23 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 359,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 359,99 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 4 568,07 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 29 % p. a. z částky 4 568,07 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 258,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 282 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 359,99 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 5. 2019, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a ten se jí současně zavázal kromě jistiny zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 5 302 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem částku 4 390 Kč (dne 10. 6. 2019 částku 280 Kč, 14. 6. 2019 částku 300 Kč, dne 4. 7. 2019 částku 900 Kč, dne 15. 7. 2019 částku 1 000 Kč, dne 9. 8. 2019 částku 300 Kč, 16. 8. 2019 částku 600 Kč, dne 13. 9. 2019 částku 1 010 Kč). Uhrazené platby byly ve výši 2 431,93 Kč započteny na jistinu a ve výši 1 958,07 Kč na výše uvedený poplatek. Předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splatit zápůjčku, a to na základě informací a dokladů od žalovaného, provedla také lustraci žalovaného v dostupných registrech a rejstřících. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Společně s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému dne 10. 2. 2022 odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu do 17. 3. 2022. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny 4 568,07 Kč, poplatku 3 091,92 Kč, kapitalizované smluvní pokuty 3 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 258,50 Kč (úrok z prodlení do 1. 2. 2022) a sankčních poplatků ve výši 2 200 Kč (4 x 300 Kč za zaslané upomínky a 1x 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu dle čl. 6 a 6.4. smluvních podmínek). Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení 11,75 % p. a. z částky 4 568,07 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % p. a. z částky 4 568,07 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 30. 5. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl dle smlouvy vrátit nejen 7 000 Kč, ale také poplatek ve výši 5 302 Kč (932 Kč – úrok, 2 728 Kč – poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč), a to v pravidelných 45týdenních splátkách ve výši 274 Kč (poslední splátka činila 246 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, ze kterých soud zjistil, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, výše poplatku za zaslanou upomínku činila 300 Kč a výše poplatku za vymáhání dluhu činila 1 000 Kč (článek 6.1., 6.3. a 6.4.). Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z historie úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný na zápůjčku splatil celkem 4 390 Kč (dne 10. 6. 2019 zaplatil částku 280 Kč, 14. 6. 2019 částku 300 Kč, dne 4. 7. 2019 částku 900 Kč, dne 15. 7. 2019 částku 1 000 Kč, dne 9. 8. 2019 částku 300 Kč, 16. 8. 2019 částku 600 Kč, dne 13. 9. 2019 částku 1 010 Kč).

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně, pracuje jako operátor výroby na plný pracovní úvazek, jeho příjem činí 16 169 Kč a odhadované měsíční výdaje 10 000 Kč. Dále uvedl, že má bankovní účet, nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně předložit pracovní smlouvu ze dne 12. 12. 2018 a 2 výplatní pásky za únor a březen 2019. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce únor 2019 a březen 2019 byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem ve výši 15 096 Kč a 17 243 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce nebyla na žalovaného vedena žádná exekuce. Žalobkyně dále doložila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila prostřednictvím bankovního a nebankovního registru klientských informací, ve kterém měl žalovaný negativní výsledek.

5. Upomínkami ze dne 10. 11., 29. 12. 2019, 10. 2., 24. 2., 23. 3., 27. 4. a 27. 8. 2020 a 22. 12. 2021 byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 a násl. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení, nejpozději do 17. 3. 2022, když oznámení s výzvou mu bylo odesláno dne 11. 2. 2022. Dne 24. 5. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

6. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně smlouvu s žalovaným sepisovala na adrese [anonymizována dvě slova]. Obecně postupovala tak, že si klientem nechala předložit občanský průkaz, smlouvu o ubytování nebo rozpis služeb, pracovní smlouvu, výplatní pásky nebo výpis z účtu, údaje z těchto listin zadala do systému a pak jí přišla SMS na jakou částku mohla úvěr poskytnout. V tomto případě žalovaný žádal 12 000 Kč, ale dostal pouze 7 000 Kč. Samozřejmě se také stávalo, že došla zamítavá odpověď a půjčku nemohla poskytnout. Pokud je v zákaznické kartě uvedeno, že jí byla předložena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky, pak tu skutečnost, že jí byla předložena i ubytovací smlouva zřejmě pouze zapomněla zapsat, neboť si ji vždy vyžádala. Bez pokynu firmy si doklady nesměla kopírovat. Pokud je ve spise založena výplatní páska, pak zřejmě [anonymizováno] požadoval doložení příjmů, v takovém případě klient musel předložit kopii výplatní pásky. Ohledně závazků spoléhala pouze na sdělení klienta, které zapsala do zákaznické karty, až firma si takto sdělené údaje ověřuje v bankovních a nebankovních registrech. Výši nájemného zjistila ze smlouvy o ubytování, ohledně ostatních nákladů vycházela z tvrzení žalovaného. Pokud je uvedena částka příjmu v zákaznické kartě, pak vyšla ze zprůměrované částky z doložených výplatnic. Další příjem domácnosti ve výši 2 000 Kč byl asi z brigády, který však žalovaný nebyl schopen doložit. Náklady se myslí např. za ubytování, jídlo, další závazky, případně další výdaje, např. na telefon, léky apod. Průměrně jednání s klientem takto trvá asi hodinu, v současné době vyhodnocování úvěru trvá v řádu několika minut. Na schůzku chodí již s finanční částkou.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Soud vzal po hodnocení provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 30. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce. Žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 7 000 Kč a zavázal se vrátit 12 302 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 29 %, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za zaslanou upomínku 300 Kč a poplatek za vymáhání dluhu 1 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 4 390 Kč, která byla započtena částečně na jistinu a částečně na smluvní pokutu. Pohledávka byla posléze postoupena na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení řádně oznámeno. Pohledávka byla zesplatněna dne 17. 3. 2022.

13. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, je však dále soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ač z doslovného znění zákona tato povinnost soudu výslovně nevyplývá, je nutno ji dovodit výkladem, jak to ostatně konstatoval Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18). K samotné otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 14. Nutno konstatovat, že navrženými důkazy žalobkyně řádně prokázala, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace nejen o jeho příjmech, ale také o jeho základních výdajích. Tyto informace si ověřila příslušnými doklady (soudu byly předloženy výplatní pásky, z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že byla dále vyžádána pracovní smlouva i smlouva o ubytování). Dále byl žalovaný prověřován v dostupných rejstřících a evidencích. Takové prověřování majetkových poměrů žalovaného považuje soud za dostatečné, a to zejména vzhledem k výši poskytnuté zápůjčky. Žalovaný měl příjem okolo 16 000 Kč, jeho výdaje činily cca 10 000, v době uzavření zápůjčky neměl žádné další závazky a výše splátky (cca 1 000 Kč měsíčně) mu umožňovala i krytí neočekávaných výdajů. To, že byl žalovaný schopen zápůjčku splatit, navíc potvrzuje i skutečnost, že tak po určitou dobu činil, do prodlení s úhradou dluhu se žalovaný dostal až po několika měsících. Soud tak dospěl k závěru, že s ohledem na vše výše uvedené předchůdkyně žalobkyně svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného v tomto konkrétním případě řádně splnila, a to v rozsahu v jakém je to možno po právní předchůdkyni požadovat.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně prokázala svůj nárok, uložil soud žalovanému zaplatit dlužnou částku, a to včetně úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené zákonem.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 282 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 359,99 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 830 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 010 Kč ve výši 1 472 Kč. Náhradu cestovného a náhradu za promeškaný čas právní zástupce žalobkyně nežádal.