23 C 130/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení 93 440,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 38 200 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 38 200 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 55 240,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 413,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 196,77 Kč, úroku 22, 38 % ročně z částky 28 310,39 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 28 310,39 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 810,39‬ Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 508,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 944,47 Kč, úroku 22,08 % ročně z částky 17 700 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 17 700 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 000‬ Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 40 167,20 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovanou dne 18. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 18. 9. 2022, a to i s úrokem ve výši 19 282 Kč a s poplatky za zpracování úvěru a za službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši 5 664 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet, informace poskytnuté žalovanou si ověřovala oproti vyžádaným dokladům, současně si ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná však sjednané splátky nehradila a ocitla se v prodlení. Žalovaná naposledy uhradila splátku dne 14. 7. 2021, celkem žalovaná uhradila 5 300 Kč. Žalovaná zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 17 700 Kč a na poplatcích 22 467,20 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 17 700 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 53 273,40 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovanou dne 7. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 7. 10. 2022, a to i s úrokem ve výši 22 358 Kč a s poplatky za zpracování úvěru a za službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši 6 900 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet, informace poskytnuté žalovanou si ověřovala oproti vyžádaným dokladům, současně si ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná však sjednané splátky nehradila a ocitla se v prodlení. Žalovaná naposledy uhradila splátku dne 14. 7. 2021, celkem žalovaná uhradila 6 500 Kč. Žalovaná zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 28 310,39 Kč a na poplatcích 24 963,01 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 28 310,39 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , dne 18. 12. 2020 podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 19 282 Kč a poplatky ve výši 5 664 Kč (cekem tedy 24 946 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 21měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila 86 % ročně. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná poskytla splátky v celkové výši 5 300 Kč, poslední platba byla poskytnuta dne 14. 7. 2021.

5. Dle zákaznické karty byla žalovaná svobodná, bez vyživovací povinnosti, žila v nemovitosti, kterou spoluvlastnila s další osobou. Úvěrem měla hradit neočekávané výdaje. Žalovaná byla t. č. na mateřské nebo rodičovské dovolené, její pravidelný měsíční příjem dosahoval 10 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti (blíže nijak nespecifikované) měly činit 20 487 Kč měsíčně. Své měsíční výdaje odhadla žalovaná na částku 3 000 Kč (opět bez bližší specifikace), další závazky dle svého tvrzení neměla. Žalovaná poskytovateli úvěru předložila oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, ze kterého vyplývá pouze to, že žalované byla přiznána jednorázová dávka porodného ve výši 10 000 Kč, dále měla doložit SIPO, tento dokument však žalobkyně soudu nepředložila.

6. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , dne 7. 1. 2021 podepsali i smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 22 358 Kč a poplatky ve výši 6 900 Kč (cekem tedy 29 258 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 21měsíčních splátkách ve výši 2 951 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila 68,80 % ročně. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná poskytla splátky v celkové výši 6 500 Kč, poslední platba byla poskytnuta dne 14. 7. 2021.

7. I v době poskytnutí druhého úvěru byla žalovaná dle doložené zákaznické karty na mateřské nebo rodičovské dovolené. Úvěrem měla hradit neočekávané výdaje. Její pravidelný měsíční příjem měl dosahovat 10 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti (blíže nijak nespecifikované) měly činit 18 264 Kč měsíčně. I v tomto případě jsou uvedeny měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč (opět bez bližší specifikace), další závazky u jiné společnosti dle svého tvrzení neměla. Žalovaná měla poskytovateli úvěru předložit rozhodnutí o přiznání dávky, tuto listinu však žalobkyně soudu nedoložila.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 obsahujícím zároveň výzvu k úhradě do deseti dnů od doručení. Tato výzva byla žalované odeslána dle podacího lístku 13. 1. 2023. Dopisem ze dne 1. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou, aby uhradila dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby, a to do 16. 6. 2023, tato výzva byla dne podacího lístku odeslána dne 2. 6. 2023.

9. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření obou úvěrových smluv (dále jen „ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na základě provedeného dokazování soud uzavírá, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalované byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v prvním případě a ve výši 30 000 Kč v druhém případě a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.

18. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelem, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ač z doslovného znění zákona tato povinnost soudu výslovně nevyplývá, je nutno ji dovodit výkladem, jak to ostatně konstatoval Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18). K samotné otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).

19. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žádala od žalované informace o její finanční situaci. Soudu však předložila pouze jediný dokument, a to rozhodnutí o vyplacení jednorázové dávky – porodného. Pravidelný příjem žalované nijak doložen nebyl, stejně tak nebyl doložen ani v zákaznické kartě deklarovaný další příjem domácnosti, natož pravidelné výdaje žalované (SIPO). Soudu tedy není zřejmé, z jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela. Navíc uváděná výše výdajů žalované 3 000 Kč se přitom soudu jeví jako krajně nepravděpodobná v situaci, kdy se žalovaná nacházela na rodičovské dovolené, a i člověku průměrných znalostí a zkušeností se musí jevit tato deklarovaná výše nákladů jako nereálná. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc ani nevyužila možnosti prověřit finanční situaci žalované lustrací v dostupných registrech. Zbavit se své povinnosti dané zákonem přitom žalobkyně nemůže strohým odkazem na prohlášení dlužníka o pravdivosti a kompletnosti jím doložených údajů. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Zákon ukládá poskytovateli úvěru jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit schopnost spotřebitele plánovaný úvěr splatit. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, úvěruschopnost žalované nebyla v obou případech posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost obou sjednaných smlouvy o úvěru.

20. Protože jsou sjednané smlouvy o úvěru neplatné, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou, jistinu dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

21. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky celkem ve výši 50 000 Kč a žalovaná uhradila částku 11 800 Kč (5 300 Kč na první smlouvu a 6 500 Kč na druhou smlouvu). Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 38 200 Kč, a právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I). S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně současně žádala zaplacení úroku z prodlení pouze ve výši 8,5 %. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost do 10 dnů od doručení výzvy ze dne 16. 12. 2022, která byla odeslána 13. 1. 2023. Za užití domněnky doby dojití uvedené v § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalované doručena dne 16. 1. 2023, žalovaná měla proto dlužnou částku uhradit do 26. 1. 2023. Nárok na zaplacení úroku z prodlení tedy žalobkyni vzniká od 27. 1. 2023 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán.

22. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 55 240,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 413,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 196,77 Kč, úroku 22, 38 % ročně z částky 28 310,39 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 28 310,39 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 810,39‬ Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 508,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 944,47 Kč, úroku 22,08 % ročně z částky 17 700 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 17 700 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 000‬ Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, však žaloba není důvodná, proto byla výrokem II zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.