22 C 93/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 97 563,29 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky 932,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 496,96 Kč, úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 300,20 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení a z částky 334,76 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54,96 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, z částky 543,24 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení a z částky 334,76 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 914,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 344 Kč od 29. 8. 2019 do 21. 4. 2021, z částky 70 087,04 Kč od 22. 4. 2021 do 25. 5. 2021, z částky 69 543,80 Kč od 26. 5. 2021 do 29. 6. 2021, z částky 69 000,56 Kč od 30. 6. 2021 do 27. 7. 2021, z částky 68 457,32 Kč od 28. 7. 2021 do 27. 8. 2021 a z částky 67 914,08 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 28 716,25 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 49 301,30 Kč, úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 93 686,33 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 5 458,9 Kč kapitalizovaného za dobu od 29. 8. 2019 do 27. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 716,25 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 97 563,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 4. 5. 2018, na základě, které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, spolu s úrokem ve výši 22,67 % ročně, splatit formou 84 měsíčních splátek po 2 696 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, když na svůj závazek uhradila celkem 29 656 Kč, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 14. 8. 2019. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 94 321,29 Kč (součet nesplacených splátek do zesplatnění úvěru ve výši 1 881,25 Kč a zesplatněné jistiny ve výši 92 440,04 Kč), nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč (100 Kč za zaslání výzvy k úhradě formou obyčejného psaní a 130 Kč za zaslání doporučeného psaní), poplatků ve výši 312 Kč (4 poplatky za možnost odložení splátek po 39 Kč a 4 poplatky za možnost změny splátek po 39 Kč), poplatků za pojištění ve výši 1 100 Kč (5 poplatků po 220 Kč) a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč (500 Kč za zaslání každé výzvy k úhradě formou obyčejného psaní). Dále se žalobkyně po žalované domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 16 733 Kč (úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 94 321,29 Kč za dobu od 15. 8. 2019 do 23. 1. 2020), úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 94 321,29 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 955,99 Kč od 29. 8. 2019 do 23. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 97 563,29 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřována pomocí tzv. kreditního skóre klienta. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně pouze v případě pochybností o pravosti tvrzení klienta vyžaduje potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu apod. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola žalované v externích úvěrových registrech SOLUS. Žalobkyně shledala dobrou platební morálku žalované.

2. V rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka byl dne 17. 6. 2020 zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení, čímž došlo podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona k přerušení řízení. Usnesením krajského soudu ze dne 24. 6. 2022, č. j. insolvenční spisová značka, které nabylo právní moci dne 12. 10. 2022, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v řízení.

3. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení s ohledem na platby žalované v průběhu insolvenčního řízení. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku.

4. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 96 630,33 Kč, úroku ve výši 49 301,30 Kč kapitalizovaného ke dni 27. 8. 2021, úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 93 686,33 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 19 491,31 Kč kapitalizovaného ke dni 27. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 96 630,33 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.

7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 4. 5. 2018 podepsána smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 22,67 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 2 696 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 201 432 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojištění s poplatkem 220 Kč měsíčně, smluvní pokuta ve výši 500 Kč při prodlení s úhradou splátky, jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojištění, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky (viz také čl. 6 úvěrových podmínek), dále náklady ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. V čl. 5 úvěrových podmínek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce.

8. Z předložené tabulky„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ plyne, že žalovaná úvěr čerpala dne 7. 5. 2018 bezhotovostním převodem, přičemž uhradila v 11 splátkách celkem 29 656 Kč a následně se ocitla v prodlení.

9. Dopisem ze dne 14. 8. 2019, odeslaným následujícího dne, žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky 104 705,91 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu rovněž předžalobní výzvou ze dne 28. 11. 2019, odeslanou žalované téhož dne.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 100 000 Kč Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je s ohledem na § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně a s odbornou péčí zjistil, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména na bydlení) a dosavadní dluhové zatížení klienta Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ spotřebitelem sdělených„ čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Postup, kdy poskytovatel úvěru spoléhá jen na údaje sdělené klientem, aniž by si jejich správnost ověřil, nemůže požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své majetkové poměry zkreslují. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit ani odkazem na důvěru v dlužníkem sdělená tvrzení.

16. Byť žalobkyně vyložila, jakým způsobem postupovala při hodnocení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a uvedla, jaké metody k tomu použila a z jakých údajů vycházela, nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Podle soudu je třeba trvat na tom, aby veškeré vstupní údaje, které žalobkyně posuzovala v rámci tzv. kreditního skóre klienta, byly věrohodně prověřovány pomocí předložených listin. Toto prověření ovšem žalobkyně nijak neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

17. V důsledku uvedeného soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru odporuje zákonu a je tudíž absolutně neplatná. Žalovaná je proto povinna vrátit pouze finanční prostředky, které jí žalobkyně poskytla a o které se tak na její úkor bezdůvodně obohatila. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že započtení takto poskytnutého protiplnění nebyla žalovanou navržena. Žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy již vrátila 32 085,92 Kč (29 656 Kč v řádných splátkách a 2 429,92 Kč v rámci insolvence) a zbývá jí vydat 67 914,08 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl nárok žalobkyně jdoucí nad rámec dlužné jistiny, tedy co do částky 28 716,25 Kč a veškerých smluvních úroků.

18. Z hlediska požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalované nastalo na základě oznámení o zesplatnění pohledávky obsahujícího výzvu k úhradě dluhu ze dne 14. 8. 2019 patnáctým dnem od sepisu této výzvy, tj. dne 29. 8. 2019. Soud při rozhodování o nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení přihlédl k aktuální výši dluhu a jednotlivým platbám, které žalovaná uhradila v rámci insolvenčního řízení a zavázal žalovanou k úhradě úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 344 Kč od 29. 8. 2019 do 21. 4. 2021, z částky 70 087,04 Kč od 22. 4. 2021 do 25. 5. 2021, z částky 69 543,80 Kč od 26. 5. 2021 do 29. 6. 2021, z částky 69 000,56 Kč od 30. 6. 2021 do 27. 7. 2021, z částky 68 457,32 Kč od 28. 7. 2021 do 27. 8. 2021 (zákonný úrok z prodlení za tuto dobu činil celkem 14 032,41 Kč) a dále z částky 67 914,08 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení. Soud naopak zamítl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 458,9 Kč za dobu od 29. 8. 2019 do 27. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 716,25 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Nahlíženo ryze z procesního hlediska, žalobkyně částečně vzala žalobu zpět pro chování žalované, která na svůj dluh částečně plnila v insolvenčním řízení. Ve zbytku měla žalobkyně pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku částku 211 925,12 Kč (včetně smluvních úroků a úroků z prodlení), přičemž byla neúspěšná co do částky 114 689,55 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalované činí 46 % a 54 %. Jelikož je poměr úspěchu a neúspěchu účastníků takřka totožný, kdy navíc v řízení byla více úspěšnější žalovaná, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona č. 120/2001 Sb.