23 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení kupní smlouvy, o zaplacení 519 090 Kč s příslušenstvím

I. Kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 2. 2023, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k podílu ve výši id. 3/8 na pozemku p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , se zrušuje.

II. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku 454 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 454 090 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 65 000 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 113 985,90 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů ve výši 860 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zrušení kupní smlouvy ze dne 10. 2. 2023, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k podílu ve výši id. 3/8 na pozemku p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, z žalobkyně na žalovaného za částku 80 910 Kč a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 519 090 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla totiž neúměrně zkrácena na kupní ceně, když obvyklá cena převáděného podílu byla 600 000 Kč. Právě za tuto částku totiž žalovaný dne 18. 10. 2023 prodal podíl na uvedené nemovité věci dalšímu nabyvateli – , Anonymizováno, . Protože předmět převodu je již ve vlastnictví třetí osoby, navrácení do původního stavu není možné, žalobkyně se proto vedle zrušení smlouvy domáhá vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi kupní cenou ve výši 600 000 Kč, kterou obdržel žalovaný, a původní kupní cenou ve výši 80 910 Kč, kterou žalobkyně obdržela od žalovaného.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Byla to právě žalobkyně, kdo žalovaného kontaktoval s nabídkou na prodej pozemku. Žalovaný se nevyzná v realitách. Má sice živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „realitní činnost“, nicméně spravuje pouze nemovité věci ve svém vlastnictví, nezabývá se obchodováním s pozemky a neměl ani žádnou povědomost o reálných tržních cenách pozemků. Naopak žalobkyně byla v minulosti vlastníkem mnoha pozemků, které prodala před rokem 2015. Rovněž v průběhu insolvenčního řízení došlo k prodeji pozemků žalobkyně. Žalobkyně proto musela znát skutečnou hodnotu prodávaného spoluvlastnického podílu. Ve věci následného prodeje pozemku žalovaný nevyvíjel žádnou aktivitu, byl osloven novým kupujícím, , Anonymizováno, . Žalobkyně uzavřela kupní smlouvu na základě své svobodné a vážné vůle, nikoliv v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Před uzavřením smlouvy byla advokátem sepisujícím kupní smlouvu poučena o všech okolnostech týkajících se kupní smlouvy a vzdala se práva neúměrného zkrácení. Úprava § 1793 a násl. o. z. se tedy na tuto věc neuplatní, neboť žalobkyně znala nebo musela znát hodnotu převáděné nemovité věci a žalovaný nevěděl o žádné skutečnosti zakládající hrubý nepoměr.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Z výpisu z katastru nemovitostí pořízenému ke dni 10. 2. 2023, z LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , soud zjistil, že žalobkyně byla k tomuto datu vlastnicí podílu o velikosti id. 3/8 na pozemku p. č. , Anonymizováno, . Další podíl na pozemku ve výši id. 3/8 vlastnil , jméno FO, (, Anonymizováno, ) a ve výši id. 1/4 , jméno FO, (, Anonymizováno, ). Z kopie katastrální mapy pro kat. území , adresa, soud zjistil, že předmětný pozemek se nachází na okraji města , Anonymizováno, , v jeho , Anonymizováno, části, nedaleko , Anonymizováno, , v bezprostřední blízkosti , Anonymizováno, . Z kopie SMS zpráv soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením kupní smlouvy s žalovaným zajišťovala výmaz záznamů o exekucích dříve vedených na žalobkyni z katastru nemovitostí, žalovaného o tom průběžně informovala.

4. Kupní smlouvou ze dne 10. 2. 2023 žalobkyně jakožto prodávající uzavřela s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, na základě které došlo k úplatnému převodu vlastnického práva k podílu žalobkyně ve výši id. 3/8 na pozemku p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , a to za kupní cenu 80 910 Kč.

5. Dopisem ze dne 17. 5. 2023 , Anonymizováno, nabídl žalovanému odkoupení jeho podílu na pozemku s tím, že po zjištění stanoviska všech spoluvlastníků , Anonymizováno, zadá vyhotovení znaleckého posudku na ocenění pozemku.

6. Z kupní smlouvy ze dne 18. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný svůj podíl na předmětném pozemku prodal , Anonymizováno, . Kupní cena byla sjednána na částku 600 000 Kč. Z informací o pozemku soud zjistil, že ke dni 1. 2. 2024 byli jako spoluvlastníci této nemovité věci zapsáni , Anonymizováno, , , jméno FO, (, Anonymizováno, ) a , jméno FO, (, Anonymizováno, ).

7. Výzvou žalobkyně ze dne 1. 2. 2024, jež byla dle doručenky žalovanému odeslána dne 2. 2. 2024, žádala žalobkyně po žalovaném zrušení sjednané kupní smlouvy a navrácení do původního stavu, případně zaplacení částky, o kterou byla žalobkyně zkrácena, tj. částky 519 090 Kč do 7. 2. 2024.

8. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne 13. 7. 2023, soud zjistil, že obvyklá cena pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, byla ke dni 11. 7. 2023 stanovena na částku 1 600 000 Kč, podíl ve výši id. 3/8 tak představuje částku 600 000 Kč. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, znalkyně , jméno FO, ze dne 15. 5. 2025 soud zjistil, že obvyklá cena id. 3/8 výše uvedeného pozemku byla ke dni 10. 2. 2023 (tj. k datu uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným) stanovena na částku 535 000 Kč.

9. Z kupní smlouvy ze dne 3. 6. 2014, notářského zápisu sepsaného dne 27. 5. 2014 notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 27. 5. 2014 a čestného prohlášení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 5. 2014, soud zjistil, že , Anonymizováno, poskytla , jméno FO, (, Anonymizováno, ) úvěr ve výši 1 650 000 Kč za účelem koupě a rekonstrukce nemovitých věcí v k. ú. , adresa, . Dluh byl zajištěn zástavním právem zřízeným k nově nabytým nemovitým věcem a směnkou. Jak vyplývá z LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , nabyl nemovitosti v k.ú. , adresa, dne 4. 3. 2024 , Anonymizováno, , , jméno FO, , zároveň převzal dluh ve výši 716 061 Kč vůči , Anonymizováno, (viz čestné prohlášení , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne 11. 3. 2024). Soud k důkazu také provedl výpis z bankovního účtu žalobkyně za měsíce říjen 2023, listopad 2023 a leden 2024, z něhož zjistil, že žalobkyně hradila , jméno FO, , , Anonymizováno, , pravidelně platbu 11 367 Kč, v poznámce bylo uvedeno: dům , adresa, .

10. Z návrhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně podala návrh na své oddlužení. V návrhu uvedla, že je podílovým spoluvlastníkem pozemků v k. ú. , adresa, . Z usnesení , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, , soud zjistil, že byl zjištěn úpadek žalobkyně a bylo jí povoleno oddlužení. Pozemky žalobkyně měly být dle pokynu zajištěného věřitele (, Anonymizováno, ) ze dne 8. 8. 2016 zpeněženy prodejem mimo dražbu.

11. Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , LV č. , hodnota, , , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, soud zjistil, že žalovaný vlastní sám, případně má ve společném jmění manželů, řadu nemovitých věcí. Dále bylo z LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, zjištěno, že k nemovitým věcem uvedeným na těchto vlastnických listech je ve prospěch žalovaného zřízeno zástavní právo k zajištění jeho pohledávky ze zápůjčky.

12. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný disponuje živnostenským oprávněním mimo jiné s předmětem podnikání realitní zprostředkování. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , soud zjistil, že žalovaný byl společníkem uvedené společnosti přes 20 let, do 5. 8. 2015 byl také jejím jednatelem. Sídlo společnosti se nachází v blízkosti předmětného pozemku. Z výpisu z veřejného rejstříku podle fyzických osob v angažmá ke dni 11. 8. 2024 byla zjištěna účast žalovaného v dalších obchodních korporacích.

13. Z daňových přiznání žalovaného ze léta 2018-2023 soud zjistil, že žalovaný měl mj. příjmy z pronájmu, 3x realizoval prodej nemovitosti.

14. Z výslechu , jméno FO, soud zjistil, že v září 2022 jej kontaktoval žalovaný, zda by mu připravil kupní smlouvu, kde žalovaný bude kupující a žalobkyně prodávající. Sdělil mu veškeré údaje k osobám, k pozemku i ke kupní ceně. Svědek na základě nahlédnutí do katastru nemovitostí dálkovým přístupem zjistil, že na pozemku jsou evidovány exekuce. Sdělil to žalovanému, ten vše projednal s žalobkyní, která začala zajišťovat výmaz poznámek o exekucích. V lednu 2023 svědka žalovaný opět telefonicky informoval, že exekuce jsou vymazány, což svědek ověřil v listu vlastnictví, připravil smlouvu dle podkladů ze září 2022 a domluvil se termín podpisu smlouvy na den 10. 2. 2023. Žalobkyně ke svědkovi přišla o něco dříve, dal jí k dispozici smlouvu ke kontrole. Žalobkyně potvrdila, že ve smlouvě je všechno v pořádku tak, jak bylo dohodnuto. Poté vedli neformální konverzaci, jednání probíhalo v poklidné atmosféře i po příchodu žalovaného. Po podpisu oba potvrdili, že jsou finančně vypořádáni, smlouva se podepsala, ověřil se podpis, podepsal se i návrh na vklad, který svědek následně zanesl na katastr. Tím považoval věc za vyřízenou. Kupní cena, která byla svědkovi sdělena v září 2022, byla tatáž, která pak byla vnesena do smlouvy. Před podpisem smlouvy se svědek zeptal žalobkyně, zda veškerá data odpovídají, zda kupní cena odpovídá dohodě, žádné další poučení nad rámec toho neposkytoval. Obě strany mu potvrdily shodu s údaji v kupní smlouvě, tedy že kupní smlouva odpovídá jejich vzájemné dohodě. Nedošlo k tomu, že by se žalobkyně nějakým svým prohlášením učiněným přede svědkem vzdala svých práv. Svědek považoval celý prodej za jasnou záležitost, celé jednání probíhalo klidně, ve shodě všech zúčastněných stran.

15. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , , Anonymizováno, , soud zjistil, že svědkyně někdy na jaře 2023 kontaktovala žalovaného e-mailem. Z katastru nemovitostí totiž zjistila, že je podílovým spoluvlastníkem předmětného pozemku. Protože tento pozemek bezplatně několik let užíval , Anonymizováno, , oslovila , Anonymizováno, , který jí nabídl, že od ní pozemky odkoupí, nabídli jí 800 Kč za metr čtvereční pozemku. Na to však svědkyně nepřistoupila a e-mailem oslovila žalovaného, aby sjednotili postup, neboť chtěla dosáhnout toho, aby , Anonymizováno, nabídl vyšší cenu. Žalovaný jí sdělil, že si vše rozmyslí, již se ale neozval. Na popud pana , jméno FO, , , Anonymizováno, , byl vyhotoven další znalecký posudek, v něm byla určena cena pozemku 1 200 Kč za metr čtvereční. Svědkyně později , Anonymizováno, svůj podíl na pozemku prodala za částku 1 240 Kč za metr čtvereční.

16. Soud zamítnul návrhy žalobkyně na provedení důkazu daňovým přiznáním žalovaného za období 2010–2017, , Anonymizováno, za léta 2010–2023 a smlouvami o úvěru či zápůjčce z téhož období, v nichž by vystupoval právě žalovaný a , Anonymizováno, . K zamítnutí těchto důkazních návrhů přistoupil soud z důvodu nadbytečnosti, neboť zjištění komplexních majetkových poměrů uvedených osob není pro věc rozhodné. Soud neprovedl ani důkaz výslechem , jméno FO, , , Anonymizováno, , ten byl v inkriminovaném období ve výkonu trestu odnětí svobody, jeho výslech tak nepovažoval za nutný.

17. Soud taktéž zamítnul návrhy žalovaného na provedení důkazu příkazními smlouvami, protokolem , právnická osoba, , adresa, o kontrole č. j. , Anonymizováno, a vysokoškolským diplomem žalovaného, neboť k jejich navržení došlo po koncentraci řízení. Pokud jimi chtěl žalovaný prokázat, že správu nemovitého majetku vykonával prostřednictvím třetí osoby a realitního byznysu se sám neúčastnil, nic mu nebránilo tyto důkazy navrhnout před uplynutím koncentrační lhůty, když tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný podnikal na nemovitostním trhu mu byly známy ještě před nařízením prvního jednání ve věci. Ostatně otázka možné znalosti žalovaného o cenách nemovitostí neměla v konečném důsledku na výsledek řízení významnější vliv, jak bude podrobně rozebráno níže.

18. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 10. 2. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem se stal převod vlastnického práva k podílu ve výši id. 3/8 na pozemku p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, z žalobkyně na žalovaného za sjednanou kupní cenu ve výši 80 910 Kč, přičemž žalovaný byl na základě této smlouvy zapsán do katastru nemovitostí jakožto vlastník uvedeného podílu na předmětném pozemku. Ke dni uzavření kupní smlouvy byla obvyklá ceny převáděné nemovité věci 535 000 Kč. Dne 18. 10. 2023 uzavřel žalovaný jakožto kupující kupní smlouvu s , Anonymizováno, , na základě které prodal nabytý podíl na pozemku za kupní cenu 600 000 Kč. Žalobkyně písemně po žalovaném žádala zrušení kupní smlouvy a dále jej vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 519 090 Kč do 7. 2. 2024.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 1793 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.

20. Podle § 1794 odst. 1 občanského zákoníku právo podle § 1793 nevzniká, pokud důvod nepoměru vzájemných plnění vyplývá ze zvláštního vztahu mezi stranami, zejména pokud zkrácená strana měla úmysl plnit zčásti za úplatu a zčásti bezúplatně, nebo jestliže již nelze výši zkrácení zjistit. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo podle § 1793 nevzniká ani tehdy, vzdala-li se jej zkrácená strana výslovně a prohlásila-li, že plnění přijímá za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby, anebo souhlasila-li s neúměrnou cenou, ač jí skutečná cena plnění byla nebo musela být známa.

21. Podle § 1795 občanského zákoníku právo podle § 1793 zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy.

22. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

24. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zrušení kupní smlouvy ze dne 10. 2. 2023 uzavřené s žalovaným, neboť byla neúměrně zkrácena, když kupní cena, kterou od žalovaného obdržela je v hrubém nepoměru k ceně převáděného pozemku. Protože však převáděný pozemek (resp. podíl na něm) již nebyl ve vlastnictví žalovaného, ten jej převedl na třetí osobu, domáhala se žalobkyně dále vydání bezdůvodného obohacení, tj. částky o kterou byla zkrácena. Žalobkyně podala žalobu dne 9. 2. 2024, tj. den před uplynutím jednoroční prekluzivní lhůty uvedené v ustanovení § 1795 o. z., soud se tedy oprávněností nároku žalobkyně zabýval věcně.

25. Neúměrné zkrácení (laesio enormis) je právní institut, který se do českého právního řádu vrátil s novým občanským zákoníkem. Ač nový občanský zákoník platí již více jak 10 let, není tento institut nijak hojně využíván, tomu odpovídá i množství literatury a judikatury, která se tímto tématem zabývá. Rozhodující pro posouzení, zda k neúměrnému zkrácení v daném případě došlo, je zjištění hrubého nepoměru vzájemných plnění, jedná se tedy o objektivní kritérium. K tom, co lze za takový hrubý nepoměr plnění považovat, se vyjádřil Nejvyšší soudu ve svém rozhodnutí ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021, ve kterém konstatoval, že „pro určení hrubého nepoměru vzájemných plnění je relevantní pouze kvantifikační hledisko, které udává hranici v rozpětí zhruba 45 až 55 % hodnoty vzájemných plnění, od níž se lze odchýlit pouze tehdy, jsou-li pro to zvláštní důvody.“ Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že při porovnání vzájemných plnění se vychází z obvyklé ceny v daném místě a čase (viz např. R 96/2022).

26. V projednávané věci tak došlo k naplnění hypotézy ustanovení § 1793 odst.1 větě první o. z. Žalobkyně a žalovaný se totiž zavázali k vzájemnému plnění na základě uzavřené kupní smlouvy, v níž byla stanovena povinnost žalobkyně převést na žalovaného předmětný podíl na pozemku a oproti tomu se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni kupní cenu ve výši 80 910 Kč. Jelikož však takto sjednaná kupní cena činila pouhých 15 % z ceny obvyklé zjištěné ke dni uzavření smlouvy (535 000 Kč), je namístě uzavřít, že plnění žalovaného bylo v hrubém nepoměru k obvyklé ceně převáděné nemovité věci. Soud na tomto místě připomíná, že za hrubý nepoměr je dle judikatury Nejvyššího soudu považováno zkrácení přes polovic. V řešeném případě je tedy hrubý nepoměr zcela evidentní.

27. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že se žalobkyně vzdala práva z neúměrného zkrácení. Toto tvrzení žalovaného však bylo provedeným dokazováním vyvráceno. Samotná kupní smlouva žádné vzdání se práva ze strany žalobkyně neobsahuje, i výslech advokáta sepisujícího kupní smlouvu, , tituly před jménem, , jméno FO, , potvrdil, že žádné prohlášení o vzdání se práva z úst žalobkyně nezaznělo. Ostatně toto vzdání se práva by muselo být navíc spjato s prohlášením, že žalobkyně plnění přijímá za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby, anebo že souhlasí s neúměrnou cenou, ač jí skutečná cena plnění byla nebo musela být známa (§ 1794 odst. 2 o. z.). Ani k takovému prohlášení však nedošlo.

28. Pokud žalovaný dále namítal, že neměl povědomí o tržních cenách pozemků, a naopak to byla žalobkyně, kdo znal hodnotu prodávaného podílu na pozemku, uvádí k tomu soud následující. Jak již bylo konstatováno výše, institut neúměrného zkrácení je ryze objektivní povahy. Poslední věta ustanovení § 1793 odst. 1 o. z. však zužuje možnost uplatnění neúměrného zkrácení na případy, kdy se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela. K této negativní podmínce se vyjádřil Nejvyšší soud zejména ve svém rozhodnutí ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3702/2023 (rozhodnutí bylo zveřejněno až po prvním jednáním ve věci). Ten k průkazu dobré víry zkracující strany upřesňuje, že „z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že § 7 o. z. vyjadřuje vyvratitelnou domněnku jednání v dobré víře; ten, kdo ji popírá, musí tvrdit skutečnosti ji vylučující a ohledně nich nese důkazní břemeno. Účastník, který se brání právním důsledkům, které zákon váže na jednání v dobré víře, je povinen tvrdit a prokázat skutečnosti vylučující objektivně posuzovanou dobrou víru protistrany (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4925/2016, nebo ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 741/2018). Vzhledem k systematickému umístění tohoto pravidla je zřejmé, že platí pro celý občanský zákoník, resp. celé soukromé právo. Nevyplývá-li ze zvláštního ustanovení něco jiného, poctivost a dobrá víra se předpokládají (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 485/2023). Z obecného principu presumpce dobré víry však existují výjimky. Jednu z těchto výjimek představuje § 1793 odst. 1 věta druhá o. z., která – při splnění podmínky dobré víry zkracující strany ve vztahu k ekvivalenci vzájemných plnění stran – vylučuje uplatnění pravidla o neúměrném zkrácení obsaženého v § 1793odst. 1 větě první o. z. Jelikož úprava § 1793 odst. 1 věty druhé o. z. vylučuje uplatnění obecného řešení chránícího zkrácenou stranu před důsledky neúměrného zkrácení, je to právě zkracující strana, k jejímuž prospěchu výjimka slouží, která musí tvrdit a prokazovat naplnění hypotézy této výjimky, tj. že nepoměr vzájemných plnění se zakládá na skutečnosti, o které nevěděla ani vědět nemusela.“ Dále Nejvyšší soud dovodil, že „vědomí zkracující strany o skutečnostech, které zakládají hrubý nepoměr plnění, není vědomost o obvyklé ceně (hodnotě) plnění, ale o okolnostech, které mají na takovou cenu vliv.“ Pokud tedy žalovaný tvrdil, že o obvyklé ceně pozemku neměl povědomost, takovou povědomost však měla žalobkyně, je tato jeho námitka pro posouzení věci nevýznamná, neboť směřuje do subjektivní stránky věci (v tomto směru se do jisté míry ukázalo jako nadbytečné i dokazování soudu ohledně případných vědomostí žalovaného a žalobkyně o obvyklé ceně převáděného pozemku). Naopak žádnou okolnost, pro kterou by mohl být dán ospravedlnitelný důvod hrubého nepoměru vzájemných plnění, tj. okolnost, pro kterou by měl mít převáděný podíl na pozemku nižší cenu, žalovaný netvrdil. Naopak tvrdil, že o žádné skutečnosti zakládající hrubý nepoměr nevěděl (viz vyjádření k žalobě ze dne 14. 6. 2024). Vzhledem k tomu, že ani v průběhu řízení žádná taková okolnost najevo nevyšla, dospívá soud k závěru, že negativní podmínka pro uplatnění neúměrného zkrácení uvedená v ustanovení § 1793 odst. 1, věta poslední, o. z., není dána.

29. Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto soud žalobě vyhověl a výrokem I. rozsudku zrušil kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 2. 2023, neboť podaná žaloba je důvodná, když k neúměrnému zkrácení žalobkyně objektivně došlo.

30. Výrokem II. rozsudku soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 454 090 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný totiž v mezidobí projednávaný podíl na pozemku zcizil, navrácení do původního stavu proto po zrušení smlouvy soudem není možné. Žalobkyni proto soud podle § 2999 odst. 1 přiznal náhradu ve výši obvyklé ceny. Obvyklá cena stanovená znaleckým posudkem ze dne 15. 5. 2025 (535 000 Kč) byla ponížena o částku, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil (původně sjednaná kupní cena ve výši 80 910 Kč). Soud proto žalovanému uložit uhradit žalobkyni 454 090 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost dne 7. 2. 2024, jak se uvádí ve výzvě ze dne 1. 2. 2024, jež byla žalovanému odeslána doporučeným dopisem. Nárok na zaplacení úroku z prodlení tedy žalobkyni vzniká od 8. 2. 2024 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán. Soud tedy žalobě i v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.).

31. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 65 000 Kč včetně úroku z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 8. 2. 2024 do zaplacení však žaloba není důvodná. Protože žalovaný v tomto rozsahu nevzal žalobu zpět, soudu nezbylo, než výrokem III. tohoto rozsudku rozhodnout o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.

32. Výrokem IV. rozsudku rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 113 985,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 955 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 519 090 Kč, tj. za jeden úkon mu náleží odměna ve výši 10 380 Kč. Právní zástupce žalobkyně provedl v řízení následující úkony právní služby: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) předžalobní výzva, 3) žaloba, 4) nahlížení do spisu dne 2. 8. 2024, 5) další porada s klientkou, 6) vyjádření žalobkyně ze dne 13. 8. 2024, 7) účast u jednání dne 10. 10. 2024, 8) vyjádření ze dne 7. 10. 2025, 9) nahlížení do spisu dne 30. 10. 2025, 10) účast u jednání dne 6. 11. 2025, 11) účastu jednání dne 10. 11. 2025. Náleží mu tedy odměna advokáta ve výši 114 180 Kč (11 x 10 380 Kč), dále 7 paušálních náhrad ve výši 300 Kč za úkony učiněné před 1. 1. 2025, tj. 2 100 Kč, a 4 paušální náhrady ve výši 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025, tj. 1 800 Kč. Žalobkyni byla dále proti žalovanému přiznána náhrada za částku uhrazenou žalobkyní jako záloha na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč, již žalobkyně složila dne 13. 1. 2025. Celkem tak náklady žalobkyně činí 154 035 Kč (právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH). Protože však žalobkyně nebyla zcela úspěšná ve sporu, měla úspěch v 87 % sporu a neúspěch v 13 % sporu, má právo na 74 % této náhrady (87 % - 13 % = 74 %), tj. na částku 113 985,90 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a paušální náhradu za tyto úkony: vyjádření žalobkyně ze dne 14. 8. 2024 a ze dne 14. 1. 2025, když skutečnosti v nich uvedené mohly být uvedeny již v předcházejících vyjádřeních a tato další vyjádření tak považuje za neúčelná. Odměna a režijní paušál nebyly přiznány ani za písemný závěrečný návrh, když tento byl čten na posledním jednání soudu a odměna byla přiznána právě za účast advokáta na tomto jednání.

33. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu soud uložil výrokem V. rozsudku neúspěšnému žalovanému povinnost uhradit státu 860 Kč za náklady vynaložené na znalečné přesahující výši žalobkyní složené zálohy.