23 C 52/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 85 899 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 85 899 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. z částky 84 215 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 511 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky 85 899 Kč s příslušenstvím, z čehož částka ve výši 13 815 Kč představuje polovinu nákladů vynaložených na elektroinstalační práce, dodávku a montáž vodoměrů a zpracování pasportu domu [adresa] v [obec], jehož spoluvlastníky jsou žalobce a žalovaný. Částka ve výši 75 000 Kč pak tvoří nárok žalobce na vyplacení náhrady za užívání domu žalovaným nad rámec jeho podílu za období od ledna 2019 do května 2020 a konečně částka 1 684 Kč představuje smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu žalovaného za období od 26. 6. 2020 do 15. 7. 2020. Dlužnou částku žalovaný dne 31. 5. 2019 uznal co do důvodu a výše, uhradil na ni jen 1 000 Kč Vedle jistiny žalované částky žalobce požaduje i zaplacení úroku z prodlení.

2. Žalovaný na jednání soudu uvedl, že„ započítává svou pohledávku ve výši 5 333 Kč za nedoplatek el. energie a částku ve výši 2 252 Kč za vývoz a likvidaci odpadních vod“. K úhradě těchto částek žalovaný žalobce doposud nevyzval. Uznání dluhu podepsal, se zaplacením nákladů na úpravy a opravy domu souhlasí, nevšiml si však, že součástí uznání duhu je i náhrada za užívání domu žalovaným nad rámec jeho podílu ve výši 4 200 Kč měsíčně.

3. Nárok uplatněný žalovaným zápočtem žalobce rozporoval, jím uplatněnou pohledávku neuznal, neboť zadní část domu, kterou žalobce užívá, je napojena na kanalizaci a pokud se týká nedoplatku za el. energii, je jeho část domu vybavena podružnými měřiči, žalovaným uplatněná pohledávka jej tedy nezavazuje a je výlučným dluhem žalovaného. Navíc bylo mezi stranami sepsáno prohlášení, že veškeré poplatky za služby jsou mezi nimi vyrovnány.

4. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Podle výpisu z katastru nemovitostí jsou žalobce a žalovaný vlastníky pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v kat. území a obci [obec], přičemž každý z nich je vlastníkem id. poloviny těchto nemovitých věcí. Z uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh ve výši poloviny nákladů vynaložených na opravy domu ve výši 32 030 Kč (částka 4 510 Kč za elektroinstalační práce dle faktury [číslo] vystavené [jméno] [příjmení], částka 5 666 Kč za dodávku a montáž podružných vodoměrů dle faktury [jméno] [příjmení] a dále částka 21 854 Kč za vypracování pasportu domu dle faktury č. [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení]). Žalovaný dále uznal nárok žalobce na náhradu za užívání domu [adresa] v [obec] žalovaným nad rámec jeho vlastnického podílu ve výši 4 200 Kč měsíčně, přičemž za období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2019 představuje tento dluh částku 21 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit za nadužívání domu měsíčně 4 200 Kč. Strany shodně v uznání dluhu konstatovaly, že žalovaný na výše uvedený dluh zaplatil částku 2 200 Kč a dohodly se na možnosti úhrady dluhu v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Dále se žalovaný pro případ prodlení s úhradou splátky zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, přičemž smluvní pokuta je splatná třetího dne po doručení výzvy. Dopisem ze dne 17. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, mimo jiné byl také vyzván k úhradě smluvní pokuty. Tento dopis si převzal dne 22. 6. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu opakovaně, a to dopisem jeho právní zástupkyně ze dne 26. 6. 2020. Tento dopis byl žalovanému doručen dne 30. 6. 2020.

5. Dle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle ustanovení § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

8. Pokud se týká žalovaným vznesení námitky započtení, soud postupoval při posuzování způsobilosti pohledávek k započtení podle právní úpravy účinné od 1. 4. 2014, tj. dle ustanovení § 1982 o. z. a násl., neboť obě vzájemné pohledávky vznikly za účinnosti o. z.

9. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“), dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

10. Podle ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovanému vznikl dluh za opravy a úpravy domu ve společném vlastnictví žalobce a žalovaného a dále dluh představující náhradu za užívání společného domu nad rámec vlastněného podílu, když žalovaný svůj dluh uznal dle § 2053 o. z. co do důvodu a výše. Protože žalovaný svůj duh neuhradil včas, vznikl dále žalobci dle § 2048 o. z. i nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty.

12. Žalobce žalobou uplatnil pohledávku, kterou žalovaný uznal co do důvodu a výše. V takovém případě platí, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Důsledkem uznání dluhu je obrácení důkazního břemene, které se přesouvá z věřitele na dlužníka, který v případě, že uznaný dluh zpochybňuje, musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Částky uvedené v uznání dluhu za opravy a úpravy domu v celkové výši 32 030 Kč žalovaný nijak nerozporoval, uvedl, že uznání dluhu skutečně podepsal. Pokud se týká náhrady za nadužívání domu, k tomu pouze uvedl, že si nevšiml, že i tuto částku uznal, resp. že si nevšiml, že i tato položka je součástí písemného uznání. K tomu soud podotýká, že pro posouzení platnosti právního úkonu je tradičně relevantní pouze omyl omluvitelný (§ 583 - § 585 o. z.), kterému nebylo možné se vyhnout s vynaložením běžné péče a opatrnosti, kterou lze od každého důvodně očekávat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, které je aplikovatelné i za současné právní úpravy:„ O omluvitelný omyl, kterým je pravidelně omyl jednající osoby týkající se skutkových okolností (error facti), pak nepochybně nejde, byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu. Tj. jinak řečeno, o omyl, který lze omluvit, nepůjde tehdy, měla-li jednající, a omylu se pak dovolávající osoba, možnost se takovému omylu vyhnout vlastní pečlivostí při seznání skutečností pro uskutečnění právního úkonu rozhodujících. Nelze totiž akceptovat možnost, že by se bylo lze účinně dovolat neplatnosti pro omyl podle ustanovení § 49a o. z. za situace, kdy by omylu se dovolávající osoba zanedbala pro ni ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci, a bez příčiny se ve svém úsudku nechala mylně ovlivnit případnými dojmy, náznaky řešení, resp. hypotézami o vlastnostech předmětu zamýšleného právního úkonu.“). Pokud tedy žalovaný namítá, že uznání dluhu sice podepsal, ale nevšiml si, že jeho součástí je i závazek hradit příslušné částky za nadužívání domu, pak se v tomto případě nejedná o omluvitelný omyl a jeho případná„ nepozornost“ tak nemá právní relevanci.

13. Dále žalovaný vznesl námitku započtení. Započtení je jednostranný adresovaný právní úkon, kterým jeden účastník projevuje vůli započíst určitou vlastní pohledávku proti pohledávce druhého účastníka. Platně učiněné započtení vede k zániku pohledávky v té části, v níž se obě pohledávky kryjí. Pohledávka se stane způsobilou k započtení tehdy, jsou-li u ní naplněny všechny předpoklady kompenzability, přičemž k zániku vzájemných pohledávek dochází okamžikem, kdy se pohledávky způsobilé k započtení setkají, tj. dnem splatnosti později splatné pohledávky. Pro zánik závazku započtením je nutné splnění několika podmínek: pohledávky musí být vzájemné (tedy musí se jednat o dva závazky mezi týmiž subjekty), způsobilé k započtení (započtení není vyloučeno zákonem či dohodou účastníků), plnění z pohledávek musí být stejného druhu a v neposlední řadě musí být učiněno právní jednání směřující k započtení. Nový občanský zákoník vymaňuje z okruhu způsobilých pohledávek k započtení pohledávky nejisté a neurčité. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku uvádí, že„ započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů“. Předpokládá se, že pokud bude existovat nejasná či neurčitá pohledávka, budou tyto nedostatky odstraněny dohodou stran. Za účelem vyřešení nejasnosti či neurčitosti pohledávky nelze využít institutu započtení, což by bylo vždy ku prospěchu pouze jedné strany a vyvolalo by také řadu dalších sporů.

14. V tomto případě žalovaný započítal svou pohledávku na zaplacení poloviny nákladů spojených se správou domu (poplatek za el. energii a náklady za vývoz a likvidaci odpadních vod). Splatnost této pohledávky však doposud nenastala, protože žalovaný k úhradě těchto částek dle svého tvrzení žalobce doposud nevyzval. K započtení však lze přistoupit až v okamžiku, kdy straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky. Nesplatnou pohledávku proti splatné (samozřejmě ani proti nesplatné) tedy jednostranně započíst nelze. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 723/2001, nejenže nemá prohlášení o započtení vlastní nesplatné pohledávky žádné právní účinky, ale navíc takových účinků (tedy účinků započtení) nenabude ani někdy v budoucnu, až se započítávaná pohledávka stane splatnou.

15. Dále soud dodává, že žalovaným provedený zápočet je i neurčitý. Pohledávka žalobce se skládá z několika nároků, pokud pohledávka žalovaného započítávanou pohledávku nepřesahuje, není z jeho úkonu započtení zřejmé, která část nároku žalobce by měla provedením zápočtu zaniknout a která zůstane neuhrazena. V rozsudku ze dne 24. 10. 16, sp. zn. 32 Cdo 2196/16, Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, podle něhož o neurčitosti právního jednání započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Projev vůle směřující k započtení tedy musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají.

16. Soud pokládá pohledávku žalobce za nezpůsobilou k započtení i z důvodu uvedeného v ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Žalobce od počátku pohledávku žalovaného neuznává, pohledávku popírá a vznáší proti ní své námitky. Za takové situace, kdy je předmětem započtení pohledávka sporná, není možné takovou pohledávku započíst a pokud i přesto k zápočtu došlo, má soud za to, že se jedná o neplatný právní úkon, když ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. započtení pro takový případ vylučuje. To však žalovanému nebrání uplatnit svou pohledávku soudní cestou a oprávněnost své pohledávky prokázat v případném nalézacím řízení.

17. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, přičemž námitky žalovaného nebyly shledány důvodné, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, které žalobce požadoval po datu následujícím od sjednané splatnosti dluhu. Uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění sice nebyla ve výroku rozsudku výslovně stanovena, nicméně vyplývá z ustanovení § 261a odst. 2 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 511 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 832 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 4 540 Kč za tři úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání ve věci samé, účast na soudním jednání) a za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění), dále ze 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 589 Kč.