22 C 264/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobci na jeho výživu částkou 6 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2021 do budoucna, a to vždy ke každému 15. dni v měsíci předem, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. Tímto se mění vyživovací povinnost stanovená rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 11. 2018, č. j. 0 Nc 692/2015-1990.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na dlužném výživném za období od 1. 9. 2021 do 31. 1. 2022 částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných spolu s řádným výživným počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud rozhodl o zvýšení výživného hrazeného žalovaným žalobci, a to na částku 6 500 Kč měsíčně z původní částky 4 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2018. Tento návrh žalobce odůvodnil tím, že v důsledku zahájení studia na vysoké škole, konkrétně na příjmení jméno příjmení ve obec, anonymizována tři slova, kde studuje obor anonymizována dvě slova, a v důsledku obecného nárůstu cen se zvýšily i jeho náklady. Konkrétně platí za pronájem pokoje v místě studia částku 4 000 Kč měsíčně, za stravování v menze vynaloží měsíčně zhruba částku 1 280 Kč, náklady na další stravování činí asi 1 600 Kč měsíčně a za dojíždění z obec do obec utratí měsíčně asi 300 Kč. Do svých nákladů zahrnul žalobce také podíl na nákladech v místě bydliště (plyn, elektřina, voda a odpad v ceně 1 700 Kč měsíčně) a za stravu v ceně 1 200 Kč měsíčně. Další náklady spočívající v nákupu studijních pomůcek žalobce prozatím vynaložit nemusel, tudíž jejich výši není schopen specifikovat, avšak bude je muset vynaložit v dalším období. Vzhledem k předpokládané náročnosti studia přitom žalobce nemá možnost si v průběhu školního roku přivydělat pravidelnou výdělečnou činností.

2. Žalovaný vyslovil souhlas se zvýšením výživného, avšak pouze na částku 4 500 Kč měsíčně. Dle jeho mínění má žalobce možnost přivýdělku a on sám mu konkrétní možnosti doporučil, avšak bez odezvy. Podotkl, že žalovaný odmítl ubytování v soukromém privátu, které mu chtěl zprostředkovat, a podal pozdě přihlášku na kolej. Zdůraznil, že se snažil s žalobcem komunikovat a dohodnout se s ním mimosoudně, žalobce však reagoval pouze výjimečně, často neodpovídal a komunikaci se žalovaným omezil pouze na otázku svého výživného. Jako své výdaje žalovaný uvedl výživné v celkové výši 11 000 Kč měsíčně, platby za internet ve výši 250 Kč měsíčně, platby za telefon ve výši 100 Kč měsíčně, penzijní připojištění ve výši 1 000 Kč měsíčně, důchodové pojištění ve výši 2 588 Kč měsíčně, zdravotní pojištění ve výši 2 393 Kč měsíčně, splátky úvěru ve výši 6 135 Kč měsíčně, který si musel dle svých slov vzít, aby měl z čeho hradit dlužné výživné, k jehož úhradě byl zavázán předchozím rozsudkem zdejšího soudu, platby za telefon dětí ve výši 150 Kč měsíčně, úrazové pojištění pro sebe a děti ve výši 718 Kč měsíčně a splátky nákladů civilního řízení ve výši 300 Kč měsíčně. Nadto uvedl ještě další roční náklady v celkové výši 7 822 Kč. Konečně žalovaný zmínil, že zaslal matce žalobce na její účet částku 83 500 Kč jako dlužné výživné na žalobce, dále matka vedle svého příjmu pobírá přídavky na děti ve výši 4 030 Kč měsíčně a v roce 2020 uplatnila daňový bonus ve výši 58 812 Kč. Vyjádřil přesvědčení, že i po matce žalobce by bylo možno požadovat, aby si hledala lépe placené zaměstnání. V jeho případě je pak tato možnost ztížena epidemií SARS-COVID19. Ohledně výše svých příjmů odkázal na zjištění učiněná v předchozím řízení.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je v současné době studentem prvního ročníku příjmení jméno příjmení ve obec, anonymizována tři slova, oboru anonymizována dvě slova, což dále dokládá rovněž potvrzení o studiu ze dne 12. 7. 2021, tudíž se není schopen z důvodu soustavné přípravy na budoucí povolání sám živit a má vůči žalovanému právo na výživné tak, jak to předpokládá ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého mají předci a potomci vyživovací povinnost, ve spojení s § 911 občanského zákoníku, který stanoví jako podmínku pro přiznání výživného právě neschopnost oprávněného sám se živit. Sporná však byla mezi účastníky výše výživného, které by měl žalovaný žalobci platit.

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2018, č. j. 0 Nc 692/2015-1990, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2019, bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobce částkou 4 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého syna jméno částkou 3 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé dcery jméno částkou 2 500 Kč a dále mu bylo uloženo uhradit nedoplatek výživného na žalobce v celkové výši 80 000 Kč, nedoplatek výživného na syna jméno v celkové výši 58 000 Kč a nedoplatek výživného na dceru jméno v celkové výši 61 000 Kč, což také, jak dosvědčují výpisy transakcí z jeho bankovního účtu, učinil. Z odůvodnění tohoto rozsudku lze dále vyčíst, že žalovaný měl dle svého vyjádření disponovat čistým měsíčním příjmem z podnikání ve výši 10 000 Kč.

5. Z doložené smlouvy o nájmu pokoje uzavřené dne datum mezi panem jméno příjmení jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem je zřejmé, že je žalobce od 1. 10. 2021 ubytován v místě studia v pokoji, za jehož pronájem se zavázal platit celkovou částku 4 000 Kč měsíčně včetně služeb. Skutečnost, že žalobce tuto částku za pronájem pokoje reálně hradil, dokládají výpisy transakcí na bankovním účtu žalobce ze dne 4. 11. 2021, ze dne 7. 12. 2021 a ze dne 5. 10. 2021. Žalobce přitom požádal o přidělení ubytování na kolejích, což plyne z doloženého e-mailu potvrzujícího podání této žádosti, a uhradil kauci ve výši 3 000 Kč, což plyne z doloženého výpisu transakce. Kolej mu však přidělena nebyla z důvodu vyčerpání kapacity lůžek, což mu bylo sděleno v e-mailu ze dne 30. 8. 2021. Zároveň mu bylo vysvětleno, že přednost mají studenti s větší časovou dojezdností z místa bydliště. Doložená e-mailová korespondence mezi žalovaným a osobami nabízejícími byty k pronájmu dokládá snahu žalovaného vypomoci žalobci se sháněním ubytování v místě studia. Dále bylo z doložených výpisů transakcí z účtu žalobce zjištěno, že dne 26. 11. 2021 uhradil za stravování v menze částku 3 000 Kč, dne 1. 11. 2021 částku 1 000 Kč, dne 19. 7. 2021 částku 3 000 Kč, dále dne 12. 7. 2021 uhradil za průkaz ISIC částku 250 Kč. Z doloženého potvrzení objednávky a faktury vystavené právnická osoba anonymizováno bylo zjištěno, že si žalobce zakoupil notebook v ceně 21 990 Kč, z faktury vystavené právnická osoba dne 12. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobce uhradil za nákup spodního prádla částku 1 591 Kč, z účtenky vystavené právnická osoba dne datum bylo zjištěno, že žalobce uhradil za mobilní telefon včetně příslušenství částku 4 246 Kč (finanční prostředky mu měla poskytnout jeho matka) a konečně ze stvrzenky vystavené právnická osoba příjmení bylo zjištěno, že žalobce uhradil za oblečení (pánský oblek) částku 5 390 Kč. Matka žalobce v pozici svědkyně vypověděla, že měsíční náklady žalobce odpovídají zhruba částce 12 000 Kč.

6. Dle doloženého přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019 činil základ daně žalovaného za tento rok 156 434 Kč a dle doloženého přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2020 činil základ daně žalovaného za tento rok 122 276 Kč. Ve své účastnické výpovědi žalovaný osvětlil, že uplatňuje výdajový paušál ve výši 60 % výdajů ze samostatné výdělečné činnost a ve výši 40 % výdajů z výroby elektřiny s tím, že skutečnou výši výdajů odmítl sdělit, neboť jde dle jeho názoru o jeho osobní údaje. Žalovaným tvrzené běžné osobní výdaje jsou pak podloženy jednotlivými potvrzeními o provedení transakcí z účtu žalovaného, kdy konkrétně dne 1. 11. 2021 odešla z jeho účtu částka 718 Kč představující pojistné na úrazové pojištění pro žalovaného a jeho děti, dne 5. 11. 2021 odešla z jeho účtu částka 2 393 Kč představující platbu zdravotního pojištění, dne 10. 11. 2021 odešla z jeho účtu částka 250 Kč představující platbu za internet, dne 15. 11. 2015 odešla z jeho účtu částka 6 135 Kč představující splátku úvěru, který byl žalovaný povinen splácet na základě doložené úvěrové smlouvy ze dne datum, dne 29. 11. 2021 odešla z jeho účtu částka 1 000 Kč představující penzijní připojištění, dne 30. 11. 2021 odešla z jeho účtu částka 300 Kč představující splátku nákladů civilního řízení, dne 30. 11. 2021 odešla z jeho účtu částka 2 588 Kč představující důchodové pojištění, dne 26. 2. 2021 odešla z jeho účtu částka 2 200 Kč představující roční členský příspěvek za členství v anonymizováno role v řízení anonymizována dvě slova, dne 5. 5. 2021 odešla z jeho účtu částka 990 Kč představující roční poplatek za komerční certifikát k elektronickému podpisu, dne 23. 10. 2021 odešla z jeho účtu částka 262 Kč představující roční pojistné za skútr, dne 2. 7. 2021 odešla z jeho účtu částka 1 250 Kč představující roční pojistné za fotovoltaickou elektrárnu, dne 29. 10. 2021 odešla z jeho účtu částka 420 Kč představující roční pojistné za pojištění odpovědnosti občanů, dne 29. 6. 2021 odešla z jeho účtu částka 700 Kč představující roční poplatek za svoz odpadu, dne 20. 11. 2021 odešla z jeho účtu na účet matky žalobce částka 2 500 Kč představující výživné na dceru jméno a částka 4 500 Kč představující výživné na syna jméno a konečně odešla téhož dne na účet žalobce částka 4 000 Kč představující výživné pro něj. Z účastnické výpovědi žalovaného vzal soud dále za prokázané, že ve svém oboru nepracuje již od roku 2004 a pracoval v něm pouze krátce po škole, přičemž důvodem, pro který v oboru skončil, bylo stěhování do obec a s tím spojená náročnost dojíždění.

7. Jak bylo zjištěno z doloženého potvrzení zaměstnavatele matky, činil její průměrný čistý měsíční příjem za měsíce září 2021 až prosinec roku 2021 částku 16 396 Kč, což dále matka žalobce potvrdila ve své svědecké výpovědi. Nadto matka žalobce pobírá na žalobce a oba jeho sourozence přídavky na děti, přičemž na nezletilou jméno jí byly v období od ledna 2020 do září 2021 vyplaceny přídavky v celkové výši 11 640 Kč, na nezletilého jméno jí byly v období od ledna 2020 do září 2021 vyplaceny přídavky v celkové výši 12 670 Kč a na žalobce jí byly v období od ledna 2020 do října 2021 vyplaceny přídavky v celkové výši 14 140 Kč, což je podloženo přehledem vyplacených dávek vystaveným Úřadem práce České republiky. Konečně matka žalobce uplatňuje daňové zvýhodnění na děti, kdy za rok 2020 představovalo toto zvýhodnění částku 67 942 Kč a dle potvrzení o provedení transakce byla tato částka připsána na účet matky žalobce dne 9. 3. 2021. Matka žalobce dále doložila nutné měsíční výdaje spojené s chodem domácnosti, a to prostřednictvím jednotlivých potvrzení o provedení transakce a příjmových pokladních dokladů. Z těchto listin je patrné, že náklady na energie v období od září 2021 do prosince 2021 činily částku 5 770 Kč měsíčně, náklady na internet v tomto období činily částku 350 Kč měsíčně a náklady za rozhlasové a televizní poplatky činily částku 180 Kč měsíčně. Vedle výše uvedených nutných měsíčních výdajů byla hrazena ve shora uvedeném období ještě částka 500 Kč měsíčně za životní pojištění matky žalobce a částka 300 Kč měsíčně na penzijní připojištění matky žalobce. V souvislosti se studiem syna jméno byly za měsíc říjen roku 2021 uhrazeny nutné výdaje ve formě nákladů na ubytování a stravu v internátu ve výši 2 536 Kč, za měsíc listopad roku 2021 byly uhrazeny nutné výdaje ve formě nákladů na ubytování a stravu v internátu ve výši 2 251 Kč, za měsíc prosinec roku 2021 byly uhrazeny nutné výdaje ve formě nákladů na ubytování a stravu v internátu ve výši 2 488 Kč, jak dokládají jednotlivá potvrzení o provedení transakce a dále byly uhrazeny nutné výdaje ve formě nákladů na školní potřeby ve výši 884 Kč a na nákladů na nářadí na praxi ve výši 3 148 Kč, jak dokládají doložená potvrzení o provedení kartové operace. Kromě nákladů vzniklých v důsledku studia žalobce a syna jméno mimo domov matka žalobce doložila prostřednictvím jednotlivých daňových dokladů či prostřednictvím potvrzení o provedení transakce další náklady, které byly v období od září 2021 do prosince 2021 vynaloženy na oblečení, obuv apod. pro všechny děti a na bezlepkovou stravu pro dceru jméno.

8. Doložená e-mailová komunikace mezi žalovaným a matkou žalobce dosvědčuje tolik, že matka žalobce kontaktovala žalovaného ohledně zvýšení výživného jak na žalobce, tak i na jeho sourozence a dále, že se žalovaný a matka žalobce nebyli schopni shodnout na výši výživného, kdy matka žalobce vyčítala žalovanému, že si nenašel lépe placenou práci, zatímco ona dle svého přesvědčení dělá vše pro to, aby děti nestrádaly. Žalovaný vysvětloval, že má problémy s hrazením výživného určeného soudem, které je dle jeho mínění nepřiměřeně vysoké, a požádal matku, aby se konečně začala také podílet na hrazení potřeb dětí.

9. Doložená komunikace mezi žalobcem a žalovaným vedená prostřednictvím aplikace WhatsApp dále dokládá, že žalobce sdělil žalovanému, že by potřeboval, aby mu platil vyšší výživné, načež mu žalovaný sdělil, že má již delší dobu problémy s placením výživného a že by chtěl celou situaci probrat osobně, což uvedl následně také ve své účastnické výpovědi. Dále je z této komunikace patrné, že žalovaný se o žalobce jakožto o svého syna určitým způsobem zajímal, snažil se mu pomoci s hledáním brigády, konkrétně mu nabízel brigádu ve volební komisi, což následně uvedl rovněž v rámci své výpovědi, a brigádu spočívající v bourání domu a následném prodeji cihel, na čemž se následně shodli ve svých účastnických výpovědích žalobce s žalovaným (žalobce nicméně uvedl, že po něm žalovaný chtěl, aby cihly prodával on sám, což nebylo v jeho možnostech, a žalovaný reagoval argumentem, že se s žalobcem takto předem dohodl). Za tuto činnost žalobce inkasoval od žalovaného dle svého tvrzení v hotovosti částku 7 900 Kč a na bankovní účet částku 2 100 Kč, k čemuž doložil výpis transakce ze dne 22. 11. 2021. Dále žalovaný vypověděl, že nabízel žalobci také brigády určitým způsobem související s jím vybraným studijním oborem, kupříkladu se mělo jednat o testování her, trénování umělé inteligence, hlasové ovládání pro Google či trénování systému pro rozpoznávání znaků, na ně si však žalobce dle své výpovědi nepamatuje.

10. Z doloženého rozvrhu žalobce na první semestr akademického roku 2021 /2022 plyne, že žalobce měl v tomto semestru výuku od pondělí do pátku.

11. Při stanovení výše výživného soud vyšel z ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, který zní:„ Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Dále soud při své úvaze přihlédl rovněž k ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku, který výše citovaný odst. 1 doplňuje následovně:„ Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.“.

12. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalobce, je třeba konstatovat, že výše nákladů v částce zhruba 12 000 Kč měsíčně, kterou uvedla matka žalobce ve své svědecké výpovědi a která je částečně podložena rovněž shora provedenými listinnými důkazy prokazujícími výši nákladů spojených s bydlením v místě studia a nákladů na stravu v menze (další náklady, které budou žalobci vznikat v souvislosti s nákupem školních potřeb, oblečení, výdaji na kulturu apod., nelze pochopitelně zcela přesně předvídat a prokázat) se jeví pro studenta vysoké školy jako zcela přiměřená. Žalobce pak vzhledem k časové náročnosti studia, kdy jím vybraný obor zjevně nepatří k těm, u nichž by bylo možno celý rozvrh vměstnat do jednoho či dvou dnů, nemá alespoň prozatím možnost si v průběhu studia pravidelně přivydělávat a jednorázovými prázdninovými brigádami by si mohl na většinu svých pravidelných měsíčních výdajů vydělat jen stěží. Navíc má soud za to, že v případě studentů prvního ročníku je žádoucí ponechat jim prostor pro to, aby se mohli určitým způsobem aklimatizovat na studium na vysoké škole, lišící se zcela zásadně od studia na škole střední a základní zejména tím, že vyžaduje vyšší míru samostatnosti a schopnosti organizace. Jestliže žalovaný namítal, že žalobce nepodal včas svou žádost o ubytování na koleji, tak tato námitka není zcela relevantní, neboť přednostní nárok na ubytování měli dle sdělení vedoucí ubytovacích služeb univerzity studenti bydlící ve větší vzdálenosti od místa studia. Nadto, i pokud by žalobce místo na koleji získal, za ubytování by zaplatil nepatrně nižší částku, než jakou platí nyní; tato částka se soudu nejeví jako nepřiměřeně vysoká.

13. Co se týče majetkových poměrů žalovaného, tak jeho příjem z podnikání dle posledního daňového přiznání činil asi 10 000 Kč za měsíc, což je méně, než kolik činí minimální mzda. Je tak nepochybné, že podnikání, jež je zpravidla vykonáváno za účelem zisku, žalovanému příliš vysoký zisk nevynáší. Jelikož se žalovaný svému oboru již poměrně dlouhou dobu nevěnuje, lze připustit, že by momentálně nejspíš nemusel být schopen ihned získat v tomto oboru dobře pracovní pozici, podstatné však je, že prakticky v jakémkoli zaměstnání by byl schopen vydělat více, než kolik mu v současnosti vynáší jeho samostatná výdělečná činnost. Žalovaný přitom neprokázal a především ani netvrdil, že by byl jakkoli omezen v možnosti hledat si zaměstnání kupříkladu v důsledku svého zdravotního stavu, a současně po něm lze spravedlivě požadovat, aby za zaměstnáním z místa svého bydliště v případě potřeby i dojížděl. Přestože se nabídky zaměstnání objevují i v období pandemie (jakkoli lze připustit, že jich v některých oborech může být méně), žalovaný se o hledání zaměstnání zjevně ani nepokouší. Při pohledu na žalovaným uváděné a doložené výdaje si nelze nevšimnout, že jsou tvořeny zejména výživným, splátkami úvěru, který si žalovaný měl vzít za účelem úhrady dlužného výživného, a povinnými odvody na důchodové a zdravotní pojištění, avšak chybí zde jakékoli náklady spojené s bydlením, které obvykle představující podstatnou část výdajů. Z toho lze dovodit, že kdyby si žalovaný našel zaměstnání, byl by s největší pravděpodobností právě i s ohledem na své relativně nízké nutné pravidelně měsíční výdaje související s tím, že žije u svých rodičů (jak tvrdí), schopen hradit jak výživné žalobci ve výši 6 000 Kč měsíčně, tak výživné pravomocně stanovené na jeho sourozence. Tím, že žalovaný upřednostnil podnikání s minimálním ziskem před závislou činností nebo podnikání v jiném (lukrativnějším) oboru, nevyužívá plně svých výdělkových schopností a možností.

14. Závěrem nutno souhlasit s žalovaným v tom, že i v možnostech matky žalobce jakožto zdravotní sestry je najít si zaměstnání ohodnocené vyšší částkou než tou, která odpovídá minimální mzdě, a že úsilí k finančnímu zabezpečení svých dětí by měli vynakládat oba rodiče. V případě matky žalobce je však třeba přihlédnout k tomu, že má všechny tři děti svěřeny do péče, tudíž je méně flexibilní při hledání odpovídajícího zaměstnání. Nelze rovněž přehlédnout, že matka žalobce je na rozdíl od žalovaného zaměstnána alespoň s minimální mzdou a na výživě žalobce se bude podílet z jedné poloviny. Námitka žalovaného, že matka žalobce pobírá přídavky na děti a uplatňuje na ně rovněž daňový bonus, se s ohledem na to, že má děti svěřeny do péče, tudíž se ve vyšší míře podílí rovněž na osobní péči o ně, je zcela lichá (podmínka sdílení společné domácnosti dítěte a toho rodiče, který daňový bonus uplatňuje, vyplývá přímo z § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ledaže se rodiče dohodnou jinak, což se v souzené věci nestalo).

15. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl o zvýšení výživného, které je žalovaný povinen žalobci hradit s účinností od 1. 9. 2021, na částku 6 000 Kč měsíčně a zavázal žalovaného k úhradě dlužného výživného, a to vzhledem k jeho majetkovým poměrům v měsíčních splátkách tak, jak to umožňuje věta druhá za středníkem § 160 o. s. ř.

16. Právo na náhradu nákladů řízení by měl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobce, který byl v řízení plně úspěšný. Soud však s odkazem na § 150 o. s. ř. považoval příbuzenský poměr obou účastníků a již tak vyhrocené vzájemné vztahy za„ okolnosti hodné zvláštního zřetele“, pro které úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení ani z části nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.