23 C 60/2020
č. j. 23 C 60/2020-62
V PLATNOSTIOkresní soud v Hodoníně rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení dluhu ve výši 6 306 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 25. února 2020. Soud uznal, že věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, ověřil příjmy a výdaje z důkazů a správně odhadl schopnost splácet. Uznání dluhu žalovanou v písemné formě závazně vzniklo v době uznání a nebylo zpochybněno. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč podle § 142 odst. 1 o. s. ř.
Plný text
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 306 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 306 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 306 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 6 306 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalovaná dne 13. 8. 2019 uznala svůj dluh co do důvodu i výše v částce 7 306 Kč a zavázala se jej uhradit v 7 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná ovšem na svůj dluh uhradila pouze 1 000 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním druhé a třetí splátky, žalobkyně v souladu se svým smluvním oprávněním zesplatnila celý dluh. Předmětný dluh vznikl z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne 22. 10. 2012, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, za což se zavázala uhradit částku 13 680 Kč sestávající z jistiny, úroku a odměny za poskytnutí úvěru. Žalovaná na svůj dluh uhradila původní věřitelce 7 454 Kč. Poté byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalované základě smlouvy o půjčce číslo ze dne datum finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, za což se žalovaná zavázala uhradit poplatek sestávající z úroku a odměny za poskytnutí úvěru v celkové výši 13 680 Kč. S konkrétními podmínkami smlouvy byla žalovaná seznámena i prostřednictvím formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Podle karty smlouvy žalovaná zaplatila pouze tři splátky ve výši 7 454 Kč, zůstala dlužna 6 226 Kč, k čemuž jí věřitel naúčtoval smluvní pokutu ve výši 1 080 Kč (nárok na smluvní pokutu vyplývá z ustanovení 6 odst. 10 smluvních podmínek), celkem tak žalovaná zůstala dlužna 7 306 Kč. Dlužná pohledávka byla následně postoupena smlouvou ze dne datum na pana jméno příjmení, a ten ji poté smlouvou ze dne datum převedl na stávající žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 27. 3. 2017. Žalobkyně, jejímž jménem jednala právnická osoba obec a právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 13. 8. 2019 splátkovou dohodu, v níž žalovaná uznala svůj dluh ve výši 7 306 Kč vzniklý z titulu smlouvy číslo kterou uzavřela se společností právnická osoba Žalovaná se ve splátkové dohodě zavázala uhradit dlužnou částku 7 306 Kč v sedmi měsíčních splátkách po 1 000 Kč (poslední splátka činila 1 306 Kč). V případě prodlení dlužníka se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám vzniklo věřiteli právo učinit splatnou celou dlužnou částku. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 21. 10. 2019 a věřitel celý dluh zesplatnil. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2020.
4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
6. Dříve než soud mohl přistoupit k posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, musel se z úřední povinnosti zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s řádnou péči posoudit schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Z citovaného ustanovení plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná, a to i v případě, že byla uzavřena v režimu úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013, tedy před účinností novely zákona č. 43/2013 Sb. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
7. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky uvedla, že její příjmy dosahují výše 22 500 Kč a tyto sestávají ze mzdy 18 500 Kč a dalšího příjmu 4 000 Kč. Její měsíční výdaje dosahují výše 11 500 Kč: žalovaná za nájem, inkaso a jídlo hradí 8 000 Kč, splácí půjčky ve výši 2 000 Kč, dále si pak hradí spoření a pojištění ve výši 1 000 Kč, za telefon platí 500 Kč měsíčně. K tomu žalovaná doložila výplatní pásky za červenec až září 2012, z nichž plyne, že v uvedeném období dosahovala příjmu ze zaměstnání od 17 947 Kč do 18 757 Kč. Dále předložila nájemní smlouvu, ze které plyne nájemné ve výši 500 Kč měsíčně a vedle toho je povinna hradit zálohy na energie. Žalobkyně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když se nespokojila pouze s ničím nepodloženými informacemi o příjmech a výdajích sdělenými žalovanou, nýbrž tyto informace také ověřila prostřednictvím výplatních pásek a nájemní smlouvy, jak to ostatně vyžaduje relevantní judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů pak žalobkyně správně vyvodila závěr, že žalovaná je schopna splácet měsíční splátku půjčky ve výši 1 954 Kč.
8. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o půjčce podle § 654 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve které se žalovaná zavázala splácet jistinu půjčky, úrok a poplatek za její poskytnutí v celkové výši 13 680 Kč, a to v sedmi splátkách po 1 954 Kč. Žalovaná uhradila celkem 7 454 Kč a poté byla pohledávka za žalovanou postoupena na stávající žalobkyni. Následně byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena výše uvedená splátková dohoda, ve které žalovaná uznala vůči žalobkyni svůj dluh v částce 7 306 Kč vzniklý z titulu smlouvy o půjčce ze dne datum, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba Uznáním dluhu vznikla vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka pak v řízení nebyla žalovanou nikterak zpochybněna či vyvrácena. Žalovaná na svůj dluh z titulu splátkové dohody zaplatila 1 000 Kč a žalobkyni tak nadále dluží 6 306 Kč. S ohledem na prodlení žalované je dle § 1970 občanského zákoníku opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který požadovala z aktuální dlužné částky ve výši 10 % ročně od prvního dne prodlení po zesplatnění dluhu.
9. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.