23 C 129/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 108 427,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 400 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 027,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 416,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 474,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 23 285,04 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 785,04 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 23,19 % p. a. z částky 23 285,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 760,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 304,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 26 600 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 10 700 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 23,79 % p. a. z částky 26 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 498,45 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 9. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100078172, na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 9. 6. 2022, a to i s úrokem ve výši 28 923 Kč a s poplatky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, informace poskytnuté žalovaným si ověřovala oproti vyžádaným dokladům, současně si ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný však sjednané splátky nehradil a ocitl se v prodlení. Žalovaný naposledy uhradil splátku dne 27. 8. 2021, celkem žalovaný uhradil 7 500 Kč. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 26 600 Kč a na poplatcích 33 898,45 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 31. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 26 600 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 929,28 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100130306, na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 2. 7. 2022, a to i s úrokem ve výši 24 103 Kč a s poplatky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, informace poskytnuté žalovaným si ověřovala oproti vyžádaným dokladům, současně si ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný však sjednané splátky nehradil a ocitl se v prodlení. Žalovaný naposledy uhradil splátku dne 27. 8. 2021, celkem žalovaný uhradil 9 100 Kč. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 23 285,04 Kč a na poplatcích 24 644,24 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 31. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,19 % ročně z částky 23 285,04 Kč od 3. 7. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , dne 9. 9. 2020 podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100078172, na základě které žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 30 000 Kč (viz tabulka umoření). Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 28 923 Kč a poplatky ve výši 1 500 Kč a ve výši 6 246 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 21měsíčních splátkách ve výši 3 304 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila 86 % ročně. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, dle kterých má poskytovatel úvěru právo vyzvat dlužníka k vrácení celé doposud nesplacené jistiny úvěru v případě nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky (čl. 6. 8.). Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný poskytl splátky v celkové výši 7 500 Kč, poslední platba byla poskytnuta dne 27. 8. 2021.

5. Dle zákaznické karty byl žalovaný svobodný, žil v pronájmu. Žalovaný byl t. č. zaměstnán na plný pracovní úvazek, jeho pravidelný měsíční příjem dosahoval 22 695 Kč, další čisté příjmy domácnosti (blíže nijak nespecifikované) měly činit 3 000 Kč měsíčně. Své měsíční výdaje odhadl žalovaný na částku 4 000 Kč (opět bez bližší specifikace), další závazky dle svého tvrzení neměl. Žalovaný poskytovateli úvěru předložil pracovní smlouvu a dohodu o změně pracovní smlouvy, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou. Dále doložil i výplatní pásky za období červenec 2020 a srpen 2020, ze kterých vyplývá čistá mzda žalovaného od 20 683 Kč do 23 044 Kč. Smlouvou o nájmu bytu žalovaný doložil, že platil nájemné ve výši 2 500 Kč a zálohu za služby ve výši 1 500 Kč. Podle výpisu z účtu byl žalovaný v červnu 2020 v debetu na svém účtu (konečný zůstatek činil -30 Kč).

6. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , dne 2. 10. 2020 podepsali i smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100130306, na základě které žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 25 000 Kč (viz tabulka umoření). Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 24 103 Kč a poplatky ve výši 1 500 Kč a ve výši 5 206 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 21měsíčních splátkách ve výši 2 787 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila 86 % ročně. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, dle kterých má poskytovatel úvěru právo vyzvat dlužníka k vrácení celé doposud nesplacené jistiny úvěru v případě nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky (čl. 6. 8.). Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný poskytl splátky v celkové výši 9 100 Kč, poslední platba byla poskytnuta dne 27. 8. 2021.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 obsahujícím zároveň výzvu k úhradě do deseti dnů od doručení. Tato výzva byla žalovanému odeslána dle podacího lístku 13. 1. 2023. Dopisem ze dne 1. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby, a to do 16. 6. 2023, tato výzva byla dne podacího lístku odeslána dne 2. 6. 2023.

8. Soud neprovedl důkaz předloženou dohodou o ochraně důvěrných informací a formulářem na změnu osobních údajů zákazníka, neboť z nich nemohl učinit žádná zásadní zjištění významná pro posouzení věci.

9. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření obou úvěrových smluv (dále jen „ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na základě provedeného dokazování soud uzavírá, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v prvním případě a ve výši 25 000 Kč v druhém případě a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.

18. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ač z doslovného znění zákona tato povinnost soudu výslovně nevyplývá, je nutno ji dovodit výkladem, jak to ostatně konstatoval Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18). K samotné otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).

19. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Za tím účelem si vyžádala pracovní smlouvu, výplatní pásky žalovaného a nájemní smlouvu žalovaného. Z těchto dokladů je zřejmé, že žalovaný měl pravidelný příjem ve výši cca 20 000 Kč a doložené pravidelné výdaje spojené s bydlením ve výši 4 000 Kč. Žádné další výdaje žalovaný netvrdil. Uváděná výše výdajů žalovaného se přitom soudu jeví jako krajně nepravděpodobná, když zejména z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovanému další pravidelné výdaje také vznikaly (z doloženého výpisu z účtu vyplývá, že výdaje žalovaného byly vyšší než jeho dosažený příjem). Právní předchůdkyně žalobkyně navíc ani nevyužila možnosti prověřit finanční situaci žalované lustrací v dostupných registrech, nedoložila tak např., že by jakkoliv prověřovala, zda má žalovaný další dluhy, spokojila se s prohlášením žalovaného, ač si tyto skutečnosti mohla jednoduše ověřit nahlédnutím do příslušných registrů. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně při sestavování finanční analýzy rozpočtu žalovaného vyšla pouze z nákladů žalovaného ve výš 4 000 Kč, přičemž se jednalo výhradně o náklady za bydlení, provedla tuto analýzu pouze povšechně, nikoliv s řádnou péčí. Nemohla si tak učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Zbavit se své povinnosti dané zákonem přitom žalobkyně nemůže strohým odkazem na prohlášení dlužníka o pravdivosti a kompletnosti jím doložených údajů. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Zákon ukládá poskytovateli úvěru jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit schopnost spotřebitele plánovaný úvěr splatit. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, úvěruschopnost žalovaného nebyla v obou případech posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost obou sjednaných smluv o úvěru.

20. Protože jsou sjednané smlouvy o úvěru neplatné, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou, jistinu dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

21. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky celkem ve výši 55 000 Kč a žalovaný uhradil částku 16 600 Kč (7 500 Kč na první smlouvu a 9 100 Kč na druhou smlouvu). Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 38 400 Kč, a právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I). S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně současně žádala zaplacení úroku z prodlení pouze ve výši 11,75 %. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost do 10 dnů od doručení výzvy ze dne 16. 12. 2022, která byla odeslána 13. 1. 2023. Za užití domněnky doby dojití uvedené v § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 18. 1. 2023, žalovaný měl proto dlužnou částku uhradit do 30. 1. 2023. Nárok na zaplacení úroku z prodlení tedy žalobkyni vzniká od 31. 1. 2023 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán.

22. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 70 027,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 416,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 474,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 23 285,04 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 785,04 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 23,19 % p. a. z částky 23 285,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 760,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 304,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 26 600 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 10 700 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 23,79 % p. a. z částky 26 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, však žaloba není důvodná, proto byla výrokem II. zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.