22 C 213/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 200 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8, 5 % ročně z částky 8 200 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 8 200 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 8 200 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 8 200 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 8 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 42 886 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

I. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení částku, jejíž přesná výše bude specifikována v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě ústně uzavřené smlouvy o zpracovávání účetnictví a mezd pro žalovaného. Tuto činnost pro žalovaného vykonávala v průběhu let 2017 a 2018 a dále mu poskytovala ekonomické poradenství. Žalovaný však dosud žalobkyni neuhradil šest faktur znějících shodně na částku 10 000 Kč. V reakci na výzvu k zaplacení sice nepopřel uzavření ústní dohody o zpracovávání účetnictví, avšak trval na tom, že žalobkyni nárok na zaplacení částky, kterou v předžalobní výzvě požadovala, nevznikl.

2. V průběhu řízení žalobkyně upřesnila, že pro žalovaného zajišťovala přehled hospodaření, mzdovou agendu (tj. založení této agendy, kontrolu docházky zaměstnanců, výpočet a zpracování mezd, vyhotovení výplatních pásek, výpočet a objednání stravenek, přehled mezd, plateb daně, zdravotního a sociálního pojištění, rekapitulaci mezd, vygenerování závazků mezd), zpracování a kontrolu přehledů pro zdravotní pojišťovny, vyhotovení přehledu o výši pojistného, kontrolního a souhrnného hlášení, přiznání k DPH, kontrolu a soupis dokladů v přiznání uvedených, ekonomické poradenství, konzultace se zaměstnanci (v různé časové dotaci), vyhotovování faktur pro žalovaného s místem podnikání [anonymizována dvě slova]) a příkazů k úhradě, zasílání stavu bankovních účtů. K uzávěrce vyúčtované fakturou [číslo] 2018 žalobkyně upřesnila, že v rámci ní řešila daňové přiznání žalovaného jako fyzické osoby, daňové přiznání k silniční dani, vyúčtování pro zaměstnance, vyhotovení evidenčních listů důchodového pojištění, zpracování mzdových listů, zastupování žalovaného při provádění kontroly, vyhotovení daňových přiznání za jednotlivé zaměstnance. Popřela dále, že by snad za období října roku 2017 fakturovala duplicitně. Dále upřesnila, že pokud se snad v předložených pokladech objevuje výkaz zisků a ztrát a rozvaha, které se sestavují u podvojného účetnictví (nikoli u daňové evidence), žalovaný je žádal vypracovat pro účely své žádosti o úvěr.

3. Žalovaný v prvé řadě popřel pohledávku co do důvodu i výše a zpochybnil, že by pro něj žalobkyně prováděla účetnictví řádně; naopak svou činností způsobila žalovanému škodu. Nebylo mu zejména zřejmé, jaké konkrétní práce pro něj provedla a ani po doplnění žaloby nepovažoval údajně provedené práce za dostatečně skutkově vymezené, a vyslovil pochybnost, zda odměna, kterou si žalobkyně inkasovala, je odměnou obvyklou. V této souvislosti popřel rovněž to, že by s žalobkyní uzavřel ústní smlouvu na tu částku, která je uvedena ve fakturách; tvrdí, že se z počátku mělo jednat o částku 6 000 Kč (zbývající 4 000 Kč se týkaly účetnictví pro společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“), v níž je žalovaný jednatelem). Co se týče procesní obrany, že žalobkyně neprováděla účetnictví řádně, vytýkal jí zejména, že neprovedla počáteční stav účtů roku 2018 a rovněž nezpracovala stavy pohledávek, závazků, hmotného a nehmotného majetku a bankovních účtů. Dále mu dosud nevrátila všechny doklady k uzavření roku 2017 (což považuje za určitou formu vydírání z její strany), registr majetku, účetní deník, obratovou předvahu a inventuru k účtům k datu [datum]. Z materiálů zpracovaných žalobkyní, které žalovanému částečně předala, nejsou patrné žádné výstupy, na které by bylo možné navázat, ani počáteční stav účtů, a proto není možné sestavit daňové přiznání za rok 2018. Konečně žalobkyně nepracovala v dohodnutém účetním programu a neprováděla řádně platby; namátkově žalovaný zmiňuje, že poukazovala platby na nesprávné účty, vystavovala chybné příkazy k úhradě, případně tak činila teprve po splatnosti závazků či duplicitně a dále neprováděla přefakturaci materiálu z žalovaného jako fyzické osoby na společnost [právnická osoba] O nikoli řádném způsobu vedení účetnictví vypovídají zprávy subjektů, které se pokoušely na její práci navázat ([právnická osoba] [anonymizováno], [právnická osoba], [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] – daňový poradce, či společnost [právnická osoba]).

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi sebou uzavřeli ústní dohodu či dohody o provádění účetnictví, a to za měsíce říjen, listopad a prosinec roku 2017 a duben a květen roku 2018, a dále dohodu o provedení uzávěrky za rok 2017. Žalobkyně taktéž uznala, že v průběhu spolupráce se žalovaným provedla dvě platby o výši 1 920 Kč na nesprávný účet správce daně. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, které z faktur žalovaný žalobkyni již uhradil.

5. Mezi účastníky však zůstalo předmětem sporu nejen to, jakou částku měl žalovaný žalobkyni měsíčně zaplatit za provedené práce, ale i to, jaké práce a služby měla žalobkyně pro žalovaného provádět (jedná se zejména o náplň pojmu„ ekonomické poradenství“ nebo„ konzultace se zaměstnanci“) a v jakém období pro něj tyto práce a služby vykonávala (účastníci se sice shodují na ukončení spolupráce po provedení účetnictví za měsíc květen roku 2018, ale neshodují se plně na jejím počátku, která podle žalobkyně měla začít v polovině července roku 2017, avšak podle žalovaného až v srpnu roku 2017). Předmětem sporu bylo i to, zda žalobkyně žalovanému po ukončení jejich spolupráce řádně předala veškeré podklady k účetnictví se vztahující. Mezi účastníky nebyla též shoda v tom, jaké činnosti a jaká odměna (případně jaká část z tvrzené odměny ve výši 10 000 Kč měsíčně) se vztahovaly k účetnictví žalovaného jako fyzické osoby, a jaké se týkaly účtování společnosti [právnická osoba], v níž je žalovaný jednatelem; žalobkyně v každém případě tvrdila, že všechny zažalované nároky se vztahují k účetnictví vykonávanému pro žalovaného jako fyzickou osobu. Konečně se účastníci neshodli na tom, zda žalobkyně fakturovala žalovanému za měsíc říjen roku 2017 dvakrát, či nikoli.

6. Soud provedl k důkazu následující listiny:

7. Žalobkyně vystavila na jméno odběratele„ [celé jméno žalovaného], [IČO], se sídlem [adresa] [anonymizováno] [rok] splatnou téhož dne, dne [datum] fakturu [číslo] 2017 splatnou ke dni [datum], dne [datum] fakturu [číslo] [rok] splatnou dne [datum]. Ve všech těchto fakturách bylo shodně uvedeno„ Fakturuji Vám účetní a ekonomické poradenství“ a částka 10 000 Kč. Podle dokladů k nim přiloženým vykonávala žalobkyně pro žalovaného mzdovou agendu a sestavila pro něj kontrolní a souhrnné hlášení k DPH, daňové přiznání k DPH, seznam pokladních dokladů, denní obrat, tabulku tržeb v prodejně a seznam EET tržeb. Dále vystavila žalobkyně na jméno téhož odběratele dne [datum] faktury č. [anonymizováno] [číslo] [rok] a [anonymizováno] [číslo] [rok], obě na částky 10 000 Kč a obě splatné ke dni [datum], v jejichž textu bylo v prvním případě uvedeno„ Uzávěrka roku 2017, kontrola, komunikace s úřady…“ a v druhém případě„ Fakturujeme Vám služby: duben 2018 ekonomické poradenství“. V případě faktury č. [anonymizováno] [číslo] [rok] žalobkyně sestavila přiznání k silniční dani, výkaz zisků a ztrát, rozvahu, přehled vlastního kapitálu, přehled o finančních tocích, rozvahu, výsledovku, strukturu závazků a pohledávek, zaúčtování inventury a vyúčtování za zaměstnance. Konečně dne [datum] vystavila žalobkyně na jméno téhož odběratele fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] na částku 10 000 Kč, splatnou ke dni [datum], v jejímž textu se uvádí„ Fakturuji Vám za ekonomické poradenství květen 2018“.

8. Žalobkyně vystavila na jméno odběratele„ [celé jméno žalovaného], [IČO], se sídlem [adresa], také dalších šest faktur, a to fakturu [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k témuž dni za„ ekonomické poradenství“ (kterou žalovaný uhradil dne [datum]), fakturu [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k témuž dni za„ ekonomické poradenství“ (kterou žalovaný uhradil dne [datum]), fakturu [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k témuž dni za„ ekonomické poradenství“ (kterou žalovaný uhradil dne [datum]), fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k [datum] za„ ekonomické poradenství leden 2018“ (kterou žalovaný uhradil dne [datum]), fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k [datum] za„ ekonomické poradenství únor 2018“ (kterou žalovaný uhradil dne [datum]) a konečně fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k [datum] za„ ekonomické poradenství březen 2018“ (kterou žalovaný uhradil dne [datum]). Všechny tyto faktury zněly na částku 10 000 Kč, s výjimkou faktury [číslo] [rok], která zněla na 6 000 Kč. Zaplacení uvedených částek prokazují výpisy z účtu č. [bankovní účet] (jehož majitelkou je žalobkyně) a opisy tuzemských příkazů k úhradě a potvrzení o provedení platby z účtu č. [bankovní účet] (jehož majitelem je [celé jméno žalovaného]).

9. Podle„ Protokolu o předání a převzetí“ předala dne [datum] žalovanému 4 ks šanonů s účetnictvím; jejich obsah je podrobně rozveden v seznamu dokladů a písemností, který je jeho součástí.

10. Z textové komunikace účastníků v období [datum] až [datum] je patrno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení narůstajícího dluhu (který v daném časovém okamžiku vyčíslila na 75 000 Kč). Reakce žalovaného byly veskrze vyhýbavé až odmítavé. Apeloval na strpení s tím, že„ vyřizuje peníze“ a vyprošoval si jakékoli„ vydírání“ ze strany žalobkyně, neboť„ tak se posledně dohodli“. Tato komunikace vyústila v domluvu schůzky na [datum] kolem poledne.

11. Z SMS zprávy ze dne [datum] zaslané žalovanému z telefonního čísla [číslo] soud zjistil, že platby daně ze závislé činnosti byly postoupeny od Finančního úřadu pro [územní celek] na [anonymizována tři slova] [územní celek], kam podle příslušnosti náleží; současně byl žalovaný vyzván, aby další platby adresoval již na správný účet správce daně. Tomu odpovídá rovněž opis tuzemského příkazu k úhradě s ručně psanými poznámkami, z něhož je patrno, že platba částky 2 280 Kč dne [datum] neměla být provedena na účet č. [bankovní účet]. Opisy tuzemských příkazů k úhradě nesou rovněž ručně psané poznámky, o tom, že splátka OSSZ ve výši 1 645 Kč byla provedena na účet s neexistujícím předčíslím (opis ze dne [datum]), že splátka auta ve výši 15 298,15 Kč (viz opis ze dne [datum]) a platba ve výši 1 965 Kč na účet správce daně (viz opis ze dne [datum]) byly zadány na účet s nesprávným číslem, a konečně že platba telefonnímu operátorovi ve výši 380 Kč (viz opis ze dne [datum]) byla zadána s nesprávným kódem. Rovněž příkaz k úhradě telefonnímu operátorovi na částku 730,50 Kč (viz opis ze dne [datum]) vykazoval chybu, jejíž povahu však z ručně psaných poznámek nelze zcela určit; soud dovodil, že patrně byl příkaz k úhradě zadán opožděně.

12. Dopisem ze dne 18. 6. 2018, podaným k poštovní přepravě téhož dne, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 78 000 Kč; nad rámec žaloby touto výzvou požadovala tedy zaplacení i částky 13 800 Kč za další (blíže nespecifikované) práce pro účetní rok 2017. Z odpovědi žalovaného na tuto předžalobní výzvu ze dne 25. 6. 2018 je patrno, že nárok žalobkyně na zaplacení výše uvedené částky nevznikl, a žádal o podrobnější specifikaci provedených úkonů. Současně vyzval žalobkyni k protokolárnímu předání všech účetních dokladů, a to jak těch, které se týkají žalovaného, tak těch, které se týkají společnosti [právnická osoba]

13. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že se svědkyně jako jednatelka [právnická osoba], [anonymizováno] dohodla s žalovaným na vypracování daňového přiznání fyzické osoby a účetní závěrku za rok 2017 a vyhotovené dokumenty se následně neúspěšně snažila předat žalobkyni, která zpracovávala daňové přiznání v České republice. Ta i přes opakované urgence nereagovala na navržené osobní setkání.

14. Podle prohlášení společnosti [právnická osoba] přebírala tato firma v březnu roku 2019 účetní doklady za únor roku 2019 od firmy [právnická osoba] a fyzické osoby [celé jméno žalovaného]. Od předcházejících tří účetních firem neměla k dispozici počáteční stavy účtů roku 2018, ani pohledávky, závazky, hmotný a drobný majetek a stavy účtů, a to proto, že nebyly schopny navázat na účetnictví prováděné žalobkyní, neboť ta neodevzdala doklady a údaje potřebné k uzavření roku 2017 (registr majetku, obratovou předvahu, inventuru účtů, účetní deník). Na ty podklady, které částečně předány byly, také není možné navázat, neboť neobsahují žádné výstupy. Důsledkem je nemožnost podání daňového přiznání za rok 2018, protože není možné zjistit počáteční stavy účtů za tento rok.

15. Z e-mailu ze dne 4. 3. 2019, který zaslal žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], je patrno, že též on vyhodnotil materiály předané žalobkyní pouze jako prvotní doklady bez výstupů, na které nebylo možné navázat; účetnictví tedy zhodnotil jako neprůkazné.

16. Ve své účastnické výpovědi setrvala žalobkyně na tvrzení, že si s žalovaným dohodla odměnu ve výši 10 000 Kč měsíčně a že tato částka měla pokrývat pouze účetnictví a ekonomické poradenství pro žalovaného jako fyzickou osobu; účetnictví pro právnickou osobu zůstalo předmětem jednání mezi účastníky. Na této ceně se dohodli před sídlem jeho společnosti beze svědků a v průběhu spolupráce se žalovaný dostával do prodlení s platbami s vysvětlením, že nemá peníze. V rámci účetnictví pak žalobkyně prováděla kontrolní hlášení, souhrnné hlášení, přiznání k DPH a mzdy; činnost„ ekonomické poradenství“ měla spočívat v radách ohledně toků financí, hospodaření, objednávek, marží, cen či chodu skladu. Účetnictví žalobkyně prováděla v prodejně tapet (barvy – laky) na skladě nebo doma. V reakci na procesní obranu žalovaného, že si tytéž služby za období října roku 2017 účtovala dvakrát, zopakovala, že faktura [číslo] [rok] ze dne [datum], splatná téhož dne, znějící na částku 10 000 Kč, v jejímž textu se uvádí„ Fakturuji Vám účetní a ekonomické poradenství“, není předmětem sporu, protože ji žalovaný žalobkyni zcela uhradil (což potvrzuje i opis tuzemských příkazů k úhradě a potvrzení o provedení platby byla uvedená částka s variabilním symbolem„ [anonymizováno] [rok]“ odeslána na bankovní účet č. [bankovní účet] z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je [celé jméno žalovaného], dne [datum]). Vysvětlila nicméně, že tato faktura se vztahovala k měsíci září roku 2017, v němž žalobkyně pro žalovaného vykonala kontrolní hlášení, daňové přiznání k DPH, mzdy a přehledy, nikoli k měsíci říjnu roku 2017. Na žádost paní [příjmení] totiž vystavovala faktury záměrně zpětně do předešlého účetního období, aby bylo možné fakturu spárovat s konkrétní činností; rovněž žalovaný tento postup upřednostňoval, protože stále neměl peníze. Žalobkyně dále popřela prohlášení paní [příjmení] a tvrdila, že se s ní setkala opakovaně a komunikovala s ní též e-mailem. Co se týče podkladů z roku 2018 pro zpracování účetnictví, uvedla, že sama je od předchozí účetní (paní [příjmení], dříve [příjmení]) neměla k dispozici; ta navíc dělala pouze mzdy, nikoli daňové přiznání na DPH a kontrolní hlášení. Za účelem vytvoření daňového přiznání opsala žalobkyně počáteční stavy účtů z daňového přiznání za předešlý rok; daňové přiznání za rok 2017 zaslala žalovanému elektronicky dne [datum]. Ve své výpovědi dále připustila, že se v minulosti dopustila chyb při vyhotovování příkazů k úhradě, avšak na svou obranu uvedla, že tyto opisy jsou pouze interním formulářem a v některých případech byla platba zadána správně paní [příjmení] a chybné údaje se nachází pouze v opisech. Nadto v některých případech byla chyba důsledkem nesprávných nebo nedostatečných informací od žalovaného. Jemu samotnému v důsledku těchto chyb žádná škoda nevznikla. Zadání příkazu rovněž nezáviselo vždy na žalobkyni, čili byl to žalovaný, kdo některé z nich neodeslal, ač to bylo jeho úkolem. Konečně, poklady pro vedení účetnictví po ukončení činnosti předala osobě, která se stala jejím následovníkem; její jméno si však již nepamatovala.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že prováděla účetnictví pro slovenskou živnost žalovaného od května 2016. S žalobkyni se osobně potkala pouze jednou, neboť bylo třeba dohodnout spolupráci ohledně podání daňového přiznání; stran přehledu příjmů a výdajů mezi nimi též jednou proběhla komunikace e-mailem. Jak svědkyně vysvětlila, česká živnost je nadřazena té slovenské, a proto je třeba do českého daňového přiznání zakomponovat i příjmy ze slovenské živnosti. Byla to tedy svědkyně, kdo předával žalobkyni podklady, nikoli naopak. Mezi žalobkyní a svědkyní tedy mělo dojít k předání vytištěného slovenského daňového přiznání, ale nestalo se tak, neboť žalobkyně přestala být kontaktní, a svědkyně proto již neměla příležitost jí osobně předat podklady pro podání českého daňového přiznání.

18. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který vedl v období května až srpna roku 2018 účetnictví pro žalovaného i společnost [právnická osoba], ve své výpovědi uvedl, že po žalobkyni přebíral účetnictví a jako odrazový můstek potřeboval zejména sestavy (počáteční stavy účtů, knihy pohledávek a závazků, obratové knihy, registry majetku a předvahy) z roku 2017 a začátku roku 2018. Předala mu asi tři nebo čtyři šanony obsahující zejména faktury a daňová přiznání k DPH, ale to, co nejvíc potřeboval, tedy ony sestavy, v šanonu nenalezl. Podklady, které obdržel, pomyslně„ nahodil“ do svého systému, ale protože mu chyběly ony sestavy a rovněž inventury účtů, nebyl by účetnictví schopen ukončit (provést účetní závěrky), i kdyby to bylo aktuální. Údaje v daňovém přiznání totiž mají pro svou souhrnnost a sumarizaci pouze omezenou použitelnost a svědek potřeboval informace v detailní podobě. Problém spatřoval i v tom, že se účetnictví vedlo duplicitně jak u žalovaného v jeho vlastním systému (který obsahoval sice zásoby, tedy nákup a prodej zboží, nikoli však služby typu telefon, servis auta, atd.), tak u žalobkyně doma. Druhým důvodem ukončení spolupráce s žalovaným byla skutečnost, že žalovaný platil se zpožděním (jakkoli mají v tuto chvíli veškeré závazky vyrovnané).

19. V obdobném duchu vypovídal také svědek [příjmení] [příjmení], který je jednatelem společnosti [právnická osoba] Ten se s žalovaným domluvil na zpracování účetnictví pro fyzickou osobu i pro společnost [právnická osoba] za rok 2017, včetně uzávěrky (s vědomím, že po čtyři měsíce zde účetnictví prováděl jiný subjekt), avšak také on zjistil, že nemá k dispozici počáteční a koncové stavy účtů a nemá se tedy od čeho odrazit; ty podklady, které obdržel a které byly patrně vyhotovovány pro potřeby správce daně, ani on nepokládal pro tento účel za dostačující. Žalovaný mu sice sdělil, že tyto doklady postrádá proto, že mu je předchozí účetní nepředala, avšak svědek nemá ve zvyku je vyžadovat od předchozích účetních. Z tohoto důvodu další spolupráci odmítl, neboť si to s ohledem na renomé své společnosti a hrozící sankce od profesní komory nemohl dovolit.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení], která u žalovaného pracuje od roku 2016 jako administrativní pracovnice a prodavačka, byla tou osobou, která žalobkyni předávala faktury za zboží, a spolu s žalobkyní řešily všechny věci týkající se účetnictví. V kontaktu byly pravidelně telefonicky, e-mailem nebo osobně, když docházela do kanceláře. Od žalobkyně se dozvěděla, že jí žalovaný dluží za provedenou práci. Potvrdila, že žalobkyně měla problém spojit se s předchozí účetní paní [příjmení], která pro žalovaného tuto činnost vykonávala do července 2017, a že se touto cestou snažila získat doklady a podklady pro účetnictví; i v budoucnu (v době, kdy účetnictví prováděl pan [příjmení]) byla paní [příjmení] nekontaktní a co je svědkyni známo, žalobkyně se s ní nikdy nesetkala a pokud snad ano, svědkyně tomu přítomna nebyla. Informaci, že je problém paní [příjmení] kontaktovat a získat od ní podklady, potvrdil i sám žalovaný, ale svědkyně se nikdy nedozvěděla, v čem je problém. Co se týče předání podkladů od žalobkyně poté, co s žalovaným ukončila spolupráci, potvrdila, že k němu došlo za přítomnosti svědkyně a paní [příjmení]. Jejich úkolem bylo zkontrolovat obsah šanonů, které žalobkyně přinesla, s obsahem předávacího protokolu; pro obsáhlost této kontroly tak učinily do druhého dne. Svědkyně si nepamatuje, že by něco chybělo, a ani žalovaný neměl problém žalobkyni převzetí těchto podkladů podepsat; později ji kontaktoval, kdy jí tento protokol může předat, ale zda k tomuto předání skutečně došlo, již svědkyně nevěděla. Podklady převzal [anonymizováno] [příjmení], který byl rovněž přítomen. K formě spolupráce mezi účastníky svědkyně uvedla, že žalobkyně měla faktury za zboží a služby a drobné daňové doklady k dispozici v kanceláři a buď je zpracovala přímo zde, nebo si je brala domů. Přefakturování se vztahovalo k materiálu, plynu, elektřině, nájmu a vodě ze společnosti [právnická osoba] na žalovaného; vzhledem k tomu, že se svědkyně v dané problematice neorientovala, omezila se na konstatování, že způsob přefakturovávání neodpovídal zcela představám žalovaného.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení], která pro žalovaného pracovala 13 let jako prodavačka do srpna roku 2018, potvrdila, že žalobkyně skutečně pro žalovaného zpracovávala v roce 2017 účetnictví a mzdovou agendu; totéž vyplynuto i ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] popsala práci žalobkyně tak, že se zpočátku až 3x týdně, později zhruba 1x týdně dostavovala na prodejnu barev, kde se zdržela 4 až 5 hodin; zbylý čas trávila na prodejně tapet. V prodejně barev bývala přítomna i paní [příjmení] a obě s žalobkyní úzce spolupracovaly (posílaly jí každý den e-mailem informaci o tržbě a nákupech zboží). Žalobkyně je naopak sledovala při jejich činnosti a společně konzultovaly zejména to, z jakého objemu tržeb mohou nakoupit zboží; naposledy uvedenou otázku z počátku řešily téměř denně, později zhruba 1x týdně. Žalobkyně komunikovala pravidelně i s žalovaným, nicméně svědkyni nebylo známo, že by mezi nimi existovaly nějaké rozpory týkající se účetnictví. Shodné skutečnosti vyplynuly soudu i z výpovědi [jméno] [příjmení], která u žalovaného pracovala jako prodavačka v obchodě s barvami od roku 2011 do srpna roku 2018. Nad rámec výpovědi svědkyně [příjmení] upřesnila, že se domnívá, že se svou kolegyní byly dostatečně samostatné a byla to spíš žalobkyně, kdo sledováním dění v prodejně zamýšlel zjistit, jak věci u žalovaného fungují; později, když žalobkyně tuto povědomost nabyla, už neměla potřebu trávit v prodejně tolik času.

22. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která je partnerkou žalovaného a společníkem ve společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že ta s žalovaným spolupracuje (zadává příkazy k platbám) a má přístup na jeho účet. Žalobkyni vídávala v prodejně tapet obvykle až kolem čtvrté hodiny odpoledne, a to s různou četností (jednou až několikrát týdně). Ačkoli nebyla přítomna u sjednávání výše odměny mezi účastníky, vyslovila domněnku, že původní odměna ve výši 4 000 Kč, později zvýšená na 6 000 Kč (kdy žalobkyně chtěla dokonce 10 000 Kč) zahrnovala provádění účetnictví jak pro žalovaného jako fyzickou osobu, tak pro jeho společnost [právnická osoba] Svědkyně měla za to, že činnost obou subjektů byla úzce provázaná a docházelo mezi nimi k přefakturování různých věcí. Ve shodě s účastnickou výpovědí žalobkyně potvrdila, že příkazy k úhradě z účtu žalovaného zadávala sama a žalovaná jí připravovala pouze podklady z faktur, které od ní dostávala e-mailem a měla poté u sebe (jednalo se o formuláře vytvořené na počítači, které žalobkyně vystavovala doma nebo na prodejně); výslovně uvedla, že se jednalo o podklady vztahující se jak k činnosti žalovaného jako fyzické osoby, tak k činnosti společnosti [právnická osoba] V těchto podkladech se často vyskytovaly chyby nebo se k ní tyto podklady dostaly až v den nebo po lhůtě splatnosti konkrétní faktury. Svědkyně potvrdila, že společně s paní [příjmení] přebíraly od žalobkyně několik šanonů poté, co svou činnost pro žalovaného ukončila, ale na rozdíl od svědkyně [příjmení] vypověděla, že v šanonech„ něco chybělo a něco přebývalo“, byť už nedokázala určit, co přesně. Žalobkyně vše vrátila teprve poté, co její právní zástupkyně po žalovaném žádala vyplacení domněle dlužných odměn.

23. Svědkyně [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], ve své výpovědi potvrdila, že pro žalovaného pracovala v období roku 2016 do první poloviny roku 2017 jako účetní; účetnictví prováděla v sídle žalovaného. S žalovaným se dohodla na podmínkách provádění účetnictví, mj. na odměně 9 000 Kč měsíčně za účtování pro žalovaného jako fyzickou osobu. Od začátku spatřovala problém v tom, že jí předchozí účetní nepředala žádné podklady (zejména evidenci pohledávek a závazků, počáteční stavy účtů, knihu majetku a inventurní soupisy), přesto v roce 2016 začala průběžně účtovat jednotlivé měsíční doklady a zpracovávat daňová přiznání k DPH, kontrolní hlášení a mzdy. Daňové přiznání k dani z příjmu pro žalovaného zpracovával pan [příjmení], který svědkyni čas od času dal instrukce, co mu má předat; v podstatě účetnictví zaštiťoval. Zhruba v polovině roku 2017 se dostala do složité osobní situace a nebyla schopna se účetnictví věnovat tak, jak bylo třeba. To se také odrazilo v nespokojenosti žalovaného s její činností a v požadavku na snížení odměny, což svědkyně učinila ve vidině, že jí alespoň z dlužných odměn zaplatí to, co by jí pokrylo náklady na cestovné. Žalobkyni viděla asi jednou nebo dvakrát, když jí předávala šanony týkající se mezd; ostatní doklady byly u žalovaného. Výše uvedené počáteční stavy účtů, knihu majetku, evidenci pohledávek a závazku a inventurní soupisy žalobkyni však předat nemohla, protože je sama k dispozici neměla; připustila tedy, že v její činnosti nebylo na co navázat. Dodala také, že za činnost účetní pro společnost [právnická osoba] si účtovala odměnu ve výši 5 000 Kč v roce 2016 a od února roku 2017 ve výši 3 950 Kč.

24. Soud nechal ve věci vypracovat též znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [jméno] ze dne [datum], [číslo] [rok], jehož úkolem bylo určit, zda žalobkyně prováděla a vůbec reálně mohla provádět účetnictví pro žalovaného řádně a profesionálně, podle pravidel a zásad provádění účetnictví zakotvených v příslušných právních předpisech, a dále, jaká byla cena obvyklá v daném místě a čase (tj. v [obec] a jeho okolí v období roku 2017) za provádění účetnictví pro fyzickou osobu (a to jak v tom rozsahu, v jakém měla žalobkyně účetnictví provádět, tak v tom rozsahu, v jakém ho skutečně prováděla). Znalec na straně žalobkyně shledal splnění podmínek pro provozování živnosti„ vedení účetnictví“, a to ode dne [datum]. Žalovaný měl v roce 2017 vést daňovou evidenci, avšak v rámci znaleckého zkoumání nebyla existence daňové evidence (účetních knih) doložena. Chybí přehled o příjmech a výdajích a nelze ověřit, zdali a jak byly prvotní účetní doklady zaúčtovány, chybí záznamní povinnost k DPH, na základě nichž by bylo možné sestavit daňové přiznání k této dani, kompletní prvotní doklady a jejich číselná řada, chybí též pokladní kniha, inventury a inventarizační rozdíly, skladová evidence, karty/knihy majetku, kniha vydaných a přijatých faktur. Výdajové pokladní doklady byly vytištěny jen k některým založeným pohybům v pokladně. Daňová evidence tak je zcela nepřehledná a nelze vyloučit, že existují založené a nezaúčtované doklady, není k dispozici podklad pro sestavení daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Taktéž faktury, které vystavila sama žalobkyně žalovanému, postrádají číselnou návaznost a slovní formulace použitá v jejich textu (zejména pojem„ ekonomické poradenství“) je nicneříkající. Pokud se žalobkyně svůj nárok opírá o to, že sestavila výkaz zisků a ztrát, rozvahu a přehled o peněžních tocích a změnách vlastního kapitálu, jedná se o výkazy sestavované pro potřeby podvojného účetnictví; z údajů daňové evidence je sestavit z povahy věci nelze. Tato zjištění pak znalec uzavřel konstatováním, že stížnosti osob, které měly na činnost žalobkyně navázat, jsou oprávněné, a že nelze říci, že by předložená daňová evidence či účetnictví byly vedeny řádně, profesionálně a podle pravidel a zásad provádění účetnictví. Co se týče odměny, kterou by si žalobkyně mohla za předmětnou činnost účtovat (byla-li by provedena řádně), vyšel znalec jednak z typu klienta (kdy definoval průměrný počet dokladů a práce na daňové evidenci), jednak z cenových nabídek subjektů specializujících se na vedení účetnictví v daném regionu. Dospěl k závěru, že v oblasti [anonymizováno] se cena za poskytnuté práce v souvislosti s vedením daňové evidence pohybuje v hodnotě cca 8 200 Kč až 8 410 Kč (bez DPH).

25. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [jméno] nad rámec závěrů uvedených ve znaleckém posudku vyplynulo, že veškerá fakturace se týkala žalovaného, nikoli společnosti [právnická osoba], byť z podkladů, které žalobkyně předložila soudu na podporu svého tvrzení, co skutečně pro žalovaného vykonávala, nebylo znalci zcela jasné, zda pro žalovaného vedla podvojné účetnictví nebo daňovou evidenci. Znalec měl k dispozici i daňové přiznání za rok 2017, a to jak vyhotovení od žalobkyně, tak z podkladů od žalovaného. Činnosti žalobkyně vytkl systém účetnictví, v němž absentují jednotlivé účetní knihy; k dispozici tak jsou pouze prvotní účetní doklady, které však nejsou ani řádně očíslovány tak, aby bylo možné potvrdit, že byly zaúčtovány (faktury byly řádně číslovány pouze do června roku 2017, ač žalobkyni nic nebránilo v číslování pokračovat nebo začít číslovat od začátku a vytvořit si vlastní číselnou řadu tak, aby je pak bylo možné spárovat s jednotlivými účetními položkami). Na druhé straně pak existuje z účetnictví výstup v podobě daňových přiznání, avšak není možné zpětně posoudit, na základě jakých pokladů byla vypracována, když chybí účetnictví. Jestliže chybí prvotní doklady, nemělo by být daňové přiznání k DPH vůbec zpracováno. Žalobkyně totiž nikdy ani netvrdila, že by sestavovala, vyhotovovala a tiskla sestavy záznamních povinností (tj. sestavu o příjmech a výdajích a výkaz majetku a dluhů v daňové evidence, nebo deník, hlavní knihu a analytickou evidenci v podvojném účetnictví). Uznal nicméně, že je problém, pokud žalobkyně neměla podklady od předchozí účetní, avšak ani to ji neopravňovalo nevyhotovovat výstupy o DPH a plnit záznamní povinnost (tj. vést soupis všech dokladů, které vstupují do daňového přiznání). Za situace, kdy žalobkyně neměla k dispozici podklady, na které by mohla navázat, měla postupovat formou tzv. konfirmace spočívající ve vyhledání známých věřitelů a dlužníků daného subjektu. Další možností je přeúčtování předchozího období, pokud by s tím klient souhlasil a byl ochoten tuto službu financovat. Konečně se mohla žalobkyně rozhodnout, že pro žalovaného vůbec nebude účetnictví provádět; za účetnictví totiž stále odpovídá daňový subjekt i tehdy, pokud je za něj provádí někdo jiný, a proto je odpovědný i za předání potřebných podkladů. Toto rozhodnutí měla být žalobkyně schopná učinit nejpozději do devíti měsíců, pokud by začínala svou činnost v lednu; jestliže ale začínala účtovat v průběhu roku, mělo toto rozhodnutí přijít do cca tří měsíců, neboť jí reálně hrozilo, že nebude schopná pro žalovaného provést účetní závěrku a sestavit daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

26. Soud neprováděl důkaz přehledem e-mailové komunikace mezi žalobkyni a žalovaným, neboť z něj není patro, co bylo jejím obsahem. Soud dále neučinil žádná relevantní skutkové zjištění ze„ Smlouvy o certifikátu“ uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] ze dne [datum] (jejími přílohami bylo„ Prohlášení o daňovém rezidentství“ žalobkyně a„ Čestné prohlášení – politicky exponovaná osoba“ z téhož dne), a z„ Dohody a aktivaci služeb [anonymizováno] internetového bankovnictví“, kterou žalobkyně uzavřela s [právnická osoba] dne [datum] (téhož dne oznámila [právnická osoba] hromadnou změnu zasílací adresy).

27. Na podkladě provedeného dokazování činí soud následující závěr o skutkovém stavu:

28. Blíže neurčeného data v cca první polovině roku 2017 uzavřeli účastníci ústní dohodu, jejímž předmětem bylo provádění účetnictví žalobkyní pro žalovaného a poskytování dalších souvisejících služeb - souhrnně nazvaných jako„ ekonomické poradenství“. To zahrnovalo zejména rady směřující od žalobkyně k žalovanému nebo k jeho zaměstnancům týkající se vnitřního finančního řízení a chodu podniku. Přestože žalovaný tvrdil, že žalobkyně započala s účtováním teprve v srpnu roku 2017, provedené důkazy ve vzájemné souvislosti spíše potvrzují tvrzení žalobkyně, že se tak stalo již v polovině července roku 2017. Bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně nedisponovala po celou dobu trvání spolupráce s žalovaným živnostenským oprávněním pro tuto činnost, neboť jí vzniklo teprve ke dni [datum]. Oba účastníci se dále rozcházeli v tvrzení, jaká byla mezi nimi ujednána cena za poskytnutí těchto služeb; provedené dokazování nebylo s to potvrdit ani jednu z předestřených verzí, a to dílem proto, že veškerá ujednání účastníků byla pouze ústní, dílem proto, že žádný z vyslýchaných svědků nebyl osobně přítomen jejich vyjednávání.

29. V průběhu spolupráce vystavila žalobkyně žalovanému za svou činnost celkem dvanáct faktur, z nichž však žalovaný uhradil pouze šest, většinu z nich navíc až po termínu splatnosti. Zbývajících šest faktur neuhradil dodnes. Po vystavení faktur č. [anonymizováno] [číslo] [rok] a č. [anonymizováno] [číslo] [rok], obou splatných ke dni [datum], začala žalobkyně žalovaného dne [datum] upomínat formou SMS zpráv k zaplacení dosud dlužné částky, která k tomuto datu činila podle jejího tvrzení 75 000 Kč. Žalovaný v této komunikaci žalobkyni nesdělil nic jiného než to, že momentálně„ řeší peníze“, a požádal žalobkyni, ať ho„ nevydírá“; dne [datum] si pak s žalobkyní dohodl schůzku na další den. Následně žalovaný uhradil dne [datum] fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k [datum] a dne [datum] fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne [datum] splatnou k [datum], čímž dluh u žalobkyně sice ponížil, avšak zcela nevyrovnal. Nadto z neznámého důvodu (a na první pohled ne zcela logicky) nesměřoval platby na úhradu tří časově„ starších“ faktur [číslo] [rok], [číslo] [rok] a [číslo] [rok], splatných k dřívějším datům a znějícím jednotlivě na tutéž částku 10 000 Kč. Teprve poté, co žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím své právní zástupkyně, namítal jako důvod odepření úhrady dluhu to, že účetnictví, které pro něj vykonávala, nebylo prováděno řádně.

30. Co se týče kvality provedené práce, zejména znalecký posudek potvrdil, že žalobkyně neprováděla účetnictví způsobem, který by byl v souladu se zásadami provádění účetnictví, zakotvenými v příslušných právních předpisech. Toto nikoli řádné provádění mělo dílem podobu pouhé nesystematičnosti, nepřehlednosti a nesrozumitelnosti, které bylo možné s určitou dávkou snahy překlenout (kdy např. nebylo jasné, jakým systémem žalobkyně číslovala jednotlivé faktury, a kdy nebylo na první pohled a bez bližšího osvětlení zcela jednoznačné, zda vedla daňovou evidenci nebo podvojné účetnictví, či zda účetnictví prováděla pouze pro žalovaného jako fyzickou osobu, anebo též pro společnost [právnická osoba]), dílem však spočívalo v problémech a chybách komplexnějších a závažnějších. Jednalo se zejména o absenci sestav záznamních povinností a účetních knih (jmenovitě tak chyběl přehled o příjmech a výdajích, záznamní povinnost k DPH, kompletní prvotní doklady, výdajové pokladní doklady a jejich číselná řada, pokladní kniha, inventury a inventarizační rozdíly, skladová evidence, karty/knihy majetku a kniha vydaných a přijatých faktur). Na tomto podkladě lze uzavřít, že stížnosti osob, které měly na činnost žalobkyně navázat, byly oprávněné.

31. Současně ale provedené dokazování postavilo na jisto, že ani žalobkyně neměla ve své činnosti na co navázat, protože ani žalovaný (respektive jeho předchozí účetní) žalobkyni nepředal všechny potřebné poklady (jakkoli bylo plně na vůli a zvážení žalobkyně, zda za takové situace a těchto podmínek vůbec bude pro žalovaného účtovat). Zejména výpovědi svědků potvrdily, že způsob vedení účetnictví u žalovaného dlouhodobě vykazoval komplexní problémy, že žalobkyně nebyla první účetní, které se nedostalo kompletních podkladů, že se žalovanému nepodařilo dosáhnout toho, aby chybějící podklady získal od předchozích účetních; to vše bylo ostatně důvodem, proč se mnohé subjekty poskytující účetní služby zdráhaly tuto zakázku převzít a realizovat. Současně svědecké výpovědi nasvědčují tomu, že se žalovaný potýkal s finančními problémy, které se negativně odrážely i v jeho schopnosti dostát závazkům vůči osobám provádějícím mu účetnictví (viz výpověď svědka [příjmení] [jméno] i svědkyně [příjmení]). Nepotvrdilo se nicméně tvrzení žalovaného, že žalobkyně poklady či jejich část zadržuje. Byl to ostatně sám žalovaný, kdo je prostřednictvím svých zaměstnanců nechal zkontrolovat žalobkyní předložené čtyři šanony s účetnictvím a kdo je protokolárně převzal jako úplné; nadto v řízení ani po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. zcela srozumitelně neobjasnil, které z dokladů a podkladů, které od něj žalobkyně obdržela, po ukončení své činnosti nevrátila.

32. Dne 10. 5. 2018 se žalobkyně formou SMS zprávy obrátila na žalovaného s urgencí dlužných plateb; v daném okamžiku byl žalovaný v prodlení s úhradou minimálně osmi již splatných faktur. Žalovaný apeloval na strpení, neboť„ řeší peníze“, a poté uhradil dvě z nich (dne [datum] a [datum]); poté však žalobkyně vystavila dne [datum] ještě jednu fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] za ekonomické poradenství v měsíci květnu 2018. Dne 18. 6. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 78 000 Kč (kdy nad rámec žaloby touto výzvou požadovala zaplacení i částky 13 800 Kč za další blíže nespecifikované činnosti pro účetní rok 2017) a teprve v odpovědi žalovaného na tuto předžalobní výzvu ze dne 25. 6. 2018 se poprvé objevuje výhrada vůči kvalitě činnosti, kterou žalobkyně pro žalovaného vykonávala.

33. Podle § 1914 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.

34. Podle § 1921 odst. 1 občanského zákoníku, nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady, nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění. Podle odstavce třetího téhož ustanovení, nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.

35. Podle § 1923 občanského zákoníku, je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny.

36. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

37. Podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

38. Samým úvodem soud vysvětluje, že k provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) přistoupil i přes námitku strany žalované o uplynutí lhůty podle § 118b odst. 1 o. s. ř., neboť potřeba provedení důkazu jejím výslechem vyvstala teprve poté, co byli vyslechnuti ti svědci, kteří byli ve shora uvedené lhůtě navrženi, po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Jednalo se konkrétně o svědeckou výpověď svědkyně [příjmení], která uvedla, že podklady pro vedení účetnictví (údajně) zadržovala již svědkyně [příjmení] ([příjmení]). V řízení tak nastala situace přepokládaná § 118b odst. 1 věta poslední o. s. ř., tj. soud přihlédl i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.

39. Co se týče první sporné otázky, a to výše ujednané odměny za provádění účetnictví, jak již bylo uvedeno, v souzené věci panovala důkazní nouze s ohledem na (mezi účastníky jinak nesporný) fakt, že uzavřeli smlouvu pouze ústně; soud tedy vyšel z premisy, že žádná listina, která by výši ujednané odměny prokazovala, neexistuje. Předvolaní svědci, kteří se mj. vyjadřovali i k této otázce, o výši odměny za provádění účetnictví buď neměli povědomost vůbec žádnou, anebo sice nějaké informace měli, avšak pouze zprostředkovaně (konkrétně svědkyně [příjmení] uvedla, že tato odměna měla činit 4 000 Kč měsíčně, později 6 000 Kč měsíčně, nicméně připustila, že sama nebyla očitým svědkem kontraktačního procesu mezi účastníky a že tuto informaci získala od žalovaného, tedy zprostředkovaně, kdy je navíc třeba brát v úvahu družský poměr mezi nimi). Nebylo tak možné se přiklonit k některému z výše uvedených (kontradiktorních) tvrzení. Pro závěr, že si účastníci za provádění účetnictví skutečně dohodli odměnu ve výši 10 000 Kč, by hovořila jednak kontinuita vydaných a z části dokonce uhrazených faktur, které až na jednu výjimku (kdy žalobkyně pro žalovaného sestavovala účetní závěrku) zněly na tuto částku, jednak obsah výpovědi svědkyně [příjmení], která si v roce 2016 údajně dohodla s žalovaným odměnu za zpracování účetnictví na fyzickou osobu ve výši 9 000 Kč (zvýšení odměny o 1 000 Kč by bylo logicky odůvodnitelné nárůstem cen). Při absenci písemné formy dohody a nedostatku konsenzu obou účastníků však nebylo možné vyloučit ani skutkovou variantu, že za každý měsíc mohla být tato odměna ujednávána ad hoc, například podle charakteru či objemu prováděných prací; ten ostatně, jak konstatoval i znalec, nebyl zcela srozumitelně a jasně vymezen (viz například použití vágního termínu„ poskytování ekonomického poradenství“). Soud proto vyšel ze zjištění znalce, který jako odměnu obvyklou v daném místě a čase za provádění účetnictví uvedl ve svém znaleckém posudku částku 8 200 Kč až 8 410 Kč, byla-li by tato činnost prováděna řádně.

40. Co se týče kvality služeb, které žalobkyně žalovanému poskytovala, znalecký posudek přisvědčil argumentaci žalovaného a vyjádření osob, které převzaly nebo se pokoušely převzít činnost po žalobkyni, tedy potvrdil, že žalobkyně účetnictví pro žalovaného neprováděla plně v souladu se zásadami vedení účetnictví tak, jak vyplývají z příslušných právních předpisů. Stěžejní námitka žalovaného, že platbu za část účtovaných úkonů a činností odmítl provést proto, že ze strany žalobkyně nebylo plněno řádně, by tedy mohla mít bez přistoupení dalších skutečností své opodstatnění. Na vztah mezi žalobkyní a žalovaným je totiž namístě přiměřeně aplikovat úpravu týkající se odpovědnosti za vady (§ 1914 a následující občanského zákoníku). Při uplatnění práv z odpovědnosti za vady se ze strany příjemce plnění počítá s provedením tzv. zachovacího úkonu, který je třeba v příslušné lhůtě učinit, aby práva z vadného plnění byla vymahatelná. Lhůty k vytknutí vad stanoví § 1921 občanského zákoníku, a jelikož v projednávané věci nejde o vady kryté zárukou, kde se uplatní odstavec druhý citovaného ustanovení, je namístě vycházet z odstavce prvního. Co se týče včasnosti vytknutí vad, délka lhůty je v zákoně vymezena pouze obecně a na straně příjemce plnění souvisí zejména s možností vadu posoudit a uplatnit, z hlediska poskytovatele je pak délka lhůty limitována zejména potřebou eliminovat jakékoli neodůvodněné průtahy, neboť v řadě případů se s plynutím času, výrazně ztěžuje důkazní situace a zjištění vad a jejich příčin se stává komplikované, ne-li nemožné. Nutnost uplatnit vady„ bez zbytečného odkladu“ má vzniku takovýchto situací zabránit a motivovat stranu přijímající plnění k tomu, aby svá práva uplatnila pokud možno bezprostředně poté, co vady plnění zjistí.

41. Přestože v projednávané věci bylo předmětem plnění poskytování služeb, jejichž rozsah a kvalitu je možné posuzovat i s časovým odstupem a jejich povaha je spíše složitá a vylučující bezprostřední přijetí závěru o kvalitě, přesto bylo na namístě žádat, aby žalovaný případné nedostatky vytkl žalobkyni v přiměřené lhůtě po poskytnutí„ vadné“ služby. Jak již bylo uvedeno v části týkající se skutkových závěrů, provedené dokazování indikuje, že žalovaný jako důvod svého prodlení s platbami v obecné rovině uváděl finanční problémy na své straně, jejichž existenci potvrdily i výpovědi svědků (a to jak zaměstnanců, tak osob, které pro něj prováděly účetnictví po žalobkyni). Jinak řečeno, ve světle toho, že v SMS korespondenci s žalobkyní ze dne [datum] uváděl pouze to, že„ řeší peníze“ a apeloval na to, aby ho žalobkyně, která o jeho finančních potížích ví,„ nevydírala“, toho, že žalovaný po této korespondenci dvě z nezaplacených faktur uhradil, a konečně toho, že se zmínka o nedostatečné kvalitě prováděných služeb objevuje teprve v reakci na předžalobní výzvu zaslanou právní zástupkyní žalobkyně ze 24. 6. 2018, se takto prezentovaný důvod prodlení (odmítnutí úhrady celkem šesti faktur) jeví jako ryze účelový. Závěr o účelovosti tohoto argumentu nepřímo podporuje i skutečnost, že žalovaný hradil vystavené faktury poněkud chaoticky (tedy nikoli podle jejich stáří). Byl tak ochoten paradoxně žalované zaplatit za později provedené služby, ačkoli ty by musely být zatíženy těmi stejnými (neřkuli ještě závažnějšími) vadami jako služby poskytnuté dříve, vezme-li soud v úvahu, že poskytování účetnictví je činností soustavnou.

42. Nadto, v souzené věci nelze skutečnost, že žalobkyně nevykonávala činnost účetní řádně, posuzovat izolovaně od dalších zjištění, která v řízení vyšla najevo. V prvé řadě soud nepochybuje o tom, že neschopnost žalobkyně vykonávat účetnictví řádně měla do značné míry původ v tom, že jí žalovaný neodevzdal všechny poklady k tomu potřebné a nezbytné. Provedené dokazování totiž indikuje, že absence pokladů byla dlouhodobým problémem žalovaného, s nímž se potýkala nejen předchůdkyně žalobkyně – svědkyně [příjmení] ([příjmení]), ale i subjekty, které měly na činnost žalobkyně navázat. Kladla-li navíc žalobkyně a svědkyně [příjmení] absenci podkladů pro účetnictví za vinu svědkyni [příjmení] ([příjmení]), pravděpodobně se tak nedělo zcela spravedlivě, neboť neměla-li všechny potřebné podklady k dispozici ani ona (jak uvedla ve své výpovědi), logicky je stěží mohla žalobkyni jakožto své následovnici předat. Jakkoli tedy soud není schopen na podkladě provedeného dokazování určit, komu jde absence podkladů pro účetnictví na vrub, očividné je, že se tato„ nepořádnost“ štafetově přenášela se všemi důsledky na další subjekty, které účetnictví u žalovaného prováděly nebo se o to alespoň pokoušely. Podstatné nadto je, že je to primárně žalovaný jakožto účetní jednotka, kdo je odpovědný za řádné účtování; pokud se tak tedy neděje (nemůže dít) proto, že pro absenci podkladů není možné navázat na činnost předchůdců, jde tato skutečnost ve finále k tíži pouze a jen jemu.

43. V tuto chvíli je proto již jen hypotetickou otázkou, zda se žalobkyně měla snažit výše popsaný deficit za každou cenu překlenout na úkor kvality své práce, anebo zda měla na spolupráci s žalovaným raději rezignovat v samém začátku, případně nejpozději ve lhůtě tří měsíců, kterou jako limitní označil znalec ve svém posudku, neboť i když se soud přiklání k možnosti uvedené na druhém místě jako ke správné, ničeho to nemění na tom, že žalovaný sám měl na nedostatečné kvalitě poskytovaných služeb svůj podíl, a proto ji nemůže spravedlivě vyčítat žalobkyni.

44. Konečně nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně nějaké doklady svévolně zadržovala; o opaku hovoří jak předávací protokol stvrzující vrácení čtyř šanonů s účetnictvím podepsaný žalovaným, tak výpověď svědkyně [příjmení]. Neprokázalo se konečně ani tvrzení žalovaného, že žalobkyně vystavila za účetnictví v říjnu roku 2017 dvě faktury; tuto nejasnost objasnila dle názoru soudu její účastnická výpověď i obsah pokladů, které soudu předložila (ve fialovém šanonu).

45. Na základě výše předestřených úvah se tedy již soud blíže nezabýval právy, která by žalovanému jako příjemci plnění z titulu odpovědnosti náležela (viz § 1923 občanského zákoníku). V projednávané věci je patrné, že s ohledem na předmět plnění (poskytnutí služby osobního charakteru, jejíž potřeba je navázána na určitý moment v čase), na časový odstup a momentální angažovanost jiného subjektu (společnosti [právnická osoba], která pro žalovaného nyní účetnictví zpracovává) by už do úvahy přicházela pouze možnost domáhat se po žalobkyni přiměřené slevy z ceny. Tuto úvahu však soud s ohledem na výše vysvětlené úvahy promítl pouze do stanovení obvyklé odměny za vedení účetnictví, kdy v rámci znalcem definovaného rozmezí zvolil částku nejnižší; v souhrnu tak žalobkyni přiznal 49 200 Kč včetně zákonných úroků z prodlení z této částky tak, jak bylo navrhováno v žalobě. Ve zbytku, tedy co do částky 10 800 Kč, pak žalobu výrokem II. zamítl, opět včetně zákonných úroků z prodlení.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná z 82 %, ve zbývajících 18 % byl úspěšný žalovaný; žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 64 %.

47. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, jednak z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci třináct úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 3. 4. 2019, ze dne 3. 6. 2019, ze dne 20. 11. 2019, ze dne 2. 7. 2020 a ze dne 26. 1. 2021, účast u jednání dne 7. 3. 2019 v trvání 1 hodiny, dne 4. 6. 2019 v trvání 2 hodin a 35 minut, dne 13. 8. 2019 v trvání 1 hodiny a 45 minut, dne 24. 6. 2020 v trvání 1 hodiny a 45 minut a dne 27. 10. 2020 v trvání 35 minut). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 advokátního tarifu 3 500 Kč (celkem 49 000 Kč), a dále jí za ně podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů (celkem 3 900 Kč). Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 11 109 Kč) činí po zaokrouhlení částku 42 886 Kč (64 % z částky 67 009 Kč).

48. Výrokem IV. uložil soud žalovanému jakožto neúspěšnému účastníku zaplatit náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., a to v souvislosti s vyhotovením znaleckého posudku a výslechem znalce. Jejich konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením.