22 C 353/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Krůpovou a přísedícími Janou Dvořáčkovou a Mgr. Rostislavem Konečným ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 25 556 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 556 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 556 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 447,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta A, .

1. Žalobce jakožto bývalý zaměstnanec žalované se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 25 556 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že dne 15. 10. 2021, tedy v době, kdy ještě pracovně právní vztah účastníků trval, utrpěl žalobce pracovní úraz. Žalovaná však žalobce neseznámila mj. se záznamem o pracovním úrazu a tento mu i přes opakované výzvy neposkytla. Žalobce se s ohledem na přístup žalované nechal právně zastoupit , Jméno advokáta A, , advokátem se sídlem , jméno FO, , , adresa, (dále též jen „advokát“), a ten vyhotovil dvě písemné výzvy ke zjednání nápravy směřující vůči žalované, podnět na Státní úřad inspekce práce, Oblastní inspektorát práce pro , Anonymizováno, kraj a , Anonymizováno, kraj (dále též jen „inspektorát práce“), tři podání na inspektorát práce v návaznosti na jeho nečinnost a konečně též podání vůči , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , jednající prostřednictvím svého Centra pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy, s korespondenční adresou , Anonymizováno, , , adresa, (dále též jen „pojišťovna“). Ta nakonec žalobce odškodnila, avšak odškodnění nezahrnovalo náklady právního zastoupení. Přestože žalobce advokátu uhradil za právní zastoupení celkem 38 478 Kč, domáhá se nyní pouze částky 25 556 Kč, která v sobě zahrnuje odměnu za dva právní úkony podle § 11 písm. a) a d) a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a dvojí paušální náhradu výdajů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila, ač byla před podáním žaloby písemně upomenuta.

2. Žalovaná předně trvala na tom, že z žaloby není patrné, jakým způsobem žalobce dospěl k výpočtu nákladů právního zastoupení. Předestřela právní názor, že výše odměny advokáta by neměla být určena podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu, ale podle § 9 odst. 1 téže vyhlášky, neboť výzvy se netýkaly zaplacení konkrétní částky, ale vydání listiny. Nadto namítala, že nečinnost inspektorátu práce, případně pojišťovny, nelze klást k tíži žalované; nezavdala tudíž příčinu k právnímu zastoupení žalobce.

3. V průběhu řízení učinili účastníci nesporným jednak to, že dne 15. 10. 2021 utrpěl žalobce jakožto zaměstnanec žalované pracovní úraz. Nesporné bylo též to, že záznam o pracovním úrazu žalovaná žalobci zaslala teprve 1. 2. 2023 (s tím, že zásilku s tímto záznamem vhodil poskytoval poštovní licence žalobci do schránky až 15. 2. 2023). Účastníci se shodli též na tom, že žalobce neuplatnil nárok na odškodnění z pracovního úrazu prostřednictvím žalované, ale že se obrátil přímo na pojišťovnu, která mu následně přiznala odškodné v celkové výši 497 806 Kč (jak ostatně vyplývá i z „Vyrozumívacího dopisu k odškodnění pracovního úrazu“ pojišťovny ze dne 25. 4. 2023); toto odškodné nicméně zahrnovalo pouze 14 209 Kč jakožto náhradu za ztrátu na výdělku v době pracovní neschopnosti způsobené úrazem, krácené o daň ve výši 2 145 Kč, bolestné ve výši 113 988 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 353 754 Kč a náklady spojené s léčbou ve výši 18 000 Kč (za vypracovaný znalecký posudek), nikoli však náklady právního zastoupení, neboť k jejich úhradě se pojišťovna nezavázala (což potvrzuje též sdělení pojišťovny ze dne 21. 4. 2023).

4. V průběhu nařízeného jednání pak žalobce upřesnil, že odměna ve výši 10 260 Kč za jeden úkon právní služby nevychází z tarifní hodnoty plnění ve výši 497 806 Kč, jak se omylem uvádí v reakci ze dne 31. 10. 2024 na odpor žalované proti platebnímu rozkazu, ale z částky 485 742 Kč, ponížené o dílčí odškodné vyplacené jiným subjektem než pojišťovnou.

5. Z předložených listin soud zjistil, že žalobce udělil advokátu dne 22. 11. 2021 plnou moc „(…) k zastupování ve všech věcech souvisejících s pracovním úrazem utrpěným dne 15. 10. 2021 (…)“. Dopisem z téhož dne oznámil advokát žalované existenci tohoto právního zastoupení spolu s žádostí, aby byl informován o všech krocích týkajících se šetření škodné události, zejména ze strany inspektorátu práce. Následně advokát vyzval žalovanou k vydání záznamu o pracovním úrazu přípisem ze dne 18. 3. 2022, a to v dodatečné desetidenní lhůtě. Později advokát vyzval žalovanou ke splnění této povinnosti ještě dopisem ze dne 9. 11. 2022 s upozorněním, že pokud žalovaná záznam o pracovním úrazu žalobci neposkytne, obrátí se žalobce (prostřednictvím svého advokáta) na inspektorát práce. Na tuto výzvu reagovala žalovaná dne 24. 11. 2021 sdělením, že šetření inspektorátem práce dosud probíhá, aniž by žalovaná měla k dispozici jakýkoli výstup z něj.

6. Dopisem ze dne 9. 11. 2022 se advokát obrátil též na inspektorát práce s podnětem k prošetření postupu žalované, která v době odeslání podnětu navzdory opakované výzvě stále nesplnila svou povinnost předat žalobci záznam o pracovním úrazu. Řešení podnětu urgoval advokát dopisem ze dne 1. 12. 2022, v němž mj. inspektorát upozornil, že žalovaná sice žalobci odeslala požadavek na vyplnění posudku o bolestném, avšak to není možné bez záznamu o pracovním úrazu; postup žalované tak vytváří bludný kruh a zkracuje postavení žalobce jakožto zaměstnance. Konečně podal advokát dne 2. 2. 2023 stížnost na nečinnost inspektorátu práce, v němž mj. poukazoval na to, že inspektorát již prokazatelně obdržel záznam o pracovním úrazu od žalované, a domáhal se vydání tohoto záznamu i po inspektorátu; upozornil znovu, že odborné posouzení újmy způsobené žalobci pracovním úrazem není možné bez doložení záznamu o pracovním úrazu.

7. Dne 27. 3. 2023 doložil advokát pojišťovně znalecký posudek vypracovaný znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, ; v tomto posudku znalec ohodnotil bolestné částkou 129 710 Kč a ztížení společenského uplatnění částkou 353 754 Kč. Pojišťovna nicméně bolestné redukovala na 113 988 Kč, neboť narkózu není možné zohledňovat jako otřes mozku (viz její sdělení ze dne 5. 1. 2024).

8. Advokát vystavil žalobci dne 28. 4. 2023 fakturu č. , hodnota, , splatnou ke dni 14. 5. 2023, znějící na částku 38 478 Kč, a to za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu (za převzetí a přípravu zastoupení, za jednání s klientem a za jednání s pojišťovnou a znalcem). Tuto fakturu žalobce uhradil dne 4. 5. 2023.

9. K úhradě nákladů právního zastoupení v celkové výši 25 556 Kč vyzval žalobcův advokát žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2023, která byla žalované doručena do datové schránky dne 4. 5. 2023.

10. Konečně, dne 13. 7. 2023 informoval inspektorát práce advokáta o výsledku kontroly u žalované. Z tohoto sdělení (evidovaného pod č. j. , Anonymizováno, ) vyplývá, že žalovaná uznala úraz žalobce, k němuž došlo dne 15. 10. 2021, jako pracovní, že dne 19. 10. 2021 vyhotovila záznam o tomto pracovním úrazu a dne 22. 10. 2021 jej doručila inspektorátu práce, avšak že žalobci záznam odeslala teprve 1. 2. 2023 (s tím, že jej převzal dne 15. 2. 2023). Kromě toho inspektorát práce žalované vytknul, že žalobci nevyplatila náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Součástí sdělení inspektorátu je též poznámka, že žalobce uplatnil náhradu za bolestné a ztížení společenského uplatnění přímo u pojišťovny, nikoli prostřednictvím žalované jakožto svého zaměstnavatele.

11. Soud tedy na podkladě provedeného dokazování nepochyboval o tom, že mezi účastníky existoval ke dni 15. 10. 2021 pracovní poměr a že úraz, který se žalobci tohoto data stal, byl úrazem pracovním. V souvislosti s pracovními úrazy ukládá zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též jen „zákoník práce“) zaměstnavateli řadu povinností. Mezi ně patří mj. povinnost zaměstnavatele vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny [§ 105 odst. 1 písm. a) zákoníku práce], nebo k úmrtí zaměstnance [§ 105 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Jedno písemné vyhotovení záznamu o úrazu je povinen zaměstnavatel předat postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům. Podrobnosti týkající se shora uvedené povinnosti zaměstnavatele upravuje nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu (dále též jen „nařízení“), jehož § 5 odst. 1 stanoví, že záznam o úrazu vyhotovuje zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance neprodleně, nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl. Záznam o úrazu předá zaměstnavatel bez zbytečného odkladu oprávněným osobám.

12. Z provedeného dokazování a ostatně i z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaná jakožto zaměstnavatel žalobce tuto povinnost porušila, neboť navzdory tomu, že záznam o pracovním úrazu (podle všeho) vyhotovila v pětidenní lhůtě stanovené v nařízení, dala jej žalobci k dispozici po bezmála šestnácti měsících od data, kdy k úrazu došlo, tedy rozhodně nikoli „bez zbytečného odkladu“.

13. Žalovaná pokoušela prodlení s doručením záznamu o úrazu žalobci odůvodnit tím, že žalobce jí navzdory svému slibu nedodal lékařskou zprávu týkající se pracovního úrazu; jak upřesnila při nařízeném jednání, mezi účastníky měla existovat dohoda, že žalovaná záznam o pracovním úrazu žalobci vydá teprve oproti této lékařské zprávě, kterou však žalobce žalované nikdy nedodal. K tomu soud uvádí, že povinnost zaměstnavatele předat zaměstnanci záznam o pracovním úrazu, včetně lhůty, v níž má tato povinnost být splněna, v zákoníku práce a v prováděcím nařízení není ničím podmiňována, tedy ani dodáním lékařské zprávy žalobcem. Nelze tudíž přijmout jiný závěr než ten, že nečinnost žalované vůči žalobci byla nejenže v rozporu s výše citovanými právními předpisy, ale nadto se soudu nejeví ani jako logická, měla-li žalovaná záznam o pracovním úrazu k dispozici nejpozději 22. 10. 2021, kdy ho předala inspektorátu práce.

14. Soud nepochyboval o tom, že záznam o pracovním úrazu byl jedním z prvotních dokumentů, bez něhož nemohl být vypracován znalecký posudek ke stanovení výše způsobeného bolestného a ztížení společenského uplatnění, jenž byl podkladem pro výplatu pojistného plnění pojišťovnou. Uvěřitelná se soudu v obecné rovině jeví jak nedůvěra, kterou přístup žalované v žalobci založil, tak obava z dalších komplikací či dokonce obstrukcí, jež vedly žalobce k tomu, že se na žalovanou nespoléhal a že další kroky směřující k vymožení náhrady za škodu způsobenou pracovním úrazem činil nezávisle na ní. Rovněž volba právního zástupce pro zastupování ve (všech) věcech souvisejících s pracovním úrazem se v kontextu chování žalované, které tomuto rozhodnutí předcházelo, soudu jeví nejen jako lidsky pochopitelná, ale rovněž jako účelná. Konec konců to byl žalobcův advokát, kdo inicioval (a urgoval) zahájení kontroly inspektorátem práce, který po jejím provedení shledal na straně žalované porušení § 105 odst. 3 zákoníku práce v návaznosti na § 5 odst. 1 nařízení, a rovněž porušení § 269 odst. 1 a § 271a odst. 1 zákoníku práce. Je tak očividné, že kontrola nebyla iniciována samoúčelně či toliko s cílem žalovanou ze zlomyslnosti šikanovat, ale že naopak splnila svou funkci, což je další důvod, proč soud nenahlíží na zastoupení žalobce advokátem jako zbytečné.

15. V souzené věci není podstatné ani to, že žalobce další právní jednání či faktické kroky již nesměřoval k žalované, ale přímo k pojišťovně (která ostatně jeho nároku veskrze vyhověla), neboť to ničeho nemění na tom, že žalovaná i přes opakovanou urgenci nedostála své povinnosti „bez zbytečného odkladu“ žalobci doručit záznam o pracovním úrazu, kdy soud opakuje, že právě tato její nečinnost primárně stála za rozhodnutím žalobce si zvolit advokáta pro důvodné obavy z případného neúspěchu při uplatňování svého nároku na odškodnění z pracovního úrazu. Soud pro úplnost poznamenává, že předmětem zažalované částky není odměna za komunikaci advokáta s pojišťovnou; námitka, že uplatnění nároku na odškodnění pracovního úrazu u pojišťovny nepředstavuje úkon právní služby, je tudíž mimoběžná s podstatou sporu, neboť žalobce kompenzaci tohoto úkonu právní služby v tomto řízení nenárokuje.

16. Současně soud i s ohledem na formulaci plné moci udělené žalobcem advokátovi nepochybuje o tom, že činnost advokáta si kladla za cíl vymoci pro žalobce odškodnění z pracovního úrazu, lhostejno jakým konkrétním postupem se tak mělo stát. Soud tedy nemohl přisvědčit námitce žalované, že činnost advokáta směřovala toliko k obstarání záznamu o pracovním úrazu, tedy k vydání listiny žalobci žalovanou, a že tedy konsekventně měla být tarifní hodnota sporu představována částkou 10 000 Kč, protože hodnotu věci či práva nebylo a není možné vyjádřit v penězích. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že činnost advokáta byla komplexní, tedy úkony advokáta směřovaly nejen vůči samotné žalované (urgence k vydání záznamu), ale též vůči inspektorátu práce, u kterého (úspěšně) inicioval a urgoval provedení kontroly. Tato kontrola ostatně, jak již bylo řečeno, u žalované indikovala protiprávní postup nejen ve vztahu k vydání záznamu o pracovním úrazu, ale též ve vztahu k vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vzniklé z pracovního úrazu.

17. Konečně se soud vyjadřuje k námitce žalované, že se žalobci nepodařilo prokázat naplnění všech prvků odpovědnosti za škodu tak, jak se uvádějí v § 265 odst. 1 zákoníku práce, tj. že škoda žalobci vznikla při plnění pracovních úkonů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Tato námitka se soudu jeví jako účelová, neboť v průběhu řízení žalovaná netvrdila (natož, aby předloženými listinami prokázala), že by naplnění znaků odpovědnosti za škodu z pracovního úrazu jakkoli s žalobcem diskutovala nebo jejich existenci jiným relevantním způsobem zpochybňovala; pokud jí vůbec vyvstaly v tomto směru jakékoli pochybnosti vůči žalobci, pak byla opět zcela pasivní a nečinná. Obsah předložených listin naopak nasvědčuje tomu, že žalovaná nikdy nepochybovala o tom, že úraz, který se žalobci stal dne 15. 10. 2021, byl úrazem pracovním, za který odpovídá, a tedy odpovědnost za něj svou nečinností fakticky uznala.

18. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci přiznal nárok na kompenzaci nákladů souvisejících s dvěma úkony právní služby v hodnotě 10 260 Kč za každý z nich (z tarifní hodnoty plnění, k němuž činnost advokáta komplexně směřovala, tj. z částky 485 742 Kč), včetně dvojí paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč; celkem tedy 25 556 Kč včetně DPH v sazbě 21 %. Na odpovědnosti žalované jakožto zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem žalobci jako zaměstnanci přitom ničeho nemění, že pojišťovna odškodnění nákladů právního zastoupení odmítla s odkazem na § 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a podle níž pojišťovna nahradí náklady soudního i mimosoudního projednávání vedeného v souvislosti se škodnou událostí jen tehdy, pokud se k jejich úhradě písemně zavázala; toto ustanovení se týká vztahu mezi zaměstnavatelem a pojišťovnou co do pojistného krytí škodné události, avšak na rozsah odpovědnosti žalované jakožto zaměstnavatele vůči žalobci jakožto zaměstnanci (tj. ve vztahu mezi nimi) se neuplatní.

19. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobce požadoval od 12. 5. 2023 (neboť poslední den dodatečné lhůty v předžalobní výzvě ze dne 2. 5. 2023 připadl na 11. 5. 2023), v zákonné výši.

20. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), náleží právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 278 Kč a z odměny advokáta, který ve věci učinil čtyři úkony právní služby [§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a to předžalobní výzvu, podání ve věci samé, vyjádření k odporu žalované a účast při jednání soudu dne 19. 3. 2024 v trvání 1 hodiny a 23 minut. Za každý z těchto úkonů mu náleží podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, odměna v tarifní hodnotě 2 140 Kč, celkem tedy 8 560 Kč. Dále mu za ně podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z nich, celkem tedy 1 200 Kč. Soud zástupci žalobce přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 3 hodiny (tj. 6 započatých půlhodin), v souhrnné výši 600 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a dále náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 1 350,30 Kč [cesta z , adresa, a zpět vozem MAZDA 6 RZ , SPZ, (o celkové délce 158,8 km, při ceně motorové nafty 38,20 Kč/l, průměrné spotřebě 7,6 l/100 km a základní náhradě na 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč)]. Celkem tedy náklady žalobce činí 15 447,46 Kč (včetně DPH ve výši 2 459,17 Kč). Soud nicméně za úkon právní služby neuznal převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento úkon právní služby byl již zahrnut do zažalovaného nároku; i s ohledem na formulaci plné moci udělené advokátu by jej soud fakticky započítal dvakrát.