22 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 462 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 24 400 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 100 772,99 Kč, s úrokem ve výši 21 % z částky 4 715,79 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 715,79 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 25 991,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 25 991,19 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 591,19 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 40 462 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 11. 3. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 354 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč (s úrokovou sazbou 21 % ročně) a odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 440 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, když právní předchůdkyni uhradila celkem pouze 20 140 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně potom v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 4 715,79 Kč, poplatek ve výši 1 498,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 980,18 Kč (ve výši 21 % ročně z částky 4 715,79 Kč za období od 22. 10. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 459,46 Kč (ve výši 7,05 % ročně z částky 4 715,79 Kč za období od 26. 6. 2013 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 21 % z částky 4 715,79 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 715,79 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 17. 9. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 848 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 958 Kč (s úrokovou sazbou 19,98 % ročně) a odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 890 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 681 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, když právní předchůdkyni uhradila celkem pouze 6 600 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně potom v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 25 991,19 Kč, poplatek ve výši 8 256,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 52 031,37 Kč (ve výši 19,98 % ročně z částky 25 991,19 Kč za období od 12. 11. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 19 239,98 Kč (ve výši 7,05 % ročně z částky 25 991,19 Kč za období od 23. 5. 2013 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 19,98 % z částky 25 991,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 25 991,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně v případě obou půjček uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná (o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech), přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, jež jsou uvedeny v zákaznických kartách. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně v případě smlouvy z 11. 3. 2012 vycházela z pracovní smlouvy žalované a z dokladů SIPO, v případě smlouvy z 17. 9. 2012 vycházela z pracovní smlouvy a výplatních pásek. V obou případech lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku. Žádné doklady však žalobkyně nemá k dispozici. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaná pak v obou případech výslovně stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovanou uzavřeny předmětné smlouvy.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 11. 3. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s poplatkem ve výši 6 354 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 440 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v hotovosti obdržela celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky.

6. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovanou ze dne 11. 3. 2012. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí půjčky zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 13 000 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou; žalovaná zde uvedla svůj další příjem ve výši 9 000 Kč + 1 800 Kč + 2 500 Kč; celkové příjmy domácnosti žalované tak měly činit 26 300 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalované uvedeno, že je spoluvlastníkem bytu/domu, kde bydlí a má dvě vyživovací povinnosti k dětem. Žalovaná také uvedla, že již má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalované byly vyčísleny částkou 4 500 Kč na nájem/inkaso, 500 Kč na telefon, 3 400 Kč + 6 000 Kč na splátky půjček/výživné, 6 000 Kč na výdaje na domácnost, tedy celkem měsíční výdaje měly činit 20 400 Kč. Měl být doložen doklad SIPO.

7. Dále soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 17. 9. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 31 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s poplatkem ve výši 9 848 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 681 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v hotovosti obdržela celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky.

8. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovanou ze dne 17. 9. 2012. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí půjčky zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami; žalovaná zde uvedla další příjem ze státní podpory/přídavků ve výši 2 500 Kč a jiné příjmy ve výši 1 500 Kč a 1 960 Kč; celkové příjmy domácnosti tak měly činit 22 960 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalované uvedeno, že bydlí ve vlastním domě/bytě, s dvěma vyživovacími povinnostmi k dětem. Žalovaná také uvedla, že již má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalované byly vyčísleny částkou 2 300 Kč na nájem/inkaso, 1 400 Kč na spoření/pojištění, 200 Kč na telefon, 2 500 Kč na splátky půjček/výživné, 7 000 Kč na výdaje na domácnost, tedy celkem měsíční výdaje měly činit 13 400 Kč.

9. Pohledávky za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni; přílohou č. 1 této smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek. O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl odeslán 27. 10. 2023, jak plyne z podacího lístku. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě obou dlužných částek do deseti dnů od doručení dopisu.

10. Předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, a to nejpozději do 14. 8. 2024. Výzva byla odeslána téhož dne, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

11. Na oba právní vztahy mezi žalovanou a žalobkyní se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť se jedná o právní poměr vzniklý přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně se jedná o jiný právní poměr než týkající se práv osobních, rodinných nebo věcných.

12. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smluv o půjčce tak, jak tento institut upravuje § 657 obč. zák.: „Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá také úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by jí půjčky byly poskytovány v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

13. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.“14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je tedy i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

15. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech a že tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované (pracovní smlouvou, doklady SIPO, výplatními páskami). Tato tvrzení však žalobkyně ničím nepodložila a soudu nedoložila žádné listiny prokazující průběh zkoumání úvěruschopnosti žalované. V takovém případě soudu nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované.

16. Úprava § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od 25. 2. 2013) doplněno tak, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byly smlouvy uzavřeny před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatné (tedy bez toho, že by jejich neplatnost stanovil přímo zákon) je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

17. Předmětné smlouvy je tudíž nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč a 31 000 KČ, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 451 obč. zák.: „(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Pohledávky za žalovanou byly následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

18. Jelikož v prvním případě žalovaná na poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč uhradila celkově 20 140 Kč, tedy ještě více, než kolik byla povinna, soud žalobu ohledně požadované jistiny ve výši 4 715,79 Kč, poplatku ve výši 1 498,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 980,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 459,46 Kč, úroku ve výši 21 % z částky 4 715,79 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 715,79 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zamítl.

19. Co se pak týče poskytnuté částky 31 000 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 24 400 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou výzvu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek, jejíž odeslání žalované dne 27. 10. 2023 žalobkyně prokázala dodejkou. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanského zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalované výzva doručena dne 1. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že byla žalované pro úhradu určena lhůta deseti dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byla žalovaná povinna provést úhradu do 10. 11. 2023 a ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 11. 2023, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok požadovala žalobkyně v zákonné výši ke dni 23. 5. 2013 (7,05 % ročně), tj. ve výši nižší než kolik činila zákonná výše ke dni 11. 11. 2023 (15 % ročně). Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení v požadované výši 7,05 % ročně z částky 24 400 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení. Soud žalobu zamítl co do části jistiny ve výši 1 591,19 Kč, poplatku ve výši 8 256,81 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 52 031,37 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 19 239,98 Kč, smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 25 991,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 25 991,19 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023 a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 591,19 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná. Žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.