22 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 229 729,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 126 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 182 606,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 948,06 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 75 810 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 229 729,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2022, kterou s žalovaným uzavřela prostřednictvím klientské zóny, kdy žalovaný odsouhlasil smluvní dokumentaci, doložil souhlas s inkasem a potvrzení o verifikační platbě. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 65 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit kromě jistiny ve výši 65 000 Kč sjednané úroky ve výši 59 488 Kč (úroky ve výši 24,46 % ročně); celkovou částku 124 488 Kč měl žalovaný uhradit v 72 měsíčních splátkách po 1 729 Kč. Z částky 65 000 Kč pak bylo 21 453 Kč vyplaceno na účet žalovaného, 31 297 Kč zaplaceno věřiteli žalovaného a 12 250 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Současně si strany sjednaly doplňkovou službu„ PODPORA“ ve výši 1 083 Kč měsíčně, zahrnující možnost odkladu tří splátek ročně a přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Před sjednáním smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, databáze neplatných dokladů, registr platebních informací, obchodní rejstřík, SOLUS, REPI), přičemž jí nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaný však zaplatil pouze dvě splátky v celkové výši 5 624 Kč, a proto po něm žalobkyně nárokuje zaplacení dlužné jistiny ve výši 64 182,71 Kč, zbývající části úroků ve výši 56 846,41 Kč, zbývající části doplňkové služby„ PODPORA“ v celkové výši 75 810 Kč, náklady na upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 32 091,35 Kč, zákonné úroky z prodlení z částky 97 074,06 Kč (zahrnující zbylou část jistiny, náklady na upomínkování a smluvní pokutu) od 4. 3. 2023 do zaplacení a smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 75 810 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 20. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalobkyně žalovanému poskytla částku 65 000 Kč, která měla být spolu s úroky ve výši 24,46 % ročně (59 488 Kč), žalobkyni uhrazena v 72 měsíčních splátkách po 1 729 Kč. Z částky 65 000 Kč pak bylo 21 453 Kč vyplaceno na účet žalovaného, 31 297 Kč zaplaceno věřiteli žalovaného a 12 250 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Součástí smlouvy byla též příloha č. 1 s názvem„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“. Současně si strany sjednaly jakožto přílohu č. 2 úvěrové smlouvy též doplňkovou službu„ PODPORA“ ve výši 1 083 Kč měsíčně, zahrnující možnost odkladu tří splátek ročně a přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientské zóny (viz čl. X smlouvy, v němž je tento způsob v podrobnostech popsán), kdy žalovaný zaslal žalobkyni verifikační platbu (což potvrzuje přiložené potvrzení o platbě) a předložil požadované osobní údaje a dokumentaci, včetně souhlasu s inkasem. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž„ Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukci“ a„ Předsmluvní informace včetně Tabulky umoření“. Z částky 65 000 Kč pak bylo 21 453 Kč vyplaceno na účet žalovaného č. [bankovní účet] (což vyplývá z potvrzení o platbě), 31 297 Kč zaplaceno věřiteli žalovaného (na účet č. [bankovní účet], jak vyplývá z dalšího potvrzení o platbě a z potvrzení o úhradě dluhu) a 12 250 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Dle platebních informací žalovaný zaplatil na svůj dluh pouze 5 624 Kč. K úhradě dlužné částky upomenula žalobkyně žalovaného nejprve dopisem ze dne 20. 12. 2022 a poté ještě dopisy ze dne 5. 1. 2023 a ze dne 21. 1. 2023 (odeslanými téhož dne). Předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2023, odeslanou téhož dne, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru ke dni 15. 12. 2022 a vyzván k úhradě dlužné částky 229 862,56 Kč do 3. 3. 2023.

4. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před sjednáním smlouvy provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, databáze neplatných dokladů, registr platebních informací, obchodní rejstřík, SOLUS, REPI) a zjistila, že příjem žalovaného činí 34 433 Kč měsíčně, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně a že nemá žádné závazky; zbývá mu tedy měsíční čistý příjem ve výši 28 621 Kč, což je dostačující k poskytnutí úvěru ve výši 65 000 Kč. Z dokladů týkajících se úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně výpis z Obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného - společnosti [právnická osoba], [IČO], kopii občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného, negativní výsledek kontroly občanského průkazu v neplatných dokladech MVČR, negativní výstup z insolvenčního rejstříku, negativní výsledek lustrace v centrálním registru exekucí, výsledek lustrace v registru SOLUS (bez negativního záznamu) a výsledek lustrace v registru REPI (bez negativního záznamu). Stran ověření tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, zde žalobkyně doložila toliko tři výplatní pásky žalovaného za období červen 2022, červenec 2022 a srpen 2022.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, z nichž bylo 21 453 Kč vyplaceno na účet, 31 297 Kč zaplaceno věřiteli žalovaného a 12 250 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru.

11. Smlouva byla sjednána za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis), což je pro uzavření spotřebitelské smlouvy postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo povinností žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

13. Z tohoto důvodu bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, a zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí (tj. na základě spolehlivých a dostatečných informací, včetně databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů) na straně jedné příjmy a na straně druhé dosavadní dluhové zatížení klienta a základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.). Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

14. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění k výzvě soudu stručně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, tedy, že byla provedena lustrace ve shora jmenovaných veřejně dostupných databázích a doložila k tomu výstupy z těchto registrů. Dále žalovaný sice před uzavřením smlouvy předložil žalobkyni doklady o svých příjmech (tři výplatní pásky, z nichž plyne jím deklarovaný příjem), avšak nijak nedoložil výši svých měsíčních výdajů, které vyčíslil na pouhých 3 000 Kč, zahrnujících toliko náklady na bydlení. Tato částka se jeví soudu podezřele nízká, a proto bylo na místě, aby se žalobkyně nespokojila s pouhým tvrzením žalovaného, ale též si toto tvrzení ověřila; to se však nestalo. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své majetkové poměry zkreslují a nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Ostatně, žalovaný měl z minulosti dluh z jiného závazku a část poskytnutého úvěru také na úhradu tohoto jiného dluhu směřovala. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o jeho schopnosti úvěr splatit.

15. Z uvedeného nelze než uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti prokázat, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a na základě tohoto zkoumání dospěla k závěru, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohl splácet poskytnuté peněžní prostředky, včetně případně sjednaných úroků a poplatků. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro shora uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze tu část jistiny, kterou obdržel na svůj bankovní účet, tedy částku 21 453 Kč, a dále částku 31 297 Kč, kterou žalobkyně za žalovaného uhradila na jiný jeho dluh, oboje z titulu bezdůvodného obohacení; celkem tedy 47 126 Kč (po zohlednění plateb žalovaného v souhrnné výši 5 624 Kč).

16. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 3. 3. 2023. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 15 % ročně z částky 47 126 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení.

17. Ve zbytku, tedy co do částky 182 606,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 948,06 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 75 810 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení by náležela žalovanému jakožto převážně úspěšnému účastníku řízení. Ze spisu však nevyplynulo, že by mu v tomto řízení nějaké náklady vznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.