22 C 378/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice a původní účastnice o zaplacení 31 319 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 22 072 Kč od 9. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 9 247 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 9 247 Kč od 9. 9. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 19 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 11 364,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 21 518,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 31 319 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě a na žalobcově motorovém vozidle tovární značky [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka] (dále jen„ žalobcovo vozidlo“) byla způsobena škoda, za kterou je dle mínění žalobce odpovědný žalovaný. Ten stál uvedeného dne v cca 13:44 hodin se svým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo žalovaného“) při pravé krajnici silnice [číslo] v místě [obec] – [část obce] a v momentě, kdy jej žalobce (společně s dalšími účastníky silničního provozu) objížděl, se začal se svým vozidlem otáčet doleva a při tomto manévru narazil do žalobcova vozidla a vytlačil jej mimo silnici. Žalobcovo vozidlo bylo opravováno v servisu [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“) a tento servis si za opravu vyúčtoval nejprve 156 679 Kč bez DPH (pozn.: veškeré částky jsou v tomto rozhodnutí uváděny bez DPH, není-li uvedeno jinak), poté dalších 163 618 Kč Vedlejší účastník však žalobci na podkladě vlastní kalkulace pomocí systému AUDATEX plně proplatil pouze prvně uvedenou částku a z druhé jmenované jen 123 179 Kč a poté po opakovaných žádostech žalobce ještě 2 980 Kč a 6 140 Kč; žalobce tak byl nucen z vlastních prostředků doplatit ještě 31 319 Kč, které mu žalovaný ani po urgenci nezaplatil. S ohledem na prodlení žalovaného požaduje žalobce zaplacení zákonných úroků z prodlení od 9. 9. 2018, kdy marně uplynula lhůta podle předžalobní výzvy.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že veškeré jeho závazky vyplývající ze způsobené škody za něj hradí vedlejší účastník jakožto pojistitel. Žalobce nicméně netvrdí a neprokazuje důvodnost a účelnost všech nákladů vynaložených na opravu svého vozidla; žalovaný má tedy za to, že ty náklady, které důvodně a účelně vynaloženy byly, vedlejší účastník jakožto pojistitel již uhradil. Argumentace, že žalobcovo vozidlo již nemůže být prodáváno jako nehavarované, což snižuje jeho prodejní hodnotu, se vymyká rámci tohoto řízení a s pojistným plněním nijak nesouvisí. Současně žalovaný rozporoval ve vztahu k dopravní nehodě své zavinění.

3. Vedlejší účastník k žalobě uvedl na podporu žalovaného, že důvodem, proč neuhradil faktury vystavené servisem [anonymizována dvě slova] v plné výši, bylo provedení vlastní kalkulace systémem AUDATEX, který některé položky ocenil nižší částkou, než kolik činily tyto položky podle přiložené faktury na opravu (servis provádějící opravu použil kalkulaci podle systému Silverdat). Výjimkou byl sice (záporný) rozdíl byl mezi cenou originálních a kvalitativně rovnocenných náhradních dílů ve výši 3 042,20 Kč ve prospěch servisu, avšak ve zbytku byla kalkulace materiálu a prací provedená servisem vyšší. V prvé řadě použil servis [anonymizována dvě slova] metodu lakování Eurolak, jejíž cenu nepovažoval vedlejší účastník za obvyklou, a proto akceptoval náklady za lakování pouze v obvyklé cenové hladině. Dále si servis účtoval klempířskou a mechanickou práci bez detailního a přezkoumatelného rozpisu prací, což znemožňovalo posouzení, zda opravoval pouze zjištěná a prokázaná poškození s dopravní nehodou související. Jelikož tedy vedlejší účastník neobdržel detailní rozpis položek a fotodokumentaci ani dodatečně, účtoval provedené práce pouze souhrnnou částkou. Nejasnosti se týkaly také použití rovnací stolice a existence původního odhlučnění interiéru antivibračním materiálem Profidamp alubutyl; existenci původního odhlučnění však žalobce později doložil, a proto mu také bylo doplaceno 6 140 Kč za tlumení. Servis [anonymizována dvě slova] sice později dodal vedlejšímu účastníkovi i detailní rozpis prací, avšak bez uvedení časové náročnosti provedených prací, což znemožnilo provedení tzv. dolikvidace pojistné události ve větším než provedeném rozsahu. S odkazem na § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) a na §§ 2951, 2952 a 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), uzavřel vedlejší účastník, že se nahrazuje skutečná škoda uvedením do předchozího stavu a to, co poškozenému prokazatelně ušlo. Výši skutečné škody, kterou žalobce v souvislosti s nehodou utrpěl, přitom vedlejší účastník stanovil v souladu se zásadami účelnosti a s platnou právní úpravou; byl to naopak žalobce, kdo účelnost a nutnost vynaložení dalších nákladů neprokázal.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] došlo mezi účastníky k dopravní nehodě a (nejen) na žalobcově motorovém vozidle byla způsobena škoda. Nesporné bylo také to, že opravu poškozených částí žalobcova vozidla provedl servis [anonymizována dvě slova]. Účastníci nerozporovali ani to, že částka, kterou si servis za opravu vyúčtoval, nebyla uhrazena ze strany vedlejšího účastníka jakožto pojistitele v plné výši (jakkoli nebylo sporu o tom, kolik si za opravu vyúčtoval servis a kolik mu uhradil vedlejší účastník). Nebylo sporu ani o tom, že rozdíl mezi částkou účtovanou servisem a částkou vyplacenou vedlejším účastníkem (tj. 31 319 Kč) žalobce uhradil z vlastních finančních prostředků.

5. Naopak bylo mezi účastníky sporu o tom, kdo a do jaké míry zavinil zmíněnou dopravní nehodu. Zejména žalovaný své zavinění popíral a celkově se účastníci rozešli v popisu nehodového děje. Sporné také bylo to, zda opravy, které provedl servis [anonymizována dvě slova] na žalobcově vozidle byly nezbytné, účelné a standardní a dále zda všechny souvisely s poškozením vozidla při výše popsané nehodě.

6. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Podle„ Záznamu o dopravní nehodě“ ze dne [datum], toho dne v cca 13:44 hodin došlo k dopravní nehodě na silnici [číslo] ve směru od [obec] do [obec]. Její průběh se podle provedených svědeckých výpovědí svědků [jméno] [příjmení], která je manželkou žalobce, [jméno] [příjmení], která je manželkou žalovaného, a svědka [titul]. [jméno] [příjmení], který byl jakožto žalobcův kamarád přivolán na pomoc na místo nehody (všechny tyto osoby tedy byly přítomny nehodovému ději buď jako spolujezdci, nebo v případě svědka jako osoba, kterou si žalobce přivolal na pomoc), a výpovědí účastníků, udál tak, že žalovaný stál se svým vozidlem při pravé krajnici silnice [číslo] v místě [obec] – [část obce], neboť svědkyně [příjmení] si potřebovala po dlouhé cestě odskočit na toaletu a žalovaný hledal místo, kam by mohl sjet z cesty. V momentě, kdy jej žalobce objížděl (s tím, že byl již několikátým vozidlem, které tak činilo), se začal žalovaný se svým vozidlem otáčet doleva, aby najel na místo, které pokládal za můstek k pozemní komunikaci v přilehlém porostu, a při tomto manévru narazil do žalobcova vozidla a vytlačil jej mimo silnici. Ani snaha žalobce uhnout svým vozidlem co nejvíce doleva směrem ke krajnici nebyla s to kolizi zabránit.

8. V důsledku tohoto nárazu došlo k poškození celé pravé části vozidla včetně kol a dále k poškození levé dolní části vozidla tím, že vozidlo žalovaného vytlačilo vozidlo žalobce k levé krajnici mimo silnici ke sloupku a k obrubníku. Poté žalovaný sjel zpět směrem k [anonymizováno] a své vozidlo (z bezpečnostních důvodů a pro zajištění plynulosti provozu) zaparkoval na přiléhající polní cestě, kam později přijel i žalobce se svým autem a kde se později celý nehodový incident řešil s Policií České republiky – Obvodním oddělení [obec] (dále jen„ policie“). Tu přivolal žalobce zejména proto, že se v prvním momentě domníval, že žalovaný mířící zpět k [anonymizováno] chce z místa nehody odjet. Žalovaný na místě přestupek uznal a zaplatil v blokovém řízení pokutu. Podle vyjádření žalovaného a svědkyně [příjmení] tak ovšem učinil pod tlakem okolností a času, zejména únavy, která na něj doléhala z dlouhé cesty z dovolené, a vidiny dalších několika hodin strávených na místě nehody. Hlídka, která na místo dorazila, totiž nebyla z úseku dopravní policie, a tedy pokud by se účastníci nehody na místě nedohodli, museli by k incidentu zavolat dopravní policii, která byla zaneprázdněná a nemohla by dorazit ihned. Nadto komunikace mezi účastníky nebyla emočně neutrální, čemuž nepřispívala přítomnost svědka [příjmení], který do záležitosti podle subjektivního dojmu žalovaného a svědkyně [příjmení] nevhodně intervenoval, jakkoli to svědek [příjmení] popíral.

9. Žalovaný a svědkyně [příjmení] sice tvrdili, že žalovaný odbočoval na vlevo přiléhající pozemní komunikaci přes„ malý můstek“, avšak provedené dokazování nepotvrdilo, že by se v místě, kde s vozidlem zastavil, respektive kam podle svého tvrzení chtěl odbočovat, nějaká pozemní komunikace nacházela. Jak výpovědi svědků, tak předložená fotodokumentace a mapové podklady místa, kde k nehodě došlo, indikují, že v daném místě se nachází les a to, co žalovaný (mylně) považoval za pozemní komunikaci, je pouze přemostění odvodňovacího systému přiléhajícího k silnici. Rovněž charakter poškození nasvědčuje spíše tomu, že to byl žalovaný, kdo nevěnoval pozornost vozidlům, která ho objíždějí, případně je kvůli umístění kol na tažném zařízení přehlédl, neboť kdyby tomu bylo naopak, tj. kdyby již odbočoval doleva, eventuálně se otáčel na silnici a žalobce by jeho přítomnost uprostřed vozovky ignoroval, pak by žalobcovo vozidlo nemělo poškozenou boční část (tj. celou pravou část včetně kol), ale spíše přední část.

10. Výpověď policistů [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] nepřinesla do věci žádná podstatnější skutková zjištění nad rámec těch, která byla popsána výše, a to jednak s ohledem na časový odstup od nehody a jednak na množství podobných incidentů, které tyto osoby v rámci své pracovní činnosti dnes a denně řeší.

11. Z výpisu z evidenční karty žalovaného soud nezjistil, že by žalovaný spáchal od roku 2009, kdy mu byl v rámci správního řízení uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel, závažnější přestupek na úseku provozu na pozemních komunikacích.

12. Rozsah a způsob poškození vozidla a jeho výbava jsou patrné nejen z předložené fotodokumentace, ale také ze„ Zápisů o poškození motorového vozidla“ ze dne [datum], [datum], [datum] či [datum]. Výpočet nákladů na opravu provedený vedlejším účastníkem pak vyplývá z likvidačního spisu a zejména z„ Posudků/kalkul [číslo]“ ze dne [datum], z nedatovaného„ Protokolu optimalizace dílů – Všechny díly“ a z„ Výpočtů plnění - POV“ ze dne [datum], [datum] a [datum].

13. Servis [anonymizována dvě slova] vystavil pro potřeby vedlejšího účastníka fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou ke dni [datum], znějící na částku [částka], a fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou ke dni [datum], znějící na částku [částka]. Ze svědecké výpovědi jednatele servisu [anonymizována dvě slova] pana [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tento servis sice není autorizovaným servisem zn. OPEL, nýbrž značky BMW, přesto svědek při své práci aplikuje postupy výrobce zn. OPEL, protože pro něj 12 let pracoval; připustil nicméně, že při opravě použil i některé technologické postupy zn. BMW, aby zachoval hodnotu vozidla, neboť obdobné postupy se v metodologii zn. OPEL nenachází. S ohledem na míru a charakter poškození navrhoval vedlejší účastník nejprve posoudit nehodu jako tzv. totální škodu a vyplatit žalobci částku, za niž se v daném místě a čase vozidlo prodávalo (tj. cca 600 000 Kč), protože oprava se mu patrně zdála příliš nákladná. To však svědek [příjmení] nepovažoval za rozumné a společně s žalobcem navrhovali jako alternativní řešení pořízení stejného nebo podobného vozidla, na což zase nechtěl přistoupit vedlejší účastník. To dokresloval specifický vztah žalobce k poškozenému vozidlu (jedná o limitovanou sportovní verzi běžného modelu, která je obtížně k sehnání a u níž má každé poškození výraznější dopad do prodejní ceny) a s přihlédnutím k němu servis provedl některé dílčí opravy nestandardním způsobem, neboť jinak by nemohl hodnotu vozidla zachovat. Soudu bylo zřetelné, že komunikace a spolupráce mezi svědkem [příjmení] a vedlejším účastníkem neprobíhala zrovna hladce a místy byla téměř vyhrocená, což se nejvíc projevovalo u rozpisu prací, ohledně kterého se svědek necítil povinen vedlejšímu účastníku do podrobností zdůvodňovat, kolik času a proč strávil na jednotlivých dílčích opravách. Svědek měl jednak pocit, že nad opravou strávil více hodin, než je uvedeno na faktuře, dále poukazoval na to, že vedlejší účastník ve prospěch žalobce nezohlednil úsporu servisu na náhradních dílech oproti ceně, kterou by byl vedlejší účastník ochoten akceptovat podle své metodiky. Ve své výpovědi nicméně svědek pro potřeby soudu v podrobnostech popsal, jaké opravy na vozidle provedl, jaké poškozené části vyměnil, kde se mu podařilo uspořit náklady využitím původních dílů (materiálu) nebo jejich částí, jakým způsobem prováděl spasování přední a střední části, proč při opravě karoserie použil metodu PDR (Paintless Dent Repair) speciálním nářadím za studena bez použití původní barvy a laku, proč při lakování použil metodu Eurolak, autolak zn. Glasurit a tzv. přístřik do vedlejšího dílu nebo proč v první faktuře [číslo] účtoval převážně náhradní díly. Soupis jednotlivých prací je patrný z dokumentu nazvaného„ Sekin rozpis práce.pdf“.

14. Vedlejší účastník uhradil první fakturu zcela (viz informace o výplatě pojistného plnění ze dne [datum]), avšak z druhé faktury pouze [částka] (viz informace o výplatě pojistného plnění ze dne [datum]). Jako důvod takto redukované úhrady uvedl, že:„ Vzhledem k nepřiměřenosti doložených nákladů na opravu (…) byla likvidace provedena na základě provedeného přepočtu nákladů na opravu v dostupném kalkulačním systému podle příslušných časových norem práce stanoveným výrobcem vozidla a s využitím doporučených prodejních cen náhradních dílů pro síť autorizovaných opraven v České republice. V tomto výpočtu bylo zahrnuto prokázané související poškození vozidla podle provedeného zápisu technikem pojišťovny.“ V obdobném duchu vyznívá i obsah„ Vyjádření k likvidaci pojistné události“ z [datum] a„ Opětovného vyjádření k likvidaci pojistné události“ z [datum], v nichž vedlejší účastník objasnil důvody nepřiznání pojistného plnění ve výši fakturované servisem; mj. zde zmiňuje neadekvátní náklady na lakování, absenci detailního rozpisu u klempířské a mechanické práce včetně dokladů o lakýrnickém materiálu a výpisů z míchacího zařízení a rovněž chybějící vysvětlení, proč byla použita rovnací stolice při opravě uzlových prvků karoserie, neprokázaná existence originálního tlumení a odhlučnění před nehodou (např. fotodokumentací). Nadto se vedlejší účastník vyjádřil též k doloženému rozpisu práce sdělením ze dne [datum], adresovaném přímo servisu [anonymizována dvě slova], v němž tomuto rozpisu vytkl právě absenci času u rozepsaných pracovních úkonů a kterým servis opětovně vyzval k doložení časové náročnosti hodin.

15. Žalobce rozdíl mezi fakturovanými částkami a plněním přiznaným vedlejším účastníkem jakožto pojistitelem (tj. částku 74 799 Kč) uhradil dne [datum] ze svých prostředků, jak potvrzuje výpis z bankovního účtu č. [bankovní účet]. Později vedlejší účastník doplatil žalobci 6 140 Kč za vylepení odhlučnění (viz informace o výplatě pojistného plnění ze dne [datum]) a částku 2 980 Kč.

16. Vedlejší účastník předložil soudu kompletní likvidační spis, který svým obsahem potvrzuje výše uvedená skutková zjištění, tedy především charakter poškození vozidla a dále zejména tu skutečnost, že vedlejší účastník považoval podklady předložené žalobcem a servisem [anonymizována dvě slova] za nedostačující a že mezi nimi probíhala rozsáhlá, avšak do značné míry bezvýsledná komunikace.

17. Soud dále nechal odborně posoudit otázku, zda materiál použitý a práce provedené servisem [anonymizována dvě slova] byly nezbytné a účelné pro uvedení vozidla do stavu před nehodou. Podle znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen„ znalecký ústav“), by se výše takto účelně vynaložených nákladů měla pohybovat ve výši 296 789 Kč (respektive ve výši 359 114,69 Kč včetně DPH). Prověrkou náhradních dílů účtovaných servisem [anonymizována dvě slova] znalecký ústav nezjistil, že by byly instalovány náhradní díly nesouvisející s poškozením při nehodě, ba dokonce potvrdil, že cena dílů použitých servisem byla o 13 791 Kč nižší než ta, kterou vypočet vedlejší účastník za pomoci systému AUDATEX. I soupis provedených prací souvisel s poškozením v důsledku nehodového děje, byť ve fakturách není specifikována časová dotace oprav. Z tohoto důvodu stanovil znalecký ústav pracnost oprav kalkulací dle systému AUDATEX a dospěl k závěru, že demontážní, montážní a klempířské práce byly nadhodnoceny nad úroveň účelně vynaložených o cca 75 %, tedy o 19 000 Kč. Totéž konstatoval znalecký ústav k rozsahu lakování, které sice také bylo provedeno pouze v souvislosti s poškozením po nehodě, avšak co do časové pracnosti bylo nadhodnoceno o cca 40 %, tedy o 12 914 Kč. Znalecký ústav tak uzavřel, že opravu srovnatelného rozsahu a kvality by bylo možné provést hospodárněji, a to za cca 297 000 Kč. Závěrem se znalecký ústav vyjádřil obecně k účelnosti opravy za situace, kdy vedlejší účastník odhadl obvyklou cenu vozidla na 350 000 Kč včetně DPH a náklady na jeho opravu na 349 717 Kč včetně DPH, zatímco servis [anonymizována dvě slova] opravu provedl za 383 954 Kč včetně DPH; není nicméně zřejmé, jakou obvyklou cenu vozidla akceptoval sám žalobce. Sám znalecký ústav tuto obvyklou cenu stanovil na 397 000 Kč včetně DPH, a proto za hospodárně vynaložené náklady by byl ochoten považovat ty, které by se vešly do této částky. Jak je však evidentní, s přihlédnutím k odhadu ceny podle vedlejšího účastníka by bylo na místě uvažovat o tzv. totální škodě.

18. V návaznosti na námitky strany žalující, která poukázala na obvyklou hodinovou sazbu práce v servisech dané značky (viz žalobcem předložené ceníky [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba]) a na to, že znalecký ústav tyto obvyklé hodinové sazby nepoužil, nechal soud znalecký posudek doplnit za účelem odstranění z toho plynoucích pochybností. Znalecký ústav v doplnění znaleckého úkolu znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], kdy původní zjištění korigoval tak, že by bylo možné připustit vyšší časovou dotaci a opravy by bylo možné provést za cca 308 070 Kč (tj. cca 372 767 Kč včetně DPH). Naproti tomu nejbližší autorizovaný servis k bydlišti žalobce jakožto poškozené ([anonymizováno] [obec]) by byl schopen opravu provést za 334 150 Kč (tj. cca 404 323 Kč včetně DPH).

19. K úhradě dlužné částky vyzval žalobce žalovaného předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2018, kterou žalovaný převzal 3. 9. 2018; v této výzvě stanovil žalobce žalovanému pětidenní lhůtu k úhradě, plynoucí od okamžiku doručení této výzvy. Žalovaný se nicméně odkázal na vedlejšího účastníka s tím, že výše náhrady škody je v kompetenci likvidátora pojišťovny, a částku odmítl uhradit.

20. Generální klauzulí občanskoprávní prevence představuje § 2900 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (v ) yžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného“. Odpovědnost za škodu pak lze vymezit jako zvláštní závazkový vztah mezi škůdcem a poškozeným, který vyplývá z předchozího porušení právní povinnosti ze strany škůdce (závazek z deliktu), a jenž je založen na povinnosti škůdce nahradit poškozenému takto způsobenou škodu, a tomu odpovídající právo poškozeného tuto náhradu po škůdci žádat a případně se jí domáhat i u soudu. Obecnými předpoklady vzniku povinnosti k náhradě újmy jsou zaprvé objektivní stránka, tedy porušení právní povinnosti (delikt, protiprávní čin nebo stav), zadruhé vznik újmy ve sféře poškozeného (ať již ve formě materiální škody, či nemajetkové újmy), zatřetí příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem újmy (tzv. kauzální nexus), a konečně začtvrté subjektivní stránka, tedy zavinění buď ve formě úmyslu, nebo ve formě nedbalosti.

21. Podle § 2910 občanského zákoníku„ (š) kůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“. Absolutním právem se zde rozumí též právo majetkové. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu dle obecného § 2910 občanského zákoníku tak je porušení povinnosti stanovené zákonem, přičemž tato povinnost nemusí vyplývat jen z občanského zákoníku, ale i z jiného zákona.

22. Jak již bylo konstatováno výše, účastníci nebyli v obecné rovině ve sporu ohledně skutečnosti, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě a že v důsledku této dopravní nehody byla na žalobcově motorovém vozidle způsobena škoda. Rozcházeli se nicméně už v tom, jak přesně nehodový děj proběhl a který z účastníků případně porušil povinnost stanovenou mu zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o silničním provozu“), stejně jako se neshodli na výši způsobené škody. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný na místě přestupek uznal a policie mu uložila pokutu v blokovém řízení. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) však platí, že„ (s ) oud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení“. Soud tedy nemohl bez dalšího vycházet z výsledku blokového řízení a musel se zabývat otázkou, na straně kterého z účastníků dopravní nehody zavinění leží (neboť odpovědnost v tomto případě není konstruována jako objektivní).

23. Jak již bylo výše shrnuto na podkladě provedeného dokazování, v rozhodný okamžik stálo vozidlo žalovaného při pravé krajnici a za ním jedoucí vozidla se ho pokoušela objet. To činil i žalobce se svým vozidlem s tím, že nebylo prokázáno, že by žalobce porušil § 16 zákona o silničním provozu, který zakazuje řidiči,„ objíždějícímu vozidlo, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, (…) ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy.“. Výpovědi svědků přivedly soud k závěru, že to byl žalovaný, kdo si nepočínal dostatečně opatrně poté, co se rozhodl své do té doby stojící vozidlo opět rozjet, a navíc ještě odbočit ze silnice [číslo] doleva k místu, které (mylně) považoval za můstek, za nímž pokračuje jiná (lesní či polní) komunikace. Podle § 25 odst. 6 věty první zákona o silničním provozu totiž„ (ř) idič vozidla, které zastavilo nebo stálo a opět vyjíždí od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.“. Otázka, zda tato neopatrnost plynula z pouhé roztržitosti, anebo zda měla do nějaké míry původ v zúženém zorném poli řidiče jakožto důsledku umístění jízdních kol na zadním nosiči, je z pohledu tohoto řízení nerozhodná, soud nicméně o naplnění objektivní i subjektivní stránky odpovědnosti (zde zavinění ve formě nevědomé nedbalosti) na straně žalovaného nepochyboval.

24. V souzené věci byl žalovaný pojištěn vůči odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), kdy vedlejší účastník je pojistitelem (pojišťovnou), která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti; z tohoto titulu tedy měl zájem na výsledku tohoto řízení. Ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniká pojištění odpovědnosti„ (…) na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. (…)“. Dále se podle § 6 odst. 1 tohoto zákona„ (p) ojištění odpovědnosti (…) vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.“. Vedlejší účastník jakožto pojistitel má povinnost„ (…) provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány (§ 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb.), nebo podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.“ (§ 9 odst. 3 písm. b) téhož zákona).

25. Z § 2894 občanského zákoníku vyplývá, že„ (p) ovinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).“. Možné způsoby této náhrady upravuje § 2951 téhož zákona, podle něhož se„ (š) koda (…) nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.“. Upřednostněna je tedy forma naturální restituce (uvedení v předešlý stav; v daném případě oprava vozidla), a pouze v případě, že navrácení v předešlý stav není možné či hospodárné, přichází na řadu subsidiárně náhrada ve formě peněžitého plnění (v tomto řízení ztělesněná tzv. totální škodou). Hlavním sporným bodem mezi účastníky byla právě výše způsobené škody, úzce navazující na otázku účelnosti a nezbytnosti oprav provedených servisem [anonymizována dvě slova], neboť ty by měly směřovat k uvedení poškozeného vozidla do stavu před nehodou, nikoli k jeho uvedení do vyššího standardu či kvality, než v jakých se před poškozením nacházelo. Tento přístup přitom vychází z dikce § 2952 věty první občanského zákoníku, podle kterého se hradí„ (…) skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).“.

26. Vzhledem k tomu, že se jednalo o otázku ryze odbornou, podrobil ji soud znaleckému zkoumání a při rozhodování o zažalovaném nároku z tohoto odborného posouzení plně vyšel. Jak již bylo v podrobnostech shrnuto výše, znalecký ústav dospěl k závěru (napodruhé mírně revidovanému s ohledem na nezbytnost sanace interiéru v drobných nuancích oproti běžnému provedení), že opravu by bylo možné provést za 308 070 Kč, tedy o 22 072 Kč více, než uznal vedlejší účastník. Jedná se přitom stále o částku nižší, než za jakou by opravu havarovaného vozidla byl schopen provést nejbližší autorizovaný servis zn. OPEL. Veškeré námitky účastníků do znaleckého posudku a jeho doplnění znalec zevrubně a přesvědčivě objasnil při jejich ústním doplnění. Naposledy uvedenou částku tedy soud žalobci výrokem I. tohoto rozsudku přiznal.

27. Pro úplnost soud uvádí, že nedospěl k závěru, že by odbornost, věrohodnost a nezaujatost znaleckého zkoumání negativně ovlivnil fakt, že při doplnění znaleckého úkolu konzultoval znalecký ústav realizované opravy přímo se servisem [anonymizována dvě slova] (respektive s jeho jednatelem [jméno] [příjmení]). Soudu se naopak tento postup jevil jako vhodný, a to zejména kvůli nedostatkům dodané dokumentace tak, jak je servisu vytkl vedlejší účastník a jak je později popsal i sám znalecký ústav; jak už bylo uvedeno, jednalo se o nejasnosti ohledně toho, jaké práce přesně servis prováděl a v jaké časové dotaci. Pokud tedy znalecký ústav pro lepší pochopení celé problematiky dal servisu [anonymizována dvě slova] možnost výše zmíněné mezery předložených pokladů překlenout, za současného podrobení tohoto vysvětlení korekci vlastním odborným náhledem (a nikoli automatickým převzetím takového vysvětlení), pak proti takovému postupu nelze ničeho namítat.

28. Žalobce podanou žalobou nárokoval částku 31 319 Kč, a proto soud co do rozdílu (tedy částky) 9 247 Kč žalobu zamítl, jak se projevilo ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Soud přiznal žalobci také právo na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 22 072 Kč od 9. 9. 2018, kdy žalovanému marně uplynula lhůta podle předžalobní výzvy (ta mu byla doručena dne 3. 9. 2018 a žalobce v ní určil pětidenní lhůtu k úhradě dlužné částky); žalovaný tak byl povinen dluh uhradit do 8. 9. 2018). Podle § 1970 občanského zákoníku„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Pokud však jde o rozdíl mezi částkou zažalovanou a částkou přiznanou (tj. 9 247 Kč), v tomto rozsahu soud žalobci právo na úhradu úroků z prodlení rovněž zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný ze 70 %, ve zbývajících 30 % byl úspěšný žalovaný a vedlejší účastník; žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení v poměrné části 40 %, kterou jsou žalovaný a vedlejší účastník povinni uhradit společně a nerozdílně.

31. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 253 Kč, jednak z nákladů souvisejících se zastupováním žalobce advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci třináct úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k odůvodněnému odporu ze dne 3. 4. 2019, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 1. 6. 2020, závěrečný návrh ze dne 29. 3. 2021 a účast u jednání dne 21. 5. 2019 v trvání 3 hodin a 10 minut, dne 6. 8. 2019 v trvání 2 hodin a 50 minut, dne 5. 11. 2019 v trvání 2 hodin a 10 minut a dne 11. 3. 2021 v trvání 1 hodiny a 55 minut). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 advokátního tarifu 2 380 Kč (celkem 30 940 Kč), a dále mu za ně podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů (celkem 3 900 Kč). Soud zástupci žalobce přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 8 hodin (tj. 16 započatých půlhodin), v souhrnné výši 1 600 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu)

32. Jelikož se žalobce přepravoval na jednání soudu vlastním automobilem, přiznal mu soud náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 3 405,16 Kč (čtyřikrát cesta vozem [anonymizována tři slova], [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět o celkové délce 145 km, při cenách benzínu 33,60 Kč (v roce 2019) a 27,20 Kč (v roce 2021), průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a základní náhradě ve výši 4,1 Kč/km (v roce 2019) a 4,4 Kč/km (v roce 2021)).

33. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 7 652,40 Kč) činí po zaokrouhlení částku 48 750,56 Kč, z níž 40 % představuje po zaokrouhlení částka 19 500 Kč.

34. Pro úplnost soud uvádí, že jako úkon právní služby neuznal právnímu zástupci žalobce„ další poradu s klientem přesahující jednu hodinu“, která se konala dne 12. 9. 2018.

35. Výrokem IV. a V. uložil soud účastníkům zaplatit náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Tyto náklady jsou představovány souhrnnou částkou 37 883 Kč, z nichž částka 11 060 Kč tvoří náklady na vyhotovení znaleckého posudku [číslo], částka 17 309 Kč náklady na doplnění znaleckého posudku [číslo], částka 3 757 Kč náklady spojené s výslechem znalce u jednání konaného dne 11. 3. 2021 a konečně částka 757 Kč představuje svědečné pro svědkyni [jméno] [příjmení]. S ohledem na 30 % neúspěch žalobce v tomto řízení mu soud uložil k úhradě částku 11 364,90 Kč, a žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil zaplatit společně a nerozdílně zbývajících 70 % nákladů ve výši 26 518,10 Kč, od nichž soud odečetl žalovaným složenou zálohu na vyhotovení prvního znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč.