22 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč, a to v platbách po 2 000 Kč dne 30. 12. 2022, po 6 000 Kč dne 3. 5. 2023 a po 6 000 Kč dne 7. 6. 2023. Tyto částky poskytla právní předchůdkyně žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, , avšak žalovaná jí do dnešního dne ničeho nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované na její úkor, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 8. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předloženého výpisu z účtu č. , č. účtu, . a z „Přehledu transakcí“ na účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 30. 12. 2022, poukázala právní předchůdkyně žalobkyně žalované 2 000 Kč, a dále jí poukázala částku 6 000 Kč dne 3. 5. 2023 a částku 6 000 Kč dne 7. 6. 2023, a to z účtu č. , č. účtu, . Podle sdělení ČSOB, a. s. je majitelem účtu č. , č. účtu, skutečně žalovaná.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 9. 8. 2024. Dopisem z téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (odeslaným dle podacího lístku téhož dne), a to v dodatečné třídenní lhůtě.

5. V souzené věci není najisto postaveno, zda mezi účastníky došlo skutečně k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Tato smlouva včetně změn měla být uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“, v souzené věci však žalobkyně nepředložila listiny, které by tuto skutečnost spolehlivě prokazovaly. Žalobkyně nicméně připustila, že nedisponuje příslušnou dokumentací, a zřejmě právě proto nárokovala pouze vrácení poskytnuté částky 14 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud nezkoumal platnost či neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Při právní kvalifikaci takto zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 2991 občanského zákoníku, podle kterého platí, že „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se „[b]ezdůvodně (…) obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“. Jelikož v souzené věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet celkem 14 000 Kč, z nichž žalovaná žalobkyni dosud ničeho nevrátila, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a zavázala ji k vydání tohoto obohacení. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě postupníkovi,“ postoupena na žalobkyni, a ta je proto aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

6. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 9. 8. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byl žalované dopis doručen dne 14. 8. 2024, a jelikož tímto dopisem byla žalované poskytnuta dodatečná lhůtě tří dnů (tj. do 17. 8. 2024), ode dne 18. 8. 2024 vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Jelikož žalobkyně požadovala tento úrok až od 20. 8. 2024, soud jí ho přiznal až od tohoto data, v zákonné výši.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1. o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). V daném případě jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství dalších návrhů podaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč.