23 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobce: JUDr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 84 172 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 84 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 84 172 Kč od 17. 11. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 579 Kč k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 84 172 Kč s příslušenstvím jako odměny za poskytnuté právní služby. Mezi stranami byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, v rámci které byla sjednána časová odměna ve výši 1 500 Kč/1 hodina právní služby. Žalovaný požadoval převzetí právního zastoupení v několika případech (exekuce, doplnění odvolání, podání žaloby pro zmatečnost, ústavní stížnosti), za některé poskytnuté právní služby žalovaný řádně zaplatil, neuhradil však odměnu za úkony vyúčtované fakturou č. , hodnota, znějící na částku 84 172 Kč. Vedle jistiny žalované pohledávky žádá žalobce zaplatit i úrok z prodlení v zákonné výši od data následujícího po datu splatnosti neuhrazené faktury.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že žalobce zmocnil pouze k doplnění odvolání ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, , k žádným dalším úkonům žalobci zmocnění neudělil. Žalobce dle něj neprováděl úkony ve prospěch žalovaného a nejednal v jeho zájmu, jednotlivé úkony navíc neprovedl řádně. Popřel dále, že by kdy byla mezi stranami uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, nebyla ani sjednána žalobcem tvrzená časová odměna a netušil, kolik si bude žalobce za své služby účtovat. Namítl dále, že se v tomto řízení žalobce jako právní profesionál nechal zastoupit advokátem.

3. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Fakturou č. , hodnota, vyúčtoval žalobce žalovanému odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 84 172 Kč včetně DPH. Splatnost faktury byla stanovena na 16. 11. 2018. V době vyhotovení faktury byl žalobce plátcem DPH, jak vyplývá z připojeného rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj.

4. Dopisem ze dne 26. 10. 2018 žalobce vypověděl plnou moc žalovanému. Jako důvod výpovědi žalobce uvedl opakované nevhodné chování žalovaného, kterým byla narušena důvěra mezi advokátem a klientem, dále žalobce vytkl žalovanému, že s ním přestal komunikovat a že nereaguje na telefonické ani písemné zprávy. Tato výpověď plné moci byla žalovanému odeslána dne 2. 11. 2018 a doručena dne 5. 11. 2018 (podací stvrzenka a výpis ze sledování zásilek). Dopisem ze dne 1. 11. 2019 byl žalovaný právním zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Tento dopis byl žalovanému dle podacího archu a výpisu ze sledování zásilek doručen dne 8. 11. 2019.

5. Dle osvědčení o registraci vozidla je žalobce vlastníkem osobního automobilu Škoda Rapid s průměrnou spotřebou paliva (benzín) 6,2 l/100 km, 4,2 l/100 km a 4,9 l/100 km.

6. Z listiny nazvané Poučení advokáta sepsané dne 3. 6. 2015 vyplývá, že žalobce pro žalovaného vyhotovil skutkový a právní rozbor věci vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, , nastínil žalovanému možnosti vedení sporu a poučil ho o možných nepříznivých následcích plynoucích ze sporu. Toto poučení sice není podepsáno, nicméně bylo žalovanému zasláno emailem ze dne 30. 6. 2015 a žalovaný na jednání soudu potvrdil, že se s ním seznámil.

7. E-mailovou zprávou ze dne 17. 8. 2015 žalobce vyúčtoval žalovanému dosavadní úkony právní služby provedené v období od 8. 6. 2015 do 17. 8. 2015 (tyto úkony nejsou předmětem žaloby). Navrhl dále, že jednotlivé právní služby bude účtovat dle časové odměny 1 500 Kč za hodinu vykonané práce, neboť se jedná pro žalovaného o výhodnější vyúčtování, než které by bylo provedeno podle advokátního tarifu.

8. V e-mailové zprávě ze dne 18. 7. 2016 žalovaný žalobce informoval, že se účastnil jednání před Krajským soudem v Brně a potvrdil, že výsledek jednání byl dle jeho očekávání. Dopis vyznívá tak, že je žalovaný s právními službami žalobce spokojen. Zároveň výslovně požádal žalobce o podání odvolání ve věci. Dále žalobce vyzval, aby v exekuční věci postupoval dle svého uvážení.

9. E-mailovou zprávou ze dne 15. 3. 2018 žalobce vyzval žalovaného ke sdělení pokynu k dalšímu procesnímu postupu ve věci, neboť žalobci byl doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce s tím, že je možno proti takovému rozhodnutí podat námitky. Zároveň byl žalovaný upozorněn na nutnost doplacení ceny za poskytnuté právní služby. Emailovou zprávou ze dne 21. 3. 2018 žalobce informuje žalovaného o ukončení právního zastoupení a vypovězení plné moci, neboť žalovaný odmítá s žalobcem dále komunikovat. Pozdější emailovou zprávou ze dne 21. 3. 2018 pak žalobce vyzval žalovaného k úhradě soudního poplatku za odvolání, zároveň jej žalobce informoval o tom, že nebude činit žádné další úkony, neboť nebyla zaplacena jím vystavená faktura. Emailovými zprávami ze dne 22. 3. 2018 žalovaný na tento dopis odpovídá. Sděluje, že nepožaduje doplnění odvolání po žalobci, žalovaný rozebírá jednotlivé kroky provedené žalobcem, a vytýká mu, že nejednal v zájmu klienta, když byl v řízení neúspěšný (žaloby byly zamítnuty a dovolání bylo shledáno nepřípustným) a v otázce zaplacení jím požadované odměny navrhuje vyčkat do ukončení řízení o ústavní stížnosti. K úhradě právních služeb byl žalovaný vyzván i emailovou zprávou žalobce ze dne 6. 4. 2018. Další e-mailová korespondence mezi žalobcem a žalovaným (zprávy ze dne 5. 4. 2018, 7. 4. 2018, 8. 4. 2018, 9. 4. 2018, 9. 9. 2018 a ze dne 17. 9. 2018), pak jen dokládá, jak byly vztahy mezi žalobcem a žalovaným narušeny. V emailové zprávě ze dne 10. 9. 2018 žalovaný uvádí, že otázku nákladů právního zastoupení hodlá řešit až poté, co budou ukončena veškerá řízení, ve kterých jej žalobce zastupuje.

10. Soud dále provedl dokazování spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, , a to zejména generální plnou mocí udělenou žalovaným žalobci dne 8. 6. 2015. Z dopisu ze dne 5. 8. 2015 (č. l. 420 připojeného spisu) pak vyplývá, že žalobce zasílal soudu sdělení, že nepřevzal právní zastoupení žalovaného v řízení o žalobě pro zmatečnost a v řízení na obnovu řízení, právní zastoupení žalovaného převzal pouze pro doplnění odvolání, kdy odvolací řízení probíhá nezávisle na řízení o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost. Ve věci se dne 11. 11. 2017 konalo soudní jednání, kterého se osobně účastnil jak žalobce, tak i sám žalovaný. Na jednání bylo vyhlášeno usnesením č. j. , spisová značka, , kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že na něj nemá žádný z účastníků právo. Proti tomuto rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal žalovaný prostřednictvím žalobce dovolání ze dne 12. 4. 2017, které doplnil podáním ze dne 18. 4. 2017. Byla doložena i generální plnou moc ze dne 7. 4. 2017. V dovolání vyjadřoval žalovaný nesouhlas se závěrem Vrchního soudu v Olomouci a domáhal se, aby podaná žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost byla posouzena jako odvolání. Za podání dovolání zaplatil žalovaný soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (záznam o složení soudního poplatku). Usnesením Nejvyššího soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , bylo dovolání žalovaného odmítnuto, neboť nesměřovalo proti žádnému z usnesení vytčených v § 238a o. s. ř a nebylo přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

11. Ze spisu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 365/18 soud zjistil, že žalobce v zastoupení žalovaného podal ústavní stížnost ze dne 15. 1. 2018, a to proti usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , kterým bylo odmítnuto jeho podané dovolání ze dne 12. 4. 2017. V podané ústavní stížnosti namítal, že dovolací soud vyloučil možnost jeho procesní obrany, když posoudil jeho námitky jako vzájemný návrh. Rozporoval také závěr Vrchního soudu v Olomouci, že jeho podání nazvané jako žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost, nemůže být podle obsahu posouzeno jako odvolání. Žádal tak zrušení napadeného rozhodnutí, stejně tak jako rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 2017, č. j. , spisová značka, . Z plné moci ze dne 5. 1. 2018 se podává, že žalovaný udělil žalobci plnou moc k podání ústavní stížnosti (to ostatně žalovaný ani nijak nerozporoval). O ústavní stížnosti žalovaného bylo rozhodnuto usnesením ze dne 4. 9. 2018 tak, že byla odmítnuta, neboť ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele.

12. Dále soud provedl i dokazování spisem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. , spisová značka, , a to zejména plnou mocí ze dne 4. 5. 2016, dle které udělil žalovaný žalobci generální plnou moc. Dle záznamu o složení soudního poplatku žalovaný zaplatil soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost ve výši 5 000 Kč. Dne 12. 1. 2017 se konalo jednání před Vrchním soudem v Olomouci, kterého se zúčastnil jak žalobce, tak i sám žalovaný. Na tomto jednání bylo vyhlášeno usnesení č. j. , spisová značka, , kterým bylo napadené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud pokládal odvolání žalovaného za nedůvodné a napadené usnesení soudu prvního stupně považoval za zcela správné. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalovaný prostřednictvím žalobce dovolání ze dne 19. 4. 2017, přitom doložil plnou moc ze dne 7. 4. 2017. I za podané dovolání zaplatil žalovaný soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále doplatek soudního poplatku ve výši 8 000 Kč. O dovolání žalovaného bylo rozhodnuto usnesením ze dne 19. 10. 2017, č. j. , spisová značka, , kterým bylo dovolání odmítnuto, neboť dovolání nebylo v této věci přípustné, když dovolatel nepředložil žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadané rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené § 237 o. s. ř.

13. Ze spisu Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 207/18 pak vyplývá, že žalobce podal jako zmocněnec žalovaného ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. , spisová značka, . Doložil také plnou moc žalovaného ze dne 5. 1. 2018 (udělení této plné moci žalovaný nerozporoval). Usnesením ze dne 20. 3. 2018 pak Ústavní soud ústavní stížnost odmítl se závěrem, že soudy neporušily právo stěžovatele na přístup soudu na spravedlivý proces ani právo vlastnit majetek.

14. Soud provedl i důkaz spisem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. , spisová značka, , a to zejména plnou mocí ze dne 4. 5. 2016, jejíž udělení ostatně ani žalovaný nerozporoval. Ze spisu též vyplývá, že byl žalovaným zaplacen soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, že žalobce podáním ze dne 9. 1. 2017 nesouhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání a že se žalobce spolu s žalovaným účastnili soudního jednání dne 30. 3. 2017. O jejich žalobě na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2016, č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto tak, že tato žaloba se zamítá, neboť žalovanému nebylo odejmuto právo na zákonného soudce a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Byl proveden i důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. , právnická osoba, ve kterém žalovaný prostřednictvím žalobce podal žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup. K tomu mu udělil plnou moc ze dne 4. 5. 2016 (udělení plné moci v tomto případě žalovaný nijak nerozporoval). Z jednání soudu se žalobce přípisem ze dne 15. 9. 2017 omluvil, žalovaný se však jednání soudu osobně účastnil. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 12. 2017, č. j. , spisová značka, , bylo žalobě co do částky 43 125 Kč s příslušenstvím vyhověno, žaloba ohledně částky 210 259 Kč s příslušenstvím pak byla zamítnuta a žalované České republice byla uložena dále povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí, a to proti výrokům II. a III., podal žalobce odvolání, kdy poplatek za odvolání ve výši 2 103 Kč žalovaný řádně zaplatil. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2018, č. j. , spisová značka, , pak byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části výroku potvrzen, byl změněn (pouze nepatrně) výrok o nákladech řízení. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Konečně byl proveden i důkaz spisem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. , spisová značka, , a to zejména generální plnou mocí ze dne 4. 5. 2016 (ani tuto plnou moc žalovaný nijak nerozporoval). V této věci bylo podáno odvolání ze dne 14. 11. 2016, a to do usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 1. 11. 2016, č. j. , spisová značka, . Přípisem ze dne 2. 10. 2017 žalobce reagoval na výzvu soudu a sdělil, jakým způsobem má být exekuce provedena. Přípisem ze dne 13. 10. 2016 pak žádal o nařízení ústního jednání ve věci.

17. Soud provedl dále dokazování exekučním spisem soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad Olomouc, sp. zn. , spisová značka, , ze kterého zjistil, že v tomto řízení byl dne 25. 8. 2016 podán návrh na zastavení exekuce a návrh na odklad. Téhož dne byla doložena i generální plná moc žalovaného udělená žalobci dne 4. 5. 2016 (ani tuto plnou moc žalovaný nijak nerozporoval). Usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad Olomouc, ze dne 19. 4. 2017, č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o nahrazení prohlášení vůle povinného , Jméno zainteresované osoby 1/0, k výpovědi smluvního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o penzijním připojištění a bylo požádáno o výplatu plnění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný prostřednictvím svého zástupce (žalobce) odvolání ze dne 3. 5. 2017, které doplnil podáním ze dne 16. 6. 2017. Napadené rozhodnutí soudního exekutora považoval žalovaný za nesprávné, neboť proti exekučnímu titulu podal žalobu pro zmatečnost i dovolání a požádal o odklad vykonatelnosti exekučního titulu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , bylo napadené usnesení soudního exekutora potvrzeno, neboť postup soudního exekutora byl shledán zcela správným.

18. Ve věci byla slyšena i svědkyně , jméno FO, , bývalá asistentka žalobce. Ta uvedla, že do listopadu 2016 byla přítomna všech jednání žalobce a žalovaného v advokátní kanceláři. Od prosince 2016 měl žalobce již samostatnou kancelář, nicméně i tak byla s žalovaným v kontaktu při příchodu a odchodu z kanceláře. S žalovaným byla sjednána časová odměna ve výši 1 500 Kč, neboť taková odměna se účtovala všem klientům, i když konkrétní dohody mezi žalobcem a žalovaným přítomna osobně nebyla. Žalovanému bylo vystaveno několik faktur, přičemž byly uhrazeny všechny, vyjma té, která je předmětem sporu. Dále uvedla, že časová odměna byla zvolena všemi klienty, neboť dle advokátního tarifu by jimi hrazená částka byla daleko vyšší. Částka 1 500 Kč byla sjednána i za cestu na jednání soudu a zpět. Na žádné konkrétní jednání v advokátní kanceláři mezi žalobcem a žalovaným si svědkyně nepamatovala, takových jednání však proběhlo několik, alespoň pět, maximálně deset. V některých případech jí žalovaný osobně platil za poskytnutí právních služeb v hotovosti, to mu pak předala příjmový pokladní doklad. Mezi žalobcem a žalovaným probíhaly také časté dlouhé telefonické hovory. Mezi stranami probíhala i bohatá emailová korespondence. Aktivita k jednotlivým podáním k soudu a k soudnímu exekutorovi byla vždy iniciována ze strany žalovaného.

19. Ve věci byl slyšen i žalobce. Ve svém účastnickém výslechu vypověděl, že mu žalovaný udělil plnou moc v roce 2015. Pokud se týká odměny, dostal žalovaný na výběr, že mu bude účtována odměna buď dle advokátního tarifu, nebo časová odměna 1 500 Kč za hodinu práce. Stejně tak by byl účtován i čas za cestu strávenou na jednání soudu a zpět, plus by navíc byly vyúčtovány náklady za cestu. Žalovaný si vybral časovou odměnu a veškeré úkony mu tak byly účtovány dle časové odměny. Žalovanému bylo vystaveno několik vyúčtování, tato vyúčtování žalovaný uhradil, zůstala neuhrazena pouze faktura, která je předmětem této žaloby. S žalovaným proběhlo několik telefonických hovorů, několik jednání v advokátní kanceláři, spolu byli i na řadě soudních jednání. Původně měl žalobce pouze doplnit odvolání ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, , pak žalovaný žádal zastupování i v dalších věcech. Vždy mu bylo vysvětleno, jaké má možnosti a šance, byl upozorněn i na možné následky. Veškeré úkony byly prováděny pouze na základě žádosti žalovaného. Pokud se mezi stranami uskutečnil telefonický hovor dne 22. 2. 2017, jeho předmětem byla zejména účast u nadcházejícího soudního jednání a právní konzultace v dalších věcech. Tento hovor trval téměř hodinu a půl.

20. Soud neprovedl dokazování zvukovou nahrávkou z jednání, které se mělo uskutečnit v advokátní kanceláři žalobce dne 29. 5. 2017, neboť uskutečnění této schůzky bylo mezi stranami nesporné. Soud neprovedl ani důkaz žalobcem navrhovanou nahrávkou ze soudních jednání, neboť v tomto směru jako důkaz k prokázání účasti žalobce na jednání postačovaly soudem čtené protokoly z jednotlivých jednání. Soud neprovedl ani dokazování další emailovou korespondencí mezi žalobcem a žalovaným (nad rámec již provedené), neboť to pokládal za nadbytečné. Za neúčelný pokládal soud provedení výslechu žalovaného, neboť k prokázání provedení jednotlivých úkonů žalobcem již byly provedeny jiné, dostačující důkazy. Pokud se týká návrhu žalovaného na doplnění dokazování, a to aby soud provedl dokazování dalšími jednotlivými rozhodnutími soudu a procesními podáními žalobce uskutečněnými ve věcech, ve kterých žalovaný udělil žalobci plnou moc, má soud za to, že v dostatečném rozsahu dokazování jednotlivými spisy provedl. Pokud žalovaný žádal provedení nějakých dalších podání či rozhodnutí soudu, tato blíže nijak nekonkretizoval, soudu ani není zřejmé, co by jimi mělo být prokázáno.

21. Dle ustanovení § 2430 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) platí, že příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

22. Podle § 2432 odst. 1 o. z. plní příkazník příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas.

23. Podle § 2433 o. z. obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá.

24. Dle § 2438 o. z. platí, že příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

25. Podle § 1 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) platí, že odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem; není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

26. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena ústní příkazní smlouva, na základě které se žalobce zavázal pro žalovaného poskytovat právní služby, za což se mu žalovaný zavázal uhradit sjednanou časovou odměnu ve výši 1 500 Kč za hodinu práce, za čas strávený cestou na jednání a zpět a náklady cesty. Pokud se týká jednotlivých úkonů, bylo v řízení provedeno rozsáhlé dokazování, na základě kterého bylo prokázáno, že veškeré úkony, které žalobce spornou fakturou vyfakturoval, byly řádně provedeny. Žalovaný nejprve zpochybnil, že by žalobce ke svému zastupování vůbec zmocnil, připouštěl pouze, že mu udělil plnou moc k doplnění odvolání ve věci vedené Krajským soudem v Brně sp. zn. , spisová značka, . V průběhu řízení však žalovaný postupně měnil svá tvrzení a udělení plných mocí připouštěl. Žalovaný tak nerozporoval udělení plné moci pro řízení před ústavním soudem sp. zn. , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, , pro řízení před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. , spisová značka, , pro řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 sp. zn. , spisová značka, , pro exekuční řízení vedené před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. , spisová značka, či pro exekuční řízení vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. , spisová značka, . Ani v případě zbylých řízení nemá soud pochybnosti o tom, že žalovaný žalobci zmocnění udělil. Pokud se týká věci vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, nebo věci vedené před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. , spisová značka, , je vždy v příslušném spise založena plná moc udělená žalovaným. Navíc v těchto věcech proběhlo ústní soudní jednání, kterého se účastnil jak žalobce, tak i sám žalovaný. Lze si jen těžko představit, že by se žalobce účastnil jednání soudu i přes nevoli žalovaného. Pokud v těchto věcech bylo podáno dovolání, byla soudu vždy předložena další plná moc udělená žalovaným, která podání dovolání časově jen o pár dnů předcházela, nepřímo je zmocnění k podání dovolání prokázáno ale také zaplacením soudního poplatku za podané dovolání žalovaným. Pokud by žalovaný nechtěl dovolání podat, jistě by soudní poplatek neplatil. Absurdnímu vysvětlení žalovaného, že soudní poplatek platil jen proto, že byl vyzván soudem a že počítal s tím, že mu následně bude vrácen, soud neuvěřil. Pokud žalovaný poukazoval na podání žalobce, kterým oznamuje nepřevzetí právního zastoupení (ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, ), týká se toto oznámení pouze řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, nikoliv těch úkonů, jež byly žalobcem vyúčtovány a za něž požaduje zaplacení odměny v tomto řízení. Soud tedy nemá pochybnosti o tom, že žalobce jednal na pokyn svého klienta a pouze v těch věcech, kde mu byla plná moc udělena. Soud tak uzavírá, že žalobce byl k účasti na jednáních a k jednotlivým podáním k soudu zmocněn a tyto úkony i provedl.

27. Žalobce vedle těchto úkonů účtoval žalovanému i časovou odměnu za poradu s klientem uskutečněnou v advokátní kanceláři žalobce (13. 4. 2017, 21. 12. 2017) a za telefonickou poradu (22. 2. 2017) s klientem. I provedení těchto úkonů pokládá soud za prokázané. Konání schůzky dne 13. 4. 2017 a dne 21. 12. 2017 ani délku těchto schůzek žalovaný nijak nerozporoval, soud tak ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. vyšel ze shodných tvrzení účastníků. Uskutečněný telefonický hovor má soud za prokázaný z výslechu žalobce.

28. Řádně byly prokázány i vynaložené náklady za čas strávený cestou na jednání a zpět (11. 1. 2017, 12. 1. 2017, 30. 3. 2017), kdy z jednotlivých protokolů o soudním jednání je zřejmé, že se žalobce těchto jednání účastnil a délka cesty na jednání odpovídá běžnému standardu. Náhrada cestovních výdajů pak byla vyúčtována dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, přičemž žalobce požaduje nižší částku, než na kterou by měl nárok dle předpisů o cestovních náhradách. Za cestu na jednání do Olomouce a zpět si tak mohl nárokovat 1059 Kč (průměrná spotřeba dle technického průkazu činí 5,1 l/100 km, cena pohonných hmot je 29,5 Kč/l, sazba základní náhrady činí 3,9 Kč/km, ujeté kilometry pak představují 196 km) a za cestu na jednání do Hodonína a zpět si mohl nárokovat 324 Kč (stejná sazba i průměrná spotřeba jako v předchozím případě, cena pohonných hmot však činí 29,5 Kč/l za ujetých 60 kilometrů). Fakturou, která je předmětem tohoto sporu, si žalobce vyúčtoval nižší náhradu cestovních výdajů, není tedy sporu o tom, že i na cestovní náklady uplatněné žalobou má žalobce oprávněný nárok.

29. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce byl k jednotlivým jím vyúčtovaným úkonům zmocněn a že tyto provedl. Nárok na odměnu za poskytnutí právních služeb mu však dle § 2438 o. z. vzniká pouze v případě, že je činnost, ke které je zmocněnec povinen, vykonána řádně. Odměna příkazníka není závislá na výsledku obstarávané záležitosti příkazce, náleží příkazníkovi i v případě nezdaru (advokát ve sporu příkazce neuspěje). Příkazník nemá právo na odměnu pouze tehdy, pokud byl nezdar způsoben porušením jeho povinností. Předmětem činnosti příkazníka není totiž dosažení určitého výsledku, ale činnost sama; riziko, zda se výsledek dostaví, proto nese příkazce, nikoliv příkazník (podrobněji k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1034/2011). V postupu žalobce soud neshledává žádné pochybení, kvalitu poskytovaných právních služeb soud hodnotí jako standartní, nevybočující z průměru a postup žalobce vůči žalovanému hodnotí jako korektní. Žalobce žalovaného poučil o následcích jím zvažovaného procesního úkonu (to vyplývá jednak z písemného poučení advokáta, tak i z výslechu žalobce, nepřímo na to ukazuje i četnost a délka jednotlivých schůzek a uskutečněných telefonátů). Soud má tedy za to, že právní služby poskytl žalobce žalovanému řádným způsobem. Navíc pokud žalovaný vytýkal žalobci, že jednotlivé úkony nebyly provedeny řádně, zůstaly jeho výtky pouze v obecné rovině, žádná konkrétní pochybení žalobce žalovaný nespecifikoval. Ani námitku žalovaného, která spočívá v konstatování, že odměna za poskytnuté právní služby žalobci nenáleží z důvodu, že nebyl v jednotlivých řízeních úspěšný, soud nepovažuje za důvodnou, neboť nárok na úplatu vzniká bez ohledu na to, zda vykonaná činnost přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv. Žalovaný se mylně domnívá, že řádné provedení úkonu znamená úspěch ve věci. To však ze zákonné úpravy nevyplývá. I neúspěšný procesní úkon ve věci může být řádně provedeným úkonem.

30. Výše odměny advokáta, který poskytuje právní služby za úplatu, se řídí smlouvou s klientem, pokud není žádná uzavřena, řídí advokátním tarifem (§ 1 odst. 1 advokátního tarifu). Pokud se týká dohody o výši odměny, ani v tomto směru nemá soud pochybnosti, že mezi stranami hodinová sazba sjednána byla. Potvrdila to jak svědkyně , jméno FO, , dále to svou účastnickou výpovědí potvrdil i sám žalobce. Ostatně na uzavření dohody (ať už v ústní či konkludentní formou) ukazuje i to, že žalovaný předchozí vyúčtování žalobce nijak nerozporoval a hodinovou sazbu ve výši 1 500 Kč řádně hradil. Lichá je v tomto směru námitka žalovaného, že v průběhu jednotlivých řízení žalobce žádal náhradu nákladů řízení dle advokátního tarifu. Tato námitka pramení z nepochopení procesních předpisů žalovaným, kdy soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupuje podle zvláštního právního předpisu (advokátního tarifu) vždy, ať už je faktická odměna dohodnuta mezi klientem a advokátem v jakékoliv výši (§ 151 odst. 2 o. s. ř.). Stejně tak námitka žalovaného, že pokud mu byla soudem kdy přiznána náhrada nákladů řízení, tuto nikdy neobdržel, s nárokem na zaplacení odměny advokáta nesouvisí. Žalovaný byl jistě poučen, že pokud mu plnění přiznané rozhodnutím soudu nebude přiznáno, je oprávněn je vymáhat prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo v exekuci. Nezaplacení náhrady nákladů řízení neúspěšnou stranou opět nemůže mít vliv na povinnost žalovaného platit za poskytnuté služby žalobci. Na závěr soud podotýká, že i pokud by žalobce sjednání časové odměny neprokázal, neznamenalo by to, že nemá na žádnou odměnu nárok. I tak by mu náležela odměna v obvyklé výši, tj. odměna vypočtená dle advokátního tarifu.

31. Protože žalobce řádně prokázal zmocnění žalovaného k provedení jednotlivých úkonů, řádné provedení těchto úkonů i uzavřenou dohodu o výši odměny, soud žalobě vyhověl a žalobci přiznal jím požadovanou částku. Vedle jistiny uplatněné pohledávky přiznal žalobci také nárok na zaplacení úroku z prodlení, který žalobce požadoval od data následujícího po datu splatnosti faktury v zákonné výši (§ 1970 o. z.).

32. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 a § 142a občanského soudního řádu. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem 3 368 Kč a náklady právního zastoupení. Žalobci nelze odnímat právo na právní zastoupení, pokud nehodlá nebo nechce vykonávat jednotlivé procesní úkony „ve své věci“ osobně. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. To však neplatí pro případy zneužití práva na právní pomoc, kdy jediným účelem právního zastoupení je pouhé zvyšování nákladů (podrobněji k tomu viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13 nebo nález ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1674/14). O tom, že by v tomto případě došlo ke zneužití práva ze strany žalobce, nemá soud žádné indicie. Žalobce využíval svého právního zástupce pouze v případě své nepřítomnosti u jednání, pokud se jednání sám účastnil, byl bez právního zastoupení. Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení včetně náhrady nákladů právního zastoupení.

33. Náklady právního zastoupení představuje odměna advokáta za čtyři úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, jednání před soudem dne 10. 3. 2022). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky 4 500 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 13 vyhlášky ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby. Žalobce má nárok i na cestovné ve výši 1 662 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., tj. náhradu za použití osobního automobilu při spotřebě paliva 6 l/100 km, při ceně pohonných hmot 37,10 Kč/litr, počtu ujetých kilometrů 240 a sazbě základní náhrady za používání ve výši 4,70 Kč. Dále vznikl žalobci nárok na náhradu promeškaného času za čas strávený cestou ve výši 800 Kč (8 započatých půlhodin á 100 Kč). Žalobce má nárok i na náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 4 549 Kč. Soud nepřiznal žalobci odměnu za podání ze dne 26. 1. 2022 a za podání ze dne 24. 3. 2022, kterými doplňoval svá tvrzení a důkazy, neboť tato tvrzení měla již být součástí žaloby, případně mohla být doplněna na jednání soudu.