23 C 20/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 210 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 210 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 170 Kč, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 380 Kč od 10. 3. 2016 do 4. 3. 2019, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 7 170 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 380 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou se žalovaným uzavřela elektronicky právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 14 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí nejpozději do 9. 3. 2016, což však neučinil. Žalovaný celkem uhradil na dluh 10 790 Kč, poté přestal hradit, uhrazená částka byla započtena na jistinu a poplatky sjednané při uzavření smlouvy. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba], následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá dosud dlužné částky jistiny 10 380 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 380 Kč od 10. 3. 2016 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] na základě žádosti žalovaného uzavřena elektronicky smlouva o úvěru (prohlášení pro stávajícího klienta, loan application info) na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč dne [datum] (potvrzení o provedené platbě). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za úvěr nejpozději do 9. 10. 2016. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Standardní podmínky úvěrové smlouvy, dle kterých platí, že pokud dlužník neuhradí do dohodnutého data nejméně dvě splátky, stane se celý úvěr a poplatek za úvěr okamžitě splatným a z celého zůstatku dlužné částky budou od takového data účtovány úroky z prodlení (čl. 9 2.). Žalovanému byla poskytnuta standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný z dlužné částky uhradil 10 790 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně smlouvou ze dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2019, dlužnou částku měl uhradit okamžitě.

4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.

13. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).

14. Právní předchůdkyně žalobkyně údajně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nicméně soudu žádné doklady o tom nedoložila. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Nebylo ani doloženo, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků ani jakékoliv jiné dokumenty prokazující splnění této povinnosti. Zbavit se své povinnosti dané zákonem přitom žalobkyně nemůže strohým odkazem na prohlášení dlužníka o pravdivosti a kompletnosti jím doložených údajů. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Zákon ukládá poskytovateli úvěru jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Soud tedy uzavírá, že pokud žalobkyně žádné dokumenty, kterými její právní předchůdkyně prověřovala možnou úvěruschopnost žalovaného, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala, proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že se má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 14 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 10 790 Kč, žalovanému tak zbývá uhradit celkem částku 3 210 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení uhradit okamžitě od doručení předžalobní výzvy. Předžalobní výzva ze dne 19. 2. 2019 byla předána k poštovní přepravě dne 21. 2. 2019, podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 25. 2. 2019. Žalovaný byl povinen plnit okamžitě. Ve smyslu § 1959 o. z. tedy do 5 dnů. Splatnost bezdůvodného obohacení tak nastala 4. 3. 2019. Žalobkyně tak má právo na dlužnou částku 3 210 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 5. 3. 2019 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

16. Ve věci soud rozhodl ohledně náhrady nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení byl převážně úspěšný žalovaný, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.