22 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věcí z exekuce

I. Z exekučního řízení vedeného oprávněným jméno FO proti povinné jméno FO u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka se vylučují věci sepsané soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa – tituly před jménem jméno FO v soupisu movitých věcí ze dne 30. 10. 2024, č. j. spisová značka, a to - pod položkou 1. stěna dřevěná, - pod položkou 3. sedací souprava 2+2, - pod položkou 4. židle dřevěná 1 ks, - pod položkou 16. skříň se zrcadly - 2 kusy, - pod položkou 17. dřevěná postel, - pod položkou 21. BTV Philips a dálkový ovladač.

II. Zamítá se návrh, aby z exekučního řízení vedeného oprávněným jméno FO proti povinné jméno FO u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka byly vyloučeny věci sepsané soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa – tituly před jménem jméno FO v soupisu movitých věcí z 31. 10. 2024, č. j. spisová značka, a to - pod položkou 2. bambusové lehátko, - pod položkou 4. židle dřevěné 2 ks, - pod položkou 5. barevný televizor Sony + dálkový ovladač - pod položkou 6. obraz 3 ks, - pod položkou 18. sedačka, - pod položkou 22. noční stolek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně na nákladech řízení 186,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně na nákladech řízení 186,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali, aby z exekuce prováděné na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2024, č. j. spisová značka, vedené Exekutorským úřadem adresa – tituly před jménem jméno FO (dále též jen „exekutorský úřad“) ve prospěch žalovaného jakožto oprávněného proti povinné jméno FO (dále též jen „povinná“) byly vyloučeny věci označené ve výrocích I. a II. rozsudku (pojaté do soupisu movitých věcí z 31. 10. 2024, č. j. spisová značka; dále též jen „soupis“), neboť se jedná o věci patřící nikoli povinné, ale žalobcům. Z podané žaloby vyplynulo, že movité věci se nacházely v nemovitosti – rodinném domě č. p. Anonymizováno v obci a k. ú. adresa (dále též jen „rodinný dům“), jehož vlastníky jsou žalobci. Povinná jakožto jejich dcera s nimi měla uzavřenu nájemní smlouvu k bytové jednotce nacházející se v prvním patře rodinného domu. Tato bytová jednotka přitom byla zařízena movitými věcmi ve vlastnictví žalobců a povinná, která od roku 1992 do roku 2019 žila v Itálii, si do této bytové jednotky po návratu do České republiky nastěhovala pouze osobní věci; jelikož byla nemajetná, žádné další věci sem nezakoupila. Návrhu žalobců podanému k příslušnému exekutorskému úřadu na vyloučení věcí ze soupisu přitom nebylo vyhověno.

2. Žalovaný měl předně za to, že žalobci dostatečně nedoložili své vlastnické právo k jednotlivým věcem, potažmo ani věcnou legitimaci k podání excindační žaloby. Poukazoval rovněž na rozpory mezi tím, co nyní o majetkové situaci povinné uvádějí žalobci (kteří povinnou líčí jako nemajetnou, závislou na dávkách státní sociální podpory), a tím, co sama povinná o svých poměrech uvedla v rámci řízení trestního (kde se prezentovala jako dostatečně zajištěná díky úsporám).

3. Mezi účastníky tak bylo nesporné to, že žalobci vlastní ve společném jmění manželů pozemek parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, který se nachází v obci a k. ú. adresa, jak ostatně vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí. Rovněž nikdo nečinil sporným, že první patro výše uvedeného rodinného domu obývala v rozhodné době povinná na základě nájemní smlouvy. Naproti tomu předmětem sporu bylo, zda žalobci jsou skutečně vlastníky movitých věcí, které se nacházely při mobiliární exekuci v prvním patře tohoto rodinného domu a které byly pojaty do soupisu.

4. Nad rámec nesporných tvrzení z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci jakožto pronajímatelé uzavřeli s povinnou jakožto nájemcem dne 1. 6. 2020 nájemní smlouvu na pronájem bytové jednotky se samostatným vchodem, nacházející se v prvním patře rodinného domu, a to na dobu neurčitou. Dne 1. 1. 2024 výše uvedené smluvní strany uzavřely nájemní smlouvu na pronájem téže bytové jednotky sestávající ze dvou ložnic, obývacího pokoje, kuchyně, chodby a sociálního zařízení, s tím, že touto smlouvou se ruší nájemní smlouva předcházející. Přílohou č. 1 této v pořadí druhé nájemní smlouvy byly fotografie zařízení bytové jednotky; tyto fotografie zobrazují dřevěnou komodu, dvě skříně se zrcadly, manželskou postel se dvěma nočními stolky, dvě křesla, starožitnou židli stojící vedle kamen a pod obrazem (pravděpodobně reprodukcí díla „jméno FO“ od autora jméno FO), dřevěnou postel se čtyřmi zásuvkami stojící v rohu místnosti vedle komody, pohovku stojící v rohu místnosti vedle stolku s mramorovou deskou a židle, lehátko, televizor zn. SONY, pračku, ledničku, kávovar a varnou konvici.

5. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 9. 2023, č. j. spisová značka, shledal soud povinnou jméno FO vinnou spácháním zločinu krádeže tím, že v blíže nezjištěné době od 14. 8. 2021 do 17. 8. 2021 odcizila v obci adresa žalovanému hotovost ve výši 1 300 000 Kč uloženou ve skříňce pod počítačem v igelitovém sáčku ve svazcích po 100 000 Kč svázaných gumičkami a z vedlejší skříňky hotovost ve výši 180 000 Kč uloženou v obálce, čímž žalovanému způsobila (značnou) škodu ve výši 1 480 000 Kč. Za spáchání tohoto trestného činu byla povinná odsouzena ke dvou letům odnětí svobody s podmíněným odkladem v trvání 3 let a k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč; současně ji soud zavázal uhradit žalovanému 980 000 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 28. 11. 2023. Průběh trestního řízení dokreslují záznamy o podaném vysvětlení či o výslechu před právnická osoba, Krajským ředitelstvím policie Anonymizováno kraje, Územním odborem adresa (dále též jen „policie“) ze dne 24. 9. 2021, č. j. Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2021, č. j. Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2022, a ze dne 24. 9. 2021, č. j. Anonymizováno, a dále protokoly o hlavním líčení před Okresním soudem v adresa ze dne 26. 4. 2022, č. j. spisová značka, ze dne 21. 6. 2022, č. j. spisová značka, ze dne 20. 9. 2022, č. j. spisová značka, ze dne 1. 2. 2023, č. j. spisová značka, a ze dne 26. 9. 2023, č. j. spisová značka. V rámci přípravného řízení povinná uvedla, že má našetřené peníze z dlouhodobého pracovního poměru z Itálie, že bytovou jednotku, kde nyní bydlí, rekonstruovala, že si koupila malé auto a že není na žalovaném nijak závislá (viz záznam o podaném vysvětlení ze dne ze dne 24. 9. 2021, č. j. Anonymizováno).

6. Exekuce proti povinné byla zahájena na základě návrhu žalovaného ze dne 12. 2. 2024; vedením exekuce a vymáháním pohledávky byl pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2024, č. j. spisová značka. O zahájení exekuce vyrozuměl soudní exekutor žalovaného jakožto oprávněného a povinnou dne 28. 2. 2024 přípisem pod č. j. spisová značka a téhož dne pod č. j. spisová značka vyzval povinnou ke splnění vymáhané povinnosti.

7. Pracovník soudního exekutora (pan jméno FO) prováděl mobiliární exekuce již dne 18. 7. 2024 (jak je patrno z protokolu pod č. j. spisová značka), avšak neúspěšně, neboť tohoto dne povinná nebyla ve svém bydlišti zastižena. Při dalším pokusu byly do soupisu movitých věcí ze dne 30. 10. 2024, č. j. spisová značka, pojaty mimo jiné i věci, které jsou předmětem tohoto řízení. Z usnesení vydaného exekutorským úřadem dne 13. 11. 2024, č. j. spisová značka, vyplývá, že návrhu žalobců na vyloučení těchto věcí ze soupisu exekutor ani částečně nevyhověl.

8. Průběh mobiliární exekuce popsal jméno FO v rámci své svědecké výpovědi. Vybavil si, že exekuce probíhala standardním způsobem, aniž by kdokoli na místě uplatňoval vlastnické právo k sepsaným věcem či něco jiného namítal, ale detaily si nevybavil; odkázal proto na pořízený audiozáznam a videozáznam. Potvrdil, že během exekuce byly sepsány věci do soupisu, ale žádná nebyla odvezena s výjimkou plynové pistole (podle všeho ve vlastnictví žalovaného), která však byla zabavena (nikoli sepsána). Soud si od exekutorského úřadu vyžádal onu audiovizuální dokumentaci, případně fotografie sepsaných věcí (byly-li pořízeny), avšak obdržel pouze videozáznam, který zachycuje zařízení kuchyně, ložnice, chodby, pokoje „pro hosty“ a jedné další nezařízené místnosti, v níž měla povinná uskladněno oblečení na pojízdných stojanech. Místnost, která by se dala nazvat jako „obývací pokoj“ (respektive místnost, která by odpovídala fotografiím v příloze nájemní smlouvy, na nichž je zobrazena pohovka, stolek s mramorovou deskou, židle, lehátko, dřevěná stěna), na tomto záznamu zachycena není.

9. Co se týče zjištění vztahujících se k jednotlivým věcem pojatým do soupisu, vlastnické právo k jednotlivým předmětům žalobci dokládali z části listinnými důkazy (výše popsanou nájemní smlouvou a její přílohou, datovanými 1. 1. 2024, a třemi dalšími fotografiemi), ale především výpověďmi svědků.

10. K položce „1. stěna dřevěná“ vypověděli svědci jméno FO (dlouholetý známý žalobců, s nimiž společně podnikal), jméno FO (vnuk žalobců, který v prvním patře rodinného domu v letech cca 2005 až 2016 bydlel spolu se svou matkou Anonymizováno a sestrou Anonymizováno) a jméno FO (švagr žalobců), že se jedná o jeden kus ze souboru starožitného holandského nábytku z druhé ruky, který žalobci v devadesátých letech zakoupili v obci adresa a který jim pomáhal odvézt do adresa právě jméno FO, případně jméno FO. Pořízení tohoto kusu nábytku v této době nepřímo dokládá též fotografie jméno FO (vnuka žalobců) před touto dřevěnou stěnou, pořízená v jeho ranném dětském věku.

11. K položce „2. bambusové lehátko“ se vyjádřil svědek jméno FO, který uvedl, že žalobci mají ve svém vlastnictví bambusové lehátko s výraznými vertikálními pruhy na potahu; takové lehátko má být podle jeho tvrzení umístěno v přízemí rodinného domu. Fotografie lehátka, které mělo být podle žaloby sepsáno do soupisu (tak, jak ji žalobci učinili přílohou žaloby, respektive nájemní smlouvy z 1. 1. 2024), však žádné výrazné vertikální pruhy nemá (potah má květinový dekor) a nadto má být umístěno v prvním patře (soudě podle toho, že fotografie mají zobrazovat vybavení pronajaté bytové jednotky). Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že povinná si do bytové jednotky v prvním patře pořídila lehátko v době trvání jejich vztahu.

12. Co se týče položky „3. sedací souprava 2+2“, k té se vyjádřil v prvé řadě svědek jméno FO, a to v tom smyslu, že se jedná o soupravu ze souboru starožitného holandského nábytku z druhé ruky, který žalobci v devadesátých letech zakoupili v obci adresa a který jim pomohl odvézt do adresa. Svědek jméno FO (švagr žalobců) se nicméně domníval, že se nejednalo o nábytek zakoupený v Anonymizováno, ale o nábytek, který měli žalobci ještě před nastěhováním do rodinného domu v adresa v předchozím bytě v adresa.

13. Pokud jde o položku „4. židle dřevěné 3 ks“, svědci jméno FO a jméno FO poznali na jedné z fotografií, která byla součástí žaloby (respektive nájemní smlouvy z 1. 1. 2024), jednu židli, kterou žalobci zakoupili v devadesátých letech v obci adresa (tato židle je na fotografii spolu s kamny a obrazem dítěte). Žalovaný však v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že během trvání vztahu s povinnou si tato zakoupila mj. i starožitnou židli, kterou umístila do obývacího pokoje v bytové jednotce v prvním patře rodinného domu (tato židle by dle jeho výpovědi měla být vyobrazena na fotografii obývacího pokoje, která je součástí žaloby, respektive nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2024, spolu s pohovkou a stolkem s mramorovou deskou).

14. K položce „5. BTV Sony + dálkový ovladač“ a „21. BTV Philips + dálkový ovladač“ se vyjádřili svědci jméno FO a jméno FO poněkud nejasně v tom smyslu, že žalobci v minulosti zakoupili vícero televizních přístrojů, aniž by si byli schopni vybavit jejich značku a přesné umístění. jméno FO nicméně byl schopen upřesnit, že žalobci měli minimálně tři televizory zn. Philips; jeden z nich je umístěn v bytové jednotce v prvním patře, a to v pokoji s okny směřujícími do dvora. Hovořil-li v rámci své svědecké výpovědi také o televizoru značky SONY, ten měl být podle jeho výpovědi umístěn ve vstupní hale v přízemí rodinného domu.

15. V průběhu řízení předložili žalobci kromě nájemní smlouvy další tři fotografie obrazů, které mají odpovídat položce „6. obraz 3 ks“. Na fotografii je zobrazena (pravděpodobně) reprodukce obrazu „jméno FO“ od jméno FO, na druhé obraz, na kterém je žena sedící v pokoji (jde pravděpodobně o reprodukci blíže neurčeného díla od Anonymizováno), a na třetí fotografii je zachycena (pravděpodobně) reprodukce obrazu „Anonymizováno“ od Anonymizováno. Svědci jméno FO, jméno FO a jméno FO se sice shodli na tom, že žalobci vlastní řadu obrazů, nebyli však schopni je v detailech popsat. Jedinou výjimkou měl být obraz, na němž má být zachycena „hlava ženské postavy“ (viz výpověď jméno FO), tento popis však nekoresponduje žádné z předložených fotografií. Dokazování ohledně této položky komplikovala nedbalost, s níž byl soupis a videozáznam z mobiliární exekuce pořízeny.

16. K položce „16. skříň se zrcadly – 2 ks“ svědek jméno FO uvedl, že se jedná o součást „ložnice po babičce“ (myšleno ložnice po rodičích žalobkyně a manželky svědka jméno FO). Svědek jméno FO měl nicméně za to, že se jedná o součást souboru starožitného holandského nábytku pořízeného v devadesátých letech žalobci v prodejně v obci adresa. Svědek jméno FO k této položce uvedl, že si ji pamatuje z doby, kdy v bytové jednotce bydlel.

17. Co se týče položky „17. dřevěná postel“, i v tomto případě dokazování (a porozumění výpovědi svědků) znesnadňovala ledabylost, s níž byl soupis a videozáznam pořízeny. Nebylo totiž zřejmé, zda se touto položkou myslí manželská dřevěná postel umístěná v ložnici naproti dvěma kusům skříní se zrcadlem (zachycená na fotografii, která byla přílohou žaloby, respektive přílohou nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2024), anebo dřevěné jednolůžko (či snad pohovka) umístěné v „pokoji pro hosty“. Pokud by se mělo jednat o první případ, pak svědek jméno FO uvedl, že se jedná o součást „ložnice po babičce“ (myšleno ložnice po rodičích žalobkyně a manželky svědka jméno FO), a svědek jméno FO měl za to, že se jedná o součást souboru starožitného holandského nábytku pořízeného v devadesátých letech žalobci v prodejně v obci adresa. Pokud by se mělo jednat o druhou variantu, toto jednolůžko svědek jméno FO ztotožnil jako postel, kterou si žalobci pořídili v době, kdy ještě bydleli v adresa, a kterou později přesunuli do adresa.

18. Obdobné nejasnosti dopadaly též na položku „18. sedačka“, což bylo opět důsledkem nedostatků způsobu, jakým byl soupis proveden. Nebylo tedy zřejmé, zda se má jednat o sedačku v obývacím pokoji s výrazným červeno-modro-žlutým vzorem, u níž je v ranném dětském věku vyfotografována vnučka žalobců Kamila, či o pohovku zobrazenou na videozáznamu z ložnice, stojící vedle dřevěné manželské postele. Jednalo-li by se o první případ, pak fotografii vnučky Anonymizováno dokresluji i výpovědi svědka jméno FO, který si pohovku pamatuje z doby svého dětství, a jméno FO, který vyjádřil přesvědčení, že si ji žalobci pořídili již v době, kdy bydleli v adresa. Varianta druhá vyplynula z provádění důkazu videozáznamem pořízeným jméno FO při mobiliární exekuci.

19. Konečně položka „22. noční stolek dřevěný“ měla být podle výpovědi svědka jméno FO jedním z nočních stolků v rámci výše zmíněného souboru s názvem „ložnice po babičce“, případně podle svědka jméno FO součást souboru starožitného holandského nábytku, který žalobci pořídili v devadesátých letech v Louce. Svědek jméno FO přitom upřesnil, že stolky existovaly dva; jeden z nich si ponechala jeho manželka, druhý si vzala žalobkyně. Nicméně žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že do soupisu byl pojat stolek, který si povinná pořídila za trvání vztahu s žalovaným a který umístila do obývacího pokoje spolu s lehátkem a židlí vyobrazenými na jedné z fotografií, které byly přílohou žaloby, respektive nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2024.

20. Ve věci byla vyslechnuta i samotná povinná jméno FO (jako svědek) a žalovaný (jako účastník). Povinná, která je dcerou žalobců, ve shodě s žalobou uvedla, že cca od roku 1990 do roku 2019 žila v Itálii, odkud se vrátila pouze s osobními věcmi (pozn: to potvrdili i svědci jméno FO a jméno FO) a s peněžními prostředky ve výši cca 200 000 Kč, za které si pořídila osobní automobil. V Itálii nevlastnila a nevlastní žádnou nemovitost a nemá ani žádnou pohledávku vůči bývalému manželovi, nepobírá od něj žádné finanční prostředky a není ani příjemcem italských sociálních dávek. Po návratu z Itálie bydlela cca rok v adresa u kamarádky v bytě, který byl kompletně vybavený, a poté jí žalobci nabídli k pronájmu kompletně zařízenou bytovou jednotku v prvním patře rodinného domu v adresa, v níž předtím bydlela její sestra Anonymizováno. Povinná si tedy do bytové jednotky přivezla pouze osobní věci a dokoupila ložní prádlo pro postel atypických rozměrů; připustila ovšem, že za vlastní prostředky provedla rekonstrukci podlahy, neboť původní podlaha byla zničená. K průběhu mobiliární exekuce uvedla, že soudní vykonavatel pan jméno FO se spíše zajímal o osobní automobil žalobkyně (v této souvislosti uvedla na pravou míru, že své vozidlo tovární značky AUDI prodala žalobkyni, aby měla peníze na úhradu peněžitého trestu; žalobkyně následně toto vozidlo prodala a na leasing si koupila právě to vozidlo, o které se zajímal pan jméno FO) a při exekuci zabavil plynovou pistoli (pozn.: tomu odpovídá i sdělení exekutorského úřadu ze dne 29. 5. 2025, č. j. spisová značka, doplněné o paragon, dvě fotografie a záruční list), ale že si během své návštěvy nic neolepil ani neodvezl, pouze si ověřoval, zda věci, co se v bytové jednotce nachází, odpovídají těm, které jsou na fotografiích. Trvala na tom, že všechny věci pojaté do soupisu již před dlouhou dobou zakoupili žalobci, a to ještě v době, kdy v přízemí rodinného domu byla kavárna a kdy žalobci obývali bytovou jednotku v prvním patře. Uvedla též, že nájemní smlouvu předkládala i úřadu práce spolu s žádostí o příspěvek na bydlení.

21. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi nad rámec vyjádření k žalobě znovu poukázal na rozpory v žalobních tvrzeních a ve svědecké výpovědi povinné o jejích majetkových poměrech na straně jedné, a na výpovědích povinné v rámci trestního řízení k téže otázce na straně druhé. Poukázal na řadu movitých věcí (oblečení včetně kožichů, šperky včetně hodinek zn. Rolex), které vykonavatel pojal do soupisu. Trval tedy na tom, že povinná měla dostatečný majetek k tomu, aby financovala zařízení bytové jednotky v prvním patře rodinného domu v adresa, neboť tam provedla nejen výměnu podlah, ale i kuchyně. Dále během jejich partnerského vztahu zakoupila do bytové jednotky lehátko, stolek s mramorovou deskou a dřevěnou židli. Vyjádřil domněnku, že nájemní smlouva ze dne 1. 1. 2024 s přílohou č. 1 je účelově vytvořena pro toto řízení, neboť fotografie nesou datum z března roku 2024. Co se týče televizoru zn. SONY, uvedl, že povinná po návratu z Itálie pořídila dva televizory této značky, z nichž si jeden ponechala a jeden darovala rodičům; stran televizorů značky Philips, které taktéž měla zakoupit povinná, však uznal, že je oba darovala žalobcům. Dále ve své výpovědi napadal i objektivitu a věcnou správnost výpovědí svědků jméno FO a jméno FO, kteří byli dle jeho názoru instruováni, jak mají vypovídat; poukazoval zejména na nejasnosti ohledně toho, k čemu (k jakým věcem) se vlastně svědkové vyjadřovali. Konečně z výpovědi žalovaného vyplynulo i to, že dřevěnou manželskou postel měla povinná „zafinancovat“ v době svého pobytu v Itálii, aby si vybavila bytovou jednotku v prvním patře pro prázdninové návštěvy, a že dřevěné jednolůžko (některými svědky označované jako „sedačka“) zakoupila až po skončení jejich vztahu.

22. Soud neučinil žádná zásadní skutková zjištění z listin a spisů zaslaných ze strany úřadu práce, jakkoli je z nich zřejmé, že povinná byla v letech 2021 až 2025 příjemcem dávky „příspěvek na bydlení“ a „podpora v nezaměstnanosti“. Dále soud neprováděl výslech svědka jméno FO, neboť žalobci v průběhu řízení od tohoto důkazního návrhu upustili. Co se týče spisu exekutorského úřadu, z toho soud provedl listiny výše zmíněné; žádné fotografie věcí pojatých do soupisu však jeho součástí nebyly. Soud neučinil žádné skutkové zjištění ani z fotografie kuchyně předmětné bytové jednotky, kterou soudu zaslal na jeho žádost exekutorský úřad (spolu s dvěma fotografiemi plynové pistole).

23. Podle § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Obdobně podle § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, platí, že ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci, může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne. Podle odst. 4 citovaného ustanovení platí, že žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu.

24. Předpokladem pro úspěch vylučovací žaloby je, že žalobce prokáže tvrzené právo, které výkon rozhodnutí nepřipouští. V souzené věci tedy bylo na žalobcích, aby prokázali, že sepsané věci patří do jejich společného jmění manželů, případně do výlučného vlastnictví kteréhokoli z nich. Dle názoru soudu však provedené důkazy pro takovýto závěr nebyly dostačující ve vztahu ke všem položkám soupisu, které žalobci učinili předmětem žaloby, a proto žalobě vyhověl pouze částečně. Ačkoli se neztotožnil s podezřením žalovaného, že svědci vypovídali tendenčně, neboť ti vypovídali veskrze shodně, pouze s drobnými rozdíly v detailech, nicméně nemůže vyloučit, že jejich výpověď devalvuje způsob, jakým byl soupis proveden a mobiliární exekuce zaznamenána (k tomu v podrobnostech viz dále).

25. Žalobci tedy prokázali vlastnictví k položkám s číslem a názvem „1. stěna dřevěná, 3. sedací souprava 2+2, 4. židle dřevěná 1 ks, 16. skříň se zrcadly - 2 kusy, 17. dřevěná postel a 21. BTV Philips a dálkový ovladač“. Jednotliví svědkové byli schopni sepsané předměty zhruba popsat a vylíčit okolnosti, za kterých je žalobci pořídili a za kterých se tyto věci ocitly v bytě povinné; obsahy těchto výpovědí veskrze odpovídají tomu, co bylo předestřeno v žalobě.

26. Soud pro úplnost dodává, že z výpovědí svědků bylo možné přijmout nekomplikované závěry o vlastnictví žalobců ve vztahu k položkám „1. stěna dřevěná, 3. sedací souprava 2+2 a 16. skříň se zrcadly - 2 kusy“, a to rovněž díky tomu, že v řízení nepanovala pochybnost o tom, o jaké věci se vlastně jedná (tj. zda lze spárovat tyto položky s věcmi na fotografiích učiněných přílohou žaloby, respektive nájemní smlouvy z 1. 1. 2024) a že byly pořízeny v době, kdy se povinná zdržovala v Itálii.

27. Poněkud komplikovanějším úvahám však soud musel podrobit obsah svědeckých výpovědí ve vztahu ke zbývajícím položkám. Co se týče položky „17. dřevěná postel“, ta byla zatížena nevhodným způsobem provádění mobiliární exekuce, kdy označení položky teoreticky mohlo odpovídat dvěma kusům nábytku nacházejícím se v bytové jednotce obývané povinnou. Ať už se však jednalo o kteroukoli ze dvou do úvahy přicházejících variant, ke každé z nich by žalobci své vlastnické právo prokázali, a to výpověďmi svědků jméno FO, jméno FO a jméno FO. Varianta, že tuto (zde myšleno manželskou) postel „zafinancovala“ povinná v době, kdy pobývala v Itálii, aby měla o prázdninách na čem spát, jak uváděl žalovaný, se soudu nejeví jako příliš pravděpodobná, vezme-li v úvahu, že podstatnou část této doby bydlela v bytové jednotce její sestra s rodinou. Nadto není jasné, co by „zafinancování“ mělo přesně znamenat; nelze vyloučit ani variantu, že by takto zakoupenou postel žalobcům darovala.

28. Pokud jde o položku „21. BTV Philips a dálkový ovladač“, dospěl soud k závěru, že pokud jméno FO vypověděl, že žalobci měli ve svém vlastnictví vícero televizních přístrojů a z toho dva zn. Philips již v době, kdy v bytové jednotce bydlel se svou matkou a sestrou, pak je lhostejné, který z nich byl pojat do soupisu. Ostatně sám žalovaný připustil, že tyto televizory jsou ve vlastnictví žalobců.

29. Konečně, položku „4. židle dřevěné 3 ks“ soud rozdělil a z exekuce vyloučil pouze jednu dřevěnou židli, a to tu, která se nachází na fotografii pod reprodukcí díla jméno FO s názvem „jméno FO“, k níž se vyjádřili svědkové jméno FO a jméno FO tak, že se jedná o židli, kterou žalobci zakoupili v devadesátých letech v obci adresa; ve vztahu ke zbývajícím dvěma židlím však zůstalo neobjasněno, o jaké předměty se vůbec mělo jednat (k tomu viz dále).

30. Pokud však jde o položky „2. bambusové lehátko, 4. židle dřevěné 2 ks, 5. barevný televizor Sony + dálkový ovladač, 6. obraz 3 ks, 18. sedačka a 22. noční stolek“, ve vztahu k nim soud žalobu zamítl, neboť žalobci své vlastnické právo k těmto věcem neprokázali, částečně i proto, že nebylo možné vůbec s jistotou říci, zda věci pojaté do soupisu korespondují těm, které popsali žalobci za pomoci fotografií v podané žalobě. Jinými slovy, v některých případech měl soud pochybnosti vůbec o tom, zda si účastníci činí nárok na skutečně na ty věci, které exekutorský úřad sepsal. Na tomto místě si soud neodpustí poznámku, že nemožnost spolehlivě identifikovat položky soupisu byla do značné míry zapříčiněna tím, jak byla mobiliární exekuce prováděna; tento nepořádný způsob v důsledku nepřípustně dopadá ve všech negativech na všechny účastníky tohoto řízení. Exekutorský úřad by měl při mobiliární exekuci postupovat tak, aby věci pojaté do soupisu byly skutečně spolehlivě ztotožněny tak, aby nemohly být zaměněny s věcmi jinými (podobnými), například za pomoci výrobních čísel či alespoň fotografií, které budou srozumitelně a jednoznačně přiřazeny k jednotlivým položkám soupisu (nota bene, nepřistoupí-li soudní vykonavatel k „olepení“ sepsaných věcí).

31. Co se tedy týče jednotlivých položek soupisu, k nimž soud návrh na vyloučení z exekuce zamítl, v případě položky „2. bambusové lehátko“ sice svědek jméno FO vypověděl, že si bambusové lehátko s výraznými vertikálními pruhy pamatuje z doby, kdy v bytové jednotce bydlel, a že se má nyní nacházet v přízemí rodinného domu, avšak lehátko, které bylo zobrazeno na fotografiích přiložených k žalobě má květinový vzor a má se nacházet v bytové jednotce v prvním patře. Nelze proto vyloučit variantu, která plyne z účastnické výpovědi žalovaného, že existují lehátka dvě a že do soupisu bylo pojato jiné (tedy to, které si povinná měla pořídit v době trvání vztahu s žalovaným).

32. To samé platí o položce „4. židle dřevěné 3 ks“; jasné závěry o vlastnictví žalobců bylo možné na základě svědeckých výpovědí jméno FO a jméno FO přijmout pouze ve vztahu k jedné z nich, ve zbytku zůstává nejasné, zda se nemohlo jednat o jiné židle pořízené povinnou. V tomto směru tedy soud vzal v úvahu též výpověď žalovaného, který hovořil o tom, že povinná si jednu židli (tu, která je zobrazena v nepříliš dobré kvalitě na jedné z fotek obývacího pokoje jakožto součásti nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2024) zakoupila v době trvání jejich vztahu spolu s lehátkem a nočním stolkem.

33. Rovněž nebylo možné přijmout závěr, že žalobci jsou vlastníci položky „5. barevný televizor Sony + dálkový ovladač“. Z fotodokumentace, jež je přílohou žaloby (respektive nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2024) je sice zřejmé, že v bytě se měla nacházet televize zn. SONY, nicméně ze svědeckých výpovědí (zejména svědka jméno FO) bylo možné učinit závěr o vlastnickém právu žalobců toliko k (jednomu) televizoru zn. Philips. Svědek jméno FO si totiž z dětství pamatoval pouze ten televizor značky SONY, který měl být nyní umístěn v přízemí rodinného domu (kde mobiliární exekuce neprobíhala), nikoli v bytové jednotce v prvním patře. Okolnosti nasvědčující vlastnickému právu žalobců k (nepříliš detailně identifikovanému) televizoru zn. SONY se tedy soudu provedeným dokazováním zjistit nepodařilo.

34. Nic bližšího a jednoznačného se soud ze svědeckých výpovědí nedozvěděl ani k položce „6. obraz 3 ks“. Žádný z obrazů na fotografiích, jež byly žalobci v průběhu soudního řízení předloženy (zde soud odkazuje na jejich popis výše), nezobrazuje ženskou hlavu, jak popsal svědek jméno FO. Na tuto položku opět dopadá (k tíži účastníků) ledabylý způsob provádění soupisu.

35. Rovněž položka „18. sedačka“ je výrazně zatížena nedbalým a nedostatečně pečlivým způsobem provedení soupisu. Jak již bylo uvedeno, není jasné, zda touto položkou má být sedačka s výrazným modro-červeno-žlutým vzorem, u které je zachycena vnučka žalobců Anonymizováno (pozn: stejná pohovka je zobrazena rovněž na fotografii, která je přílohou nájemní smlouvy z 1. 1. 2024), anebo pohovka v ložnici, která je viditelná na videozáznamu z provádění mobiliární exekuce. Soud dodává, že při jednání, na kterém soud důkaz videozáznamem provedl, nebyl přítomen nikdo z žalobců a ani jejich právní zástupce; bez ohledu na to, že se právní zástupce z jednání včas a řádně omluvil, nic to nemění na tom, že na tento důkaz žalobci nijak procesně nereagovali, ani se jim v tomto směru nemohlo dostat poučení podle § 101 odst. 1 písm. a) a b), ve spojení s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že není jasné, zda do soupisu skutečně byla pojata sedačka s oním modro-červeno-žlutým vzorem, ale sedačka jiná (k níž žalobci ničeho neuvedli); pokud by platila varianta první, pak by soud o vlastnictví žalobců k této věci nepochyboval, a to přes názor žalovaného, že tuto postel si povinná pořídila po skončení jejich vztahu (soud totiž nepředpokládá, že v této době žalovaný vůbec mohl vůbec mít povědomost o tom, co si žalovaná pořídila).

36. Konečně, ani vlastnictví žalobců k položce „22. noční stolek“ z provedených důkazů spolehlivě nevyplynulo. Ačkoli svědek jméno FO při pohledu na dřevěnou manželkou postel, k níž přiléhají dva noční stolky, uvedl, že se jedná o starožitný holandský nábytek pořízený v devadesátých letech žalobci v Louce, svědek jméno FO hovořil o dvou nočních stolcích z „ložnice po babičce“, které si však měly v minulosti rozdělit mezi sebe po jednom žalobkyně a její sestra. Nedává logiku, aby v ložnici tedy byly noční stolky dva, ani to, aby soudní vykonavatel sepsal pouze jeden ze dvou nočních stolků. Lze tedy předpokládat, že do soupisu byl pojat jiný noční stolek než některý z těch, které přiléhají k dřevěné manželské posteli. Navíc třetí verzi skutkového stavu předestřel žalovaný, když hovořil o tom, že si povinná během jejich vztahu pořídila lehátko, židli a stolek s mramorovou deskou; tyto identifikoval na jedné z fotografií, které jsou přílohou žaloby (respektive nájemní smlouvy z 1. 1. 2024). Ve vztahu k této položce tudíž soud nemá vlastnické právo žalobců za prokázané, dílem i proto, že není jasné, o jakém nočním stolku je vůbec řeč.

37. Pouze pro úplnost soud uvádí, že neučinil žádné relevantní závěry o tom, zda povinná byla v době návratu z Itálie nemajetná, případně jaké jsou její majetkové poměry nyní. V řízení o vyloučení věci z exekuce je primární, aby žalobci prokázali vlastnictví k sepsaným předmětům, což se jim částečně podařilo; závěry o tom, zda jim vlastnické právo svědčí nebo nesvědčí byly postaveny na jiných zjištěních a argumentech než na těch, které se týkají majetkových poměrů povinné (jakkoli o nich na základě prováděného dokazování nepanuje jednota).

38. Stran nákladů řízení soud předně uvádí, že řízení o vylučovací žalobě není běžným sporným řízením, naopak se jedná o specifické řízení, které může být vyvoláno v důsledku postupu vykonavatele (soudního exekutora). Soud v dané věci na jednu stranu zohlednil, že žalobci, jejichž majetek byl sepsán v rámci výkonu rozhodnutí, byli ohroženi na svých majetkových právech bez vlastního porušení právní povinnosti a neměli jinou možnost, jak se domoci svých majetkových práv než touto žalobou; nepřiznání náhrady nákladů řízení i v případě jejích plného úspěchu ve věci proti žalovanému, který při výkonu rozhodnutí vystupoval jako oprávněný, sám ho inicioval a jeho průběh byl do značné míry v jeho dispozici, by ve svém důsledku znamenalo zvýhodnění osoby oprávněné na úkor třetích osob (tj. žalobců), jejichž majetek by mohl být v exekuci dotčen. Na stranu druhou ale soud zohlednil tu skutečnost, že návrh na nařízení exekuce prodejem movitých věcí byl žalovaným coby oprávněným podán bez konkrétního určení movitých věcí a žalovaný žádným způsobem nemohl ovlivnit skutečnost, že do soupisu byly pojaty (také) věci, které byly ve vlastnictví žalobců, a nikoliv povinné či dokonce další osoby.

39. Žalobci přitom byli ve věci úspěšní pouze částečně, kdy není možné míru jejich úspěchu přesně vyčíslit, jakkoli je co do počtu položek soupisu, které byly předmětem žaloby, totožná (žalobou se žalobci domáhali vyloučení dvanácti položek soupisu a bylo jim vyhověno co do šesti). Ve světle těchto úvah tedy rozhodoval soud sice podle dle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak ve spojení s § 150 o. s. ř., neboť pro spravedlivé uspořádání poměrů mezi účastníky shledal naplnění důvodů hodných zvláštního zřetele opodstatňujících mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. Určil tedy, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na výsledek sporu soud výroky IV. a V. rozhodl o povinnosti účastníků uhradit státu náklady, které v řízení stát platil v souvislosti s provedenými důkazy. Obě strany (jak žalovaný, tak žalobci rukou společnou a nerozdílnou) jsou tak povinny zaplatit na svědečném pro jméno FO, které činily 373 Kč, částku 186,50 Kč představující polovinu těchto nákladů, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.