22 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení

I. Žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , evidovaný na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 097,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném vyklizení nemovité věci - pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , evidovaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, (dále také jen „nemovitost“). Z podané žaloby především vyplynulo, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti a také pozemku parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (o jejich vyklizení nicméně podanou žalobou neusiluje). Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že s žalovanými tvořili družský vztah, který se však ke konci roku 2020 rozpadl. Od tohoto družského poměru odvozoval žalovaný užívání nemovitosti, avšak po rozchodu odmítl nemovitost vyklidit, ačkoli jej k tomu žalobkyně opakovaně vyzývala, a dokonce se s ním (neúspěšně) pokoušela i dohodnout na podmínkách, za nichž nemovitost vyklidí. K tomu však dosud nedošlo, a tak žalobkyni nezbylo než podat tuto žalobu.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě sice nijak nerozporoval výlučné vlastnictví žalobkyně k nemovitosti, ale popíral, že by družský poměr mezi nimi skončil. Právo nemovitost užívat pro svou osobu odvozoval též od skutečnosti, že žalobkyni v nemovitosti vypomáhal finančně i vlastní prací. Do dokončení, úprav a údržby nemovitosti tak investoval nemalé finanční částky, aniž by k nemovitosti adekvátně nabyl jakýkoli (spoluvlastnický podíl). Rovněž přispívá na chod domácnosti. V současné době má navíc vážné zdravotní problémy, které mu brání jak v závislé, tak v samostatné výdělečné činnosti. Nemá zajištěné jiné bydlení a ani nedisponuje takovým finančním obnosem, aby si ho mohl zajistit.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti (což ostatně žalovaný ani nerozporoval). Žalobkyně žalovaného vyzvala k vyklizení nemovitosti dopisem ze dne 22. 3. 2021 (podaným k poštovní přepravě dne 26. 3. 2021 a doručeným žalovanému dne 3. 4. 2021), a to ve lhůtě do konce května 2021. Součástí tohoto dopisu byla též výzva, aby se žalovaný podílel na úhradě nákladů spojených s užíváním nemovitosti, a to ve výši 5 000 Kč měsíčně. Jako určitou formu kompenzace nabídla žalobkyně žalovanému, že mu pro případ smírného vyřešení celé záležitosti zaplatí 300 000 Kč na zařízení nového bydlení. Dále soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vypracovala návrh dohody o narovnání mezi účastníky, na jejímž základě měl žalovaný nemovitosti vyklidit a odhlásit si odtud trvalé bydliště a žalobkyně mu měla vyplatit z titulu vypořádání veškerých právních vztahů mezi nimi částku 1 300 000 Kč. Provedené dokazování však nebylo s to prokázat, že tento návrh dohody o narovnání žalobkyně žalovanému též předložila.

4. Co se týče družského poměru mezi účastníky (zejména pokud jde o jeho existenci či dobu trvání, eventuelně příčiny rozchodu účastníků), provedl soud důkaz účastnickými výpověďmi žalobkyně a žalovaného a rovněž výslech svědka , adresa, .

5. Žalobkyně nejprve vysvětlila, že před započetím družského poměru s žalovaným byla vdaná. S bývalým manželem se sice rozvedla až v červnu 1993, avšak již v únoru 1993 se jí a žalovanému narodila společná dcera. Řízení o vypořádání společného jmění manželů mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem probíhalo od roku 1996 do roku 2004 a na základě pravomocného rozsudku byla žalobkyně povinna vyplatit bývalému manželovi cca 400 000 Kč, převzít půjčku ve výši 160 000 Kč a vrátit 130 000 Kč za nesplnění podmínek bezúročné půjčky. Za tímto účelem si žalobkyně vzala hypotéku ve výši 365 000 Kč a na tuto hypotéku jí ručila kamarádka, protože žalovaný v té době nepracoval. V roce 1993 a kolem roku 2000 sice žalovaný získal větší finanční prostředky z prodeje nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví, avšak ty použil pouze pro svou potřebu nebo pro své podnikání. Žalobkyně v minulosti žalovaného vyzvala, aby sepsal všechny položky, na nichž se finančně nebo svépomocí podílel, ale to žalovaný nikdy neudělal; žalobkyně si pamatovala jen to, že žalovaný vykopal odpad ve sklepě, zařizoval revize elektřiny a plynu, upravil vjezd do domu, vybudoval zídky a terasu a také instaloval obklady, které se ale musely později předělat. Společně podle jejího tvrzení pořídili kuchyňskou linku a nábytek do ložnice a obývacího pokoje. Co se týče trvání družského poměru, žalobkyně trvala na tom, že vztah skončil v roce 2021, kdy ji žalovaný vyzval, aby se odstěhovala ze společné ložnice; od té doby žalobkyně obývá jeden pokoj v patře. Vztahy však byly rozvrácené již dlouho předtím, a to nejen proto, že žalovaný vedl od roku 2014 jiný vztah, ale také proto, že mezi účastníky panovaly rozpory ohledně finančních záležitostí. Tak například žalovaný nijak nepřispíval na studium (společné) dcery (všechny náklady nesla žalobkyně) a od března 2024 navíc přispíval jen nepravidelně na náklady spojené s provozem nemovitosti (které činí něco přes 6 000 Kč měsíčně) a žalobkyně za žalovaného platila služby mobilního operátora. Ačkoli žalovaný tvrdí, že nemůže pracovat, má příjmy z jiné činnosti, například vyrábí kryty na bazény na dílně v , adresa, nebo dováží auta ze zahraničí. Dalším důvodem rozporů účastníků byly vztahy žalovaného jak ke společné dceři, tak k synovi žalobkyně z jejího prvního manželství, který s nimi v nemovitosti bydlí. Od roku 2021 přibylo vyhrožování ze strany žalovaného v podobě vulgarismů a výhružek, že podpálí dům nebo že žalobkyni „zlikviduje“. Žalobkyně konečně připustila, že s žalovaným jela v roce 2021 a 2022 na dovolenou, avšak trvala na tom, že jejich vztah už neexistoval a že si vše platili napůl.

6. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi připustil, že družský poměr mezi ním a žalobkyní skončil v září roku 2022 po návratu z dovolené; vztahy účastníků nebyly ani předtím bezproblémové, ale žalovaný si dal za cíl vztah zachránit, což se ale nepodařilo. Vyslovil domněnku, že žalobkyně v březnu roku 2021 navštívila advokáta právě proto, aby jejich vztah ukončila, ten však přesto ještě nějakou dobu pokračoval. Nerozporoval ani to, že v minulosti měl jiný vztah, který však ukončil, a ještě 5 let poté vztah s žalobkyní fungoval. Současně ale připustil i to, že žalobkyni vyzval k odstěhování se z ložnice, když se jejich vztahy zhoršily, například v důsledku neochoty žalobkyně jezdit na dovolenou pouze s žalovaným a nikoli s dalšími členy její rodiny. Dále z výpovědi žalovaného vyplynulo, že s žalobkyní neuzavřel žádnou dohodu o užívání její nemovitosti. Nepodařilo se mu docílit ani uzavření dohody, která by měla za následek jeho majetkovou zainteresovanost na nemovitosti jako kompenzaci za jím provedené investice (včetně úhrady dluhu žalobkyně ve výši 130 000 Kč za nesplnění podmínek bezúročné půjčky) a vlastní činnost. Na náklady spojené s provozem nemovitosti žalobkyni sice přispíval, ale postupně usiloval o snížení svého příspěvku, protože nesouhlasil s pravidelnými platbami tak, jak je požadovala žalobkyně, neboť mu nepřipadaly adekvátní tomu, jak zajišťovala chod domácnosti, a naopak od ní požadoval týdenní vyúčtování, které zase odmítla ona; v tuto chvíli přispívá žalobkyni 3 000 až 4 000 Kč měsíčně. Trval na tom, že v nemovitosti, která původně byla dle jeho názoru neobyvatelná, prováděl svépomocí různé práce (vykopal a vyvezl sklepy a zabetonoval je, natíral okna, provedl podlahy v patrech) a uskutečnil větší investice, ty ale nebyl schopen přesně vyčíslit s výjimkou investice z jeho stavebního spoření ve výši cca 200 000 Kč. Co se týče vztahů s rodinnými příslušníky, přiznal žalovaný, že má špatný vztah s mladším synem od žalobkyně, který před cca 12 lety vyvrcholil jejich fyzickou potyčkou. Odmítl však nařčení, že by byl vůči společné dceři majetnický. Stran svých příjmů uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 9 200 Kč měsíčně, protože nemůže soustavně pracovat; nepravidelně si ovšem je schopen přivydělat cca 5 000 až 10 000 Kč měsíčně. Konečně vysvětlil, že nabídku žalobkyně na finanční kompenzaci ve výši 300 000 Kč skutečně v roce 2021 odmítl, avšak dohodu o narovnání, v níž tato částka byla zvýšena na 1 300 000 Kč, viděl poprvé až v souvislosti s tímto řízením, nicméně s ohledem na vzrůstající cenu nemovitostí by si jako adekvátní představoval částku alespoň o 100 000 Kč vyšší.

7. Svědek , jméno FO, (syn žalobkyně) vypověděl, že vztah mezi žalovaným a jeho matkou nefunguje již roky, dokonce se kvůli žalovanému rozhádala celá rodina, včetně jeho vlastní dcery. Nemovitost, v níž svědek také bydlí, popsal jako dvojgenerační rodinný dům s garáží, pracovnou, technickou místností a spíží v přízemí, obývacím pokojem, kuchyní a ložnicí (kterou obývá žalovaný) v prvním patře, a třemi pokoji, koupelnou a WC ve druhém patře (které obývá svědkova rodina s tím, že využívají kuchyni v prvním patře). Svědek potvrdil, že žalovaný stále v nemovitosti přebývá; vytýkal mu, že po celém domě se bez ladu a skladu nachází jeho věci a že žalovaný jimi doslova zaneřádil sklep, garáž a zahradu. Nemovitost si tímto způsobem přivlastňuje, i když není jejím majitelem a navzdory tomu, že jej žalobkyně už před cca pěti lety poprvé vyzvala, aby se odstěhoval. Tato výzva měla u žalovaného za následek bouřlivou reakci (spočívající v rozbíjení věcí jako sklenice, květináč, konferenční stolek a skleněná výplň na terase); k incidentu byla přivolána i policie. Společné soužití svědek popsal jako napjaté a přiznal, že se snaží vyhýbat kontaktu s žalovaným, neboť ho považuje za zlého člověka. Pokud jde o ekonomický chod domácnosti, svědek připustil, že informace o něm má od žalobkyně. Sám svědek žalobkyni měsíčně přispívá na náklady spojené s provozem nemovitosti 6000 Kč, žalovaný však prý přispívá nepravidelně a ve výši podle svého uvážení. V závěru své výpovědi svědek uznal, že se žalovaný skutečně podílel na zvelebení nemovitosti, ale některé práce nebyly technologicky správně provedeny, což způsobilo škodu. O finančních investicích do nemovitosti ze strany žalovaného však svědek nevěděl nic a měl za to, že vše financovala žalobkyně.

8. Pokud jde o zdravotní stav žalovaného a jeho schopnost vykonávat závislou či samostatnou výdělečnou činnost, provedl soud důkaz zprávou neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice , adresa, – pracoviště , adresa, ze dne 14. 10. 2010, která hovoří o operaci , Anonymizováno, , které se žalovaný v danou dobu podrobil, dále zprávou téže kliniky ze dne 4. 6. 2014 ve spojení s lékařskou zprávou , tituly před jménem, , jméno FO, , které u žalovaného potvrzují onemocnění , Anonymizováno, , bolestivost ramene a problémy s rotací, a konečně lékařskými zprávami vydanými v období od prosince 2014 do února 2015 ortopedickou ambulancí , právnická osoba, , z nichž vyplývá, že žalovaný trpí syndromem karpálního tunelu vlevo; ten mu také byl podle propouštěcí zprávy vydané dne 10. 3. 2015 operován v témže zdravotnickém zařízení. Zdravotní stav žalovaného dokreslují též nedatovaná zpráva praktického lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, a posudky o invaliditě k datům 20. 4. 2011 a 11. 5. 2017, z nichž je zřejmé, že žalovaný je invalidní v prvním stupni. Podle oznámení , právnická osoba, ze dne 17. 12. 2024 náleží žalovanému od ledna 2005 invalidní důchod ve výměře 9 291 Kč.

9. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 1042 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého se „vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje“.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti, kterou však spolu s ní užívá i žalovaný, aniž by k tomu měl jakýkoliv právní důvod (to ostatně ani on sám nepopíral). Družský poměr účastníků, který by takovým právním titulem být mohl, však podle shodného tvrzení účastníků skončil jejich rozchodem nejpozději v září roku 2022 a od té doby jsou jak vztahy účastníků navzájem, tak vztahy žalovaného a rodinných příslušníků jeho či žalobkyně napjaté až konfliktní. Na výzvy žalobkyně k vyklizení domu přitom žalovaný reagoval odmítavě s odkazem na investice, které do nemovitosti v minulosti provedl, a dále na svůj špatný zdravotní stav a nepříznivé majetkové poměry. V této souvislosti soud poznamenává, že ani zdravotní stav, ani finanční investice žalovaného do nemovitosti či práce v ní osobně vykonané nepostačují žalovanému ke vzniku právního titulu k užívání nemovitosti. Zdravotní stav může soud maximálně zohlednit při určení doby, do které je žalovaný povinen nemovitost vyklidit, a pokud jde o provedené investice, jimiž se snad měla žalobkyně na úkor žalovaného obohatit, ty nemohou být předmětem řízení o vyklizení a je třeba nárok na jejich úhradu uplatnit u soudu samostatnou žalobou.

11. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný nemovitost užívá bez právního titulu a neprávem zasahuje do vlastnického práva žalobkyně, a proto žalobě vyhověl. Co se týče lhůty k vyklizení, vyšel soud z dikce § 160 o. s. ř., který stanoví, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalobkyně s ohledem na nepříznivou osobní a majetkovou situaci žalovaného sama navrhla, aby lhůta k vyklizení byla delší než patnáctidenní, nicméně trvala na tom, že by neměla být delší než čtyři měsíce s ohledem na to, jak dlouhá doba uplynula od výzvy k vyklizení. Soud právě s ohledem na zdravotní stav a majetkovou situaci žalovaného dospěl k závěru, že lhůta tří měsíců, kterou takto žalovanému určil, je dostačující k tomu, aby si urovnal své majetkové záležitosti (například formou žádosti o dávky státní sociální podpory) a zajistil si jiné bydlení.

12. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů spojených s tím, že byla v řízení zastoupena advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka v řízení učinila pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, dvojí účast u jednání dne 21. 1. 2025 a 13. 3. 2025 nepřesahující dvě hodiny). Za každý z těchto úkonů jí podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 1 500 Kč za první tři úkony a 2 300 Kč za poslední dva úkony (účasti na jednání po 1. 1. 2025), celkem tedy 9 100 Kč (pozn.: tento postup koresponduje i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016, podle kterého v případech žalob o vyklizení nemovitostí se výše odměny advokáta primárně určuje z ceny nemovitosti podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu, avšak v případě, kdy není možné hodnotu nemovitosti v penězích vyjádřit nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, lze výjimečně postupovat podle § 9 odst. 1 téže vyhlášky). Zároveň za každý z úkonů má advokátka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za první tři úkony a za poslední dva úkony, tj. jednání soudu dne 21. 1. 2025 a 13. 3. 2025, jí náleží nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 (celkem 1 800 Kč). Soud zástupkyni žalobkyně přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s dvojím jednáním u soudu v souhrnné výši 600 Kč, kdy jednosměrná cesta z , adresa, trvá podle webových stránek http://www.mapy.cz 22 minut, tj. čtyři započaté půlhodiny po 150 Kč v souvislosti s úkony učiněnými po 1. 1. 2025 v intencích § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáními u soudu, a to ve výši 597,86 Kč (dvojí cesta z , adresa, a zpět vozem HONDA CR-V, RZ , SPZ, celkové jednosměrné délce 20,4 km, při ceně motorové nafty 34,70 Kč/l, průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a základní náhradě na 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč). Celkem tedy náklady žalobkyně (s tím, že právní zástupkyně není plátkyní DPH) činí 17 097,86 Kč.