22 C 245/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 53 824 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 024 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 28 776 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 24 073 Kč od 4. 10. 2013 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 24 073 Kč od 25. 5. 2013 do 27. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 049 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 024 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 8 381 Kč od 10. 9. 2013 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 381 Kč od 6. 6. 2013 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 40 800 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 30 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí úvěru za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně v celkové výši 3 831 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 700 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 918 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze celkovou částku ve výši 14 280 Kč a zůstala právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 24 073 Kč na jistině a 16 727 Kč na poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 25. 5. 2013 do zaplacení (za období od 25. 5. 2013 do 20. 1. 2020 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 11 465,17 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 19,98 % ročně za dobu od 4. 10. 2013 do zaplacení (za období od 4. 10. 2013 do 20. 1. 2020 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 30 729,18 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala také zaplacení 13 024 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí úvěru za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně v celkové výši 2 554 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 612 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze celkovou částku ve výši 23 696 Kč a zůstala právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 8 381 Kč na jistině a 4 643 Kč na poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 6. 6. 2013 do zaplacení (za období od 6. 6. 2013 do 20. 1. 2020 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 3 971,90 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 21 % ročně za dobu od 10. 9. 2013 do zaplacení (za období od 10. 9. 2013 do 20. 1. 2020 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 11 361,84 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

1. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k žalobkyně k oběma smlouvám shodně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělila žalovaná. Tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, přičemž jsou obsahem karty zákazníka; samotné doklady však žalobkyně nemá k dispozici. Právní předchůdce žalobkyně tak vycházel ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě.

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 30 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí úvěru za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně v celkové výši 3 831 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 700 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 918 Kč.

1. Žalobkyně dále doložila Kartu zákazníka podepsanou žalovanou ze dne [datum]. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 200 Kč, což mělo být prověřeno prostřednictvím potvrzení o průměrné mzdě a výplatních pásek. Žalovaná měl bydlet ve vlastní nemovitosti a její náklady spojené s bydlením a službami telefonických komunikací a splátky půjček měly činit 19 950 Kč měsíčně. Mezi ověřenými dokumenty bylo přitom uvedeno SIPO za měsíce června a července roku 2012. Použitelný příjem žalované tak činil 10 250 Kč.

1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí úvěru za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně v celkové výši 2 554 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 612 Kč.

1. Žalobkyně dále doložila Kartu zákazníka podepsanou žalovanou ze dne [datum]. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 31 000 Kč, což mělo být prověřeno prostřednictvím výplatních pásek. Žalovaná měl bydlet ve vlastní nemovitosti a její náklady spojené s bydlením a službami telefonických komunikací a splátky půjček měly činit 11 300 Kč měsíčně. Mezi ověřenými dokumenty bylo přitom uvedeno SIPO za měsíce února roku 2017. Použitelný příjem žalované tak činil 19 700 Kč.

1. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od obdržení tohoto dopisu. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala doloženým podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne 24. 4. 2020.

1. Vzhledem k datu uzavření smlouvy mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je nutno při právním posouzení věci s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že„ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy“ aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník).“ 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o půjčce, tak jak ji upravoval § 657 občanského zákoníku:„ Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Je pak nepochybné, že se mělo jednat o tzv. spotřebitelský úvěr, na nějž dopadal zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a to ve znění do 24. 2. 2013, kdy § 9 odst. 1 tohoto zákona ještě neobsahoval sankci absolutní neplatnosti pro smlouvu, před jejímž uzavřením nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost spotřebitele.

1. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr je nicméně jedním ze stěžejních principů zodpovědného úvěrování. S tímto principem se ztotožnil též Ústavní soud, který ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 konstatoval následující:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Z odůvodnění lze dále vyčíst, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém dluh splatit, zároveň Ústavní soud uzavírá, že se ve vztahu k úvěrujícím nejedná o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek, což doplňuje touto úvahou:„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Z nálezu je patrné, že Ústavní soud nazírá na předlužování jednotlivců (domácností) nikoli jako na problém konkrétního individua, ale problém celospolečenský, neboť jak sám podotýká, prověřením spotřebitelovy schopnosti úvěr splatit, není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí společnost jako taková.

1. Z toho co bylo uvedeno výše, je tedy patrné, že zásada posouzení schopnosti dlužníka (spotřebitele) splatit úvěr je z hlediska celospolečenského natolik významná, že její nedodržení v procesu uzavírání smlouvy lze hodnotit jako právní jednání (dřívější terminologií právní úkon), které se příčí dobrým mravům a které je absolutně neplatné (srov. § 39 občanského zákoníku).

1. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce si vždy před uzavřením každé jednotlivé smlouvy o půjčce vyžádal od spotřebitele informace o jeho příjmech, které byly zaznamenány v zákaznické kartě, jejíž vzor žalobkyně přiložila, a tyto následně ověřil na základě spotřebitelem předložených dokladů uvedených v zákaznické kartě, avšak doložila pouze tyto zákaznické karty podepsané žalovanou, nikoli též doklady, jež měly být od žalované za účelem ověření uváděných údajů vyžádány. Nadto předmětem ověření vůbec nebylo tvrzení žalované, že bydlí ve vlastní nemovitosti, ačkoli okolnosti bydlení klienta jsou zcela nezbytné ke komplexnímu posouzení majetkových poměrů. Soudu nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně nedostál své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.

1. Předmětné smlouvy je proto nutné považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právnímu předchůdci žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč a 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 457 občanského zákoníku:„ Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1 879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

1. Na první poskytnutý úvěr uhradila žalobkyně celkovou částku 14 280 Kč a zbývá jí tak uhradit na jistinu částku 15 720 Kč. Na druhý poskytnutý úvěr uhradila žalovaná celkovou částku 23 696 Kč, a tedy poskytnutou jistinu přeplatila; přeplatek soud započítal na první spotřebitelský úvěr, na který tak zbývá zaplatit již jen 12 024 Kč. Co do této částky představující jistinu první úvěrové smlouvy tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou.

1. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva ze dne 20. 1. 2020 k úhradě dlužné částky a jejíž odeslání dne 14. 2. 2020 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku„ právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou bylo žalovanému oznámení doručeno v pondělí dne 17. 2. 2020. Jelikož dle oznámení byla žalovanému pro úhradu určena lhůta deseti dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do čtvrtka 27. 2. 2020 a ode dne následujícího, tj. pátku 28. 2. 2020, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 25. 5. 2013, tj. ve výši 7,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 28. 2. 2020, tj. 10 % ročně.

1. Co do zbývající částky 28 776 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 24 073 Kč od 4. 10. 2013 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 24 073 Kč od 25. 5. 2013 do 27. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 049 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a dále co do částky 13 024 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 8 381 Kč od 10. 9. 2013 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 381 Kč od 6. 6. 2013 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

1. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná. Jelikož však žalované v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.