22 C 67/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 88 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 88 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 88 000 Kč od 29. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 88 000 Kč s příslušenstvím s tím, že požadovaná částka představuje zálohovou platbu na dodávku zboží, vztahující se k faktuře [číslo] ze dne 25. 8. 2017, kterou vystavil žalovaný na částku 160 000 Kč. Jak vyplynulo z podané žaloby, žalobkyně sice část ceny uvedené ve faktuře jakožto zálohovou platbu uhradila, avšak žalovaná nedodala ničeho, k čemu se ústně zavázala (tj. primárně k dodávce košil z její produkce). Žalovaná zálohu žalobkyni nevrátila, a to ani poté, co ji k tomu žalobkyně písemně vyzvala dne 28. 8. 2018; současně v této výzvě odstoupila od smlouvy (ústního ujednání o uzavřeném obchodu). Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadovala také zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to za období od 29. 8. 2018, tj. od dne následujícího po zaslání výzvy k úhradě do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 25. 8. 2017 vystavila žalovaná žalobkyni zálohovou fakturu [číslo] splatnou k 28. 8. 2017, a to na částku 160 000 Kč; předmětem plnění byly„ Pánské košile, naplnění prodejny“. Žalobkyně bankovním převodem z účtu č. [bankovní účet] uhradila žalované dílčími platbami provedenými dne 4. 9. 2017, 6. 9. 2017 a 27. 9. 2017 v souhrnu celkem 88 000 Kč, kdy do zprávy k bankovním převodům uvedla ve všech případech„ Platba zálohové faktury“. Podle obsahu odpovědi žalované ze dne 4. 7. 2018 na žádost žalobkyně o vrácení zaplacené zálohy žalovaná nebyla ochotná peníze vrátit jednak pro hrozící velké sankce a ztrátu zákazníka, jednak proto, že prý přijaté zálohy z platně učiněných objednávek nevrací; apelovala přitom na to, že problémy ve vzájemné spolupráci se objevují poprvé a spolupráce účastníků může ještě pokračovat. K vrácení dlužné částky vyzvala žalobkyně žalovanou též předžalobní upomínkou ze dne 28. 8. 2018, odeslanou do datové schránky žalované téhož dne, v níž současně ústní objednávku zboží zrušila. Dále žalobkyně učinila dvojí pokus o smírné vyřešení věci, a to dopisy ze dne 18. 2. 2019 a 2. 4. 2020 (odeslanými do datové schránky žalované téhož dne); ve druhém jmenovaném požadovala vrácení pouhé poloviny zaplacené zálohy, tj. částky 44 000 Kč do sedmi dnů od obdržení tohoto dopisu.

5. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřely v ústní formě kupní smlouvu ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“); kupní smlouvou se„ (…) prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu“. Předmětem této smlouvy bylo zboží (blíže neurčený počet košil) za celkovou cenu 160 000 Kč. Podle odstavce druhého téhož ustanovení platí, že„ (n) eplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.“. Z e-mailu ze dne 4. 7. 2018 je zřejmé, že žalovaná připustila, že obdržela zálohu na kupní cenu (případně její část) vyúčtovanou fakturou [číslo]; z tohoto e-mailu je rovněž patrná její neochota zálohu (část kupní ceny) vrátit, a to přesto, že zboží dosud žalobkyni nedodala ani z části.

6. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně platně odstoupila od shora uvedené kupní smlouvy dopisem ze dne 28. 8. 2018, kdy tento právní úkon vyložil podle jeho obsahu (zde použitou slovní formulaci„ zrušení ústní objednávky dodávky košil pro prodejnu v [obec]“ soud chápe jako projev vůle od ústně uzavřené kupní smlouvy odstoupit). Od smlouvy lze přitom podle § 2001 občanského zákoníku odstoupit,„ ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon“. Občanský zákoník v § 2002 odst. 1 předpokládá platné odstoupení v případě, poruší-li strana smlouvu„ podstatným způsobem“; druhá strana pak může bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je přitom„ takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není“. V daném konkrétním případě soud nepochyboval o tom, že kdyby žalobkyně věděla, že žalovaná nemá v úmyslu dodat zboží, za které žalobkyně už zaplatila část kupní ceny (zálohu), nikdy by kupní smlouvu neuzavřela.

7. Jestliže tedy odstoupením od kupní smlouvy došlo k jejímu zániku s účinky ex tunc (od samého počátku), jsou strany povinny si vrátit to, co si vzájemně poskytly, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“. Z tohoto důvodu soud žalovanou zavázal k vrácení toho, co jí žalobkyně poskytla, tj. k úhradě částky 88 000 Kč.

8. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Jelikož podle § 1970 občanského zákoníku může„ (…) věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný“, kdy„ výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením“, přiznal soud žalobkyni právo na úhradu úroků z prodlení, a to od data 29. 8. 2018, což je den následující po doručení výzvy, kterou žalobkyně dne 28. 8. 2018 zaslala žalované k úhradě dlužné částky.

9. O nákladech řízení rozhodl soud v intencích § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch (zde žalobkyně), soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (zde žalovaná). Náklady žalobkyně představuje zaprvé soudní poplatek ve výši 3 520 Kč a dále náklady účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to v částce 600 Kč (dva úkony právní služby po 300 Kč, tj. písemné podání ve věci samé a předžalobní výzvu podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 této vyhlášky). Celkovou částku 4 120 Kč je žalovaná povinna uhradit k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ačkoli je žalobkyně plátcem DPH, soud náhradu nákladů o tuto daň nezvýšil, neboť tato daň patří k nákladům řízení jen tehdy, je-li zástupcem účastníka advokát, notář či patentový zástupce (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř.).