22 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 243 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 645 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 22. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 598 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 22. 5. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 417 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 7 243 Kč s tím, že se co do výše 327 Kč jedná o neuhrazenou cenu za služby poskytnuté žalované třetími stranami, které nejsou službami elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a rozhodování o nich tudíž náleží do pravomoci soudů (konkrétně pak částka 189 Kč představuje platební službu M-Platba, částka 118 Kč představuje platbu za SMS na speciálně zpoplatněná čísla a částka 20 Kč představuje SMS platbu), co do výše 320 Kč se jedná o součet zbývajících splátek za koncové zařízení, které žalobkyně žalované poskytla na základě kupní smlouvy, jež byla nedílnou součástí účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky, co do výše 3 998 Kč se jedná o podmíněnou slevu poskytnutou žalované na nákup zařízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit z důvodu předčasného ukončení smlouvy pro nehrazení poskytnutých služeb ze strany žalované a konečně co do výše 2 598 Kč se jedná o doúčtovanou slevu k poplatku za odbornou instalaci zařízení. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně též zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to až ode dne následujícího po splatnosti posledního vyúčtování.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě nevyjádřily, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně žalované na základě účastnické smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] poskytovala základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, k nimž patřilo rovněž zprostředkování služeb ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích poskytovaných třetími subjekty, jejichž konkrétní obsah byl dán Nastavením služeb, a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby platit cenu dle ceníku tvořícího nedílnou součást smlouvy. Tato smlouva pak byla sjednána na dobu 24 měsíců. Dle článku 3.2.

3. Všeobecných podmínek žalobkyně, veškeré pohledávky, které třetí straně vůči žalované vzniknou, třetí strana vždy postoupí žalobkyni a žalobkyně tak bude oprávněna tyto pohledávky žalované vyúčtovat a v případě jejich neuhrazení je po žalované vymáhat. Dále byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena účastnická smlouva„ [příjmení] [anonymizována dvě slova]“, na základě které žalobkyně poskytovala žalované internet a žalované se zavázala za něj platit cenu dle ceníku. V rámci této smlouvy účastníci uzavřeli rovněž kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo zařízení Outdoor LTE modem Huawei [anonymizováno] [číslo] v ceně 6 299 Kč. Žalovaná ihned uhradila částku 1 381 Kč a zbývající část kupní ceny se zavázala zaplatit v 23 měsíčních splátkách po 40 Kč. Na nákup tohoto zařízení přitom byla žalované poskytnuta podmíněná sleva ve výši 3 998 Kč, přičemž bylo ujednáno, že pokud nebude dodržena sjednaná doba trvání účastnické smlouvy v délce 24 měsíců z důvodu jejího předčasného ukončení ze strany žalobkyně či ze strany žalované, pokud bude ve vztahu k žalované zahájeno insolvenční řízení nebo pokud dojde ze strany žalované ke změně tarifu, je žalovaná povinna poskytnutou slevu vrátit. Mezi účastníky přitom bylo ujednáno, že neuhrazením příslušné splátky ve lhůtě splatnosti či zahájením insolvenčního řízení ve vztahu k žalované se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Z dokumentu označeného jako„ Nastavení služeb“ tvořícího součást smlouvy plyne, že si žalovaná u žalobkyně objednala instalaci předmětného zařízení. Dle doloženého instalačního protokolu byla instalace zařízení provedena dne 10. 8. 2017, kdy dle ceníku žalobkyně činil instalační poplatek 1 Kč s tím, že žalované byla poskytnuta podmíněná sleva v částce 2 598 Kč. V článku 13. Obchodních podmínek služby [příjmení] [anonymizována dvě slova] bylo osvětleno, že poskytnutá sleva je opět podmíněna dodržením sjednané doby trvání smlouvy a v případě, že nebude tato doba dodržena či bude ve vztahu k žalované zahájeno insolvenční řízení, bude žalovaná povinna poskytnutou slevu vrátit. Dle článku 2.6.

1. Všeobecných podmínek byla žalobkyně oprávněna účastnickou smlouvu vypovědět mimo jiné v případě, že žalovaná nezaplatí tři po sobě jdoucí vyúčtování nebo se ocitne v prodlení s úhradou jakéhokoli dluhu vůči žalobkyni po dobu delší než 90 dnů. Dopisem ze dne 18. 2. 2019 byla žalovaná žalobkyní upozorněna na skutečnost, že dlouhodobě neplní své závazky z účastnické smlouvy a má vůči žalobkyni neuhrazené závazky po splatnosti. Zároveň byla žalovaná upozorněna, že pokud tyto závazky ve stanovené lhůtě neuhradí, dojde k ukončení účastnické smlouvy po uplynutí 30 denní výpovědní doby ode dne doručení výpovědi. Fakturou [číslo] ze dne 13. 12. 2018 splatnou k 31. 12. 2018 žalobkyně žalované vyúčtovala mimo jiné službu třetích stran„ m-platba“ v částce 189 Kč, službu třetích stran„ platba přes SMS“ v částce 20 Kč a službu třetích stran SMS na speciálně zpoplatněná čísla v částce 118 Kč a splátku zařízení v částce 40 Kč, fakturou [číslo] ze dne 2. 4. 2019 splatnou k 16. 4. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované všechny neuhrazené splátky za zařízení v celkové výši 280 Kč s tím, že neuhradila splátku za zařízení dle splátkového kalendáře řádně a včas, a tudíž se staly splatnými všechny doposud neuhrazené splátky, fakturou [číslo] ze dne 2. 4. 2019 splatnou k 16. 4. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované poskytnutou podmíněnou slevu k poplatku za odbornou instalaci ve výši 2 598 Kč a konečně fakturou [číslo] ze dne 7. 5. 2019 splatnou k 21. 5. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované poskytnutou podmíněnou slevu na zařízení ve výši 3 998 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020.

5. Na základě shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v souvislosti s níž žalobkyně žalované rovněž zprostředkovala služby třetích stran, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, přičemž v souladu s výše citovaným ustanovením Všeobecných obchodních podmínek byla oprávněna žalované tyto služby vyúčtovat, což také činila a za období od 13. 11. 2018 do 12. 12. 2018 žalované vyúčtovala za tyto služby celkovou částku 327 Kč.

6. Dále má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena také kupní smlouva tak, jak ji upravuje § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“ Předmětem této smlouvy bylo koncové zařízení, přičemž kupní cenu se žalovaná zavázala uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách. Jelikož žalovaná splátky řádně nehradila, žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním a s § 1931 občanského zákoníku, dle něhož„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly“, přistoupila k zesplatnění celé zbývající neuhrazené kupní ceny za zařízení a žalované tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni zbývající část kupní ceny v částce 280 Kč. Ze strany žalobkyně pak došlo k ukončení smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací tak, jak to umožňuje § 1998 občanského zákoníku, který zní:„ Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.“ Oprávnění žalobkyně smlouvy vypovědět v případě řádného nehrazení poskytnutých služeb ze strany žalované přitom plyne z výše citovaných ujednání Všeobecných podmínek. V důsledku ukončení této smlouvy žalobkyni vůči žalované vzniklo právo na vrácení podmíněné slevy na zařízení ve výši 3 998 Kč. V této souvislosti ještě nutno doplnit, že předmětné ujednání o poskytnutí koncového zařízení za zvýhodněnou cenu je třeba posoudit jako mající charakter podmínky, na jejíž splnění je vázán vznik, změna nebo zánik práva tak, jak to umožňuje § 548 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že povinnost vrátit za určitých podmínek poskytnutou slevu byla jasně a srozumitelně dohodnuta přímo v textu smlouvy a zároveň se týká ceny, nejedná se o ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 občanského zákoníku.

7. Soud však nemohl žalobkyni přiznat vůči žalované právo na vrácení podmíněné slevy za odbornou instalaci zařízení. V tomto případě se opět jedná o ujednání mající charakter podmínky, na jejíž splnění je vázán vznik, změna nebo zánik práva, přičemž je dle názoru soudu nezbytné, aby bylo sjednáno přímo v textu spotřebitelské smlouvy, a to i s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013, v němž Ústavní soud konstatoval, že ujednání o smluvní pokutě nemůže být součástí všeobecných obchodních podmínek (v daném případě bylo ujednání o povinnosti vrátit poskytnutou slevu za odbornou instalaci zakotveno pouze v Obchodních podmínkách služby [příjmení] [anonymizována dvě slova] a její konkrétní výše byla uvedena v ceníku), nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Ačkoli se v daném případě nejedná přímo o smluvní pokutu, tak se předmětné ujednání smluvní pokutě blíží tím, že jde také o určitou sankci za nedodržení dohodnuté doby trvání smlouvy. Nadto Ústavní soud ve svém rozhodnutí dále zdůraznil, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nutné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, kdy o takové ujednání se v tomto případě zjevně nejedná. Soud proto musel dospět k závěru, že ujednání o povinnosti žalované vrátit žalobkyni poskytnutou podmíněnou slevu představuje ujednání, které ve smyslu § 1813 občanského zákoníku zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele a žalobu co do částky 2 598 Kč zamítl.

8. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo požadovat z přiznaných nároků úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Úrok z prodlení je pak požadován až ode dne následujícího po splatnosti posledního vyúčtování v zákonné výši.

9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení celkové částky 7 243 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 4 645 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci z 64 % úspěšná a z 36 % neúspěšná (z 36 % byla úspěšná žalovaná). Žalobkyně má tedy právo na náhradu 28 % celkových nákladů.

10. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za každý z výše uvedených úkonů právní zástupkyni žalobkyně náleží podle § 14b téže advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 1 489 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů v částce 417 Kč (28 % z 1 489 Kč).