23 C 43/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Džuberovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 19 031 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně částky 10 976 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 1 promile denně z částky 3 061 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, z částky 3 194 Kč od 25. 5. 2019 do zaplacení, z částky 3 194 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, z částky 2 027 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 8 055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 promile z částky 1 167 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, z částky 3 194 Kč od 25. 8. 2019 do zaplacení, z částky 3 194 Kč od 25. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 031 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v [obec] nehradil zálohy na náklady spojené s užíváním bytu a se správou domu. Za měsíc duben 2019 dluží žalobci částku 3 061 Kč (na původní dlužnou částku 3 194 bylo započteno 133 Kč), za měsíce květen až září 2019 dluží vždy částku 3 194 Kč. Žalobce po žalovaném dále požadoval zaplacení úroků z prodlení ve výši 1 promile denně z každé dlužné částky, nejméně však 100 Kč, za každý i započatý měsíc prodlení. Podáním ze dne 9. 3. 2021 vzal žalobce svou žalobu v části, pokud se domáhal zaplacení částky 10 976 Kč a tomu odpovídajícímu příslušenství, zpět. Nadále se tak domáhá zaplacení částky 8 055 Kč s příslušenstvím jako nároku na zaplacení záloh spojených s užíváním bytu za měsíce červenec až září 2019. Žalobce dále uvedl, že zálohové platby byly žalovanému vyúčtovány, podle vyúčtování vznikl žalovanému přeplatek ve výši 15 485 Kč, který byl započten na dluhy žalovaného vzniklé v roce 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že platbami ze dne 12. 3. 2021 a ze dne 22. 3. 2021 uhradil žalobci celkem 10 000 Kč.

3. Protože vzal žalobce svou žalobu v části zpět, a to ještě před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. ohledně částky 10 976 Kč a tomu odpovídajícímu příslušenství zastavil, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí. Předmětem řízení tak zůstává částka 8 055 Kč představující neuhrazené zálohy za měsíc červenec až září 2019 s příslušenstvím.

4. Soud provedl ve věci dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Z kupní smlouvy ze dne [datum], stanov žalobce ze dne 24. 11. 2016 a smlouvy o zajišťování správy společných částí domu ze dne 13. 12. 2010, soud zjistil, že žalovaný má ve vlastnictví jednak bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v [obec] a jednak spoluvlastnický podíl ke společným částem předmětného domu v podílu [číslo]. Správu domu, v němž se nachází specifikovaná bytová jednotka, vede [anonymizována čtyři slova] na základě příkazní smlouvy. Vyúčtování záloh předloží správce nejpozději do 30. 4. následujícího kalendářního roku. Případné přeplatky a nedoplatky mají být vyrovnány do 31.

7. Dle čl. 4 odst. 2 písm. b, c) a d) stanov žalobce byl člen společenství povinen včas hradit příspěvky na správu nemovité věci, zálohy na úhradu služeb a uhradit případný nedoplatek do 4 měsíců od doručení vyúčtování a v případě, že se dostane do prodlení s plněním přesahujícím 5 dnů po jejich splatnosti, je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 100 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Zálohové částky za správu a provoz domu a služby spojené s užíváním bydlení byly splatné vždy do 20. dne příslušného měsíce. Podle měsíčního předpisu záloh za služby měly zálohy žalovaného činit 3 194 Kč měsíčně. Z přehledu dlužných předpisů se započtením úhrad ke dni 18. 10. 2019 vyplývá, že žalovaný neuhradil zálohy za služby celkem ve výši 19 031 Kč (neuhrazené měsíce 4-9/ 2019). Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemné výzvy žalobce ze dne 12. 9. 2019 a 2. 10. 2019. Podle vyúčtování zálohových plateb pro rok 2019 byl u žalovaného evidován nedoplatek ve výši 1 641 Kč, když žalovaný na zálohách měl dle vyúčtování a dle rozpisu předpisu vybraných poplatků zaplatit celkem 24 485 Kč, náklady činily 9 000 Kč, přičemž přeplatek ve výši 15 485 Kč byl použit na dluhy žalovaného vzniklé do 29. 2. 2020. Toto vyúčtování bylo doloženo žalovanému dne 25. 5. 2020, jak vyplývá z potvrzení správce domu.

5. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Dle § 1181 odst. 1 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

6. Listinné důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že nárok žalobce je nedůvodný. Žalobce se po učiněném zpětvzetí domáhal zaplacení záloh na služby za plnění poskytovaná s užíváním bytu za měsíce červenec až září 2019. V době, kdy soud rozhodoval, však žalobce vyhotovil a žalovanému doručil vyúčtování těchto záloh, ze kterého vyplývá (a sám žalobce to ve svém vyjádření ze dne 9. 3. 2021 potvrdil), že za rok 2019 nebyl u žalovaného evidován žádný nedoplatek, naopak mu vznikl přeplatek ve výši 15 485 Kč, kdy tento přeplatek byl započten na dluhy žalovaného v roce 2020. Takový postup je však nepřípustný. Soud nerozporuje skutečnost, že ode dne splatnosti zálohy lze nezaplacené zálohy vymáhat žalobou u soudu. Stanovené zálohy však lze vymáhat žalobou jen do doby, než bylo provedeno vyúčtování, pak už lze uplatnit jen případný nedoplatek na vyúčtovanou úplatu (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164). Pokud i po vyhotovení a doručení vyúčtování žalobce zjistil, že žalobci vznikl přeplatek, který nezapočítal na dluh uplatněný žalobou, ale započetl ho na pozdější dluhy žalovaného, postupoval navíc v rozporu s ustanovením § 1933 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Soud tak uzavírá, že poté, co bylo žalovanému doručeno vyúčtování, které se stalo splatným, nemohl si již žalobce žalobou nárokovat zaplacení záloh, ale nedoplatku z vyúčtování. Ten však, jak bylo v řízení prokázáno, žalovanému žádný nevznikl. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na učiněné závěry se soud již nezabýval tvrzením žalovaného, že dluh vůči žalobci je zcela zaplacen, když na svůj dluh poskytl úhradu ve výši 10 000 Kč, kterou žalobce doposud nezohlednil (platba ze dne 12. 3. 2021 a ze dne 22. 3. 2021) a žalobce musí přijaté platby zohlednit mimo toto řízení.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela neúspěšný, navíc z procesního hlediska nese zavinění na částečném zastavení řízení (žalobce neuvedl, kdy žalovaný částečnou úhradu svého dluhu poskytl, navíc z provedeného vyúčtování vyplývá, že žalovaný ani nebyl dlužen), měl by tedy nést náklady řízení žalovaného. Ten se náhrady nákladů řízení vzdal, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.