23 C 5/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Džuberovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 2 652 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 645 131 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 2 645 131 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 830 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 7 830 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 137 802 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 652 961 Kč s příslušenstvím jako nároku na zaplacení regresní náhrady za vyplacené pojistné plnění. Dne [datum] totiž žalovaný zavinil dopravní nehodu, kdy po předchozím vědomém požití alkoholu vjel při projíždění [anonymizováno] zatáčky vozidlem mimo komunikaci, kde vozidlo narazilo pravým bokem do stromu, od kterého se odrazilo přes [anonymizována čtyři slova], kde zůstalo stát. Při nehodě utrpěli spolujezdci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zranění, které se vyžádalo ošetření. Žalovaný byl za tento přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2017, č. j. 15 T 33/2017-322. Žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti vozidla [anonymizováno], [registrační značka], vyplatila pojistné plnění ve výši 2 652 961 Kč. Tato částka představuje co do výše 33 600 Kč náhradu nákladů za zásah hasičského záchranného vozu, dále se žalovaná částka skládá z nákladů vyplacených třetím subjektům, které však vzhledem ke spoluzavinění poškozených (ostatních spolucestujících) žalobkyně požaduje po žalovaném pouze ve výši 50%. Takto žádá zaplacení částky 20 302 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovinu z částky 15 219 Kč uplatněné jako náhrada za bolest, z částky 25 036 Kč jako náhrada za ztrátu výdělku a z částky 350 Kč jako náhrada za lékařský honorář), částky 11 348 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovinu z částky 22 497 Kč uplatněné jako náhrada za bolest a z částky 200 Kč uplatněné jako náhrada za lékařský honorář), částky 741 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částky 1 483 uplatněné jako věcná škoda), částky 50 000 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částky 100 000 Kč - náhrada za bolest), částky 131 376 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částek 325 544 Kč - náhrada za bolest, 350 Kč - náhrada za lékařský honorář, 14 701 Kč - náhrada za léky a 22 158 Kč - cestovné, přičemž byla současně zohledněna vyplacená záloha 50 000 Kč), částky 266 589 Kč vyplacené jako regres [obec] [anonymizováno] zdravotní pojišťovně (tj. polovina z částky 533 179 Kč - vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení]), částky 2 661 Kč vyplacené jako regres [obec] [anonymizováno] zdravotní pojišťovně (tj. polovina z částky 5 323 Kč - vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení]), částky 550 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částky 925 Kč - náhrada za léky a 176 Kč - cestovné), částky 107 021 Kč vyplacené jako regres [obec] [anonymizováno] zdravotní pojišťovně za vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení], částky 603 Kč vyplacené jako regres [anonymizováno] zdravotní pojišťovně (tj. polovina z částky 1 207 Kč za vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení]), částky 3 436 Kč vyplacené jako regres [anonymizováno] zdravotní pojišťovně (tj. polovina z částky 6 873 Kč za vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení]), částky 7 559 Kč vyplacené jako regres [anonymizována tři slova] (tj. polovina z částky 15 118 Kč za vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení]), částky 6 814 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] za náklady právního zastoupení, částky 757 Kč vyplacené jako regres [anonymizováno] zdravotní pojišťovně (tj. polovina z částky 1 515 Kč za vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení]), částky 9 075 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] za náklady právního zastoupení, částky 15 972 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] za náklady právního zastoupení, částky 510 000 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částky 1 000 000 Kč jako náhrada za ztížení společenského uplatnění a z částky 20 000 Kč za vypracování znaleckého posudku), částky 1 337 643 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částky 621 975 Kč jako náhrada bolesti a z částky 3 378 856 Kč jako náhrada za ztížení společenského uplatnění), částky 61 139 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částky 744 252 Kč jako náhrada bolesti, přičemž bylo zohledněno již vyplacených 621 974), částky 1 194 Kč vyplacené jako regres [obec] [anonymizováno] zdravotní pojišťovně (tj. polovina z částky 2 388 Kč za vynaložené náklady léčení [jméno] [příjmení]), částky 80 627 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] (tj. polovina z částky 143 154 Kč jako náhrada za ztížení společenského uplatnění, z částky 7 140 Kč jako opatrovné, částky 10 000 Kč za vypracovaný znalecký posudek a částky 960 Kč představující cestovní náklady) a částky 16 698 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] za náklady právního zastoupení. Po odečtení částky 22 744 Kč, která byla žalobkyni vrácena ze strany [obec] [anonymizováno] pojišťovny, tak žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení 2 652 961 Kč. Postižní nárok pak žalobkyně uplatňuje podle ustanovení § 10, odst. 1, písm. b) ve spojení s ustanovením § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), ve znění ke dni dopravní nehody. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2019, ve které mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 27. 5. 2019. Žalovaný však na výzvu nereagoval, dlužnou částku nezaplatil, proto vedle žalované částky žádá žalobkyně zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky od data 28. 5. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný namítl, že odpovědnost za škodu by měla být ve smyslu ustanovení § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přičítána provozovateli vozidla, nikoli žalovanému jako řidiči. Protože se ostatní členové posádky vozidla významnou měrou podíleli na vzniku škody, domáhal se žalovaný dále toho, aby míra spoluzavinění poškozených byla stanovena více jak 50%, konkrétně aby každý z účastníků nehody odpovídal za vzniklou škodu jednou šestinou. Ponechává přitom na posouzení soudu, zda lze vůbec přiznat nemajetkovou újmu osobám, které se na vzniku škody spolupodílely. Proti jednotlivým nárokům žalobkyně ani proti jejich uplatněné výši nevznesl žádné námitky, skutečnosti, na nichž se žalovaný nárok zakládá, označil za nesporné, pouze namítl, že nárok poškozených na náhradu nákladů na právní zastoupení pokládá za nemravný, neboť tito se výraznou měrou podíleli na vzniklé situaci. Námitky vznesl také do výše naúčtovaných nákladů právního zastoupení, kdy má za to, že ve dvou případech žalobkyně nesprávně vyplatila náhradu za odměnu a režijní paušál za dva úkony právní služby - převzetí právního zastoupení a první porada s klientem, když se dle advokátního tarifu jedná o úkon jediný a nesprávně tedy vyplatila odměnu a režijní paušál za 1 úkon právní služby navíc. Dále namítal, že pokud žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ta postrádala odůvodnění, pročež žalovaný nebyl povinen na základě takové výzvy plnit a žalobkyni tak nepřísluší nárok na zaplacení úroků z prodlení.

3. Žalovaný skutkové okolnosti, na základě nichž vznikl nárok žalobkyně na uplatněné nároky, stejně tak jako výši jednotlivých nároků, označil za nesporné a soud vzal ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, ohledně nichž další dokazování neprováděl. Dokazování tak směřovalo pouze ke sporné otázce, zda žalobkyni vznikl nárok na postih za zaplacené náklady právního zastoupení (resp. v jaké výši) a dále k otázce míry spoluzavinění poškozených.

4. Soud proto na nařízeném jednání provedl důkaz fakturou [číslo] ze dne 13. 3. 2018, ze které zjistil, že právní zástupce [jméno] [příjmení] vyúčtoval na nákladech právního zastoupení odměnu a režijní paušál za osm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, 2x účast u výslechu poškozené, 2x písemné podání ve věci, 2x účast na jednání soudu) v celkové výši 15 972 Kč včetně DPH. Fakturou [číslo] ze dne 13. 3. 2018 pak právní zástupce [jméno] [příjmení] vyúčtoval na nákladech právního zastoupení odměnu a režijní paušál za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, 2x písemné podání ve věci, 2x účast na jednání soudu) v celkové výši 9 075 Kč včetně DPH. Výše uvedenými fakturami tedy nebylo účtováno právní převzetí věci a první porada s klientem jako 2 úkony právní služby. Dopisem ze dne 12. 12. 2017 pak právní zástupce [jméno] [příjmení] vyúčtoval na nákladech právního zastoupení odměnu a režijní paušál za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, porada s klientem a sepsání listiny o právním jednání) v celkové výši 6 814, 40 Kč. Dopisem ze dne 20. 12. 2017 právní zástupce [jméno] [příjmení] vyúčtoval na nákladech právního zastoupení odměnu a režijní paušál za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, porada s klientem a sepsání listiny o právním jednání) v celkové výši 16 698 Kč.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2017, č. j. 15 T 33/2017-322, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že dne [datum] jako řidič osobního motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [příjmení], po předchozím vědomém požití alkoholu a pod jeho vlivem při hladině nejméně [anonymizováno] - [hmotnost] alkoholu v krvi, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem ovlivněným požitým alkoholem, vlastnostem vozidla, povětrnostním podmínkám a dopravně technickému stavu komunikace a při projíždění [anonymizováno] zatáčky vyjel vpravo mimo komunikaci, kde narazil pravým bokem vozidla do kmene vzrostlého stromu, od kterého se vozidlo odrazilo přes [anonymizována tři slova], kde zůstalo stát, načež žalovaný po nedokončeném telefonickém hovoru na záchrannou zdravotnickou službu místo dopravní nehody opustil, přičemž v důsledku nárazu vozidla došlo k těžkému zranění spolujezdkyně [jméno] [příjmení] spočívající ve zlomenině lebeční klenby, klíční kosti a lopatky, traumatického pneumotoraxu, dilacerace až [anonymizováno] pravé horní končetiny s tříštivou zlomeninou kosti pažní a obou kostí předloktí, parézy těžkého stupně lícního nervu a poruchy paměti s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 5 měsíců, dále spolujezdkyně [jméno] [příjmení] utrpěla zranění v podobě zlomeniny krčního obratle, podvrtnutí a natažení krční páteře, povrchní poranění hlavy s nutností 3 denní hospitalizace v nemocnici a nošení [anonymizováno] límce po dobu cca 2 měsíců, dále spolujezdec [jméno] [příjmení] utrpěl zranění spočívající ve zhmoždění pravého ramene a paže a vymknutí pravého kloubního spojení mezi klíční kostí a lopatkou s jednodenní hospitalizací a s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 4 týdnů spočívající v nutnosti užívání ortézy, dále spolujezdkyně [jméno] [příjmení] utrpěla povrchové poranění a pohmoždění hlavy bez omezení a spolujezdec sedící vpředu [jméno] [příjmení] utrpěl pouze drobné oděrky na zápěstí pravé ruky bez omezení, čímž spáchal přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře [anonymizováno] let s podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu v trvání tří let a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 5 pěti let. Žalobkyně byla odkázána se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 5. 2017.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2017, č. j. 5 To 242/2017-349, pak byl výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Hodoníně pouze doplněn tak, že poškozená [jméno] [příjmení], byla odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozhodnutí mj. poznamenal, že v rámci posuzování otázky náhrady škody je nutno zohlednit, že v předmětném vozidle cestovalo celkem 6 osob, ačkoliv v daném typu osobního vozidla se může přepravovat toliko 5 osob. Krajský soud dovodil (s ohledem na výpovědi svědků cestujících ve vozidle, jakož i s přihlédnutím na charakter utrpěných zranění), že na zadních sedadlech nebyl nikdo z nich připoután bezpečnostním pásem. Z výše uvedeného tak vyplývá výrazné spoluzavinění všech těchto poškozených, neboť si před započetím dané jízdy museli být rozhodně vědomi porušení jednotlivých povinností zákona o silničním provozu a za tohoto stavu odvolací soud stanovil spoluzavinění [jméno] [příjmení] na vzniku utrpěných zranění ve výši nejméně 50 %.

7. Soud provedl i důkazy výslechem účastníků dopravní nehody. [jméno] [příjmení] si na celou věc v důsledku utrpěného úrazu nepamatovala. [jméno] [příjmení] vypověděla, že celá skupina se sešla u [anonymizována dvě slova] s tím, že zde budou spát. Toho večera všichni popíjeli alkohol, neví však konkrétně kdo co pil a kolik toho kdo vypil. Poté se všichni rozhodli, že pojedou domů, nasedli do vozidla, které řídil žalovaný. Ten jel zpočátku opatrně, neměla strach nebo obavy z jízdy, nicméně pokud žalovaný nezvládl řízení, dospívá k závěru, že jeho jízda byla nepřiměřená. [jméno] [příjmení] potvrdil, že auto, které zůstalo na místě setkání, bylo v jeho vlastnictví. Původně bylo v plánu, že všichni u [anonymizováno] přespí a pojedou domů až ráno. Skupina se koupala, seděla u táboráku, u toho popíjeli alkohol. Žalovaného pít neviděl. V noci se ale všichni rozhodli, že pojedou domů, vozidlo řídil žalovaný. Nepamatuje si, zda žalovaného k řízení nějak přemlouvali, nebo zda se tento nabídl sám. Cestou byl v autě zmatek, je možné, že žalovaného upozornil, aby zpomalil, on však neposlechl, protože následně nezvládl řízení. [jméno] [příjmení] uvedl, že onoho večera se sešli u řeky [anonymizováno], kde měli přespat. Všichni zúčastnění popíjeli alkohol. V noci se pak rozhodli změnit své plány a chtěli jet domů. Vozidlo řídil žalovaný, to bylo domluveno ještě před cestou, žalovaný se řízení nijak nebránil. Žalovaný jel rychle, ostatní jej napomínali, ať zpomalí, on však neuposlechl a nato došlo k nehodě. [jméno] [příjmení] pak vypověděla, že viděla žalovaného pít pivo, nepamatovala si však, jak došlo k tomu, že vozidlo řídil právě žalovaný. Také ona upozorňovala žalovaného na nepřiměřenost jízdy, sama však ve vozidle připoutána nebyla.

8. Dle ustanovení § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Dle ustanovení § 2 písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v aktuálním znění platí, že pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Dle ustanovení § 6 odst. 1 téhož zákona pak platí, že pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

10. Dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného ke dni vzniku škody (9. 7. 2016) platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit. Dle odstavce 2 písm. e) pak platí, že porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

11. Soud vyšel ze zjištění, že na základě pojistné smlouvy je u žalobkyně pojištěno vozidlo [anonymizováno], registrační značky [anonymizována dvě slova] [číslo] (pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Dne [datum] žalovaný jako řidič výše uvedeného motorového vozidla způsobil dopravní nehodu, při níž byli zraněni ostatní spolucestující ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). V trestním řízení bylo prokázáno, že dopravní nehodu zavinil právě žalovaný, který automobil řídil pod vlivem alkoholu. Žalobkyně jako pojistitelka vyplatila z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla náhradu nákladů hasičského záchranného sboru a dále vzhledem ke spoluzavinění poškozených na způsobené nehodě 50% uplatněných nároků. Žalobkyně tak vyplatila náhradu za zničené oblečení ([jméno] [anonymizováno]), náhrady za lékařské honoráře, léky, náklady léčení, náklady za zpracování znaleckých posudků, dále náhradu za bolest ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), náhradu za ztížení společenského uplatnění ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), náhradu za ztrátu výdělku ([jméno] [anonymizováno]), náhradu za vyložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, tzv. opatrovné ([jméno] [anonymizováno]), náhradu za vynaložené náklady právního zastoupení ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) a náklady na cestovné ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Touto žalobou pak žalobkyně uplatňuje právo na náhradu toho, co za žalovaného z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla plnila, tzv. regres. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván, dlužnou částku však neuhradil.

12. Při právním hodnocení věci vyšel soud z ust. § 2 písm. f) ve spojení s § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v aktuálním znění, dle kterého se pojištěným podle tohoto zákona rozumí ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, tj. na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Je pravdou, jak ostatně namítal i žalovaný, že touto osobou je ve smyslu § 2927 o. z. zejména provozovatel vozidla, nicméně dle § 2910 o. z. jím může být právě i řidič, který způsobí újmu svým zaviněným protiprávním činem. Jak mimo jiné popsal i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2875/2009, není ustanovení upravující odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ve vztahu k obecné odpovědnosti ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti a že v případě plurality odpovědných subjektů (řidiče a provozovatele vozidla) závisí na pojistiteli, který plnil z titulu pojištění odpovědnosti za škodu poškozenému, vůči kterému z nich (případně zda vůči oběma) uplatní své postihové právo vyplývající z ustanovení § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1957/2006, nebo jeho rozsudek ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2871/2007).

13. Protože žalovaný dopravní nehodu způsobil pod vlivem alkoholu, je ve smyslu ust. § 10 odst. 1 b) ve spojení s ust. odst. 2 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění ke dni dopravní nehody, třeba za pojištěného považovat také žalovaného. Žalobkyně tak má ve smyslu citovaného zákona proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něj plnila, a pasivní legitimace žalovaného je tedy dána.

14. Dále se soud zabýval otázkou spoluzavinění poškozených na vzniku škody, když žalovaný namítal, že spoluzavinění poškozených přesáhlo 50% jejich účasti na škodě a domáhal se toho, aby spoluzavinění poškozených bylo hodnoceno tak, že spolu s žalovaným odpovídají za vzniklou škodu jednou šestinou. Úvaha o poměrném rozdělení újmy mezi žalovaného (škůdce) a jednotlivé poškozené, tedy úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podíleli jednotliví účastníci nehody, a v jakém rozsahu za škodu odpovídají, vždy závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu a na porovnání všech okolností, které mohly mít a měly vliv na výsledek. Podle judikatury Nejvyššího soudu pokud poškozený tím, že vědomě podstoupil jízdu vozidlem, které řídila osoba, o níž věděl, že její řidičské schopnosti jsou výrazně ovlivněny požitím alkoholu, podstatně přispěl ke vzniku škodlivého následku, podíl poškozeného na vzniklé škodě se může blížit až jedné polovině (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 895/2008, rozhodnutí ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007, nebo rozhodnutí ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3171/2013). V rozhodnutí ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010, pak Nejvyšší soud tuto problematiku dále rozvádí a dovozuje, že„ i když zásadní podcenění nebezpečnosti situace poškozeným a nepoužití bezpečnostních pásů se rovněž přímo a významnou měrou podílelo na tom, že došlo k jeho závažným poraněním, nelze přehlédnout, že rozhodující příčinou škody bylo zcela neodpovědné počínání řidiče vozu a bez jeho hrubého porušení právních povinností by ke škodnému následku nedošlo. Jestliže tedy základní příčinou vzniku škody bylo porušení důležitých povinností ze strany žalovaného, který řídil osobní automobil ve stavu těžké opilosti, jel v noci nepovolenou a nepřiměřenou rychlostí a svým jednáním naplnil skutkovou podstatu dvou trestných činů, pak i s přihlédnutím k okolnostem zákládajícím výrazné spoluzavinění žalobce na vzniku škody (účastnil se jízdy s řidičem, o němž věděl, že požil alkoholické nápoje, nepřipoutal se bezpečnostním pásem, čímž přispěl ke vzniku závažnějších následků na svém zdraví, a pokračoval v jízdě přes předchozí rychlý a riskantní způsob jízdy žalovaného) odvolací soud nepochybil, pokud oproti soudu prvního stupně zvýšil rozsah opodstatněnosti žalobního nároku ze 30 % na 50 %.“ Z výše uvedeného je tak zřejmé, že v obdobných případech míra spoluzavinění poškozeného zpravidla nepřekročí 50 %.

15. V tomto případě z výpovědi svědků a ostatně i z trestních rozsudků vyplynulo, že poškození se na vzniku újmy podíleli vážnou měrou. Výpověďmi jednotlivých svědků bylo prokázáno, že tito museli být minimálně srozuměni s tím, že žalovaný řídil předmětné vozidlo pod vlivem alkoholu, někteří z nich dokonce přiznali, že jej přímo viděli alkohol popíjet. I při vědomí této skutečnosti však nasedli do automobilu řízeného žalovaným, a to celkem v šesti lidech, kdy na zadním sedadle seděly 4 osoby, a je tedy objektivně nemožné, aby za této situace byli všichni připoutání bezpečnostním pásem.

16. Za prvotní příčinu vzniku újmy je však nutno považovat požití omamných látek řidičem. Tato skutečnost, spolu s tím, že žalovaný nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a vlastnostem vozidla, povětrnostním podmínkám a dopravně technickému stavu komunikace (jak je konstatováno v trestním rozsudku), pak představuje hlavní a rozhodující příčinu vzniku újmy. Vědomé absolvování jízdy s nezpůsobilým řidičem a nepřipoutání bezpečnostními pásy a překročení počtu povolených přepravovaných osob je pak jistě značným spolupřispěním poškozených ke vzniku škody, nicméně nemůže být příčinou převažující, a soud hodnotí míru spoluzavinění poškozených právě na 50%. Žalovaný netvrdil žádné další (naprosto mimořádné) okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit vyšší míru spoluzavinění ze strany poškozených. Pokud žalovaný tvrdil, že byl k řízení automobilu přesvědčen, dokazování to nepotvrdilo. Žádný ze svědků nezmínil, že by byl žalovaný k jízdě přemlouván nebo že na něj byl činěn jakýkoliv nátlak. Z jejich výpovědí naopak vyplynulo, že žalovaný byl s řízením vozidla minimálně srozuměn, dohoda, že bude vozidlo řídit zpět, mohla být dokonce sjednána předem (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Soud tak uzavírá, že v rozsahu 50%, v němž škodu zavinili poškození, není dána příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem újmy a v tomto rozsahu tak žalovaný za způsobenou újmu neodpovídá. Protože však žalobkyně plnila právě v rozsahu 50% celkových uplatněných nároků (což za nesporné označil i sám žalovaný), není důvod regresní nárok žalobkyně v tomto směru dále omezovat.

17. S ohledem na výše řečené pak není důvodná ani námitka žalovaného, že vzhledem ke spoluzavinění poškozených nemohl těmto vzniknout nárok na zaplacení nemajetkové újmy. Soud má za to, že v souvislosti s otázkou spoluzavinění není důvod rozlišovat mezi majetkovou škodou a nemajetkovou újmou. Nárok na majetkovou i nemajetkovou újmu poškozených v tomto případě vyplývá ze zákona. Otázka spoluzavinění je pak rozhodující pro posouzení míry odpovědnosti škůdce a poškozeného za vzniklou újmu. Pokud v tomto případě byla míra spoluzavinění stanovena na 50%, není důvod (a ostatně pro to není ani zákonný podklad), aby byla míra spoluzavinění hodnocena jinak při uplatnění majetkové újmy a jinak při uplatnění újmy nemajetkové. Námitku povinného tak soud pokládá za nedůvodnou.

18. Pokud se týká jednotlivých nároků, které žalobkyně jako pojistitelka uhradila, nebylo o jejich základu ani výši mezi stranami sporu, vyjma nároku na zaplacení vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování jednotlivých nároků poškozených. Takový nárok poškozených pokládal žalovaný jednak za nemravný, jednak zpochybňoval uplatněnou výši nároku. Povinnost pojistitele zaplatit poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků poškozených vyplývá z ust. § 6 odst. 2 psím. d) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Nárok stanovený zákonem nemůže být pokládán za nemravný. Pokud žalovaný dovozuje, že na něj poškozeným nevznikl nárok z důvodu jejich podílu na nehodě, je to otázka ponížení nároku v důsledku spoluzavinění ostatních poškozeních, nikoliv otázka mravnosti takového nároku. K výši uplatněného nároku však soud po provedeném dokazování dává za pravdu žalovanému, že právnímu zástupci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalobkyně skutečně zaplatila odměnu a režijní paušál a tomu odpovídající DPH za jeden úkon navíc, než na který mu vznikl nárok, neboť příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb tvoří dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), toliko jeden úkon právní služby, nejedná se o dva úkony právní služby. Pokud tedy žalobkyně z titulu pojištění uhradila za právní zastoupení [jméno] [příjmení] částku 6 814 Kč oproti částce 4 550 Kč (odměna za 2 úkony právní služby /2x 1580 Kč činí 3 160 Kč, 2 režijní paušály ve výši 600 Kč /2 x 300 Kč a DPH ve výši ve výši 1 580 Kč), a za právní zastoupení [jméno] [příjmení] částku 16 698 Kč oproti částce 11 132 Kč (odměna za 2 úkony právní služby /2x 4 300 Kč činí 8 600 Kč, 2 režijní paušály ve výši 600 Kč /2 x 300 Kč a DPH ve výši ve výši 1 932 Kč) činí rozdíl mezi těmito částkami 7 830 Kč (5 566 Kč + 2 264 Kč), kdy tato částka nebyla poškozeným po právu vyplacena a v tomto rozsahu tak žalobkyni nárok na postih nevznikl. Proto soud nárok žalobkyně v tomto rozsahu zamítl.

19. Žalovaný dále namítal, že žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť výzva, kterou žalobkyně žalovanému zaslala, neobsahovala odůvodnění požadovaného nároku. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný byl písemně vyzván k zaplacení dlužné částky. Pro tento případ platí ust. § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost dluhu se tedy odvíjí právě od výzvy. Zákon pro ni nestanoví žádné formální požadavky, může jít o jakýkoli projev vůle věřitele, že žádá dlužníka o plnění. Z logiky věci vyplývá, že minimální náležitostí výzvy by měla být alespoň výše dlužné částky a právní titul (důvod) plnění, tyto náležitosti zaslaná výzva obsahovala, to žalovaný ostatně ani nerozporuje, stejně tak nenamítá, že by výzva byla neurčitá či nesrozumitelná. Na výzvu však žalovaný nijak nereagoval, nežádal jakékoliv vysvětlení či doplnění (pokud kdy postrádal bližší„ zdůvodnění“), nereagoval ani na podání žaloby a dluh nezaplatil ani v průběhu tohoto řízení. Jeho námitky tak soud hodnotí jako ryze účelové.

20. Závěrem tedy soud uvádí, že nárok na zaplacení částky 2 645 131 Kč pokládá za oprávněný, proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni dále i nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od data následujícího po dni splatnosti stanoveném v písemné výzvě žalobkyně. Žalobu ohledně částky 7 830 Kč a tomu odpovídajícímu úroku z prodlení pak soud pokládá za nedůvodnou, proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul.

21. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně sice nebyla ve věci zcela úspěšná, nicméně její neúspěch spočíval v pouze nepatrné části sporu. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 132 649 Kč, cestovným ve výši 4 253 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony uplatněnou v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Cestovné představuje náklady na cestu na jednání zdejšího soudu dne 18. 2. 2021 (vzdálenost [obec] – Hodonín a zpět, tj. celkem 536 km, spotřeba paliva dle technického průkazu 11,2/6,9/8,5 l /100 km, cena pohonných hmot 27,80 Kč, sazba základní náhrady 4,40 Kč/km) a náklady na cestu na jednání soudu dne 14. 10. 2021 (vzdálenost [obec] – Hodonín a zpět, tj. celkem 146 km, spotřeba paliva dle technického průkazu 7,8/4,5/5,7 l /100 km, cena pohonných hmot 27,20 Kč, sazba základní náhrady 4,40 Kč/km). Celkem cestovné představuje částku 4 549 Kč, ale protože žalobkyně žádala zaplatit pouze 4 253 Kč, přiznal jí soud právě jí požadovanou částku. Pokud žalobkyně žádala paušální náhradu hotových výdajů za 5 úkonů, nepřiznal jí soud tuto náhradu za převzetí věci, neboť zde k žádnému převzetí věci nedošlo (jedná o spor žalobkyně, nikoliv o spor třetí osoby – např. klienta, který v rámci převzetí věci předává svému zástupci - advokátovi ucelené informace o věci a podepisuje plnou moc). Dále soud žalobkyni nepřiznal paušální náhradu ani za její vyjádření ze dne 6. 11. 2020, neboť tímto podáním žalobkyně doplňovala k výzvě soudu svá neúplná tvrzení, která již měla být součástí žaloby. Pokud by žaloba byla perfektní, nutnost takového úkonu by nevyvstala, proto nelze za tento úkon přiznat ani náhradu nákladů.