22 C 374/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zvýšení výživného

I. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zvýšení výživného na 8 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2023, a v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zvýšení výživného o 1 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2024 do budoucna, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu částkou 7 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2024 do budoucna, a to vždy ke každému 15. dni v měsíci předem, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

III. Tímto se mění vyživovací povinnost stanovená žalovanému vůči žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od 1. 1. 2024 do 30. 4. 2024 částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud rozhodl o zvýšení výživného hrazeného žalovaným žalobkyni, a to na částku 8 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023 do budoucna, z původní částky 3 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2019, č. j. , spisová značka, . Tento návrh žalobkyně odůvodnila tím, že v důsledku zahájení studia na vysoké škole (konkrétně na , jméno FO, ve , adresa, , , Anonymizováno, , v oboru , Anonymizováno, ) a v důsledku obecného nárůstu cen zboží a služeb se zvýšily i její pravidelné měsíční výdaje, a to na cca 15 500 Kč (podle připojeného strukturovaného výpočtu). Konkrétně tedy žalobkyně vynaloží za sdílený pronájem pokoje v místě studia částku 6 000 Kč měsíčně, za stravování v menze zhruba částku 3 000 Kč měsíčně, za vlastní nákupy potravin cca 2 500 Kč měsíčně, za dojíždění ze , adresa, cca 800 Kč měsíčně, za jízdné městskou hromadnou dopravou ve , adresa, cca 200 Kč měsíčně (600 Kč čtvrtletně), za služby mobilního operátora cca 640 Kč měsíčně, za pomůcky do školy a tisk dokumentů cca 500 Kč měsíčně, za hygienické a úklidové prostředky cca 1 000 Kč měsíčně, za antikoncepci cca 1 000 Kč čtvrtletně a za poplatek za odpad 840 Kč ročně. Žalobkyně dále do pravidelných výdajů zahrnula též cenu dentální hygieny (1 000 Kč dvakrát ročně), ISIC karty (700 Kč ročně), adaptačního kurzu (2 000 Kč) a oblečení a obuvi (bez konkrétního vyčíslení). Zdůraznila, že se žalovaný nijak nepodílel na mimořádných jednorázových nákladech, které jí vznikly v mezidobí od ukončení studia na střední škole do zahájení studia na vysoké škole, a to konkrétně na školném na soukromé jazykové škole ve výši 24 900 Kč ročně a na ceně kurzu pro získání řidičského oprávnění ve výši 13 500 Kč; ty uhradila v plné výši matka žalobkyně.

2. Žalovaný vyslovil souhlas se zvýšením výživného, avšak pouze na částku 6 000 Kč měsíčně. Dle jeho mínění se jeho osobní a majetkové poměry nezměnily od doby, kdy soud rozhodoval o výživném pro nezletilého bratra žalobkyně , Anonymizováno, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) a nezletilé sestry , Anonymizováno, rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ; na skutečnosti v těchto řízení zjištěné a závěry soudem přijaté proto plně odkázal. Připustil, že žalobkyni sice původně přislíbil podporu při studiích na vysoké škole, avšak zhoršující se kvalita jejich vztahu ho přiměla tento slib nedodržet. To samé platí i o slíbené podpoře žalobkyně ze strany jeho rodičů, s nimiž žalobkyně taktéž neudržuje vřelé vztahy; v opačném případě by však byli taktéž ochotni na výdajích spojených s jejím studiem participovat. Nadto uvedl, že žalobkyni dobrovolně hradí výživné vyšší, než bylo naposledy pravomocně vyměřeno, a to od dubna 2023 do září 2023 včetně ve výši 4 000 Kč měsíčně a od října 2023 dosud ve výši 5 000 Kč měsíčně.

3. V průběhu jednání dne 9. 5. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, kdy se nově domáhala zvýšení výživného pouze na částku 7 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2024 do budoucna.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. Toto částečné zpětvzetí žaloby tak soud promítl do výroku I. tohoto rozsudku.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je v akademickém školním roce 2023/2024 (konkrétně od 4. 7. 2023) studentkou prvního ročníku Univerzity , jméno FO, ve , adresa, , Fakulty , Anonymizováno, , bakalářského oboru , Anonymizováno, , studovaného v prezenční formě, což dokládá rovněž potvrzení o studiu ze dne 4. 7. 2023 a ze dne 21. 2. 2024. Z důvodu soustavné přípravy na budoucí povolání tak není schopna se sama živit a má vůči žalovanému právo na výživné tak, jak to předpokládá ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého mají předci a potomci vyživovací povinnost, ve spojení s § 911 občanského zákoníku, který stanoví jako podmínku pro přiznání výživného právě neschopnost oprávněného sám se živit.

6. Žalovaný dále nerozporoval strukturu a výši výdajů tak, jak ji žalobkyně prezentovala v žalobě, s výjimkou nákladů na ubytování v místě studia, kdy měl za to, že žalobkyně měla využít levnější ubytování na vysokoškolských kolejích; s touto výjimkou tedy lze i otázku odůvodněných potřeb žalobkyně a jejích majetkových poměrů vzít za nespornou.

7. Ve věci bylo nesporné i to, že výživné pro žalobkyni bylo naposledy stanoveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2019, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 22. 7. 2019. Tímto rozsudkem bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého syna , Anonymizováno, částkou 2 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé dcery , Anonymizováno, částkou 2 500 Kč. Ve vztahu k mladším sourozencům žalobkyně nicméně doznalo výživné změn, a to nejprve tím způsobem, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo výživné na zvýšeno z 2 500 Kč na 3 500 Kč měsíčně (pro každého z nich). Později byl nezletilý , Anonymizováno, svěřen do péče otce rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (které nabyly právní moci dne , datum, ), za současného stanovení povinnosti přispívat na jeho výživu finálně částkou 5 500 Kč měsíčně matce. Z odůvodnění tohoto rozsudku lze mj. vyčíst, že změna péče o , Anonymizováno, byla vyvolána výchovnými problémy plynoucími z abúzu alkoholu a drog a na ně navazující trestnou činností a že při stanovení výživného soudy přihlédly k tomu, že příjem matky (cca 50 000 Kč měsíčně) je vyšší než příjem otce (cca 32 000 Kč měsíčně). Co se týče nezletilé , Anonymizováno, (dvojčete , Anonymizováno, ), ta je svěřena do péče matky žalobkyně a žalovaný na její výživu (nově) přispívá podle rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 3. 5. 2024, částkou 4 500 Kč s účinností od 1. 4. 2024 do budoucna.

8. Účastníci učinili nesporným též to, že žalovaný hradí žalobkyni dobrovolně výživné vyšší, než bylo naposledy pravomocně vyměřeno, a to od dubna 2023 do září 2023 včetně ve výši 4 000 Kč měsíčně a od října 2023 dosud ve výši 5 000 Kč měsíčně; to dokládá i výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, .

9. Co se týče školného na soukromé jazykové škole ve výši 24 900 Kč ročně a ceny kurzu pro získání řidičského oprávnění ve výši 13 500 Kč, žalovaný nerozporoval, že žalobkyně, respektive její matka, skutečně tyto částky vynaložila (svědčí tomu ostatně i potvrzení o studiu na , právnická osoba, ze dne 1. 9. 2022, spolu s příjmovými pokladními doklady č. , hodnota, ze dne 16. 1. 2023 na částku 8 900 Kč a č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2022 na částku 16 000 Kč, a dále výpis z účtu matky žalobkyně č. , č. účtu, o odchozí úhradě částky 13 500 Kč dne 18. 6. 2021). Žalovaný však rozporoval účelnost a nezbytnost těchto výdajů (zejména s poukazem na fakt, že žalobkyně neodmaturovala v řádném termínu, čímž si uzavřela možnost plynule navázat studiem na vysoké škole ještě v akademickém roce 2022/2023). Podíl na těchto nákladech (zpětně) však žalobkyně po žalovaném podanou žalobou nežádá, proto soud tuto část žaloby pojal pouze jako podpůrnou argumentaci, proč by výživné žalovanému mělo, či naopak nemělo být zvýšeno.

10. Sporná tak mezi účastníky zůstala výše výživného, které by měl žalovaný žalobkyni hradit, kdy žalovaný ve své argumentaci kromě již zmíněných skutečností akcentoval též rozdíl mezi jeho příjmy a příjmy matky žalobkyně; podle jeho názoru by se tedy matka žalobkyně měla na výdajích žalobkyně podílet vyšší mírou než on.

11. Z předložených listin přitom soud zjistil tento skutkový stav:

12. Z nájemní smlouvy a protokolu o předání a převzetí nemovitosti uzavřených dne 31. 8. 2023 mezi panem , tituly před jménem, , jméno FO, jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem je zřejmé, že žalobkyně je ubytována od 1. 9. 2023 místě studia s dalšími dvěma studentkami (se zmíněnou , jméno FO, a , jméno FO, ); za pronájem tohoto bytu společně hradí celkem 18 200 Kč včetně médií. Pro srovnání předložila žalobkyně též „Ceník kolejného ve vysokoškolských kolejích pro studenty UTB od 1. 9. 2023“, z něhož je zřejmé, že měsíční cena ubytování se zde pohybuje v rozmezí od 3 900 Kč do 5 550 Kč, podle typu ubytování. Při jednání dne 9. 5. 2024 vysvětlila, že ubytování na kolejích nepodařilo získat, neboť přednost dostali studenti s větší dojezdovou vzdáleností. Dále žalobkyně pro představu o výdajích za stravné v menze předložila příklady jídelníčku (vytištěné ze systému s názvem „, Anonymizováno, “), z nichž soud dospěl k závěru, že (dotovaná) cena hlavního jídla (oběda) se v menze pohybuje v rozmezí od 82 Kč do 160 Kč. Nákupy potravin, drogerie a oblečení žalovaná doložila náhodnými pokladními doklady z prodejen LINDEX, BILLA, PENNY, DM Drogerie, TETA drogerie, UGO, Makovec, a. s. či z menzy Univerzity , jméno FO, ve , adresa, . Z „Objednávky digitálního průkazu“ vyplývá, že cena průkazu ISIC je 400 Kč (s příplatkem 100 Kč za dodatečnou plastovou kartu). Jízdenka na jednosměrné trase „, adresa, , Anonymizováno, – , adresa, “ ze dne 11. 4. 2024 dokládá, že cena jízdného činí 72 Kč, a stvrzenka vystavená Dopravní společností , adresa, ze dne 3. 4. 2024 podporuje žalobní tvrzení o tom, že jízdné pro městskou hromadnou dopravu ve , adresa, činí 640 Kč na tři měsíce. Výdaje na dentální hygienu žalobkyně doložila dokladem č. , Anonymizováno, , vystaveným společností , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, , právnická osoba, . dne 12. 1. 2024 na částku 990 Kč, tvrzení o výdajích na antikoncepci v ceně 1 090 Kč, na léky či doplňky stravy podpořila stvrzenkami z lékárny Dr.Max. Náklady na služby mobilního operátora prokazuje vyúčtování společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s. pro matku žalobkyně za období od 13. 12. 2023 až 12. 1. 2024 na částku 1 353,77 Kč, kdy z přehledu služeb je zřejmé, že podíl služeb pro žalobkyni činí 643,24 Kč. Podle pokladního dokladu č. T/340/2024 ze dne 15. 4. 2024 a účtenky pro zákazníka uhradila žalobkyně za poplatek za komunální odpad částku 840 Kč. Žalobkyně dále předložila doklad z prodejny , Anonymizováno, , adresa, za zboží, které dle jejího tvrzení bylo použito na vybavení ubytování v místě studia (například pracovní deska stolu, lampa, kuchyňské náčiní, aj.). Konečně, za adaptační kurz žalobkyně vynaložila 1 650 Kč, jak vyplývá z příjmového pokladního dokladu ze dne 20. 9. 2023. Co se týče příjmů žalobkyně z brigád pro společnost , právnická osoba, . v období listopadu 2023 až ledna 2024, ty žalobkyně podložila výpisy z účtu; v souhrnu z tohoto přivýdělku získala o příjem ve výši 15 903 Kč.

13. Co se týče osobních a majetkových možností žalovaného, ten bez detailní specifikace plně odkázal (jak co do výdajů, tak příjmů) na výsledky dokazování tak, jak byly provedeny zdejším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Z odůvodnění rozsudků týkajících se výživného pro sourozence žalobkyně , Anonymizováno, a , Anonymizováno, je zřejmé, že podle tehdejších zjištění soudu činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za rok 2023 částku 33 195 Kč. Od srpna roku 2023 bydlí žalovaný v družstevním bytě ve , adresa, , na který si vzal hypotéku ve výši 1 000 000 Kč (měsíčně na ni splácí 6 000 Kč). Kromě výše zmíněných výživných pro obě dcery (tj. , Anonymizováno, a žalobkyni) platí dále synovi , Anonymizováno, měsíčně obědy ve výši 1 000 Kč, cestovné ve výši 600 Kč, přispívá mu na (společné) výlety na motorce a zaplatil mu též autoškolu na motorku ve výši 15 000 Kč. Z informací vyžádaných přímo zdejším soudem dále plyne, že žalovaný nebyl v posledních šesti měsících veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nepobíral dávky státní sociální podpory, hmotné nouze, dávky pro osoby se zdravotním postižením nebo příspěvek na péči (viz dvojí sdělení Úřadu práce, kontaktního pracoviště , adresa, ze dne 18. 1. 2024), dále nepobíral ani dávky nemocenského pojištění či důchod od ČSSZ , adresa, (což potvrdila též , právnická osoba, ve sdělení ze dne 13. 5. 2024), a že je evidován jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , a to od 1. 6. 2016 (viz sdělení Územní správy sociálního zabezpečení pro kraj , adresa, , , Anonymizováno, ze dne 22. 1. 2024). Z potvrzení společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil za období od září 2023 do ledna 2024 včetně částku 35 472 Kč.

14. Matka žalobkyně do svých měsíčních nákladů zahrnula splátku hypotéky ve výši 12 790 Kč, pojištění hypotéky ve výši 900 Kč, důchodové spoření ve výši 1 000 Kč, zálohy na dodávky plynu ve výši 5 500 Kč, zálohy na dodávky elektřiny ve výši 1 600 Kč, zálohy na vodné a stočné ve výši 1 500 Kč, náklady na pohonné hmoty ve výši cca 2 000 Kč, náklady na služby mobilních operátorů ve výši 1 300 Kč, výživné žalovanému na (tehdy) nezletilého , Anonymizováno, ve výši 5 500 Kč, náklady spojené se studiem žalobkyně na vysoké škole ve výši 7 000 Kč měsíčně, kapesné pro dceru Viktorii ve výši 600 Kč, jízdné pro dceru , Anonymizováno, ve výši 700 Kč, internet ve výši 400 Kč, rozhlasové a televizní poplatky ve výši 180 Kč, Netflix ve výši 270 Kč a Spotify ve výši 269 Kč. Kromě toho vyjmenovala i roční výdaje na pojištění auta (ve výši 10 000 Kč), poplatek za odpad (ve výši 2 550 Kč), pojištění nemovitosti (ve výši 3 963 Kč), pojištění domácnosti (ve výši 4 613 Kč) a školné pro dceru Viktorii (ve výši 10 000 Kč). Z doloženého platového výměru ze dne 23. 8. 2023 je zřejmé, že matka žalobkyně pracuje v , právnická osoba, , na pracovní pozici „sestra všeobecná“ na oddělení „019 , jméno FO, “ a její hrubá mzda činí (včetně příplatku za směnnost a zvláštního příplatku) 48 630 Kč při úvazku 1,0 (37,5 hodin týdně). Z výplatních pásek dále vyplývá, že jí byly k výplatě poukázány na čisté mzdě částky ve výši 45 817 Kč v srpnu 2023, ve výši 51 434 Kč v září 2023, ve výši 50 837 Kč v říjnu 2023, ve výši 56 229 Kč v listopadu 2023, ve výši 49 745 Kč v prosinci 2023 a ve výši 44 814 Kč v únoru 2023. Pro úplnost soud dodává, že též z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně v roce 2023 činil 50 034 Kč měsíčně.

15. Při stanovení výše výživného soud vyšel z ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, který zní: „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Dále soud při své úvaze přihlédl rovněž k ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku, který výše citovaný odst. 1 doplňuje následovně: „Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.“.

16. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalobkyně, je třeba konstatovat, že výše nákladů v částce zhruba 15 500 Kč měsíčně, kterou uvedla v žalobě a rovněž z podstatné části podložila listinnými důkazy, se soudu jeví pro studenta vysoké školy jako opodstatněná a přiměřená. Ostatně, jak již bylo uvedeno, žalovaný proti struktuře a výši odůvodněných potřeb žalobkyně v zásadě ničeho nenamítal, s výjimkou nákladů na ubytování v místě studia a poznámky, že by se sama žalobkyně měla na nákladech podílet.

17. Jestliže žalovaný namítal, že žalobkyně měla usilovat o ubytování na vysokoškolské koleji, tak tato námitka není zcela relevantní, neboť přednostní nárok na ubytování standardně mívají studenti bydlící ve větší vzdálenosti od místa studia a nejinak tomu bylo i v případě žalobkyně (jelikož je tato skutečnost soudu známa i z jeho úřední činnosti, a proto tomuto tvrzení uvěřil). Žalovaný ostatně odmítnutí žádosti o přidělení místa na kolejích nerozporoval co do jeho pravdivosti. I kdyby však žalobkyně místo na koleji objektivně získat mohla, za ubytování by neplatila výrazně nižší částku, než jakou platí nyní; poměrná část nájemného za sdílené bydlení se přitom soudu nejeví jako nepřiměřeně vysoká.

18. Co se týká participace samotné žalobkyně na svých výdajích, soud má obecně za to, že v případě studentů prvního ročníku vysoké školy je žádoucí ponechat jim prostor pro to, aby se mohli aklimatizovat a adaptovat na studium na vysoké škole, lišící se zcela zásadně od studia na škole střední a základní. Žalobkyně s ohledem na prezenční formu studia tedy nemá (alespoň prozatím) možnost si v jeho průběhu pravidelně přivydělávat, přesto je očividné, že se o to alespoň snaží krátkodobými brigádami, ze kterých může pokrývat potřeby, které by mohl žalovaný oprávněně vnímat jako nadstandardní.

19. Soud rovněž za irelevantní považoval poukaz žalovaného na nepříliš vřelé vztahy mezi žalobkyní a jejími prarodiči ze strany žalovaného. Zde nezbývá než podotknout, že primárně má vyživovací povinnost vůči žalobkyni žalovaný; ta předchází vyživovací povinnosti vzdálenějších příbuzných (viz § 910 odst. 2 občanského zákoníku). I kdyby tedy rodiče žalovaného čehokoli žalobkyni dobrovolně přispívali, na stanovení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni by takový příspěvek neměl vliv. Bez dalšího rozvedení pak soud ponechává úvahu nad tím, z jakého důvodu jsou vztahy žalobkyně a rodičů žalovaného chladné a zda tuto skutečnost lze klást plně nebo převážně k tíži žalobkyně; s opětovným poukazem na irelevanci takového zjištění soud tímto směrem dokazování nevedl.

20. Co se týče majetkových poměrů žalovaného, jeho příjem ze závislé činnosti činil podle aktuálních zjištění cca 35 500 Kč měsíčně, zatímco matka žalobkyně aktuálně vydělává měsíčně cca 50 000 Kč. Soud se zcela neztotožnil s názorem žalovaného, že by výše výživného pro žalobkyni, potažmo participace žalovaného a matky žalobkyně na jejích pravidelných a neoddiskutovatelných výdajích, měla tento poměr (přesně) kopírovat. Parafrázováno, činí-li tedy příjem žalovaného cca 70 % příjmu matky žalobkyně, pak by měl být z těchto pravidelných měsíčních výdajů (v tvrzené a prokázané částce cca 15 500 Kč) žalovaný povinen hradit částku odpovídající stejnému poměru. Touto logikou by matka žalobkyně měla na nákladech žalobkyně hradit cca 9 000 Kč (tedy 58 %) a žalovaný zbývajících cca 6 500 Kč (42 %). Soud nicméně výživné žalovanému stanovil ve výši 7 000 Kč, tedy v té výši, kterou žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby navrhovala, což představuje 45 % tvrzených a osvědčených nezbytných měsíčních výdajů žalobkyně (na matce žalobkyně tak leží zbývajících 8 500 Kč, tj. 55 %).

21. Soud v úvaze o výši výživného pro žalovaného zohlednil ve prospěch matky žalobkyně v prvé řadě tu skutečnost, že matka vyššího příjmu dosahuje zvýšeným úsilím (noční prací, prací o víkendu a o svátcích, na zvláštním pracovišti spojeném s vyšším stresem a nasazením atp.), neboť má za to, že opačný přístup, kdy by matka žalobkyně byla za toto zvýšené pracovní úsilí de facto trestána vyšším výživným, by byl cokoli jen ne motivující a spravedlivý. Soud přitom nevyčítá žalovanému výši jím dosahovaných příjmů, ale pokud on sám poukazuje na vyšší příjmy matky žalobkyně jakožto důvod, proč by se měla na nákladech žalobkyně podílet ve větší míře, jen stěží lze neoponovat, že ani jemu nic nebrání své pracovní úsilí zvýšit tak, aby dosahoval (také) vyšších příjmů. Zadruhé soud přihlédl k tomu, že matka žalobkyně zajišťuje bydlení dvěma dětem ze tří společných (tedy jednak nezletilé , Anonymizováno, , jednak žalobkyni, byť ta po určitou část měsíce bydlí ve , adresa, ) a že prokazatelně pro žalobkyni v minulosti hradila další jednorázové nezanedbatelné a účelné výdaje, na nichž žalovaný odmítl participovat (z důvodů, které soud ponechává bez komentáře). Bez hlubšího komentáře ponechává soud též dar, který žalovaný daroval žalobkyni k narozeninám (skútr v hodnotě 25 000 Kč, o němž účastníci vedli diskuzi při jednání dne 9. 5. 2024), který indikuje, že neochota žalobkyni něčím přispět patrně nespočívá v nemajetnosti žalovaného, jako spíš v jeho rigidní představě o tom, co žalobkyně potřebuje či potřebovat má. V návaznosti na to soud do budoucna doporučuje, aby žalovaný dary větší hodnoty demokraticky konzultoval předem se žalobkyní, a to z hlediska jejich vhodnosti a účelnosti, neboť její názor, přání a potřeby je vzhledem k jejímu věku nutno brát v úvahu.

22. Soud však dal za pravdu žalovanému v tom směru, že pokud má matka žalobkyně zvýšené výdaje v souvislosti se splátkami hypotečního úvěru a celkově s náklady souvisejícími s provozem rodinného domu, který jí byl přikázán do výlučného vlastnictví v řízení o vypořádání společného jmění manželů, nelze tuto skutečnost klást žalovanému k tíži, neboť je na každém účastníku, aby si zvážil, zda je pro něj ta či ona forma bydlení nezbytná a finančně únosná. Nadto žalovaný taktéž své bydlení částečně řeší formou hypotečního úvěru a zajišťuje bydlení nezletilému , Anonymizováno, . Z uvedeného důvodu k těmto ryze osobním aspektům majetkové situace žalovaného a matky žalobkyně soud nepřihlížel.

23. Pro úplnost soud uvádí, že k tzv. „doporučenému tabulkovému výživnému“, na které se odkazoval například Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 22. 11. 2023, č. j. 19 Co 142/2023-408, přihlédl taktéž jen velmi volně. V prvé řadě se domnívá, že toto tabulkové výživné je skutečně pouze doporučující, nikoli absolutně závazné, na dalším místě má za to, že se tam uvedená doporučující procenta zcela nehodí na situace, kdy jsou společné děti (nota bene různého věku a druhu vzdělávání) rozmístěny mezi oba rodiče, nadto je-li každému z nich vyměřeno výživné v rozdílné výši. V neposlední řadě doporučené tabulkové výživné obsahuje „sběrnou“ kategorii dětí věku 16 až 26 let, ačkoli nutné výdaje dětí v této skupině se mohou diametrálně rozcházet i při různých typech středních či vysokých škol, tím spíše při srovnání studia na škole střední a vysoké; od individuálního posouzení každé konkrétní věci tedy nikdy nelze abstrahovat.

24. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl o zvýšení výživného, které je žalovaný povinen žalobkyni hradit s účinností od 1. 1. 2024, ze 3 000 Kč na 7 000 Kč měsíčně, a současně zavázal žalovaného k úhradě dlužného výživného (respektive nedoplatku na něm) za měsíce leden až duben 2024 včetně. Podle předložených výpisů hradil v tomto období žalovaný měsíčně žalobkyni 5 000 Kč, tedy zůstal jí za každý ze čtyř měsíců roku 2024 dlužen částku 2 000 Kč, celkem 8 000 Kč. Ty je povinen žalobkyni uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně (kdy zavinění na částečném zastavení řízení po přehodnocení zažalovaného nároku leží na její straně). Soud však s odkazem na shodné vyjádření obou účastníků, že se vůči sobě náhrady nákladů řízení vzdávají, rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. I kdyby se tak nestalo, aplikoval by soud § 150 o. s. ř., neboť příbuzenský poměr obou účastníků a již tak vyhrocené vzájemné vztahy by považoval za „okolnosti hodné zvláštního zřetele“, pro které by úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení přiznána být neměla.