23 C 45/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 24 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 060 Kč spolu s úrokem z prodlení 1 470,83 Kč, úrok z prodlení 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 6 000 Kč, úroku 2 788,70 Kč a úroku 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 628 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 060 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 12. 2018, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 12 360 Kč, která představuje úrok ve výši 3 000 Kč (sazba 18,96 % p. a.), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a platbu za doplňkovou službu životního pojištění 360 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaný hradil splátky do 17. 12. 2018, když celkem uhradil 3 300 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 28. 1. 2020. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč, částku 9 060 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 2 788,70 Kč (tj. úrok ve výši 18,96 % ročně z jistiny za dobu od 29. 1. 2020 do 15. 1. 2021), zákonný úrok z prodlení 1 470,83 Kč (z částky jistiny za dobu od 29. 1. 2020 do 15. 1. 2021). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 18,96 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla podepsána dne 4. 12. 2018 smlouva„ [anonymizováno]“ - o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 12 360 Kč, který představuje úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, poplatek za doplňkové pojištění [anonymizována dvě slova] 360 Kč (celkem tedy částku 27 360 Kč), splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč. Dále bylo ve smlouvě malým písmem uvedeno, že fixní zápůjční úroková sazba činí 32,15 % p. a. Žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Současně žalovaný odsouhlasil zařazení zákazníka do pojistného programu z téhož dne.

4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v nájmu se spolubydlícím, pobírá měsíčně čistou mzdu ve výši 20 491 Kč, jeho výdaje na bydlení jsou 6 250 Kč měsíčně a jeho osobní měsíční výdaje jsou 6 000 Kč, tj. celkem 12 250 Kč. K tomu byla doložena pracovní smlouva žalovaného a výplatní pásky od zaměstnavatele žalovaného společnosti [právnická osoba], ze kterých bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání byl 21 500 Kč. Dále byla doložena nájemní smlouva a poštovní poukázky typu A, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný bydlel v pronajatém bytě spolu s druhým nájemcem, nájemné hradili celkem 12 500 Kč měsíčně.

5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 19. 2. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 28. 5. 2021, jak vyplývá z dopisu ze dne 13. 5. 2021 a z přiloženého podacího lístku ze dne 14. 5. 2021.

6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který smlouvu uzavřel jako spotřebitel, platně uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce“, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s poplatkem, sestávajícím z úroku, (v souladu s § 2392 odst. 1 o. z.,„ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky“), administrativního poplatku a hotovostního inkasa, poplatku za pojištění v celkové výši 12 360 Kč. Žalovaný smluvně stanovené splátky nehradil řádně a včas, posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ve smyslu § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 3 300 Kč, soud žalobu posoudil jako důvodnou co do dosud nezaplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatků ve výši 3 060 Kč. K úroku i odměně za administrativní činnost, která je spojena se sjednanou zápůjčkou, soud konstatuje, že oba poplatky byly sjednány platně v přiměřené výši. Rovněž byl platně sjednán poplatek za sjednané pojištění schopnosti žalovaného zápůjčku splatit, když si žalovaný ve smlouvě dobrovolně zvolil, že takové pojištění hodlá uzavřít. Soud však nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště, představující paušální částku, kterou se měly pokrýt náklady na tento způsob inkasa pohledávky. Poplatek je rozporný s dobrými mrav, a proto neplatný, když ve smyslu § 588 o. z.„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek“, a rovněž znamená významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Povinnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště není racionálně odůvodnitelná, když je běžné, že dlužník má zpravidla možnost hradit splátky převodem na bankovní účet žalobkyně popř. formou složenek – poštovních poukázek. Předchůdkyně žalobkyně tak nedůvodně navyšovala dlužníkovo břemeno ze zápůjčky. Předchůdkyně žalobkyně nedala žalovanému ve smlouvě na výběr a vázala poskytnutí zápůjčky na povinnost sjednat hotovostní inkaso splátek, proto jednala v rozporu s § 115 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že se„ zakazuje vázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na uzavření smlouvy, ve které se sjednává doplňková služba, pokud není možno uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uzavření smlouvy o doplňkové službě“. Soud proto žalobkyni nepřiznal částku představující od počátku neplatně sjednaný inkasní poplatek ve výši 6 000 Kč a přiznal žalobkyni pouze zbytek neuhrazené části zbývajících poplatků ve výši 3 060 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky jistiny je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve smyslu § 1970 o. z., když po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně úrok požadovala z dlužné jistiny od 29. 1. 2020 do zaplacení, soud jí proto tento nárok přiznal.

7. Soud dále žalobkyni nepřiznal úrok ve výši 18,96 % ročně z jistiny za dobu od 29. 1. 2020 do zaplacení, když ve smlouvě o zápůjčce bylo malým písmem napsáno, že zápůjční úroková sazba činí 32,15 % p. a. a k tomu v dalším ustanovení bylo velkým písmem psáno, že úrok ze smlouvy činí 3 000 Kč. V daném případě je třeba konstatovat, že situace, kdy byl přímo ve smlouvě (kterou je nutno považovat za adhezní, neboť základní podmínky byly určeny předchůdkyní žalobkyně, aniž žalovaný jako slabší strana měl skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit) stanoven úrok za poskytnutí zápůjčky jednorázovou částkou, se může jevit z pohledu průměrného spotřebitele jako matoucí a nepředvídatelná, pokud je zároveň ve smlouvě drobným písmem stanoven úrok procentní sazbou pro případ, že nedojde k řádnému splacení zápůjčky ve stanovené lhůtě. Je samozřejmě obvyklé, že úrok za poskytnutí zápůjčky bývá sjednán až do úplného zaplacení, avšak pokud toto právní předchůdkyně žalobkyně zamýšlela, měl být úrok v této podobě sjednán přímo v textu smlouvy a nikoliv skryt drobným písmem v textu smlouvy. Jedná se proto co do stanovení úroku 32,15 % ročně ze zápůjčky o doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi a která je současně nesrozumitelná a současně spotřebiteli působí újmu, nadto nebylo prokázáno, že by byla žalovanému dostatečně vysvětlena. Taková doložka je proto neplatná, a to v souladu s § 1800 odst. 1 o. z., když platí, že„ obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.“ Na tom nemění nic skutečnost, že žalobkyně požaduje pouze úrok ve výši 18,96 % ročně. Platně ujednán tak byl jen pevný úrok 3 000 Kč, který byl sjednán přímo v textu smlouvy.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud ohledně úroku z prodlení a úroku ve výši 18,96 % ročně vycházel z částek, které kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala po žalovaném k výše uvedenému datu zaplacení částky 32 270,78 Kč (včetně úroků 18,96 % ročně z částky jistiny za dobu od 16. 1. 2021 kapitalizovaných do 24. 11. 2022 ve výši 5 283 Kč, úroků z prodlení 10 % ročně z částky jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do 24. 11. 2022 ve výši 21786 Kč), přičemž jí bylo soudem přiznáno 22 316,83 Kč včetně kapitalizovaných úroků z prodlení. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná ze 63 % a z 37 % neúspěšná. Náklady řízení v dané věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 963 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Dohromady tedy náklady řízení žalobkyně (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) činí částku 2 415 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 26 % celkových nákladů, tedy 628 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (např. ve věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem.