22 C 355/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 914 239,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 914 239,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 914 239,13 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 914 239,13 Kč od 26. 8. 2023 do 6. 11. 2023, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 157 734,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 746 546,89 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2012 (dále též jen „smlouva o meziúvěru“), která navazovala na Smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2011 (dále též jen „smlouva o stavebním spoření“). V průběhu řízení žalobkyně nejprve vzala nárok částečně zpět co do částky 25 000 Kč s příslušenstvím (o tomto částečném zpětvzetí soud rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. , spisová značka, ), později však žalobu zcela změnila a nově žádala po žalovaném zaplacení částky 914 239,13 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor.

2. Ze změněné žaloby vyplynulo, že žalovaný v průběhu splácení meziúvěru, konkrétně dne 2. 8. 2022, požádal o předčasné splacení za účelem vyvázání nemovitosti (bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , vše v obci a k. ú. , adresa, ; dále též jen „nemovitost“) ze zástavního práva, jímž byl meziúvěr zajištěn; termín splacení navrhl na datum 31. 8. 2022. Žalobkyně žádost akceptovala a následně žalovanému zaslala v dopisu ze dne 10. 8. 2022 informace k předčasnému splacení, včetně vyčíslení mimořádné splátky na 918 915,60 Kč ke dni 31. 8. 2022, včetně informace, že pokud na meziúvěrový účet do té doby poukáže řádnou splátku, bude třeba ji od naposledy uvedené mimořádné splátky odečíst. Dne 17. 8. 2022 žalobkyně mimořádnou splátku obdržela na meziúvěrový účet č. , č. účtu, (ve výši 914 239,13 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno , Jméno žalovaného, , ml.) a dále obdržela též obvyklý vklad 1 754 Kč (na účet stavebního spoření č. , č. účtu, ) a obvyklou splátku ve výši 2 922,47 Kč (na meziúvěrový účet č. , č. účtu, ). Dne 25. 8. 2022 však žalovaný zaslal žalobkyni žádost o vrácení mimořádné splátky z důvodu změny osobní situace, a jelikož tato žádost dorazila ještě před ujednaným termínem splatnosti mimořádné splátky a jelikož žalovanému svědčilo dispoziční právo k meziúvěrovému účtu č. , č. účtu, , žalobkyně žalovanému poukázala mimořádnou splátku ve výši 914 239,13 Kč zpět na jím uvedený účet č. , č. účtu, . Jelikož ale mimořádnou splátkou došlo fakticky ke splacení meziúvěru (zániku dluhu) již k datu 17. 8. 2022, zpětným poukázáním částky 914 239,13 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Pro úplnost žalobkyně poukázala též na výsledky trestního řízení, v němž byl žalovaný za toto jednání rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , pravomocně shledán vinným trestným činem podvodu, a dále poukázala na probíhající mimosoudní jednání o narovnání a výmazu zástavního práva k nemovitosti mezi žalobkyní na straně jedné a , Jméno žalovaného, ml. a , jméno FO, na straně druhé. Kromě částky 914 239,13 Kč požaduje žalobkyně též zákonný úrok z prodlení z této částky od 26. 8. 2023, tedy ode dne následujícího po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ke zdejšímu soudu.

3. Žalovaný ke změněné žalobě uvedl, že skutková věta rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , a odůvodnění tohoto rozsudku, vychází z myšlenky, že i po zaslání mimořádné splátky úvěru trval závazek mezi žalobkyní a žalovaným dál, přičemž takto trvající závazek byl trestním soudem shledán jako onen škodlivý následek. Jinými slovy, trestní soud nedospěl k závěru, že by úhradou mimořádné splátky , Jméno žalovaného, ml. závazek žalovaného zanikl, a proto se , Jméno žalovaného, ml. vůbec mohl v očích trestního soudu nacházet v pozici poškozeného, který byl uveden jednáním žalovaného v omyl. V tuto chvíli tedy vůči žalovanému již jeden exekuční titul existuje, a pokud by tedy bylo žalobě vyhověno, existovaly by exekuční tituly vůči žalovanému hned dva. Žalovaný se tedy domnívá, že vydání rozsudku v podobě, v jaké jej žalobkyně navrhuje, by musel být opřen například o situaci, kdy by žalovaný předstíral existenci závazku, který neexistoval, a tím banku uvedl v omyl.

4. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:

5. Dne 29. 9. 2011 uzavřela žalobkyně (která tehdy vystupovala pod obchodním jménem , právnická osoba, spořitelna, a. s.) s žalovaným jakožto dlužníkem Smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, na cílovou částku 1 169 000 Kč. Součástí této smlouvy jsou též „Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření“ účinné od 1. 3. 2006. To prokazují též listiny s názvem „Návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření“ a sdělení o zaevidování této smlouvy ze dne 3. 10. 2011. Téhož dne 29. 9. 2011 požádal žalovaný a jeho bývalá manželka , jméno FO, o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření, jak vyplývá z „Žádosti o poskytnutí meziúvěru“, jehož přílohou byly výpisy z interního systému označené jako „Úvěrový případ [, Anonymizováno, ]“ a formulář s názvem „Kontrola příjmů“. Nedílnou součástí této smlouvy o meziúvěru jsou „Obecné úvěrové podmínky , právnická osoba, , a. s.“ účinné od 1. 7. 2011. Ze smlouvy o meziúvěru, která je podepsána žalobkyní dne 16. 2. 2012 a oběma spoludlužníky dne 21. 2. 2012, je patrné, že žalovaný a , jméno FO, vystupovali jako spoludlužníci a že předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 1 169 000 Kč. Podle „Oznámení o čerpání meziúvěru“ byl meziúvěr dne 2. 3. 2012 čerpán ve výši 1 168 987,70 Kč, a to tím způsobem, že částky 352 833 Kč a 463 321,70 Kč byly převedeny na účet č. , č. účtu, (příjemci „, Jméno žalovaného, “) a částka 352 833 Kč byla převedena na účet č. , č. účtu, (příjemci „, jméno FO, “). Způsob čerpání meziúvěru dokládá též výpis z meziúvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 2. 3. 2012 do 15. 2. 2023.

6. Dopisem ze dne 20. 3. 2014 dala žalobkyně najevo, že vzala na vědomí převod nemovitosti z žalovaného na pana , Jméno žalovaného, ml., narozeného dne 6. 8. 1989 (syna žalovaného a paní , jméno FO, ). Žádost o souhlas s převodem nemovitostí zaslali žalovaný a , jméno FO, žalobkyni dne 26. 2. 2014, včetně vyplněného formuláře o osobních údajích o novém nabyvateli nemovitosti.

7. Manželství žalovaného a , jméno FO, bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2015, č. j. , spisová značka, , ke dni 2. 3. 2015. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2016, č. j. , spisová značka, , schválil soud smír uzavřený mezi nimi o nevypořádaném společném jmění manželů, a to mj. tak, že dluh vůči , právnická osoba, spořitelně, a. s. z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , Anonymizováno, ze dne 16. 2. 2012 se přikazuje k úhradě , jméno FO, .

8. Dne 2. 8. 2022 požádal žalovaný žalobkyni o možnost předčasného splacení meziúvěru, s navrhovaným termínem k 31. 8. 2022; současně tímto způsobem vypověděl i smlouvu o stavebním spoření. Žalobkyně tuto žádost akceptovala a dopisem ze dne 10. 8. 2022 sdělila žalovanému „Informace k předčasnému splacení meziúvěru“. Podle jejich obsahu mělo k vyrovnání meziúvěru dojít zaplacením částky 918 915,60 Kč na účet č. , č. účtu, pod příslušným variabilním symbolem. Dne 24. 8. 2022 nicméně žalovaný požádal o vrácení předčasně splacené částky, neboť jeho osobní situace se změnila; tato žádost je podepsána úředně ověřeným podpisem žalovaného. Podle „Oznámení o převodu peněžitých prostředků“ ze dne 31. 8. 2022 poukázala žalobkyně žalovanému částku 914 239,13 Kč na účet č. , č. účtu, .

9. Dopisy totožného znění ze dne 15. 2. 2023, adresovanými jednotlivě žalovanému (doručeno dne 20. 2. 2023) a , jméno FO, (doručeno 17. 2. 2023), odstoupila žalobkyně od smlouvy o meziúvěru a vyčíslila pohledávku na 906 287,04 Kč.

10. Žalobkyně a , jméno FO, následně notářským zápisem ze dne 3. 4. 2023, č. j. , Anonymizováno, , uzavřely dohodu obsahující uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu ze smlouvy o úvěru, který činí celkem 773 829,82 Kč s příslušenstvím. , jméno FO, touto dohodou vtělenou do notářského zápisu zavázala naposledy uvedenou částku uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách s tím, že první a předposlední splátka bude ve výši 5 000 Kč, splatná ke každému 20. dni v měsíci, počínaje datem 20. 4. 2023, a poslední splátka bude činit 757 788,82 Kč.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 7. 2023, podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 795 410,60 Kč.

12. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , kterým bylo zamítnuto odvolání žalovaného proti prvostupňovému rozsudku, byl žalovaný pravomocně uznán vinným, že dne 25. 8. 2022 v úmyslu se neoprávněně obohatit, požádal jako majitel meziúvěrového účtu žalobkyni o vrácení mimořádné splátky meziúvěru ve výši 914 239,13 Kč, ačkoli věděl, že tyto peněžní prostředky vložil na příslušný účet jeho syn , Jméno žalovaného, ml. z důvodu vyvázání nemovitosti ze zástavy zajišťující meziúvěr, což ale v žádosti nezmínil, přičemž žalobkyně tuto částku žalovanému vrátila. Tímto jednáním sebe obohatil tím, že uvedl jiného v omyl, a takovým činem způsobil větší škodu, a tím spáchal přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku; za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, s podmíněným odkladem v trvání 30 měsíců, k peněžitému trestu ve výši 29 700 Kč a k povinnosti uhradit poškozenému , Jméno žalovaného, ml. částku 914 239,13 Kč na náhradě způsobené škody.

13. V neposlední řadě, Finanční arbitr, se sídlem , adresa, , kontaktoval z podnětu , jméno FO, žalobkyni s výzvou k vyjádření k předběžnému právnímu posouzení situace, datovanou 14. 12. 2023, č. j. , Anonymizováno, . V tomto předběžném právním posouzení finanční arbitr mj. uvedl, že ačkoli byla smlouva uzavřena ještě za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dopadají na ni pravidla zakotvená v (pozdějším) zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon č. 257/2016 Sb.“). Na předčasné splacení úvěru se tedy použije nová právní úprava v § 117 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého má dlužník právo splatit svůj dluh z úvěrové smlouvy kdykoli předčasně, aniž by k tomu potřeboval souhlas věřitele. Co se týče data, kdy došlo k předčasnému splacení meziúvěru, finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil, že by si strany ujednaly, že k zániku dluhu skutečně dojde až dne 31. 8. 2022, a i kdyby ano, jednalo by se o ujednání omezující právo dlužníka jako spotřebitele. I podle čl. XIX odst. 8 Všeobecných obchodních podmínek platí, že splátka se považuje za splněnou připsáním na úvěrový účet; v poměrech posuzované věci tedy finanční arbitr prezentoval názor, že pokud žalobkyně obdržela mimořádnou splátku meziúvěru dne 17. 8. 2022, považuje se za splněnou tímto okamžikem, a rovněž k tomuto datu došlo k předčasnému (částečnému) splacení meziúvěru co do 914 239,13 Kč (zbývající dluh tak činil 257 671,04 Kč) a zániku meziúvěru co do této výše. Pokud tedy žalobkyně tuto částku zaslala dne 31. 8. 2022 žalovanému, učinila tak bez právního důvodu a žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil.

14. Konečně, dohodou o narovnání uzavřenou mezi žalobkyni na straně jedné a , Jméno žalovaného, ml. a , jméno FO, na straně druhé dne 12. 3. 2024, se strany mj. dohodly na vyvázání , jméno FO, ze smlouvy o meziúvěru, k vrácení plateb uhrazených z její strany žalobkyni po 1. 9. 2022 na smlouvu o meziúvěru, na zpětvzetí podaných žalob o nařízení soudního prodeje nemovitosti, o náhradě nákladů řízení a o určení zániku zástavního práva k nemovitým věcem, kterým je dluh z meziúvěru zajištěn, a dále na tom, že se žalobkyně vzdá zástavního práva na základě smlouvy ze dne 21. 2. 2012, které vázne na nemovitosti.

15. Soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění z dokumentů s názvem „Potvrzení platnosti nové úrokové sazby, nového úrokového období a nové výše splátky“ ze dne 21. 2. 2018 a „Změna osobních a kontaktních údajů“ , jméno FO, ze dne 28. 11. 2022.

16. Je zjevné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, a to v režimu § 497 an. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2012, který stanovil, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Smlouva o meziúvěru byla uzavřena ještě za platnosti a účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nicméně po nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na ni dopadají ustanovení tohoto pozdějšího zákona, neboť podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Není současně pochyb o tom, že žalobkyně je podnikatelem a žalovanému nebyl úvěr poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností. Dále § 167 zákona č. 257/2016 Sb., výslovně doplňuje, že ustanovení tohoto zákona upravující předčasné splacení spotřebitelského úvěru na bydlení se použijí i na smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona s pevnou zápůjční úrokovou sazbou ode dne, kdy po dni nabytí účinnosti tohoto zákona započalo běžet nové období, pro které byla stanovena pevná zápůjční úroková sazba [§ 167 písm. a) tohoto zákona], nebo variabilní zápůjční úrokovou sazbou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona [§ 167 písm. b) tohoto zákona].

19. Co se týče splácení meziúvěru, ustanovení § 117 zákona č. 257/2016 Sb., výslovně dává spotřebiteli možnost spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. Současně platí, že v takovém případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru.

20. Právní názor soudu je tedy totožný s právním názorem finančního arbitra. Žalovaný měl jakožto spotřebitel právo předčasně meziúvěr splatit kdykoli po dobu trvání spotřebitelského úvěru. Co se týče data, kdy došlo k předčasnému splacení meziúvěru, je sice pravdou, že žalovaný avizoval, respektive žádal o předčasné splacení až k datu 31. 8. 2022, avšak z obsahu předložených listin nevyplývá, že by se žalobkyně a žalovaný na tomto datu skutečně pevně dohodli (ostatně, ani jeden z nich to netvrdil). Dále nebylo sporu o tom, že částka, kterou podle informace podané žalobkyní měl žalovaný zaplatit, byla na příslušný účet složena již 17. 8. 2022 panem , Jméno žalovaného, ml. S finančním arbitrem lze souhlasit i v tom, že i kdyby se žalobkyně a žalovaný prokazatelně dohodli na datu zániku závazku ke dni 31. 8. 2022, jednalo by se o ujednání omezující právo žalovaného jakožto spotřebitele, a toto ujednání by rovněž kolidovalo s čl. XIX odst. 8 Všeobecných obchodních podmínek, podle kterého se splátka považuje za splněnou připsáním na úvěrový účet.

21. Soud tedy ve shodě s finančním arbitrem dospěl k závěru, že pokud žalobkyně obdržela avizovanou mimořádnou splátku meziúvěru již dne 17. 8. 2022 (lhostejno, od jaké osoby), k tomuto datu také došlo k předčasnému (částečnému) splacení meziúvěru co do 914 239,13 Kč a k zániku meziúvěru co do této výše. Pokud tedy žalobkyně tuto částku vrátila dne 31. 8. 2022 žalovanému, aniž by reflektovala nejen to, že to nebyl žalovaný, kdo jí tuto částku zaslal, ale zejména skutečnost, že závazek z meziúvěru již zanikl splněním ve smyslu § 1908 občanského zákoníku, učinila tak bez právního důvodu a žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil; z tohoto důvodu je tedy povinen žalobkyni tuto částku vrátit.

22. Soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 914 239,13 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného nikoli na okamžik, kdy byla žaloba (respektive návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podána u zdejšího soudu, ale až na okamžik, kdy žalovaný žalobu společně s tímto návrhem (a elektronickým platebním rozkazem) obdržel, tedy ke dni 3. 11. 2023. Podle uvážení konkrétních okolností případu, zejména výši zažalované částky a způsobu, jakým byla ze strany žalovaného od žalobkyně získána, pokládá soud za přiměřenou lhůtu k plnění nejbližší pracovní den, tj. pondělí 6. 11. 2023. Ode dne 7. 11. 2023 tedy byl žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 26. 8. 2023, tj. ve výši 15 % ročně, tj. ve stejné výši, jakou činila jeho zákonná výše ke dni 7. 11. 2023. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši požadované úrokové sazby; naopak výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 914 239,13 Kč za období od 26. 8. 2023 do 6. 11. 2023.

23. Pouze pro úplnost soud uvádí, že si je vědom toho, že v tuto chvíli existují vůči žalovaného dva exekuční tituly (tj. tento rozsudek, který shledal vznik bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, a rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , který shledal, že žalovaný způsobil vznik škodlivého následku na straně , Jméno žalovaného, ml., jakkoli tento byl již fakticky „odklizen“ výše uvedenou dohodou o narovnání ze dne 12. 3. 2024). Tato situace je důsledkem rozdílného právního posouzení otázky, k jakému okamžiku došlo k zániku závazku ze smlouvy o meziúvěru, v civilním řízení na straně jedné, a v trestním řízení na straně druhé, a rovněž rozdílného okruhu účastníků těchto řízení.

24. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 38 247 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobce advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci osm úkonů právní služby [§ 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k odporu proti platebního rozkazu, změna žaloby, trojí účast u soudního jednání dne 1. 2. 2024 v trvání 26 minut, dne 14. 3. 2024 v trvání 25 minut a dne 14. 5. 2024 v trvání 12 minut]. Sazba mimosmluvní odměny za první čtyři úkony (tj. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a vyjádření k odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu činí podle § 7 advokátního tarifu 11 300 Kč za každý z nich (celkem 45 200 Kč), za další dva úkony po částečném zpětvzetí žaloby (tj. za účast při jednání dne 1. 2. 2024 a změnu žaloby) 11 260 Kč za každý z nich (celkem 22 520 Kč) a za poslední dva úkony (dvojí účast u soudu dne 14. 3. 2024 a 14. 5. 2024) 11 980 Kč za každý z nich (celkem 23 960 Kč), a dále mu za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů (celkem 2 400 Kč). Soud zástupci žalobce přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 6 hodin (tj. 12 započatých půlhodin) v souhrnné výši 1 200 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a to v souvislosti s trojí cestou na jednání soudu ve výši 3 470,12 Kč [třikrát cesta vozem HYUNDAY i30, RZ , SPZ, , adresa, a zpět o celkové délce 148 km, při cenách benzínu 38,20 Kč/l, průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a základní náhradě ve výši 5,60 Kč/km]. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 20 737,54 Kč) činí částku 157 734,65 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit právnímu zástupci žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.