22 C 261/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozená Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B 3. Jméno advokátky C , narozená Datum narození advokátky C bytem Adresa advokátky C zastoupená advokátkou Jméno advokátky D sídlem Adresa advokátky D 4. Jméno advokátky E , narozený Datum narození advokátky E bytem Adresa advokátky E o zřízení práva cesty I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zřízení věcného břemene v právu cesty po neveřejně přístupné účelové komunikaci, vedené přes pozemky parc. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v souladu s geometrickým plánem č. , hodnota, vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, a ve prospěch vlastníka pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , se zamítá.II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byl povinen zaplatit na náhradě za zřízení věcného břemene žalovanému 1) částku 23 680,50 Kč, žalované 2) částku 16 665 Kč, žalované 3) částku 2 911,50 Kč a žalovanému 4) částku 4 560 Kč, se zamítá.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů ve výši 38 953 Kč k rukám jeho právní zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení ve výši 34 960 Kč k rukám její právní zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení ve výši, která bude specifikována v písemném vyhotovení zvláštního usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty po neveřejně přístupné účelové komunikaci vedené přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále též jen „účelová komunikace“), a to ve prospěch žalobce jakožto vlastníka pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále též jen „pozemky žalobce“), nacházejících se v bývalém areálu jednotného zemědělského družstva v , Anonymizováno, . Žalobce v průběhu řízení upřesnil žalobu v tom směru, že služebnost cesty by měla být zřízena v souladu s geometrickým plánem č. , hodnota, vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , dále, že by náhrada za zřízení věcného břemene měla činit vůči žalovanému 1) částku 23 680,50 Kč, žalované 2) částku 16 665 Kč, žalované 3) částku 2 911,50 Kč a žalovanému 4) pak částku 4 560 Kč a rovněž, že nepožaduje, aby byl za služebný pozemek označen pozemek parc. č. , Anonymizováno, .

2. Žalovaný 1) a žalovaná 3) žalobou uplatněný nárok odmítali s tím, že ve věci nejsou splněny podmínky pro zřízení služebnosti práva cesty. Na navrhovaných služebných pozemcích se nachází neveřejná přístupová komunikace. Žalobce při koupi pozemků v r. 2017 věděl, že bez souhlasu vlastníků nebude mít na své pozemky zajištěn přístup tímto způsobem. Existují přitom další dvě možnosti, jak se žalobce může dostat ke svým pozemkům, a to tzv. horní cestou vedoucí přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, nebo přes pozemky žalobce parc. č. , Anonymizováno, , které nabyl již v r. 2012. Požadavek žalobce je tudíž pouhým zneužitím práva. Nadto je žalovaný 1) přesvědčen, že celá neveřejná účelová komunikace je v jeho vlastnictví.

3. Žalovaná 2) vyjádřila souhlas se zřízením věcného břemene s tím, že bude alespoň jasné, kdo bude společnou komunikaci spravovat a opravovat. Žalobce nicméně kupoval pozemky v době, kdy mu byla zřejmá situace v areálu. Upozornila, že likvidací sloupů vysokého napětí v roce 2017 jí žalobce zabránil v přístupu do zemědělské stavby v jejím vlastnictví. Rovněž poukázala na vleklé spory mezi žalobcem a žalovaným 1). Žalovaná 2) následně poukázala, že nadále není vlastnicí dotčených pozemků v areálu.

4. Žalovaný 4) k věci uvedl, že on žádnému spoluvlastníkovi nikdy nebránil v užívání předmětné komunikace.

5. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování následujícími listinami: výpisy z katastru nemovitostí ze dne 24. 8. 2018 pro LV č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, ; ze dne 19. 9. 2018 pro LV č. , hodnota, ; ze dne 5. 9. 2022 pro LV č. , hodnota, ; ze dne 8. 9. 2022 pro LV č. , hodnota, , ze dne 9. 9. 2022 pro LV č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , a to vše v k. ú. , adresa, ; informacemi o pozemku p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, ze dne 21. 9. 2018; informacemi o průběhu řízení sp. zn. , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, ; smlouvou o převodu nemovitostí; kupní smlouvou ze dne 11. 2. 1997; dohodou o vydání majetkového podílu ze dne 29. 3. 1995; protokolem o fyzickém předání výkrmny vepřů v , Anonymizováno, ; rozhodnutími , právnická osoba, , adresa, ze dne 7. 6. 2017, 21. 11. 2017 a 12. 7. 2018; rozhodnutí Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje ze dne 27. 9. 2017 a dne 9. 5. 2018; komunikací žalobce s žalovaným 1) ze dne 10. 6. 2015, 25. 5. 2018, a 7. 6. 2018; výzvou k odstranění překážky ze dne 22. 3. 2018; předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2018; ortofotomapou a mapou z katastru nemovitostí; fotografiemi účelové komunikace a horní cesty a fotografiemi pořízenými při místním šetření. Současně byl ve věci vypracován znalecký posudek č. , Anonymizováno, za účelem zhodnocení možností zajištění přístupu na pozemky žalobce a č. , hodnota, za účelem stanovení náhrady za zřízení věcného břemene, a na jednáních byli vyslechnuti jmenovaní znalci.

6. Soud s ohledem na níže uvedené důvody považoval za podstatné pro rozhodnutí o této věci pouze zjištění o vlastnictví dotčených, tj. panujících i služebných pozemků, v době rozhodování v této věci. S týchž samých důvodů zamítnul další návrhy na provádění dokazování pro jejich nadbytečnost.

7. Podle § 1029 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mimo jiné platí, že vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen.

8. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř., pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

9. Podle 107a odst. 1 o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odstavce 2, soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Podle § 107a odst. 3 Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.

10. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř., na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

11. Podle § 118a odst. 4 o. s. ř., při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem.

12. Předpokladem úspěchu žaloby na zřízení práva cesty je mimo jiné to, že všichni účastníci disponují věcnou legitimací. Žadatel o zřízení služebnosti cesty (tj. žalobce) musí buďto požadovat její zřízení přes všechny dotčené (služebné) pozemky tak, aby bylo zajištěno spojení jeho nemovitostí s veřejnou cestou, a označit jako žalované všechny jejich vlastníky, nebo musí tvrdit a prokázat, že přes další pozemky, které leží mezi jeho nemovitostí a veřejnou cestou, má přístup zajištěn, např. nájemní smlouvou, smlouvou o zřízení služebnosti nebo na základě jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020). Soud přitom musí rozhodnout vůči všem vlastníkům, u nichž žalobce nedoložil titul k užívání služebných pozemků, jedním rozsudkem, který je závazný pro všechny z nich. Žalobce existenci žádné takové dohody či jiného konkrétního titulu pro užívání navrhovaných služebných pozemků po celou dobu průběhu řízení ani netvrdil, naopak v žalobě označil za žalované všechny vlastníky navrhovaných služebných pozemků, na nichž se nachází předmětná neveřejná účelová komunikace. Dále platí, že pokud je některá z panujících nemovitostí předmětem spoluvlastnictví, řízení se musí účastnit všichni její spoluvlastníci. Právo cesty se totiž zřizuje ve prospěch každého vlastníka panující nemovité věci. Nehodlá-li spoluvlastník vystupovat v řízení společně s žalobcem, nezbývá žalobci, než aby jej označil v žalobě za žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2871/2010). Pro úplnost lze uvést, že žalobce se původně domáhal, aby byla nezbytná cesta povolena i na pozemku, který byl v době zahájení řízení v jeho výlučném vlastnictví. Soud má za nadbytečné, aby žalobce cestou autoritativního soudního rozhodnutí zatěžoval svůj pozemek ve prospěch svých jiných pozemků. Za situace, kdy žalobce nenavrhoval přistoupení spoluvlastníků do řízení, však tato otázka nebyla pro posouzení věci rozhodující či zásadní. Soud rovněž ponechává stranou tvrzení žalovaného 1) že účelová komunikace v areálu je samostatnou věcí v jeho vlastnictví, byť vede i přes pozemky dalších osob, neboť jednak takový závěr nebylo možno na základě provedeného dokazování učinit a jednak soud vycházel z okruhu žalovaných, jak je označil žalobce v žalobě.

13. Účastníky předmětného řízení tudíž museli být jak veškeří vlastníci, tedy i vlastníci spoluvlastnických podílů, panujících pozemků, tak i všichni vlastníci či spoluvlastníci služebných pozemků, a to nejenom při zahájení, ale především v době rozhodování soudu. To pro posuzovanou věc znamená, že pokud v průběhu řízení došlo ke změně vlastnictví dotčených pozemků, bylo na místě, aby žalobce na tuto situaci reagoval buďto postupem dle § 92 o. s. ř., tedy aby do řízení přistoupili další spoluvlastníci panujících pozemků, nebo aby postupem dle § 107a o. s. ř. z řízení vystoupil původní účastník a na jeho místo vstoupili nový vlastníci dotčených služebných pozemků. Rozhodnout o záměně nebo přistoupení účastníka bylo možné výlučně na návrh žalobce, který po celou dobu disponoval předmětem řízení. Soud o tomto nerozhoduje z úřední povinnosti.

14. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že v průběhu řízení došlo ke změně vlastnictví jak na straně vlastníků panujícího, tak i služebného pozemku. Konkrétně se jednalo o pozemky parc. č. , Anonymizováno, , zapsáno na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, . Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že žalobce kupní smlouvou ze dne 22. 7. 2021 převedl id. 1/10 těchto pozemků do společného jmění manželů , jméno FO, a , jméno FO, . Právní účinky zápisu nastaly dne 22. 7. 2021, přičemž zápis spoluvlastnictví byl proveden ke dni 13. 8. 2021. Dále bylo zjištěno, že žalovaná 2) darovací smlouvou ze dne 3. 11. 2021 převedla vlastnictví mimo jiné k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, na , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , zapsáno na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, . Právní účinky zápisu nastaly dne 22. 7. 2021, přičemž zápis spoluvlastnictví byl proveden ke dni 13. 8. 2021. Soud na jednání dne 17. 10. 2022 nejprve sdělil omluvu žalované 2) z jednání, ve kterém současně uvedla, že již není vlastnicí řízením dotčených pozemků, následně soud provedl dokazování aktuálnímu výpisy z katastru nemovitostí týkajících se veškerých dotčených pozemků, při jejichž čtení byla konstatována změna vlastnictví ve shora uvedených případech. Uvedené změny rovněž plynou z vypracovaného znaleckého posudku znalecké kanceláře , Anonymizováno, ze dne 11. 3. 2022. V návaznosti na uvedené soud opakovaně vyzval žalobce, zda hodlá učinit v této souvislosti nějaké procesní návrhy. Žalobce uvedl, že nikoliv.

15. Poučení žalobce o tom, že pro úspěšnost žaloby musí být zažalován jiný žalovaný či musí přistoupit další účastník, není součástí poučovací povinnosti soudu dle § 5 ani dle § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. Naopak, takový postup by zakládal nerovnost mezi účastníky řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 30 Cdo 4947/2007, ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2942/2010). Jak dále plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 26 Cdo 82/2011 (nebo také z rozsudku ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 32 Odo 473/2005) o tom, že žalobce může učinit návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř., je soud povinen poučit žalobce za podmínek uvedených v § 118a odst. 4 o. s. ř.; tuto povinnost má vždy, jestliže za řízení vyjde najevo, že rozhodná právní skutečnost, mající z pohledu výsledku řízení vliv na aktivní nebo pasivní věcnou legitimaci, nastala a žalobce není zastoupen advokátem. Z uvedené podmínky (tj. podmínky zastoupení advokátem) nečiní zákon žádnou výjimku.

16. Žalobce věděl o změně vlastnictví pozemků dříve vlastněných žalovanou 2) a z podstaty věci mu byla známa i změna vlastnictví u pozemků, které dříve vlastnil výlučně sám. Ačkoliv byl žalobce, soudem vyzván, zda s ohledem na provedené dokazování (vztahující se právě ke změně vlastnických poměrů v areálu) hodlá učinit nějaký procesní návrh, žalobce uvedl, že žádné procesní návrhy činit nehodlá. Soud je přesvědčen, že žalobci, který byl po celou dobu právně zastoupený advokátem, umožnil dostatečně reagovat na změnu vlastnictví jak zatížených, tak i panujících pozemků, a to při zachování principu rovnosti účastníků, kdy nebylo jeho povinností postupovat návodně a výslovně vyzývat žalobce o nutnosti podat pro úspěch žaloby návrh za změnu účastníků, příp. přistoupení nových účastníků.

17. Jelikož tedy žalobce nenavrhl, aby na místo žalované 2) nastoupili její právní nástupci a aby společně s žalobcem (při jejich souhlasu), případně na straně žalované (při jejich nesouhlasu se zřízením práva cesty), v řízení nově vystupovali nový spoluvlastníci panujících pozemků, v řízení nebyla splněna podmínka věcné legitimace. Soudu tudíž nezbylo než žalobu v celém jejím rozsahu po upřesnění žalobního petitu zamítnout. Za této situace nebylo třeba se s ohledem na zásadu hospodárnosti dále zabývat samotným předmětem věci, tj. potřeby zřídit služebnost práva cesty a ani nebylo třeba provádět další dokazování. Soud má současně za to, že zamítnutí žaloby nepředstavuje překvapivé rozhodnutí, když žalobce byl na změny vlastnictví, nastalé mnoho měsíců před rozhodnutím ve věci samé, opakovaně soudem upozorněn.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl v řízení neúspěšný, soud proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovaným.

19. Při stanovení výše nákladů řízení advokátkou zastoupených účastníků, kdy žalovaná 3) v průběhu řízení udělila plnou moc k zastupování advokátce žalovaného 1), soud vycházel z tarifní hodnoty dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Odměna advokátky činila 2 500 Kč v případě úkonů učiněných při zastupování pouze jednoho účastníka a 2 000 Kč v případě úkonů učiněných v době, kdy zastupovala dva žalované (viz § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Žalovanému 1) náleží samostatně odměna ve výši 5 000 Kč za 2 úkony uvedené v § 11 odst. 1 a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě). Soud nepřiznal žalovanému 1) odměnu za sepis odvolání proti předběžnému opatření podanému spolu s žalobou. Jeho odvolání bylo zčásti zamítnuto, zčásti odmítnuto a předběžné opatření bylo pro předčasnost zrušeno mimo odvolací důvody jen v části týkající se nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků. Podle soudu se tudíž nejednalo o účelně učiněný úkon právní služby. Žalované 3) náleží samostatně odměna ve výši 2 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení). Dále pak žalovanému 1) a žalované 3) náleží odměna vždy ve výši 22 000 Kč za 9 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (vyjádření ve věci ze dne 3. 3. 2020, ze dne 15. 2. 2021, dne 7. 6. 2021 a dne 14. 4. 2022; účast na jednání soudu dne 21. 1. 2020 přesahující 2 hodiny, dne 27. 5. 2020, dne 6. 5. 2021, dne 17. 10. 2022 přesahující 2 hodiny a účast na místním šetření dne 30. 6. 2020). Žalovanému 1) i žalované 3) rovněž náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 300 Kč za každý z advokátkou provedených úkonů právní služby. Soud v tomto směru zohlednil, které úkony byly realizovány pouze pro jednoho z žalovaných a které společně pro oba z nich. Tzv. režijní paušál se totiž pojí ke společnému úkonu, nikoli ke každé zastupované osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 173/2016), a proto soud tuto náhradu poměrně rozdělil mezi oba žalované. Žalovanému 1) připadá paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 950 Kč (2 x 300 Kč + 9 x 150 Kč). Žalované 3) připadá paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 650 Kč (1 x 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení a 9 x 150 Kč). Dále žalovaným 1) a 3) náleží náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestami jejich advokátky k jednáním soudu a na místní šetření, a to podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 358/2019 Sb. (ve vztahu k jednáním v r. 2020), vyhl. č. 589/2020 Sb. (ve vztahu k jednání v r. 2021) a vyhl. č. 511/2021 (ve vztahu k jednání v r. 2022), a to při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem ES 6 l na 100 km. Za cestu k jednání soudu na trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, dne 21. 1. 2020 a dne 27. 5. 2020 náleží odměna ve výši 2 x 905,76 Kč, k jednání soudu dne 6. 5. 2021 odměna ve výši 898,06 Kč a k jednání dne 17. 10. 2022 odměna ve výši 1 090,76 Kč. Za cestu na místní šetření dne 30. 6. 2020 na trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, náleží odměna ve výši 685,44 Kč. Celkem tudíž cestovné činí 4 485,78 Kč, přičemž na každého z žalovaných 1) a 3) připadá částka 2 242,89 Kč. Jmenovaní žalovaní mají dále nárok na náhradu za promeškaný čas advokátky ve výši 2 000 Kč dle § 14 odst. 1 vyhlášky za celkem , hodnota, půlhodin v souvislosti s uskutečněnými cestami, kdy na každého z nich připadá částka 1 000 Kč. Žalovanému 1) přiznal soud dohromady (včetně 21% DPH z odměny advokátky, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) náhradu nákladů řízení v částce 38 953 Kč. Žalované 3) přiznal soud dohromady (včetně 21% DPH z odměny advokátky, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) náhradu nákladů řízení ve výši 34 960 Kč.

20. Náklady žalované 2), jakožto žalovaného 4) představuje paušální náhrada dle § 151 odstavce 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to v případě žalované 2) za vyjádření se k podané žalobě a žalovaného 4) za účast na jednání soudu. Soud proto rozhodl tak, že žalované 2) se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč (viz výrok IV.) a žalovanému 4) rovněž náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč (viz výrok VI.).

21. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v dané věci hradil náklady spojené s vypracováním znaleckých posudků a účastí ustanovených znalců na jednání. S ohledem na výsledek sporu je to žalobce, kdo je povinen tyto náklady řízení státu nahradit. Jelikož přesná výše nákladů řízení státu nebyla v době vyhlášení rozsudku doposud známa, bude o ní soudem rozhodnuto následně v samostatném usnesení (viz výrok VII.).