23 C 81/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o výživné zletilých dětí

I. Řízení, kterým se žalovaní domáhali zvýšení výživného od 1. 9. 2022 u [celé jméno žalobce] na 9 000 Kč měsíčně a u [celé jméno žalované] na 8 000 Kč měsíčně, se zastavuje.

II. Žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného [číslo] [celé jméno žalobce], [datum narození], od 1. 4. 2023 do budoucna částkou ve výši 3 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

III. Žalobce je povinen přispívat na výživu žalované [číslo] [celé jméno žalované], [datum narození], od 1. 4. 2023 do budoucna částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

IV. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 10. 2018, č. j. [číslo jednací].

I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal snížení výživného, když výživné na žalované bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], tak, že žalovanému 1) má žalobce platit výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně a žalované 2) výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Důvodem pro snížení výživného je změna poměrů u žalobce, kdy tento z důvodu špatného zdravotního stavu a z důvodu Brexitu přestal pracovat jako zedník ve Velké Británii. Od 21. 4. 2022 byl veden na úřadu práce, žádné dávky nepobíral, žil pouze z úspor (z vypořádání SJM získal 1 170 000 Kč) a od 15. 2. 2023 je zaměstnán jako zedník s hrubou měsíční mzdou 26 000 Kč. Žalobce je vlastníkem rodinného domu. Jeho průměrné měsíční náklady jsou 3 500 Kč za inkaso, důchodový příspěvek ve výši 1 500 Kč, pojištění 2 335 Kč (pojištění domu, auta, úrazové pojištění). Kupuje palivové dříví za 17 000 Kč/rok. Žalobce žádal výživné snížit na částku 3 500 Kč na žalovaného 1) a na částku 3 000 Kč na žalovanou 2) od 1. 5. 2022.

1. Žalovaní se snížením výživného nesouhlasili. Tvrdili, že otec má dostatečné příjmy, neboť dle jejich informací pracuje na brigádách a vynakládá nemalé prostředky na rekonstrukci domu, neodpírá si ani dovolené. Měsíční náklady má žalovaný 1) ve výši 16 094 Kč (cestovné, stravné, telefon, koníčky, oblečení a sociální život), přivydělává si jako výpomoc částkou cca 8 300 Kč měsíčně. Náklady žalované 2) jsou 14 220 Kč (cestovné, stravné, drogerie, telefon, sociální život, oblečení koníčky), přivydělává si v místním hostinci částkou cca 2 600 Kč. Žalovaní dále uvedli, že otec hradí výživné v doposud stanovené výši řádně a včas. Žalovaní nejprve podáním ze dne 24. 1. 2023 uplatnili vzájemný návrh na zvýšení výživného, ten však podáním ze dne 6. 3. 2023 vzali zpět a žádali, aby výživné bylo zachováno v dosavadní výši, neboť poměry žalovaných se nijak významně nezměnily.

1. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], má soud za prokázané, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, dle které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalovaného 1) od 1. 10. 2018 částkou 7 000 Kč a od téhož data na žalovanou 2) částkou 6 000 Kč. Žalovaný 1) v té době navštěvoval střední školu, žalovaná 2) pak 9. třídu základní školy, žalobce v té době pracoval jako OSVČ v Anglii.

1. Podle potvrzení úřadu práce byl žalobce veden jako uchazeč o zaměstnání v době od 21. 4. 2022 do 14. 2. 2023, o podporu v nezaměstnanosti nežádal, nepobíral podporu při rekvalifikaci, ani dávky státní sociální podpory nebo dávky hmotné nouze. Z pracovní smlouvy ze dne 10. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce je od 15. 2. 2023 zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou jako zedník. Podle mzdového výměru ze dne 10. 2. 2023 činí jeho hrubá měsíčná mzda 26 000 Kč. Dle výplatních pásek činila v únoru 2023 čistá mzda žalobce 11 570 Kč a v březnu 21 810 Kč.

1. Z lékařské zprávy praktického lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 3. 6. 2022 a ze dne 13. 2.2023 vyplývá, že žalobce je léčen pro vysoký tlak a artrózu kolenních kloubů. Lékař doporučil žalobci vyloučit fyzicky namáhavou práci, zvedání a přenášení břemen a práci v chladu a doporučil mu pravidelné rehabilitace. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 15. 11. 2022 pak vyplývá, že bolesti kolene u žalobce přetrvávají.

1. Z výpisu z účtu žalobce vyplývá, že tento dne 26. 11. 2020 obdržel platbu ve výši 971 971,29 Kč a dne 20. 10. 2020 platbu ve výši 198 028,71 z vypořádání společného jmění manželů.

1. Podle výpisu z živnostenského rejstříku ukončil žalobce svou živnost.

1. Z vyrozumění katastru nemovitostí o provedeném vkladu a z výpisu informací o pozemku pak má soud za prokázané (ostatně mezi stranami to nebylo ani sporné), že žalobce je vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] (mimo jiné i rodinného domu [adresa]).

1. Podle potvrzení o studiu žalovaný 1) v akademickém roce 2022 2023 studuje 2. ročník [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] a žalovaná 2) je žákyní čtvrtého ročníku [ulice] akademie v [obec].

1. Ve věci byl slyšen jako účastník řízení žalobce, ten vypověděl, že v dubnu roku 2022 skončil s prací v Anglii, a to jednak ze zdravotních důvodů, jednak z důvodu Brexitu. Po svém návratu z Anglie žádné sociální dávky nepobíral. Žil z úspor, které získal z vypořádání společného jmění manželů, nyní mu zbývá cca 300 000 Kč. Má problémy s kolenem a se zády, v důsledku čehož nemůže zvedat těžká břemena. Tyto problémy jej omezují v práci, neboť doposud pracoval jako zedník, někdy jej zcela vyřadí z pracovní činnosti. V současné době je sice jako zedník zaměstnán, jeho zaměstnavatel jej pověřuje však pouze pracemi nesouvisejícími se zvedáním těžkých břemen (vytyčování stavby, řízení auta apod.). V minulosti měl větší vydání, zrekonstruoval svůj rodinný dům (200 000 Kč – 250 000 Kč), koupil novou kuchyň (50 000 Kč), koupil si posilovací stroj a rotoped (45 000 Kč), byl na dovolené v Itálii (14 000 Kč). Do dne vydání rozhodnutí platil výživné řádně a včas. Žádné další brigády nemá, do budoucna to však nevylučuje. Pokud někde pracoval, byla to pouze přátelská výpomoc.

1. Žalovaný 1) ve věci vypověděl, že je studentem vysoké školy, denně dojíždí za studiem do [obec]. Hradí si stravné ve škole (100 Kč – 150 Kč denně), 3x týdně chodí do posilovny (1 vstup 100 Kč), za telefon utratí 600 Kč měsíčně. Z výživného dává 4 000 Kč matce, 3 000 Kč si nechává pro sebe, vše spotřebuje. Brigádně si přivydělává cca 6 000 Kč měsíčně, v sezóně i 8 300 Kč. Otec doposud platí výživné řádně a včas. Otec mu nad rámec výživného nic neposkytuje. Žalovaný 1) dále vypověděl, že žalobce si některé práce na domě dělal sám a má za to, že pro svého současného zaměstnavatele žalobce pracoval již před uzavřením pracovní smlouvy.

1. Žalovaná 2) v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že studuje [ulice] akademii v [obec], kam denně dojíždí (cestovné činí 800 Kč za měsíc), dále platí stravné (80 Kč - 150 Kč denně), platí si učebnice (cca 2 000 Kč za rok). Brigádně si přivydělává cca 2 600 Kč měsíčně. Otec platí výživné řádně a včas. Z výživného poskytuje 3 000 Kč matce, zbytek si nechává pro sebe, vše spotřebuje. Otec nad rámec výživného nic neposkytuje. Má za to, že otec si i před uzavřením pracovní smlouvy přivydělával brigádně, neboť po odpracované brigádě jej několikrát obsluhovala v místní restauraci.

1. Soud neprovedl důkazy fotografiemi ze sociálních sítí žalobce, neboť skutečnosti jimi prokazované nebyly mezi stranami sporné (lyžařská dovolená otce, návštěva koncertů otce, fotografie vztahující se k rekonstrukci a vybavení domu žalovaného). Dále soud neprovedl ani důkazy nabídkami práce z okolí bydliště žalobce, když v době rozhodování soudu byl žalobce již zaměstnán a žalovaní na provedení těchto důkazů netrvali.

1. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Od doby, kdy došlo k poslední úpravě výživného, došlo na straně otce ke změně poměrů, neboť značně klesly jeho příjmy. Pokles příjmů není nedůvodný, je spojen se zhoršením zdravotního stavu otce a dále zejména s tím, že ukončil svou podnikatelskou činnost v zahraničí. Otec po celou dobu hradí výživné řádně a včas, a tak tomu bylo i v době, kdy neměl žádný pravidelný příjem a žil z úspor. V současné době má otec zaměstnání s průměrným čistým výdělkem 21 800 Kč. Nad rámec výživného nic neposkytuje. Potřeby dětí se od poslední úpravy výživného nezvýšily. Žalovaní bydlí u matky, mají potřeby odpovídající jejich věku. Navíc sami žalovaní jsou aktivní, nespoléhají se pouze na finanční pomoc rodičů a vyvíjí přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se na své výživě podíleli. Oba svůj volný čas kromě studia věnují práci, díky které přispívají nemalou částkou na svou výživu.

1. Po právní stránce soud věc posuzoval v prvé řadě podle § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ občanský zákoník“), podle něhož změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

1. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož ustanovení je při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

1. Provedené důkazy hodnotil soud podle § 132 o.s.ř., přičemž přihlédl ke kritériím stanoveným v § 913 odst. 1 o. z., tedy ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce coby povinného a odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům žalovaných coby oprávněných. Vycházel při tom z rozhodujícího stavu v době vyhlášení rozhodnutí ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na shora zjištěný a popsaný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba na snížení výživného je důvodná. Soud s ohledem na aktuální majetkové poměry žalobce snížil žalobci jeho vyživovací povinnost k žalovaným, a to od 1. 4. 2023. Soud v tomto směru zohlednil, že v souvislosti s ukončením podnikání žalovaného v zahraničí došlo ke snížení jeho výdělku, resp. v období od dubna 2022 byl žalobce prakticky bez příjmu, žil ze svých úspor. Z těchto úspor hradil i poměrně nadstandartní výdaje na rekonstrukci domu, případně na cvičební zařízení. I po tuto dobu, kdy byl žalovaný bez příjmu, však hradil výživné řádně a včas. V tomto směru nelze otci vyčítat, že měl zvýšené náklady na rekonstrukci domu a na své osobní koníčky (či dovolené), když své povinnosti vůči žalovaným hradil řádně a včas. Soud však pokládá za neudržitelné, aby vzhledem ke změně poměrů na straně otce, kdy jeho aktuální příjem klesl na částku cca 22 000 Kč, byla stávající výše výživného zachována. Soud nijak nezpochybňuje odůvodněné potřeby žalovaných a kvituje, že se sami svým přičiněním pokouší zajistit si alespoň část obživy příležitostným zaměstnáním, které vykonávají vedle soustavné přípravy na své budoucí povolání, nicméně pokud příjmy otce klesly, nelze zachovat v dosavadní míře ani výživné pro žalované, když toto by činilo více než polovinu jeho současného příjmu. Za této situace se soudu jeví otcem navržená nová výše výživného více než odpovídající, dokonce je vyšší, než částka stanovená dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. Soud proto návrhu otce na snížení výživného vyhověl a výživné od prvního dne měsíce, ve kterém je vydán tento rozsudek snížil. Ke snížení výživného od data 1. 5. 2022, jak žalobce navrhoval, soud nevidí důvod. Výživné za dobu od 1. 5. 2022 do 31. 3. 2023 již bylo poskytnuto a bylo žalovanými spotřebováno. Stanovení povinnosti k vrácení výživného by mohlo být chápáno jako nepřiměřená tvrdost vůči žalovaným, když zároveň bylo prokázáno, že v předmětné době přesto, že byl žalobce bez příjmů, nouzí netrpěl, naopak vynakládal nemalé prostředky nad rámec nutných výdajů. S ohledem na výše uvedené tak soud výživné snížil u obou žalovaných až od data 1. 4. 2023.

1. Pokud žalovaní naznačovali, že si jejich otec přivydělával mimo pracovní poměr, tato svá tvrzení ani přes poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázali.

1. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy soud uzavírá, že návrh žalobce na snížení výživného je důvodný a od data 1. 4. 2023 mu vyhověl (výrok II a III). Pokud se týká žalovanými uplatněného vzájemného návrhu na zvýšení výživného, ten žalovaní vzali zpět. Protože žalobce se zpětvzetím tohoto návrhu souhlasil, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že řízení o tomto návrhu žalovaných zastavil, tak jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Výrokem IV. byla konstatována změna rozsudku doposud upravující výši výživného.

1. Žalobce nebyl zcela úspěšný se svou žalobou, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., by mu však měla náležet alespoň část náhrady nákladů řízení. Soud však má za to, že s ohledem na povahu věci jsou dány důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok V rozsudku).

1. Žalovaným byl usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 11. 2022, č. j. [číslo jednací], ustanoven k ochraně jejich zájmů zástupce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokát. Protože podmínky ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. splněny nebyly, neboť žádnému z účastníků nebyly náklady řízení přiznány, soud proto výrokem VI. rozhodl tak, že ani státu se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.