22 C 85/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného na zletilou dceru

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu částkou 2 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2019 a částkou 2 500 Kč měsíčně od 1. 6. 2019 do budoucna, a to vždy ke každému 15. dni v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. Tímto se mění vyživovací povinnost stanovená rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovaný přispíval na její výživu částkou 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2019 a částkou 1 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2019 do budoucna, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 500 Kč na dlužném výživném za období od 1. 9. 2017 do 31. 1. 2021 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných ke každému 15. dni v měsíci spolu s pravidelným výživným, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresního soudu v Hodoníně částku, jejíž přesná výše bude stanovena v samostatném usnesení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresního soudu v Hodoníně částku, jejíž přesná výše bude stanovena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek Okresního soudu Brno - venkov“), a to ve výši 1 500 Kč měsíčně, se splatností vždy do každého 15. dne v měsíci předem. V době vydání tohoto rozsudku studovala žalobkyně gymnázium v místě svého bydliště, avšak nyní se její osobní poměry změnily, neboť od 1. 9. 2017 studuje obor„ Tělesná výchova a sport“, vypsaný u [příjmení] univerzity – Fakulty sportovních studií (dále též jen„ vysoká škola“). Od června roku 2019 navíc žalobkyně nebydlí v rodinném domě manžela své matky a bydlí v bytě své babičky, a proto má v souvislosti se svým studiem zvýšené náklady. Srovná-li náklady na bydlení u své babičky s náklady na ubytování na vysokoškolské koleji, považuje za odůvodněné náklady na bydlení částku 3 000 Kč. Dále zmiňuje, že náklady studijního oboru, který studuje, se pohybují ve výši cca 8 000 Kč za semestr, kromě toho je nucena hradit náklady na tréninky ve výši cca 500 Kč měsíčně, náklady na zakoupení sportovního vybavení ve výši cca 2 000 Kč ročně a náklady na skripta a školní pomůcky ve výši cca 1 000 Kč za semestr. Kromě toho vyčíslila žalobkyně své náklady na stravu částkou 3 600 Kč měsíčně, na cestovné částkou 2 375 Kč měsíčně a na zájmovou činnost (šachy) ve výši 20 000 Kč Celkem tak své měsíční výdaje vypočetla na 12 630,89 Kč měsíčně. Dále v žalobě zmiňuje, že jí v souvislosti se studiem vznikly poplatkové povinnosti ve výši 24 000 Kč, 30 000 Kč a 36 000 Kč. Co se týče majetkových poměrů svého otce, tedy žalovaného, domnívá se žalobkyně, že jeho finanční situace neodpovídá té, která je popsána v rozsudku Okresního soudu Brno - venkov; tento názor vychází z veřejně dostupných zdrojů, podle nichž žalovaný jezdí na drahé zahraniční dovolené a obléká se do značkového oblečení. Žalobkyně tak k okamžiku zahájení studia na vysoké škole ke dni 1. 9. 2017 požaduje zvýšení výživného na 2 500 Kč a dále od 1. 6. 2019, kdy se změnily okolnosti jejího bydlení, na částku 3 500 Kč.

2. Žalovaný zažalovaný nárok zcela neuznal a uvedl, že žalobkyni řádně platí stanovené výživné ve výši 1 500 Kč, a to i přesto, že žalobkyně nejeví žádný zájem o něj a ani jeho rodinu již 21 let; žalovaného oslovila pouze za účelem sdělení, na jaký účet jí má zasílat výživné. Jelikož byla žalobkyně jako nezletilá svěřena do péče matky, která jemu a jeho rodině ve styku s dcerou bránila, po nějakém čase žalovaný vzdal svou snahu se s dcerou stýkat a podepsal s matkou žalobkyně dohodu o změně příjmení žalobkyně na příjmení matky jejího manžela. Z faktu, že žalobkyně podala proti žalovanému žalobu bez předchozího vysvětlení nebo pokusu o komunikaci, žalovaný usuzuje, že na něj i jeho rodinu zanevřela; sám se vůči žalobkyni cítí být pouze biologickým otcem. Taktéž žalobkyni vytýká, že s ním předem nekonzultovala volbu (v pořadí další) vysoké školy, a to i přes její finanční náročnost. Nárok žalobkyně tak považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť si pokračováním ve studiu fakticky prodlužuje mládí a oddaluje převzetí zodpovědnosti sama za sebe, v čemž ji žalobce nehodlá podporovat. Nadto má žalovaný vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem z dalšího vztahu, což je umocněno skutečností, že jeho manželka je v částečném invalidním důchodu a její výdělečné schopnosti jsou značně limitované; tuto novou rodinu žalovaného proto podporují jak jeho rodiče, tak rodiče jeho manželky.

3. Mezi účastníky nebylo sporu pouze o tom, že žalobkyně je studentkou [příjmení] univerzity – Fakulty sportovních studií, a to studijního programu„ Tělesná výchova a sport“ (tuto skutečnost deklarují i předložená potvrzení o studiu). Předmětem sporu však byla jednak otázka, zda žalobkyně přechodem z oboru„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Fyzika se zaměřením na vzdělávání“ na obor„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“ účelově neusilovala o oddálení své schopnosti se samostatně živit, jednak otázka, zda případně mohla v pořadí druhý obor vystudovat v kratší časové dotaci. Dále byla předmětem sporu i výše a opodstatněnost žalobkyní deklarovaných nákladů spojených se studiem (zejména položky týkající se bydlení v bytě její babičky) a nákladů spojených s její zájmovou činností (šachy). Konečně se předmětem sporu staly i příjmy matky žalobkyně a její socioekonomická situace, kterou žalovaný považuje za výrazně lepší než tu svou, a proto se domnívá, že by se matka měla podílet na výživě žalobkyně ve větší míře než on.

4. Soud provedl následující důkazy:

5. Pokud jde o dosavadní vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni, soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Brno – venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a žalovanému byla stanovena vyživovací povinnost vůči žalobkyni na 1 500 Kč měsíčně. Podle zmíněného rozsudku Městského soudu v Brně měl žalovaný stanovenu původní vyživovací povinnost vůči žalobkyni na 1 200 Kč měsíčně. Bylo rovněž zjištěno, že trestním příkazem vydaným Městským soudem v Brně dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl žalovaný v minulosti pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem na dva roky, neboť z nedbalosti neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči žalobkyni a její matce z tohoto titulu dlužil 10 990 Kč. Na majetek žalovaného byla rovněž nařízena exekuce usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to k vymožení vykonatelné pohledávky podle rozsudku téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] E-mailem ze dne [datum rozhodnutí] informovala žalobkyně žalovaného o tom, že do budoucna je třeba hradit výživné na její (zde uvedený) účet, nikoli na účet její matky.

6. Co do postoje žalovaného vůči žalobkyni a vůči plnění vyživovací povinnosti potvrzuje obsah výše uvedených listin i svědecká výpověď matky žalobkyně ([celé jméno žalobkyně]) a rovněž čestná prohlášení matky a babičky žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]) ze dne 8. 6. 2020. Podle nich se žalovaný s žalobkyní víc jak 20 let nestýká a nejeví o ni žádný zájem. [jméno] svědkyně [celé jméno žalobkyně] se s žalovaným naposledy před 11 lety soudila o výživné na žalobkyni, kdy sice dosáhla zvýšení výživného o 300 Kč na částku 1500 Kč, avšak dle jejího subjektivního přesvědčení tento výsledek nestál za psychické trauma, které utrpěla mj. prohlášením žalovaného, že se vůči žalobkyni cítí být pouze biologickým otcem. Popsala rovněž problémy s úhradou výživného ze strany žalovaného, ústící až v podání trestního oznámení na jeho osobu, k čemuž se uchýlila čistě jen proto, že by v opačném případě neměla nárok ani na sociální dávky v době, kdy byla na výchovu a výživu dcery zcela sama. Nikdy též pro žalobkyni od žalovaného neobdržela ničeho nad rámec výživného; dlužného výživného ve výši 18 000 Kč se po dohodě s ním vzdala výměnou za jeho souhlas se změnou příjmení žalobkyně na„ [celé jméno žalobkyně]“. Ze všech těchto důvodů žalobkyni od nyní vedeného řízení odrazovala a vyslovila domněnku, že ztráta zájmu žalovaného o žalobkyni je patrně svého druhu pomstou její osobě za to, že se s ním rozvedla, neboť do jejích cca 2 let spolu vyrůstali a vztah byl v pořádku, a k přerušení kontaktu došlo na základě hádky žalovaného s rodiči svědkyně, který (dle jejího přesvědčení) co do intenzity nemohl být pro přerušení kontaktu ospravedlnitelným důvodem. Přestože by tedy svědkyně [celé jméno žalobkyně] byla schopna žalobkyni uživit i bez oněch 1 500 Kč od žalovaného, jako závažnou hodnotí právě ztrátu jeho zájmu o žalobkyni jako o vlastní dceru, který už dnes nejde zpětně jakkoli dohnat; příspěvek na její výživu je tudíž to jediné, čím může žalovaný situaci aspoň symbolicky napravit.

7. Co se týče dosavadního vysokoškolského studia žalobkyně, ta nejprve studovala studijní program„ Tělesná výchova a sport“ – obory„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Fyzika se zaměřením na vzdělávání“, a to od 18. 7. 2016 do 12. 7. 2017. Jí zvolený obor„ Animátor sportovních aktivit“ si klade za cíl připravit kvalifikované pracovníky pro sportovní edukaci běžné populace všech věkových kategorií v jejich volnočasových sportovních aktivitách, jak je patrno z popisu tohoto oboru uveřejněném na webových stránkách [příjmení] univerzity – Fakulty sportovních studií. Od data 11. 7. 2017 do 31. 8. 2017 (jak vyplývá z předložených potvrzení o studiu) studuje žalobkyně studijní program„ Tělesná výchova a sport“ – obory„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“ s tím, že předměty předchozího studijního oboru jí byly částečně uznány. I přes toto částečné uznání však žalobkyně podle vyjádření studijního oddělení vysoké školy ze dne 30. 6. 2020 nemohla absolvovat druhý jmenovaný studijní obor za pouhé dva roky, a to zejména z důvodu plnění předmětu oboru„ Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“, který je koncipován jako tříleté studium a obsahuje množství na sebe navazujících předmětů. Žalobkyně podle výpisu známek dosahuje studijního průměru [anonymizováno].

8. Co se týče výdajů žalobkyně spojených se studiem na vysoké škole, z informací uveřejněných na webových stránkách [příjmení] univerzity – Fakulty sportovních studií soud zjistil, že náklady prvního ročníku studia na této fakultě se pohybují do 15 000 Kč, neboť zejména tehdy studenti povinně absolvují sportovní kurzy, k nimž musí mít adekvátní sportovní vybavení a s nimiž se pojí nutnost úhrady nákladů na ubytování, stravu, dopravu, skipas, atd. Cena dotovaného oběda ve vysokoškolském stravovacím zařízení se pohybuje kolem cca 70 Kč (včetně polévky). Podle ceníku kolejného pro akademický rok 2019 2020 se cena ubytování studenta pohybuje v návaznosti na typ ubytovacího zařízení od cca 1950 Kč do cca 4 170 Kč měsíčně. Cena za vstup do sportovního zařízení„ Posilovna [obec]“ činí 70 Kč na hodinu nebo 500 Kč za 10 hodin, jde-li o permanentku. Dále soud z ceníku Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje zjistil, že cena studentské roční jízdenky pro zóny 100+101 činí 2 375 Kč. Pokud jde o náklady na provoz bytu babičky žalobkyně na ulici [ulice a číslo] v [obec], podle vyúčtování dodávky plynu ze dne 15. 7. 2020 činí měsíční záloha na plyn částku 520 Kč.

9. Z obsáhlé korespondence z května a června roku 2019 mezi matkou žalobkyně ([celé jméno žalobkyně]) a žalobkyní soudu vyplynulo, že společné soužití žalobkyně, její matky, matčina manžela ([jméno] [anonymizováno]) a polorodých sourozenců v rodinném domě v [obec] u [obec] nefungovalo, neboť žalobkyně zde pociťovala nedostatek soukromí a preferenci svých polorodých sourozenců oběma jejich rodiči. Kvůli těmto neshodám se žalobkyně odstěhovala do bytu své babičky a předmětem sporu mezi žalobkyní a její matkou se tak stala mj. výše výživného, které jí její matka byla schopná a ochotná hradit. Z korespondence dále vyplynulo, že matka žalobkyně se nakonec zavázala přispívat žalobkyni na výživu částkou 4 000 Kč měsíčně.

10. Z dokumentu nazvaného jako„ Přehled mých objednávek“ je dále patrno, že žalobkyně vynaložila v souvislosti se svým studiem za období od 29. 2. 2016 do 6. 9. 2019 celkem 29 550 Kč; jednalo se zejména o poplatky za přijímací řízení, za turistické a sportovní pobyty a za poplatky na revalidaci ISIC karty. Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MU- [spisová značka] [číslo], byl žalobkyni vyměřen za období od 29. 9. 2019 do 28. 3. 2020 poplatek za studium ve výši 18 000 Kč, neboť vedle studia bakalářského studijního programu„ Tělesná výchova a sport“ - oboru„ Animátor sportovních aktivit, Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“ studovala také obory„ Architektura a urbanismus“ ([obec] učení technické – Fakulta architektury) a„ Experimentální biologie“ ([ulice] univerzita – Přírodovědecká fakulta) a„ Fyzika“ ([ulice] univerzita – Přírodovědecká fakulta), které ukončila jinak než řádně. Toto rozhodnutí potvrdil [příjmení] [příjmení] univerzity rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MU- [spisová značka] [číslo]. Rozhodnutím rektora [příjmení] univerzity ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], bylo potvrzeno rozhodnutí děkana Fakulty sportovních studií ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MU- [spisová značka] [číslo], a původně vyměřený poplatek za studium byl žalobkyni snížen na 4 500 Kč.

11. Soud dále zjistil, že žalobkyně se věnuje šachům a pohybuje se na žebříčku České republiky aktuálně na předních pozicích. Sazba šachového tréninku se pohybuje okolo 350 Kč na hodinu. Podle výpisu z databáze„ International Chess Federation“ se zúčastnila série šachových turnajů. K těm organizovaným v České republice patří např.„ Olomoucké šachové léto 2018“,„ Olomoucké šachové léto 2019“,„ Teplice Open“,„ Czech 30. Open 2019 Pardubice“ nebo„ Chess Festival České Budějovice – FIDE Open QCC České Budějovice 2019“, k těm zahraničním„ European Youth Chess Championship Prague 2012“,„ European Youth Chess Championship 2013“, European Youth Team Chess Championship 2014“, European Youth Chess Championship 2014“,„ [příjmení] [příjmení] 2017“,„ European Individual Women Chess Championship 2018“ a„ 46th Greek Team Championship 2018 Premier League“. Organizace šachových turnajů nicméně byla v roce 2020 a 2021 negativně ovlivněna opatřeními spojenými s epidemií COVID-19, což vedlo ke zrušení některých akcí (jak vyplývá z e-mailu ze dne 20. 5. 2020, jednalo se mj. o akci s názvem„ Univerziáda evropská“. Žalobkyně soudu předložila též„ Reprezentační smlouvu s Šachovým svazem České republiky“ (dále jen„ ŠSČR“) ze dne [datum], z níž vyplývá závazek ŠSČR vyplatit žalobkyni příspěvek na individuální přípravu ve výši 8 000 Kč a honoráře za účasti na turnajích ve výši 25 000 Kč, bude-li nominována na Šachovou olympiádu 2018. Podle„ Reprezentační smlouvy s Šachovým svazem České republiky“ ze dne 7. 7. 2020 má být žalobkyni vyplacen příspěvek na individuální přípravu ve výši 15 000 Kč a honoráře za účasti na turnajích v souhrnné výši 7 000 Kč.

12. Pokud jde o participaci žalobkyně na úhradě nákladů na životní potřeby, v období od 29. 11. 2019 do 3. 3. 2020 studií si žalobkyně přivydělávala formou dohody o provedení práce jako recepční fitness centra. Vedle tohoto příjmu jí byly nepravidelně vypláceny odměny z účasti na šachových turnajích; podle sdělení ze dne 2. 7. 2020 obdržela žalobkyně od ŠSČR odměny a příspěvky za období let 2017 až 2019 v celkové hodnotě 18 532 Kč, což vyplývá z dohody o provedení práce z 2. 5. 2017 (odměna za účast na turnaji Chess Ladies v Pieninách), z platebních poukazů ze dne 22. 5. 2017, 22. 2. 2018 a 2. 5. 201 a 9. 7. 2018 a 24. 7. 2018 a z faktury č. 2017 ze dne 16. 3. 2017.

13. Stran majetkové situace matky žalobkyně a její vyživovací povinnosti vůči ní, svědecká výpověď [celé jméno žalobkyně] potvrdila, že ta žalobkyni přispívá na výživu částkou 4 000 Kč měsíčně a nadto jí nepravidelně dává i částky vyšší, například k narozeninám. Ke svým majetkovým poměrům svědkyně [celé jméno žalobkyně] uvedla, že vydělává cca 35 000 Kč hrubého měsíčně (bez občasných odměn), avšak od června 2020 je v pracovní neschopnosti, pobírá cca 25 000 Kč a bude žádat o invalidní důchod. Žije v rodinném domě, který je ve vlastnictví jejího manžela [jméno] [příjmení], se dvěma společnými dětmi. Ohledně příjmů svého manžela uvedla, že co je jí známo, pohybují se kolem 80 000 Kč hrubého; nadto pobírá též starobní důchod ve výši cca 20 000 Kč. Zdůraznila však, že její manžel už má 70 let a s tím spojené zdravotní problémy; nelze proto odhadovat, jak dlouho ještě bude schopen takových výdělků dosahovat. Svědkyně [celé jméno žalobkyně] dále uvedla, že tato nejistota spolu s faktem, že dům, v němž žije, je ve vlastnictví manžela, který má celkem 5 vlastních potomků a 4 vyženěné, ji vedla k rozhodnutí zabezpečit svou budoucnost pro případ ovdovění tak, že investovala do koupi tří garsoniér (dvou v [obec] a jedné v [obec]), z nichž dvě pronajímá (třetí nabyla teprve před pár týdny) s celkovým ziskem cca 13 000 Kč. Peníze na jejich pořízení získala od rodičů darem a zbytek kupní ceny financovala hypotékou ve výši 650 000 Kč, kterou měsíčně splácí splátkou ve výši 3 000 Kč. Kromě toho splácí ještě úvěr ve výši 300 000 Kč a pak společně s manželem ještě 6 000 Kč měsíčně jako splátku osobního automobilu. V souvislosti s nabytými garsoniérami uvedla, že cítí morální zábrany peníze získané z pronájmu použít pro svou potřebu, a proto je ukládá na samostatném účtu nebo je používá na umořování hypotéky.

14. Stran osobních a majetkových poměrů žalovaného zjistil soud z oddacího listu, že dne 9. 5. 2009 uzavřel sňatek s [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení], a z tohoto svazku se narodila dne 14. 10. 2009 dcera [jméno] [jméno] a dne 9. 2. 2014 syn [jméno] [jméno] (viz rodné listy dětí); tyto děti jsou v zásadě zdrávy (viz zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 1. 2020). V jejich prospěch uzavřeli manželé [celé jméno žalovaného] u Českomoravské stavební spořitelny smlouvy o stavebním spoření, na které měsíčně přispívají částkou 1 500 Kč každému z nich. [jméno] [příjmení] má z předchozího vztahu nezletilou dceru [jméno] [příjmení] ([datum narození]), která je v péči otce; na její výživu přispívá nyní částkou 1 300 Kč měsíčně od 1. 4. 2019 do 30. 11. 2019 a částkou 1 200 Kč měsíčně od 1. 12. 2019 do budoucna, a to podle rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (tím byl změněn rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla [jméno] [příjmení] stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé [jméno] [příjmení] částkou 1 000 Kč měsíčně). Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve [obec] (ve spojení s protokolem z jednání ze dne 14. 10. 2020) je patrno, že soud přistoupil ke zvýšení výživného z důvodu nástupu [jméno] [příjmení] na střední školu, s nímž se pojí zvýšené výdaje. Vzal nicméně v úvahu silně omezenou výdělečnou schopnost [jméno] [příjmení], spojenou s vysokými náklady na udržení a zlepšení jejího zdravotního stavu, a dále skutečnost, že [jméno] [příjmení] má celkem tři vyživovací povinnosti, jimž není schopna plně dostát.

15. Žalovaný je zaměstnán v [anonymizováno] [obec] a jeho průměrný hrubý měsíční příjem činil 27 407 Kč v roce 2019 a 27 423 Kč v roce 2018. Jeho manželka [jméno] [příjmení] je podle lékařských zpráv Fakultní nemocnice u sv. [jméno] v [obec] ze dne 17. 9. 2019, 26. 9. 2019 a 18. 12. 2019 a dále podle posudků o invaliditě vydaných Městskou správou sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] a neznámého data pod č. j. [spisová značka], léčena pro [anonymizována čtyři slova] a pro [anonymizována tři slova] s [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a pobírá invalidní důchod druhého stupně ve výši 8 809 Kč, respektive od ledna roku 2020 ve výši 9 469 Kč (podle rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] 2019 – [číslo] 102 [číslo], ve spojení s oznámením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] 2019 – [číslo] [číslo]). Do listopadu roku 2019 pobírala [jméno] [příjmení] invalidní důchod třetího stupně ve výši 13 412 Kč (viz oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] 2017 – [číslo] 102 [číslo]), respektive od ledna 2019 ve výši 14 347 Kč (viz oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] 2018 – [číslo] 102 [číslo]).

16. Manželé [celé jméno žalovaného] jsou vlastníky rodinného domu [adresa] v obci [obec], jež je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], a dále pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] (jak potvrzuje též výpis z katastru nemovitostí). Na pořízení této nemovitosti si žalovaný vzal meziúvěr ze stavebního spoření u Českomoravské stavební spořitelny (číslo úvěrové smlouvy [číslo]; měsíční splátka ve výši 2 649,17 Kč) a pohledávka z tohoto úvěru je zajištěna zástavním právem k výše uvedené nemovitosti ve prospěch stavební spořitelny. Ze sdělení Českomoravské stavební spořitelny ze dne 1. 7. 2020, jehož přílohou byl dotazník s názvem„ Kontrola příjmů“, dokument s názvem„ Potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci“ a mzdový list za rok 2016, soud zjistil, že v souvislosti s žádostí o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření deklaroval žalovaný příjem svůj a své manželky v souhrnné výši 25 784 Kč měsíčně. V souvislosti s tímto domem vynakládá žalovaný na pojistném pro pojištění majetku částku 5 242 Kč ročně (viz pojistná smlouva [číslo] u [právnická osoba]). Z předložených faktur a předpisů zálohových plateb je zřejmé, že měsíční náklady na jeho provoz činí 400 Kč na vodné a stočné a 3 490 Kč za elektrickou energii (kdy dodavatel elektřiny evidoval nedoplatek ve výši 1 306 Kč za období od 20. 9. 2017 do 30. 8. 2018 a ve výši 12 592 Kč za období od 31. 8. 2018 do 2. 9. 2019). Dále vlastní [jméno] [příjmení] automobil [anonymizována dvě slova] [registrační značka] a žalovaný vlastní automobil [anonymizována dvě slova] [registrační značka]; na zakoupení posledně jmenovaného vozu si vzal žalovaný úvěr u [právnická osoba] s. r. o. ve výši 172 544 Kč (číslo úvěrové smlouvy [číslo]).

17. Co se týče stavu nemovitosti [adresa] v [obec], v roce 2020 byl tento dům nabízen k prodeji na webu http://www.sdk-reality.cz a http://www.sreality.cz, a to za cenu 3 800 000 Kč. Z inzertních fotografií je patrno, že dům se nachází ve stavu vhodném k bydlení, o čemž svědčí přinejmenším standardní vybavení jeho interiéru. Podle předložené kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2017, ve znění dodatku [číslo] k této kupní smlouvě ze dne 22. 5. 2017, byla nemovitost žalovanému předána bez vybavení (viz čl. 3 kupní smlouvy).

18. Soud dále zjistil z fotografií stažených ze sociální sítě Facebook, že žalovaný byl (podle data uvedeného na těchto fotografiích) v roce 2018 na rodinné zahraniční dovolené; na fotografiích z této dovolené je vyobrazen v oblečení nesoucím loga značek Adidas a Nike.

19. Svědecká výpověď [jméno] [příjmení] (matky žalovaného a babičky žalobkyně) a čestné prohlášení ze dne 21. 1. 2020, potvrdily, že žalovaný zakoupil v roce 2017 rodinný dům v [adresa žalovaného] v neobyvatelném stavu a svědkyně mu proto přispěla na jeho rekonstrukci částkou 10 000 Kč v roce 2017, částkou cca 8500 Kč v roce 2018 a částkou 40 000 Kč v roce 2019. Příjem žalovaného v podstatě jde plně na splátky úvěru, který si vzal za účelem koupě této nemovitosti, a dále na provoz domu, bydlení a nákup jídla. Současně se svědkyně spolu se svým manželem [jméno] [celé jméno žalovaného] finanční podílí na chodu domácnosti žalovaného, přispívají žalovanému a jeho manželce na dodělávky domu a nákup zařizovacích předmětů, na opravy vozu, nyní též na právní zastoupení advokátem v tomto řízení a konečně na nákup dalších hodnotnějších věcí typu mobilní telefon, pobyt na letním táboře nebo jízdní kolo. Žalovanému, jeho manželce a dětem rovněž pravidelně věnují peněžité dary k narozeninám i k jiným příležitostem, avšak nejedná se o nic nadstandardního, a to i s ohledem finanční možnosti svědkyně, jejímž jediným příjmem je starobní důchod ve výši 12 900 Kč měsíčně, s přihlédnutím ke starobnímu důchodu jejího manžela, který činí 17 400 Kč měsíčně. Svědkyně potvrdila též to, že zdravotní stav manželky žalovaného, která se léčí na [anonymizována tři slova], s [anonymizována dvě slova] a s navazujícími [anonymizována dvě slova], je vážný a znemožňuje jí výdělečnou činnost, a proto se stará o domácnost a o děti. Pokud jde o vztah k žalobkyni, ta se svědkyni od osmnáctých narozenin neozvala, ač svědkyně bydlí už 46 let na té samé adrese. Na druhou stranu svědkyně připustila, že žalobkyni taktéž během té doby nekontaktovala, protože nevěděla, kde by ji našla; kdyby však žalobkyně sama aktivně kontakt navázala, ráda by ji viděla.

20. V podobném duchu vypovídal i svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] (otec žalovaného a dědeček žalobkyně), který nad rámec toho, co uvedla svědkyně [jméno] [příjmení], potvrdil, že žalovaný má jako jediný majetek dům (který svědek označil za neobyvatelný), na kterém vázne vysoká hypotéka, kterou mu pomáhá splatit. Shodně uvedl, že společně s manželkou přispívá žalovanému na provoz domácnosti, rekonstrukci domu (koupelny a podlahy) a na další nezbytné každodenní výdaje. Popřel, že by snad žalovaný žil nadstandardně, neboť poskytnuté finanční dary vždy použil pouze na nezbytné věci typu potraviny, ošacení či rekonstrukci domu [adresa] v [obec]; nebyl si vědom toho, že by žalovaný někdy byl na luxusní dovolené nebo že by nosil značkové oblečení.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka manželky žalovaného) potvrdila, že rodinu žalovaného finančně podporuje, a to jednak v souvislosti s výdaji na rekonstrukci domu [adresa] v [obec] nebo na opravu nepojízdného automobilu, jednak drobnějšími částkami k narozeninám a jiným obdobným příležitostem. Konkrétně na rekonstrukci domu darovala své dceři [jméno] [příjmení] v souhrnu cca 400 000 Kč až 500 000 Kč, na zprovoznění automobilu cca 15 000 Kč a dalších 100 000 Kč manželům půjčila. K narozeninám zpravidla dává členům rodiny 500 Kč, někdy dětem koupí něco, co momentálně potřebují, například nové boty, čas od času přispěje dceři na mimořádné výdaje související s jejím nepříznivým zdravotním stavem (tj. na potravinové doplňky, léky, zdravotnické pomůcky). Nepřispívá však rodině žalovaného na věci běžné spotřeby typu jídlo, ošacení, pohonné hmoty. Zdroj svých příjmů objasnila tím způsobem, že je sice v invalidním důchodu, který má vyměřen ve výši 12 400 Kč, a kromě něj si měsíčně vydělá asi jen 3 700 Kč, po rozvodu však obdržela na vypořádání společného jmění manželů 2 690 000 Kč. Z této částky si něco ponechala pro sebe (vzhledem k tomu, že jen na nájem bytu vynakládá cca 12 000 Kč, žije v podstatě z těchto úspor), dceři [jméno] [příjmení] darovala oněch cca 500 000 Kč a své druhé dceři darovala cca 200 000 Kč. Svědkyně dále uvedla, že přispěla rodině žalovaného na zahraniční dovolenou v Turecku, avšak s ohledem na časový odstup si již nepamatuje, kolik to bylo a o jak drahou dovolenou se jednalo. Ve zbytku potvrdila tato svědecká výpověď závažnost zdravotního stavu [jméno] [příjmení] a její snížené výdělečné schopnosti.

22. Soud neprováděl důkaz listinami„ Domácnosti podle velikosti obce a podle právního důvodu užívání bytu“ a„ Statistika rodinných účtů“, neboť pro posouzení vyživovací povinnosti nejsou relevantní průměrné výdaje, nýbrž výdaje zcela konkrétní a vztažené k projednávané věci a jejím účastníkům.

23. Soud tak činí následující závěr o skutkovém stavu:

24. Žalobkyně je v současné době studentkou vysoké školy - bakalářského studijního programu Masarykovy univerzity – Fakulty sportovních studií s názvem„ Tělesná výchova a sport“ – oborů„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“. Jedná se přitom již o druhý studijní program (obor), jehož studiu se žalobkyně po ukončení střední školy věnuje, a to v zásadě s průměrnými studijními výsledky. Výše měsíčních nákladů spojených přímo se studiem (ubytování, strava, doprava, nákup školních pomůcek a učebnic) tak, jak ji vyčíslila v podané žalobě (cca 7 000 Kč), v zásadě odpovídá výsledkům provedeného dokazování; to samé soud konstatuje ve vztahu k dalším nákladům na studium (sportovní pobyty, vybavení a doměřené poplatky) ve výši cca 4 000 Kč měsíčně. Předměty v pořadí prvního studijního programu jí sice byly částečně uznány, avšak i přesto harmonogram studia neumožňuje v pořadí druhý studijní obor vystudovat ve zkrácené časové dotaci (dva roky namísto tří let). Skutečnost, že žalobkyně studuje již v pořadí druhý studijní program (respektive obor) se odráží ve vyměření vícero poplatků za studium, při reflektování faktu, že předmětný studijní program patří k těm s vyšší finanční náročností obecně, a to jak co do jednorázových výdajů (např. na sportovní pobyty nebo zakoupení sportovního vybavení), tak co do pravidelných výdajů (např. na soustavné tréninky k zachování studentovy kondice). Žalobkyně bydlela až do května roku 2019 v domě manžela své matky (v [obec] u [obec]), avšak z důvodu nedostatku prostoru a soukromí, které vedly k neshodám mezi členy rodiny, se přestěhovala do bytu své babičky v [obec], kde přispívá na náklady spojené s užíváním bytu. Ve volném čase si žalobkyně přivydělává formou brigád a věnuje se šachům; posledně jmenovaný koníček je sice opět finančně náročný, nicméně je s ním spojen i příjem za účast v turnajích, který v podstatné míře uvedené náklady pokrývá. Od žalovaného se žalobkyni dostává pouze výživného ve výši 1 500 Kč měsíčně. Postoj žalovaného k žalobkyni je veskrze odmítavý, popírající jakoukoli emoční vazbu k její osobě a akcentující pouze biologickou příbuznost a preferenci nově založené rodiny. Co se týče osobních a majetkových poměrů žalovaného, jeho výdělek pohybující se kolem 27 000 Kč měsíčně je lehce podprůměrný, negativně ovlivněný existencí dalších dvou vyživovacích povinností a faktem, že výdělečná činnost jeho manželky je prakticky vyloučena pro závažné onemocnění na její straně. V řízení se nicméně neprokázalo, že by tato ekonomická situace byla tak špatná, jak žalovaný prezentuje; přinejmenším pokud jde o způsob bydlení, to lze označit za zcela standardní, jakkoli je financované hypotékou. Matka žalobkyni přispívá na její výživu částkou 4 000 Kč měsíčně a dále občasnými jednorázovými příspěvky na financování mimořádných aktivit. Je patrno, že její socioekonomická situace je lepší než u žalovaného, nicméně provedené dokazování nepotvrdilo domněnku žalovaného, že by snad byla výrazně nadstandardní. Matka žalobkyně sice dosahuje spíše nadprůměrných výdělků a vlastní i tři nemovitosti pořízené na hypotéku, které pronajímá, současně je však její životní standard úzce spojen s životním standardem jejího manžela. Matka žalobkyně tak například odvozuje z jejich vztahu právo bydlení v jeho nemovitosti, na níž nemá žádný spoluvlastnický podíl, a pro případ nepříznivého vývoje jeho zdravotního stavu v budoucnu je pro ni nezbytné si zajistit jinou alternativu bydlení.

25. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

26. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

27. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku, životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

28. Podle § 921 odst. 1 občanského zákoníku, výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

29. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

30. Podle § 885 věty první občanského zákoníku, pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o dítě a jeho výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.

31. Při stanovení výše výživného soud vyšel jednak z potřeb žalobkyně jakožto studentky vysoké školy, jednak z majetkové situace a výdělkových možností žalovaného jakožto jejího otce. Soud nepochyboval o tom, že žalobkyně si s ohledem na soustavnou přípravu na budoucí povolání není schopná v tuto chvíli plně zajistit své životní potřeby výdělečnou činností. Nelze-li proto po ní spravedlivě požadovat, aby se plně zapojila do pracovního procesu, její nárok na výživné od žalovaného je dán. Na tom ničeho nemění ani jeho zatvrzele odmítavý postoji vůči žalobkyni, kterou (z pohledu právních norem zcela irelevantně) redukuje na„ pouhou biologickou dceru“ a naprosto otevřeně a bez jakékoli empatie (nota bene s přihlédnutím k faktu, že žalobkyni nelze ani náznakem klást k tíži rozpad vztahu mezi žalovaným a její matkou) preferuje děti z druhého vztahu.

32. Skutečnost, že žalobkyně studuje v pořadí již druhý studijní obor, sice nelze označit za žádoucí a optimální, nebylo nicméně v řízení prokázáno, že by přestup na jiný studijní obor byl z její strany účelový, s cílem odsunout schopnost se samostatně živit na pozdější dobu. Nebylo současně prokázáno ani to, že by druhý obor mohla vystudovat v kratší časové dotaci, neboť to neumožňuje harmonogram studia. Zde soud v obecné rovině uvádí, že příprava dítěte na budoucí povolání studiem na vysoké škole je až na výjimky vždy finančně zatěžující pro jeho rodiče, a to i tehdy, nejedná-li se o studijní obor, pro který jsou vyšší výdaje typické, jako je tomu v posuzovaném případě. Právě proto je třeba, aby si mladý dospělý volil studijní program (obor) nejen s rozmyslem nad svými individuálními možnostmi a schopnostmi, ale i s patřičnými ohledy na socioekonomickou situaci svých rodičů jakožto osob k výživě povinných. Soud v této souvislosti upozorňuje na dikci § 915 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že pro potřeby dítěte je určující životní situace rodičů; toto ustanovení je tedy postaveno na principu, že potřeby dítěte se musí přizpůsobit životní situaci rodičů, a nikoli naopak (tedy že by snad mělo být povinností rodičů plně uspokojit potřeby dítěte v tom rozsahu, který si dítě samo určí). Současně soud dodává, že lze naprosto pochopit, že první volba studijního programu (oboru) se z jakéhokoli důvodu nemusí ukázat jako vhodná a správná, a proto lze tolerovat její revidování. Pokud by se však měl výběr studijního programu (oboru) měnit opakovaně, muselo by se jednat o revizi opodstatněnou dostatečně vážnými důvody; v opačném případě by se již nešlo ubránit dojmu, že cílem notorického započínání dalších studijních programů (oborů) je odklad odpovědnosti za vlastní výživu. Žalobkyně navíc musí počítat s tím, že negativním důsledkem změny názoru na vhodnost studovaného oboru může být právě vyměření poplatků za mnohočetné či prodlužované studium. Ve zcela konkrétní rovině pak soud zdůrazňuje, že z odůvodnění jednoho z rozhodnutí o poplatkové povinnosti je zřejmé, že žalobkyně studovala současně obory tři, což zcela jistě nebylo nutné a navíc lze důvodně pochybovat o tom, že k tak náročnému studijnímu vytížení měla dostatečné podmínky (zejména časové) i předpoklady (vezme-li soud v úvahu, že ve studijním programu„ Tělesná výchova a sport“ – obory„ Animátor sportovních aktivit“ a„ Zeměpis se zaměřením na vzdělávání“ žalobkyně vykazuje pouze průměrné studijní výsledky). Tyto náklady proto jdou plně k tíži žalobkyně.

33. Soud tedy dospěl k závěru, že zahájením studia na vysoké škole oprávněné potřeby na straně žalobkyně vzrostly, a proto je na místě, aby se vyživovací povinnost rodičů (tedy nejen matky žalobkyně, ale i žalovaného) úměrně jim zvýšila. Je přitom evidentní, že potřeby žalobkyně (a to i ty, které lze označit za oprávněné a nezbytné, jako strava, doprava, ubytování, nákup učebnic a školních pomůcek a úhrada sportovních pobytů spojených se studiem) převyšují možnosti žalovaného.

34. Situaci žalobkyně soud zhodnotil pro jednotlivá období odlišně. Co se týče období od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2019, vycházel soud z předpokladu, že žalobkyně bydlela v rodinném domě manžela své matky, a tedy jí nevznikaly náklady na bydlení, ale pouze náklady spojené se studiem, stravou a cestováním do školy z místa bydliště. Z tohoto důvodu zvýšil původně vyměřené výživné o 500 Kč měsíčně.

35. To se nicméně změnilo od 1. 6. 2019, kdy se žalobkyně z předchozího bydliště odstěhovala do bytu své babičky, na jehož provoz je nucena přispívat. Soud však dospěl k závěru, že pokud se žalobkyně rozhodla pro (samostatné) bydlení v babiččině bytě za situace, kdy se není schopna sama živit, jedná se o svého druhu nadstandardní požadavek, ve vztahu k němuž nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby náklady s ním spojené plně hradil, neumožňuje-li to jeho ekonomická situace. Důvod, proč soud tento požadavek vnímá jako do určité míry nadstandardní, plyne z toho, že dosud je zcela běžné, že ekonomická situace rodiny a dispozice obydlí neumožňuje, aby každé dítě mělo svůj vlastní pokoj; ostatně i ubytování vysokoškolských studentů na kolejích nebo v privátním ubytování zpravidla počítá s tím, že student pokoj sdílí s jinou osobou či dokonce osobami. Soud nicméně zohlednil specifickou situaci žalobkyně, která žije v rodinném domě matky svého manžela, který vůči ní nemá ani žádnou biologickou vazbu, ani vyživovací povinnost. Vzal současně v úvahu, že manžel matky žalobkyně má s její matkou dvě (vlastní) děti, což může vyvolávat tenze ústící v pocit, že tyto vlastní děti a jejich potřeby jsou preferovány před žalobkyní a jejími potřebami. Soud proto připustil, že oprávněné potřeby žalobkyně v období od 1. 6. 2019 vzrostly i o náklady pokrývající toto samostatné bydlení, což promítl ve zvýšení výživného o dalších 500 Kč měsíčně.

36. Při úvaze o stanovení výše výživného vzal soud v úvahu též osobní a majetkové poměry žalovaného, které zhodnotil spíše jako podprůměrné, a to předně s ohledem na výši jeho příjmů ze závislé činnosti, dále s ohledem na dluhy spojené s pořízením nemovitosti určené k bydlení, a v neposlední řadě také z důvodu existence dvou dalších vyživovacích povinností za současné snížené výdělečné schopnosti jeho manželky. Neprokázalo se sice tvrzení, že žalovaný žije v neobyvatelné nemovitosti (ba naopak provedené důkazy indikovaly, že jeho způsob bydlení je přinejmenším standardní), současně se však neprokázalo ani tvrzení žalobkyně, že by rozmařile vynakládal prostředky na značkové oblečení či drahé zahraniční dovolené. Izolované zjištění, že jel na (jednu) zahraniční dovolenou, navíc dotovanou matkou jeho manželky, a že vlastní několik kusů sportovního oblečení značek Nike či Adidas (které soud nepovažuje v dnešní době za luxusní) k takovému závěru stěží může směřovat, nenasvědčuje-li nic tomu, že by na zahraniční dovolené jezdil pravidelně každý rok nebo dokonce několikrát ročně nebo že by se do oblečení výše uvedených značek oblékal výhradně či takové oblečení vlastnil v nadměrném a ničím neodůvodněném množství.

37. Soud nicméně žalovanému nemohl dát za pravdu v představě o nadstandardních majetkových poměrech matky žalobkyně; ani toto tvrzení se totiž v řízení neprokázalo. Stejně jako žalovaný vlastní i žalobkyně pouze nemovitosti zatížené hypotékami (které navíc pořídila pro případ ztráty možnosti odvozeného práva bydlení v nemovitosti svého manžela) a rovněž i ona má další dvě vyživovací povinnosti k dětem narozených z pořadí druhého vztahu. Pokud snad těží z veskrze dobré ekonomické situace svého manžela, neznamená to automaticky vysoký životní standard pro žalobkyni, vůči níž manžel její matky žádnou vyživovací povinnost nemá a ani žalobkyně nemá bez dalšího právo participovat na jeho životní úrovni (jak bylo výše uvedeno, ustanovení § 885 občanského zákoníku počítá s participací manžela matky při výchově a péči o její dítě, nikoli s participací na jeho výživě). Je nicméně pravdou, že příjmy matky žalobkyně jsou vyšší než příjmy žalovaného (a to nejen ty ze závislé činnosti, ale rovněž ty z pronájmu nemovitostí, jakkoli jsou používány k tvorbě úspor a nikoli ke spotřebě), což také soud zohlednil při stanovení výše výživného pro žalovaného.

38. Co se týče volnočasové aktivity žalobkyně (šachy), soud ji při stanovení výše výživného nezohledňoval ve prospěch žalobkyně z více důvodů. Jednak provedené dokazování nasvědčuje tomu, že žalobkyně je schopna tento sport financovat sama z příjmů, které z jeho výkonu plynou (různé příspěvky, honoráře či odměny ze ŠSČR), jednak se jedná o činnost, která je z hlediska oprávněných potřeb právě oním nadstandardem, o kterém soud hovořil v předchozích odstavcích a ve vztahu k němuž nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby jej plně saturoval, neumožňuje-li to jeho ekonomická situace.

39. Jelikož tedy byla žalobkyně částečně neúspěšná jak co do požadovaného výživného za období od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2019, tak co do navrhovaného výživného za období od 1. 6. 2019 do budoucna, promítl soud tento její neúspěch do výroku III. tohoto rozsudku, jímž ve zbytku její žalobu zamítl.

40. Výrokem IV. konečně rozhodl o dlužném výživném za období od 1. 9. 2017 do 31. 1. 2021 (tj. do měsíce, v němž došlo k vydání rozsudku), které činí 30 500 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Vzhledem k ne zcela příznivé majetkové a osobní situaci žalovaného mu umožnil tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to společně s řádným výživným, pod ztrátou výhody splátek, dostane-li se do prodlení byť i s jedinou z nich.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Je zřejmé, že poměr úspěchu účastníků byl shodný (oba byli úspěšní pouze z 50 %), a proto nemá žádný z nich vůči tomu druhému právo na náhradu nákladů řízení. I kdyby tomu ale tak nebylo, soud by s odkazem na § 150 o. s. ř. považoval příbuzenský poměr obou účastníků a již tak (zcela zbytečně) vyhrocené vzájemné vztahy za„ okolnosti hodné zvláštního zřetele“, pro které by úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení ani z části nepřiznal (viz výrok V. rozsudku).

42. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci se nicméně odrazil ve výrocích VI. a VII. rozsudku, podle kterých jsou účastníci povinni v poměru svého úspěchu (neúspěchu) nahradit náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., a to v souvislosti s vyplacením svědečného svědkyni [celé jméno žalobkyně]. Jejich konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením.