22 C 92/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od 18. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 990 Kč od 4. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 3 990 Kč s tím, že se co do výše 2 990 Kč jedná o součet zbývajících neuhrazených splátek za koncové zařízení, které právní předchůdce žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba] žalované poskytl na základě kupní smlouvy, jež byla nedílnou součástí účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, a co do výše 1 000 Kč se jedná o podmíněnou slevu poskytnutou žalované na nákup předmětného zařízení, kterou je žalovaná povinna vrátit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně též zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti příslušného vyúčtování.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě nevyjádřily, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že vedle Účastnické smlouvy [číslo] na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací a jejíž konkrétní obsah byl dán„ Nastavením služeb“, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne [datum] rovněž kupní smlouva, jejímž předmětem bylo zařízení Huawei P9 lite - Černý v ceně 5 989 Kč. Žalovaná ihned uhradila částku 1 999 Kč a zbývající část kupní ceny se zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 130 Kč. Na nákup tohoto zařízení přitom byla žalované poskytnuta podmíněná sleva ve výši [částka], přičemž bylo ujednáno, že pokud nebude dodržena sjednaná doba trvání účastnické smlouvy v délce 24 měsíců z důvodu jejího předčasného ukončení ze strany právního předchůdce žalobkyně či ze strany žalované nebo bude ve vztahu k žalované zahájeno insolvenční řízení, je žalovaná povinna poskytnutou slevu vrátit. Dále bylo rovněž ujednáno, že neuhrazením příslušné splátky ve lhůtě splatnosti či zahájením insolvenčního řízení ve vztahu k žalované se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Nedílnou součástí účastnické smlouvy byly rovněž Všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně. Dle článku 2.6.1 těchto podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn účastnickou smlouvu vypovědět mimo jiné v případě, že žalovaná nezaplatí tři po sobě jdoucí vyúčtování nebo se ocitne v prodlení s úhradou jakéhokoli dluhu vůči právnímu předchůdci žalobkyně po dobu delší než 90 dnů. Dopisem ze dne 29. 10. 2018 byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně upozorněna na skutečnost, že dlouhodobě neplní své závazky z účastnické smlouvy a má vůči právnímu předchůdci žalobkyně neuhrazené závazky po splatnosti. Zároveň byla žalovaná upozorněna, že pokud tyto závazky ve stanovené lhůtě neuhradí, dojde k ukončení účastnické smlouvy po uplynutí 30 denní výpovědní doby ode dne doručení výpovědi. Fakturou [číslo] ze dne 20. 8. 2019 splatnou k 3. 9. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované neuhrazenou část ceny za zařízení ve výši 2 990 Kč s tím, že neuhradila splátku za zařízení dle splátkového kalendáře řádně a včas, a tudíž se staly splatnými všechny doposud neuhrazené splátky. Fakturou [číslo] ze dne 3. 9. 2019 splatnou k 17. 9. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované poskytnutou podmíněnou slevu na zařízení ve výši 1 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované dopisem ze dne 30. 7. 2020. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 11. 9. 2020.

5. Na základě shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a dále také kupní smlouva tak, jak ji upravuje § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že„ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu“, jejímž předmětem bylo koncové zařízení, přičemž kupní cenu se žalovaná zavázala uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách. Jelikož žalovaná tyto splátky řádně nehradila, právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním a s § 1931 občanského zákoníku, dle něhož„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly“, přistoupil k zesplatnění celé zbývající neuhrazené kupní ceny za zařízení ve výši 2 990 Kč a žalované tak vznikla povinnost tuto kupní cenu uhradit. Ze strany právního předchůdce žalobkyně pak došlo k ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací tak, jak to umožňuje § 1998 občanského zákoníku, který zní:„ Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.“ Oprávnění právního předchůdce žalobkyně smlouvu vypovědět v případě řádného nehrazení poskytnutých služeb ze strany žalované přitom plyne z výše citovaných ujednání Všeobecných podmínek. V důsledku ukončení této smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vůči žalované vzniklo právo na vrácení podmíněné slevy na zařízení ve výši 1 000 Kč. V této souvislosti ještě nutno doplnit, že předmětné ujednání o poskytnutí koncového zařízení za zvýhodněnou cenu je třeba posoudit jako mající charakter podmínky, na jejíž splnění je vázán vznik, změna nebo zánik práva tak, jak to umožňuje § 548 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že povinnost vrátit za určitých podmínek poskytnutou slevu byla jasně a srozumitelně dohodnuta přímo v textu smlouvy a zároveň se týká ceny, nejedná se o ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl rovněž kupříkladu Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 74 ICm 329/2018. S ohledem na prodlení žalované vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení je pak požadován vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši.

6. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1 879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

7. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b téže advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z výše uvedených úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.