k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.