22 C 337/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 427 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 427 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 673 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 673 Kč od 24. 10. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 427 Kč od 24. 10. 2018 do 16. 12. 2019, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 100 Kč s tím, že se jedná o zálohu na materiál určený k rekonstrukci střechy garáží na ulici [ulice a číslo] v [obec], kterou žalovanému předala v návaznosti na ujednání mezi ní, žalovaným a panem [jméno] [příjmení] jakožto vlastníky garáží, v souladu s nímž měl žalovaný potřebný materiál nakoupit. Žalobkyně osvětlila, že se jedná o trojgaráž se společnou střechou, tudíž je nezbytné, aby se do rekonstrukce zapojili všichni vlastníci. Žalovaný v garáži žalobkyně sice uskladnil nějaký materiál, jehož cena nicméně neodpovídala složeným zálohám a jeho množství nekorespondovalo s množstvím materiálu potřebným k rekonstrukci. Mezi účastníky přitom bylo dohodnuto, že pokud nebudou práce na opravě střechy zahájeny do 1. 5. 2016, žalovaný žalobkyni uhrazenou zálohu vrátí. Jelikož k zahájení prací nedošlo, vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení předmětné zálohy, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Potvrdil sice, že od žalobkyně skutečně převzal částku 19 100 Kč určenou k zakoupení materiálu na rekonstrukci střechy garáží, stejně jako to, že část materiálu již zakoupil a složil u žalobkyně v garáži, namítal však, že zbývající část materiálu měl a stále má uloženu ve svých prostorách; tento materiál byl připraven dodat při zahájení prací. Žalobkyni několikrát upozorňoval na skutečnost, že je třeba práce zahájit, přičemž bylo dohodnuto, že na pomoc přijedou členové rodiny žalobkyně, avšak ta nikdy konkrétní termín neupřesnila. Konečně zdůraznil, že se jeví jako nelogické, aby po něm žalobkyně požadovala zaplacení celé částky 19 100 Kč, ačkoli sama uznává, že již má část materiálu uskladněnu ve své garáži.

3. Mezi účastníky tedy nebylo sporu o tom, že žalovaný od žalobkyně skutečně převzal částku 19 100 Kč určenou k nákupu materiálu na rekonstrukci střechy garáží a že následně část materiálu skutečně nakoupil a předal ho žalobkyni, v jejíž garáži se v současné době nachází. Dále účastníci učinili v průběhu řízení nespornou skutečnost, že materiál uskladněný v garáži žalobkyně představuje devět kusů klempířských plechů Viplanyl D-Plast o šířce 70 mm, o délce 2 000 mm a o tloušťce 0,6 mm, kdy cena za jeho běžný metr činí 127 Kč, a dále jedno balení izolace Fastrade s.r.o. Zemtex, kdy cena za kus činí 25,90 Kč, a tudíž celková cena materiálu činí 4 673 Kč (což dosvědčují rovněž doložené fotografie materiálu a cenové nabídky z internetu předložené žalobkyní). Konečně účastníci učinili nespornou také skutečnost, že předmětem ústní dohody uzavřené v roce 2015 mezi žalobkyní, žalovaným a panem [jméno] [příjmení] bylo pouze to, že žalovaný nakoupí materiál na rekonstrukci střechy, nikoli to, že tuto rekonstrukci sám provede; naopak tato rekonstrukce měla být provedena společně všemi účastníky do data, které mělo být předmětem dalšího vyjednávání.

4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní, žalovaným a panem [jméno] [příjmení] byla uzavřena ústní dohoda, na základě níž se žalovaný zavázal zakoupit materiál na rekonstrukci společné střechy garáží ve vlastnictví výše jmenovaných a žalobkyně a pan [jméno] [příjmení] se zavázali žalovanému uhradit zálohu na nákup materiálu. Mezi žalovaným a panem [jméno] [příjmení] bylo dohodnuto, že pokud nebudou práce zahájeny do 1. 5. 2016, žalovaný vrátí panu [jméno] [příjmení] uhrazenou zálohu ve výši 19 100 Kč, což bylo soudem zjištěno z doložené listiny označené jako„ Dohoda o provedení společné střechy na garážích [ulice a číslo]“. Následně žalobkyně a pan [jméno] [příjmení] vyzvali žalovaného k navrácení zálohy na materiál z důvodu, že práce nebyly zahájeny do 1. 5. 2016, což soud zjistil z„ Žádosti o navrácení dané zálohy na materiál z důvodu nezapočatí prací na opravě střechy garáží“, jejíž odeslání žalobkyně prokázala podacím lístkem ze dne 9. 6. 2016. Přiložená kopie obálky dále dokládá, že žalovaný tuto výzvu nepřevzal, a proto byla zásilka vrácena odesílateli. Ze sdělení mediátorky [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 9. 2019 je zřejmé, že neeviduje, že by se na ni některá ze stran sporu obrátila s žádostí o mediaci. Žalovaný posléze v průběhu soudního řízení vyzval žalovanou ke sdělení data, času a místa za účelem předání nakoupeného materiálu, který má uskladněn, přičemž žalobkyně v průběhu jednání nerozporovala, že jí byla tato výzva skutečně doručena, namítala však, že neobsahovala podpis žalovaného. V průběhu soudního řízení žalobkyně odstoupila od uzavřené ústní dohody z důvodu, že jí materiál nebyl dodán, a vyzvala žalovaného k neprodlenému vrácení částky 19 100 Kč, což dosvědčuje dokument označený jako„ Odstoupení od smlouvy“ ze dne 6. 12. 2019, jehož převzetí dne 12. 12. 2019 žalovaný v průběhu jednání potvrdil.

5. V rozsudku ze dne 15. 3. 2019, č. j. 5 C 110/2017 dospěl zdejší soud k závěru, že žalovanému vznikla povinnost vrátit panu [jméno] [příjmení] zálohu na materiál ve výši 19 100 Kč, a to v souladu s výše uvedenou„ Dohodou o provedení společné střechy na garážích [ulice a číslo]“, neboť nedošlo k zahájení prací na opravách střechy v dohodnutém termínu.

6. V usnesení ze dne 19. 1. 2017, č. j. KRPB-188356-84/TČ-2016-060613-LMI, dospěla Policie České republiky k závěru, že se žalovaný nedopustil vůči žalobkyni ani vůči panu [jméno] [příjmení] trestného činu podvodu spočívajícího v tom, že od jmenovaných převzal zálohu na nákup materiálu k provedení prací na střechách garáží a následně s nimi přestal komunikovat a převzatou zálohu si ponechal s úmyslem se obohatit, neboť bylo prokázáno, že finanční prostředky, které mu byly poskytnuty, zřejmě skutečně použil k nákupu materiálu. Z tohoto důvodu bylo trestní stíhání žalovaného odloženo. Z protokolu o ohledání věci ze dne 17. 10. 2016 pak vyplývá, že při ohledání garáží policie nalezla před garáží žalovaného uskladněna dvě nerozbalená balení hydroizolační střešní fólie, 9 kusů nových viplanylových okapnic a 9 ks vnitřních viplanylových lišt, přičemž ohledání byl přítomen pan [jméno] [příjmení] a předmětný materiál byl následně uložen do jeho garáže, tudíž se lze domnívat, že se jedná o materiál, který mu byl předán ze strany žalovaného. Součástí je rovněž fotografická dokumentace zachycující tento materiál.

7. Žalobkyně doložila soudu ještě čestné prohlášení pana [jméno] [příjmení] ze dne 7. 10. 2019, v němž stvrdil mimo jiné i to, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dohodnuto, že nebudou-li práce na rekonstrukci společné střechy zahájeny do 1. 5. 2016, vrátí žalovaný žalobkyni zpět uhrazenou zálohu ve výši 19 100 Kč.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní, panem [jméno] [příjmení] a žalovaným byla v ústní formě uzavřena příkazní smlouva ve smyslu § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že„ příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce“. V této smlouvě žalobkyně a pan [jméno] [příjmení] vystupovali na straně příkazců a žalovaný vystupoval na straně příkazníka. Předmětem této smlouvy byl závazek žalovaného obstarat pro žalobkyni a pana [jméno] [příjmení] nákup materiálu na rekonstrukci společné střechy garáží, kdy za tímto účelem žalobkyně i pan [jméno] [příjmení] složili žalovanému zálohu na nákup materiálu v částce 19 100 Kč, přičemž žalovaný obě tyto částky převzal, minimálně část tohoto materiálu skutečně nakoupil a žalobkyni následně předal materiál v obvyklé ceně 4 673 Kč.

9. Dále má soud za prokázané, že mezi žalovaným a panem [jméno] [příjmení] bylo v návaznosti na ústní příkazní smlouvu v písemné formě ujednáno, že pokud nedojde k zahájení prací na rekonstrukci střechy garáží do 1. 5. 2016, vrátí žalovaný výše jmenovanému bez dalšího složenou zálohu na nákup materiálu. Žalobkyni se však v řízení nepodařilo prokázat, že dohodu totožného obsahu uzavřela žalovaný rovněž s ní, kdy jediným žalobkyní navrženým důkazem bylo čestné prohlášení pana [jméno] [příjmení]. V občanském soudním řízení sice není vyloučeno, aby čestné prohlášení sloužilo jako důkazní prostředek, neboť výčet důkazních prostředků uvedených v § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku je pouze demonstrativní; za důkaz tedy mohou sloužit všechny prostředky, kterými lze zjistit stav věci. Dle názoru soudu však může čestné prohlášení jakožto důkazní prostředek sloužit pouze v kombinaci s dalšími důkazními prostředky (v jejich logickém a provázaném řetězci) a nemůže obstát jako důkazní prostředek hlavní a jediný, a to tím méně za situace, je-li prokazovaná skutečnost předmětem sporu. Jak již bylo řečeno, žalobkyně provedení jiných důkazů nenavrhla, a proto soud neuvěřil jejímu tvrzení, že s žalovaným uzavřela dodatek k příkazní smlouvě toho znění, že nedojde-li k zahájení prací na rekonstrukci střechy garáží do 1. 5. 2016, vrátí jí žalovaný bez dalšího složenou zálohu na nákup materiálu.

10. Soud má nicméně za to, že ze strany žalobkyně platně došlo k platnému odstoupení od předmětné ústně uzavřené příkazní smlouvy. Jelikož mezi účastníky nebylo ujednáno, dokdy má žalovaný splnit svou povinnost nakoupit a dodat předmětný materiál, je třeba vyjít z § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, který určuje, že„ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Ačkoli žalobkyně žalovaného ke splnění jeho smluvní povinnosti dodat materiál vyzývala (což žalovaný nerozporoval), žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil a dodal žalobkyni pouze část materiálu, tudíž se dostal do prodlení tak, jak to předpokládá § 1968 občanského zákoníku, který zní:„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.“. V této souvislosti soud konstatuje, že žalovaný v řízení ničím neprokázal, že by mu žalobkyně neposkytla součinnost ke splnění jeho povinnosti a že by odmítala od něj zbývající materiál (tj. ten, který měl být uskladněn v jeho prostorách) převzít, a dále neprokázal ani to, že skutečně za peníze ze zálohy složené žalobkyní zbývající materiál, který je potřebný k opravě garáží, skutečně zakoupil. Z výše uvedeného trestního spisu vyplývá totiž pouze to, že jak žalobkyni, tak i panu [jméno] [příjmení] dodal určitý materiál, nikoli však, že se v jeho garáži nacházela zbývající část materiálu patřící žalobkyni. Pro úplnost soud dodává, že prodlení se splněním závazku nemá vždy nutně za následek oprávnění druhé strany od smlouvy odstoupit, neboť prodlení nemusí vždy představovat podstatné porušení smlouvy tak, jak to předpokládá § 1977 občanského zákoníku. Ustanovení § 1978 odst. 1 občanského zákoníku však dále stanoví, že„ zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.“ V tomto případě byla smlouva mezi účastníky uzavřena již v roce 2015 a žalovaný ani přes výzvy žalobkyně zbývající materiál nedodal ani čtyři roky poté, tudíž žalobkyni vzniklo oprávnění od smlouvy odstoupit. Lze současně předpokládat, že kdyby žalobkyně tušila, že žalovaný bude se splněním své části závazku (tj. nákupem materiálu) otálet tak dlouho a zadržovat složenou zálohu, nikdy by s ním ústní příkazní smlouvu neuzavřela.

11. V důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy tak došlo dle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku ke zrušení závazku mezi účastníky od samotného počátku, a proto se uplatní pravidlo zakotvené v § 2993 občanského zákoníku, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.“. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil jako procesní obranu jednak tvrzení, že již žalobkyni dodal část materiálu, jednak tvrzení, že část materiálu má uskladněnu u sebe. Pokud jde o tu část materiálu, kterou měla mít již v dispozici žalobkyně, na jeho ceně obvyklé ve výši 4 673 Kč se účastníci shodli. Pokud však žalovaný tvrdil, že má u sebe ještě jiný materiál, pak v tomto směru neunesl ani břemeno tvrzení (ve smyslu o jaký materiál a v jaké hodnotě se má jednat), ani břemeno důkazní, ač se mu dostalo při jednání konaném dne 5. 9. 2019 poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 118b odst. 1 a § 101 odst. 1 písm. a) a b) téhož zákona.

12. Soud tedy přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na zaplacení částky 14 427 Kč, představující rozdíl mezi uhrazenou zálohou a obvyklou cenou materiálu, který žalovaný žalobkyni dodal. Co do zbývající částky 4 673 Kč pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Splatnost závazků z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem přesně stanovena a dle judikatury jejich splatnost nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Odo 871/2005). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané odstoupení od smlouvy ze dne 6. 12. 2019, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky a které převzal dne 12. 12. 2019, přičemž vyšel dále z ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku, dle něhož„ neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem ihned dobu do pěti dnů.“ Žalovaný tak byl povinen plnit do 16. 12. 2019 a dnem následujícím, tj. dnem 17. 12. 2019, vzniklo žalobkyni právo požadovat úroky z prodlení, které jí soud přiznal v zákonné výši k tomuto dni. Ve zbývající části soud úroky z prodlení zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení celkové částky 23 461,07 Kč, přičemž jí bylo přiznáno pouze 16 430,96 Kč (úroky z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 6. 5. 2021). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná ze 70 % a z 30 % byla neúspěšná (z 30 % byl úspěšný žalovaný), a tedy má vůči žalovanému právo na zaplacení 40 % náhrady nákladů řízení.

15. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z paušální náhrady dle § 151 odstavce 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Dle § 2 odst. 3 vyhlášky náleží žalobkyni paušální odměna ve výši 300 Kč za každý ze sedmi úkonů (návrh ve věci samé - žaloba, výzva k plnění, účast na jednání dne 5. 9. 2019, účast na jednání dne 5. 11. 2019, účast na jednání dne 12. 12. 2019, účast na jednání dne 6. 2. 2020 a účast na jednání dne 6. 5. 2021). Celkem tedy náklady žalobkyně činí 3 100 Kč a žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů ve výši 1 240 Kč (40 % z 3 100 Kč).