22 C 95/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o výživné pro zletilé dítě

I. Žalovaný je s účinností od 1. 9. 2020 do budoucna povinen přispívat na výživu žalobce částkou 3 000 Kč měsíčně, nejpozději do každého 20. dne v měsíci předem.

II. Tímto se mění vyživovací povinnost naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci nedoplatek na výživném od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2023 ve výši 109 000 Kč do 31. 12. 2025.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na nákladech státu částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud rozhodl o zvýšení výživného hrazeného mu žalovaným, a to na částku 3 000 Kč měsíčně z původní částky 1 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2013, č. j. 0 P 294/2013-26. Tento návrh žalobce odůvodnil především značným časovým odstupem od naposledy stanoveného výživného, ale také nástupem na střední školu v září roku 2020, a s tím spojeným nárůstem každodenních výdajů a obecným navýšením cen, neboť současné výživné nepostačuje ani na pokrytí relativně drobných výdajů. Ačkoli žalovaný žalobci navýšení výživného přislíbil, nikdy k tomu nedošlo. Nadto žalovaný hradí výživné nepravidelně, obvykle při návštěvě žalobce v jeho bydlišti. Prakticky veškeré náklady žalobce nese jeho matka , právnická osoba, , která byla do data 4. 2. 2022 na rodičovské dovolené, nyní je evidována jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce, a má ještě vyživovací povinnost vůči nezletilému , jméno FO, . Společnou domácnost tak žalobce sdílí se svou matkou, jejím manželem , jméno FO, (dále též jen „nevlastní otec“) a se svým polorodým bratrem , jméno FO, . Měsíční výdaje na domácnost žalobce vyčíslil částkou 6 148 Kč (bez ceny dřeva), jízdné částkou 365 Kč a platby za mobilní telefon a internet částkou 504 Kč. Kromě toho hradí žalobce měsíčně také úrazové pojištění ve výši 268 Kč a permanentku pro vstup do fitness centra ve výši 800 Kč. Náklady související se studiem (učebnice, sešity, psací potřeby, aj.) nebyl žalobce schopen vyčíslit, avšak ve školní jídelně se nestravuje a za svačiny vydá měsíčně cca 3 000 Kč. Jako mimořádný výdaj uvedl ortodontický aparát (rovnátka) za 25 020 Kč, na něž se žalovaný zavázal uhradit polovinu, avšak nikdy se tak nestalo.

2. Opatrovnice žalovaného k věci uvedla, že je-li žalovaný neznámého pobytu a nelze-li zjistit jeho majetkové poměry (příjmy a výdaje), osobní poměry (zdravotní stav a schopnost vykonávat práci) a dosavadní způsob života včetně rodinného, nelze žalobci výživné zvýšit. Pro určení rozsahu výživného totiž jsou rozhodné nejen odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, ale též schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Za této situace by soud stěží mohl aplikovat zákonné kritérium, aby byla životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalobce je v současné době studentem čtvrtého ročníku , právnická osoba, , adresa, v oboru „, Anonymizováno, “, tudíž se není schopen z důvodu soustavné přípravy na budoucí povolání sám živit a má vůči žalovanému právo na výživné tak, jak to předpokládá ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého mají předci a potomci vyživovací povinnost, ve spojení s § 911 občanského zákoníku, který stanoví jako podmínku pro přiznání výživného právě neschopnost oprávněného sám se živit. Opatrovnice žalovaného rovněž učinila nesporným, že žalovaný nehradí stanovené výživné řádně a včas a za období od 1. 9. 2020 do 1. 3. 2023 uhradil žalobci v souhrnu pouze 8 000 Kč; konsekventně učinila nesporným i vyčíslení dlužného výživného za období od 1. 9. 2020 do 1. 3. 2023 (respektive 28. 2. 2023).

4. Dále nebylo sporu o tom, že poprvé a naposledy byla žalovanému vyživovací povinnost stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 8. 1. 2014, a to ve výši 1 000 Kč měsíčně, a že bylo tímto rozsudkem žalovanému též uloženo uhradit nedoplatek výživného pro žalobce v celkové výši 4 000 Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku lze mj. vyčíst, že žalovaný již tehdy měl problém s pravidelnými platbami výživného, neměl stabilní bydlení, jeho zaměstnání či způsob výdělku nebyl znám, avšak evidencí uchazečů o zaměstnání neprocházel, a nepobíral ani žádný důchod či dávky nemocenského pojištění. Jelikož ale podle tvrzení žalobcovy matky žalovaný do července roku 2013 částku 1 000 Kč na výživu žalobce hradil, soud vyšel z předpokladu, že je schopen přispívat v této výši na výživu žalobce i v budoucnu.

5. Sporná tedy mezi účastníky zůstala výše výživného, které by měl žalovaný žalobci platit, a to zpětně od okamžiku, kdy zahájil studium na střední škole.

6. Z doložených dokladů soud nad rámec výše uvedeného ověřil, že žalobce žije se svou matkou, nevlastním otcem a polorodým bratrem , jméno FO, na adrese , adresa, . Nevlastní otec žalobce hradí v souvislosti s provozem nemovitosti měsíčně částku 6 148 Kč, která v sobě zahrnuje cenu elektřiny, plynu, vodného a stočného, odvozu odpadu a koncesionářských poplatků. Matka žalobce dále pro výše uvedenou nemovitost pořídila krbová kamna za 46 545 Kč, jak je patrno z faktury č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2022, vystavené společností , právnická osoba, . Bylo též prokázáno žalobcovo tvrzení, že měsíční studentská jízdenka stojí 365 Kč, měsíční paušál za služby mobilního operátora 504 Kč, pojistné na úrazové pojištění 268 Kč a permanentka pro vstup do fitness centra 800 Kč. Stran mimořádných výdajů žalobce doložil doklady vystavené Stomatologickým centrem , tituly před jménem, , jméno FO, , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , a to fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 24. 6. 2020 na částku 1 100 Kč za konzultaci, CT vyšetření a analýzu CT a fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 26. 11. 2020 na částku 25 020 Kč za fixní ortodontické aparáty.

7. Co se týče osobních a majetkových poměrů žalovaného, soud zjistil pouze to, že ten byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání pouze v období od 21. 3. 2008 do 31. 8. 2008 a od té doby neprochází žádnou evidencí (viz sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 6. 2023, v němž se uvádí, že žalovaný není veden ani v evidenci zaměstnanců, ani v evidenci OSVČ a že nepobíral nemocenské dávky), že v posledních třech letech nepobíral ani žádné nepojistné sociální dávky (viz sdělení Úřadu práce ČR – kontaktního pracoviště , adresa, dne 21. 6. 2023) a že nepobírá žádný důchod (viz sdělení , právnická osoba, ze dne 27. 6. 2023). Ani s asistencí Policie České republiky – Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, územního odboru , adresa, se soudu nepodařilo vypátrat skutečné bydliště žalovaného; na všech do úvahy přicházejících adresách je již několik let neznámý (viz sdělení policie ze dne 7. 8. 2023, č. j. , Anonymizováno, . Dále soud zjistil, že žalovaný byl v minulosti pravomocně odsouzen za neplnění zákonné vyživovací povinnosti vůči žalobci, a to trestním příkazem vydaným zdejším soudem dne 24. 4. 2014, č. j. , spisová značka, , a to k trestu odnětí svobody na 4 měsíce s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku.

8. Stran osobních a majetkových poměrů matky žalobce soud zjistil z potvrzení vydaného Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou v Brně ze dne 5. 1. 2023, že od 3. 7. 2018 do 4. 2. 2022 pobírala rodičovský příspěvek na nezletilého , jméno FO, (nar. 3. 2. 2018) a od 9. 2. 2022 dosud je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání s tím, že jí k datu vydání potvrzení není poskytována ani podpora v nezaměstnanosti, ani podpora při rekvalifikaci; podle oznámení o podpoře v nezaměstnanosti vydané týmž úřadem dne 9. 2. 2022 pod č. j. , Anonymizováno, , pobírala podporu v nezaměstnanosti ve výši 5 558 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, 4 446 Kč po dobu dalších dvou měsíců a 4 076 Kč po zbývající podpůrčí dobu. Roční dílčí základ daně nevlastního otce žalobce jakožto osoby samostatně výdělečně činné byl 164 781 Kč.

9. Při stanovení výše výživného soud vyšel soud z ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, který zní: „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Dále soud při své úvaze přihlédl rovněž k ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku, který výše citovaný odst. 1 doplňuje následovně: „Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.“. Ustanovení § 915 občanského zákoníku dále zakotvuje obecně platný princip, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, kdy toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Konečně, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne (§ 922 občanského zákoníku).

10. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalobce, je třeba konstatovat, že žalobcem vyčíslené osobní náklady v částce zhruba 4 500 Kč měsíčně a náklady spojené s bydlením, jejichž poměrná část matematickým výpočtem činí dalších cca 1 500 Kč měsíčně (tedy celkem 6 000 Kč měsíčně), které jsou podložené shora provedenými listinnými důkazy, se jeví pro studenta střední školy jako zcela přiměřené a rozhodně nikoli nadsazené. Zde pro úplnost soud dodává, že žalobce se při vyčíslení nákladů na stravu omezil pouze na cenu „svačin“ nahrazujících školní obědy, avšak další náklady na stravu zůstaly soudu neznámé; to samé platí též o nákladech na učebnice a další školní pomůcky. Dále soud do pravidelných měsíčních nákladů žalobce poměrně nezapočítal další mimořádné výdaje, zejména ortodontickou léčbu. Lze tedy předpokládat, že skutečné odůvodněné potřeby žalobce jsou vyšší než 6 000 Kč měsíčně.

11. Žalobce vzhledem k organizaci středoškolského studia nemá alespoň prozatím možnost si pravidelně přivydělávat; jednorázovými prázdninovými brigádami by si na většinu svých pravidelných měsíčních výdajů vydělal jen stěží. Navíc má soud za to, že v případě studentů střední školy je žádoucí ponechat jim prostor pro intenzivní studijní přípravu.

12. Co se týče osobních a majetkových poměrů žalovaného, soud zcela souhlasí s názorem opatrovníka, že bez jejich znalosti lze spravedlivě rozhodnout o výživném jen stěží, protože není co poměřovat s odůvodněnými potřebami a osobními a majetkovými poměry žalobce.

13. Přesto však nelze přehlížet, že žalovaný si s pravděpodobností blížící se jistotě zcela záměrně volí životní styl směřující k tomu, aby o něm přinejmenším žalobce a jeho blízcí, potažmo státní orgány, věděli co nejméně. Jakožto „osoba neprocházející žádnými úředními evidencemi“ (pozn.: ačkoli soud z vlastní úřední činnosti ví, že žalovaného tíží hned několik exekucí) je prakticky nedohledatelný a neznalost jeho osobních a majetkových poměrů je tedy důsledkem jeho vlastního chování a počínání (tedy snahy tyto poměry utajit), nikoli důsledkem nezájmu žalobce a jeho matky o jeho osobu, či nečinností státních orgánů. Ostatně již v roce 2013, kdy soud poprvé a současně naposled rozhodoval o stanovení výživného pro žalobce, se nepodařilo vypátrat bydliště žalovaného a rovněž nic o jeho osobních a majetkových poměrech, a nejinak je tomu nyní. Jedinou informací, kterou však soud nabyl od žalobce, je to, že žalovaný výživné platí hotově při nahodilých a podle všeho předem neavizovaných návštěvách žalobce v jeho bydlišti v , adresa, .

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy (…). Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník; judikaturu přijatou k výkladu tohoto ustanovení lze však přiměřeně aplikovat i na výklad nynější právní úpravy (viz usnesení Nejvyššího soudu z 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014). Za dobré mravy ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku je pak třeba podle takto ustálené judikatury (představované např. rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2173/2002, ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4035/2010, či ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1193/2015) pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. V řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každé konkrétní věci na úvaze soudu s přihlédnutím k okolnostem toho kterého případu.

15. Soud proto na věc nahlížel korektivem dobrých mravů, neboť životní styl žalovaného a jeho přístup k výživě žalobce vytváří informační asymetrii mezi účastníky, která nespravedlivě zvýhodňuje žalovaného, neboť má v kontextu zákonné úpravy tak, jak byla výše citována, za následek, že žalobce nemá ani s pomocí soudu reálnou možnost prokázat, jaké skutečně osobní a majetkové poměry žalovaného jsou. Bylo by přitom v rozporu s dobrými mravy, kdyby žalovaný z důsledků svého životního stylu na úkor žalobce a dalších osob, které za něj fakticky žalobcovu výživu zajišťují, těžil.

16. Z kusých informací zjištěných zdejším soudem o žalovaném tak sice nelze učinit vyčerpávající závěr o příjmech a výdajích žalovaného, nicméně fakt, že v posledních letech nepobíral žádné nepojistné sociální dávky ani žádný důchod (starobní, invalidní), naznačuje, že není osobou, která by si například s ohledem na nepříznivý zdravotní stav či vysoký věk nemohla obstarat prostředky k živobytí vlastní výdělečnou činností, ať již závislou nebo samostatnou. Soud tedy má za to, že s pravděpodobností blížící se jistotě nevyužívá plně svých výdělkových schopností a možností. Rovněž lze jen obtížně uvěřit, že by byl opravdu osobou bez jakýchkoli příjmu, když je nárazově a nepravidelně schopen výživné k rukám žalobce alespoň částečně uhradit. V celkovému kontextu případu se tak soud nemůže ubránit dojmu, že žalovaný nějaké příjmy má, avšak daří se mu je tajit nejen před žalobcem, ale i před státními úřady (patrně i pro exekuční zatížení). Tato druhá úvaha je však spíše doplňující; nosným důvodem tohoto rozhodnutí je skutečnost, že zatímco žalobce byl schopen tvrdit a prokázat výši svých odůvodněných potřeb včetně okolností týkajících se své osobní a majetkové situace, žalovaný obdobnou povinnost nesplnil ani částečně.

17. Současně soud doplňuje, že pochopitelně i matka žalobce musí vyvinout úsilí k zabezpečení jeho výživy. Matka však, na rozdíl od žalovaného, svou vyživovací povinnost vůči žalobci fakticky plní, a to osobní péčí, péčí o rodinnou domácnost, fyzickým zajišťováním jeho potřeb (ubytování, strava) a úhradou nezbytných nákladů na jeho školní či a volnočasové aktivity. Jestliže tyto náklady podle tvrzení žalobce a jím předložených důkazů činí minimálně 6 000 Kč měsíčně, jeví se soudu jako spravedlivé, aby se na nich podíleli oba rodiče rovným dílem (tj. každý částkou 3 000 Kč, kterou žalobce požadoval), a to zejména s ohledem na to, že v zažalovaném období byla matka žalobce na rodičovské dovolené a nyní je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Nelze rovněž přehlédnout, že na výživě žalobce se nepřímo podílí i jeho nevlastní otec, ač mu ze zákona taková povinnost přímo neplyne; soud tedy přihlédl k osobním a majetkovým poměrům nevlastního otce jen ve velmi širokém kontextu. Dlužno v této souvislosti dodat, že ačkoli ani osobní a majetková situace nevlastního otce není nijak nadstandardní, přesto by bez jeho přispění rodina žalobce stěží mohla po ekonomické stránce fungovat.

18. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl výrokem I. a II. tohoto rozsudku o zvýšení výživného na částku 3 000 Kč měsíčně, které je žalovaný povinen žalobci hradit s účinností od 1. 9. 2020 ke každému 20. dni v měsíci předem. Výživné tak soud stanovil zpětně v souladu s žalobním návrhem, neboť důvod zvýšení výživného upíná k zahájení studia na střední škole k naposledy uvedenému datu. Tím je změněna dosavadní vyživovací povinnost, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2013, č. j. 0 P 294/2013-26.

19. Výrokem III. a zavázal žalovaného k úhradě dlužného výživného, a to vzhledem k jeho neozřejměným majetkovým poměrům ve lhůtě do 31. 12. 2025, jak navrhl sám žalobce a jak to umožňuje věta druhá za středníkem ustanovení § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Výše dlužného výživného vychází z nesporných tvrzení účastníků, přičemž soud v částce 109 000 Kč zohlednil ještě výživné za dobu od 1. 3. 2023 do konce měsíce, v němž bylo rozhodnutí vydáno (tj. do 30. 11. 2023).

20. O nákladech řízení rozhodl soud v intencích § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch (zde žalobce), soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (zde žalovaný). Náklady žalobce představují náklady účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to v částce 900 Kč [tři úkony právní služby po 300 Kč, tj. žaloba, příprava účasti na jednání a účast u soudního jednání dne 28. 11. 2023 podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 této vyhlášky].

21. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud dále rozhodl o povinnosti žalovaného jakožto neúspěšného účastníka nahradit státu náklady, které v řízení stát platil v souvislosti s odměnou ustanoveného opatrovníka. Jejich výše bude specifikována v samostatném usnesení.