23 C 85/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C , narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení dědice I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého dne , datum, , posledně bytem , adresa, , se zamítá.II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to k rukám právního zástupce prvního žalovaného.III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to k rukám právní zástupkyně druhého žalovaného.IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že je dědičkou zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého dne , datum, (dále jen „zůstavitele“). Žalobu odůvodnila tak, že zůstavitel zemřel jako svobodný a bezdětný, měl dva sourozence, sestru , jméno FO, , která zemřela bezdětná a dále bratra , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelého dne , datum, , jenž po sobě zanechal dva syny, a to , jméno FO, , nar. , datum, , který zemřel dne , datum, , a zanechal po sobě dva syny (žalovaného 1. a 2.), a , jméno FO, , který žije v , Anonymizováno, na neznámém místě, jehož právní nástupkyní je žalobkyně. V případě, že by zůstavitel nezanechal závěť, došlo by k dědění dle zákonné posloupnosti a dědici by byli žalobkyně a oba žalovaní. Žalovaný 1. však v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli předložil závěť sepsanou zůstavitelem dne , datum, , na jejímž základě je právě on výlučným dědicem zůstavitele. Žalobkyně v průběhu pozůstalostního řízení zpochybnila pravost této závěti, z toho důvodu byla soudním komisařem vyzvána k podání žaloby na určení, že je dědicem zůstavitele. Žalobkyně má za to, že závěť není pravá, neboť nebyla sepsána ani podepsána zůstavitelem. Zůstavitel byl ke dni sepsání závěti umístěn v domově pro seniory v , Anonymizováno, a v důsledku chirurgického zákroku v březnu , Anonymizováno, došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu natolik, že pro něj bylo obtížné se třeba i najíst, nebyl schopen ani držet tužku v ruce, a nelze tak předpokládat, že by byl schopen závěť sepsat, když ostatně text závěti ani neodpovídá písmu člověka, který stěží zvládne vlastní podpis. Stejně je nepravděpodobné, že by zůstavitel znal rodné číslo žalovaného 1., které je v závěti uvedeno. Protože závěť byla žalovaným 1. předložena až u jednání před notářem dne , datum, , tedy téměř dva roky po úmrtí zůstavitele, a do uvedeného dne nebyli ostatní účastníci ani notář o její existenci informováni, domnívá se žalobkyně, že závěť byla zfalšována.

2. Žalovaný 1. s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, neboť žalobkyně není dědicem zůstavitele. Uvedl, že zůstavitel pořídil závěť ze dne , datum, , dle níž je jediným a výlučným dědicem právě žalovaný 1. Existence závěti přitom byla zmíněna již během předběžného šetření u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, , nemůže tedy obstát tvrzení žalobkyně, že závěť byla zfalšována před jednáním u notáře konaném dne , datum, . Žalovaný č. , hodnota, dále podotýkal, že i spolu se žalovaným 2. byli na rozdíl od žalobkyně se zůstavitelem v pravidelném úzkém kontaktu, navštěvovali jej, trávili s ním volný čas a probírali majetkové otázky. Vůli odkázat svůj majetek právě žalovanému 1. zůstavitel projevoval již dříve, ještě za života své sestry , jméno FO, , přičemž mezi zůstavitelem, jeho sestrou a žalovanými byla uzavřena dohoda, že majetek , jméno FO, připadne žalovanému 2. a majetek zůstavitele žalovanému 1. Žalovaný 1. dále zdůrazňoval, že žalobkyně se se zůstavitelem nestýkala, neměla tušení, kde se nachází a v jakém je stavu, a žalobu podala ryze účelově motivována snahou o majetkový prospěch. Tvrzení žalobkyně o zdravotním stavu zůstavitele se nezakládají na pravdě, zůstavitel se byl schopen s dopomocí posadit, po přistavení výškově nastavitelného stolečku se mohl sám najíst, číst i luštit křížovky. Ohledně svých osobních údajů uvedených v závěti pak žalovaný 1. uvedl, že tyto sám zůstaviteli předal při jedné z návštěv, neboť zůstavitel se již po své hospitalizaci v březnu , Anonymizováno, dotazoval, co je k sepsání závěti třeba, a o potřebné údaje, včetně rodného čísla, žalovaného 1. požádal. U samotného sepsání závěti žalovaný 1. přítomen nebyl, avšak v den sepsání závěti zůstavitele navštívil, závěť již byla vyhotovena a zůstavitel mu ji předal.

3. Žalovaný 2. navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nemá nejmenších pochyb o pravosti závěti předložené žalovaným 1. v řízení o pozůstalosti, a současně potvrdil, že informace o její existenci je uvedena již v protokolu o předběžném šetření ze dne , datum, . Zdůrazňoval přitom nezájem žalobkyně o zůstavitele (kterého patrně nikdy neviděla) a jeho rodinné příslušníky, o čemž svědčí i to, že sestru zůstavitele , jméno FO, označila špatným křestním jménem. Žalovaný 2. uvedl, že po smrti otce s žalovaným 1. pravidelně zůstavitele, svého prastrýce, a jeho sestru, navštěvovali a vypomáhali jim s pracemi kolem domu a zahrady, neboť tito již jiné příbuzné neměli. Od roku 2017 pak pravidelně navštěvovali prastrýce i pratetu v nemocničních a sociálních zařízeních. Prastrýce pak s ohledem na špatné podmínky v původním zařízení žalovaní přemístili do bližšího zařízení v , Anonymizováno, , kde žalovaný 2. hradil poplatky přesahující důchod prastrýce. Dále žalovaní za zůstavitele hradili také veškeré provozní náklady jako např. povinné ručení, daň z nemovitosti a další. O víkendech s bratrem zůstavitele navštěvovali společně, občas některý z bratrů prastrýce navštívil i sám přes týden. Žalovaný 2. samotnému sepsání závěti sice přítomen nebyl, žalovaný 1. jej však o její existenci informoval ještě za života zůstavitele, její vznik odpovídal již léta sjednané ústní dohodě mezi žalovanými, zůstavitelem a jeho sestrou, že žalovanému č. , hodnota, připadne majetek pratety , jméno FO, , což se také po její smrti stalo, a žalovaný 1. nabude po smrti zůstavitele jeho majetek. Podotýkal, že v květnu 2019 byl zůstavitel v normálním psychickém stavu, imobilní, avšak pokud seděl, dokázal se sám najíst, ruce normálně ovládal a v psaní mu nic nebránilo.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že zůstavitel zemřel dne , datum, , měl jednu sestru , jméno FO, , která zemřela bezdětná a bratra , jméno FO, , který zemřel a zanechal po sobě dva syny, , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, ke dni smrti zůstavitele již nežil, zanechal po sobě dva syny , jméno FO, a , Anonymizováno, (žalovaní 1. a 2.), , jméno FO, je neznámého pobytu, v řízení o pozůstalosti k němu nebylo přihlíženo, na jeho místo nastoupila jeho dcera – žalobkyně.

5. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli proběhlo dne , datum, předběžné šetření, k němuž se na předvolání dostavil žalovaný 1., který mimo jiné uvedl příbuzné zůstavitele, a kdo připadá v úvahu jako dědic, a dále, že zůstavitel pořídil závěť, která je v držení žalovaného 1. a tento je také osobou povolanou k dědění. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla pozůstalému synovci zůstavitele , jméno FO, , nar. , datum, , t. č. neznámého pobytu, ustanovena opatrovnice, současně byli dědicové uvědomeni, že lze mít za to, že jsou dědici ze zákona ve III. dědické třídě, neznámí účastníci pak byli uvědomeni, že nedají-li o sobě vědět ve lhůtě 6 měsíců ode dne doručení a vyvěšení uvedeného usnesení, bude mít soud za to, že nejsou dědici a účastníky řízení a při projednání pozůstalosti k nim nebude přihlíženo. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne , datum, vyplývá, že tohoto dne žalovaný 1. předložil vlastnoručně psanou listinu ze dne , datum, , z níž bylo možno usuzovat, že se jedná o závěť zůstavitele, kterou je jako univerzální dědic povolán právě žalovaný 1. Notář prohlásil, že po právní stránce se jedná o platné pořízení pro případ smrti, kdy i po formální stránce splňuje listina všechny znaky vlastnoručně psané závěti. Listina byla předložena potencionálním dědicům k seznámení, prasynovci zůstavitele (žalovaní 1. a 2.) ji uznali za platnou vlastnoruční závěť zůstavitele. Přítomná praneteř zůstavitele (žalobkyně) vyjádřila své překvapení nad předložením závěti v den jednání, tuto neuznala a projevila pochybnosti o tom, že je sepsána vlastní rukou zůstavitele. V textu závěti je výslovně uvedeno, že zůstavitel (identifikován jménem a rodným číslem) odkazuje „veškerý majetek svému prasynovci , Jméno žalované, “ (identifikován dále rodným číslem a bydlištěm). Závěť je podepsána „, jméno FO, “, byla sepsána v Nýdku a datována je , datum, . Stav a obsah závěti byl zjištěn protokolem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě 3 měsíců podala žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele.

6. Z žádosti o poskytování sociální služby v domově pro seniory ze dne , datum, a ze smlouvy o poskytování sociální služby ze dne , datum, soud zjistil, že od , datum, byl zůstavitel umístěn v , právnická osoba, v , Anonymizováno, .

7. Z plánu péče, který byl ve dnech 20. 5. – , datum, (tj. v blízké časové souvislosti po údajném sepisu závěti a zároveň krátce před první hospitalizací zůstavitele v nemocnici , adresa, ) sestaven , jméno FO, , soud zjistil, že zůstavitel nebyl schopen zvolit si vhodné oblečení, měl poruchy vnímání, úzkostné stavy, pohybovou inkoordinaci, nebyl schopen se sám svléknout či obléknout, ani udržet požadovanou polohu těla, stěžoval si na bolest. Respektoval doporučení personálu, subjektivně se cítil dobře, byl upravený, čistě oděn. Nebyl schopen se sám posadit či měnit polohu na lůžku, trpěl poruchou rovnováhy a nedostatkem motivace a neochotou k pohybu a spolupráci, v křesle či vozíku vydržel sedět po dobu max. 20 minut, byl chráněn před poškozením/pádem. Část popisu chování a jednání zůstavitele však vyznívá nejednoznačně (např. v otázce samoobsluhy u jídla a pití je popisována neschopnost dokončení samostatného jídla a pití, mletou či krájenou stravu byl však schopen sníst sám, je uvedeno že zůstavitel rád jí sám v pokoji, z hlediska prostorové orientace byl uváděn neklid, agresivita a poruchy vnímání, současně však bylo konstatováno, že zůstavitel nevykazuje známky neklidu či úzkosti, ve svém přirozeném prostředí, v rámci pokoje byl orientován, zůstavitel dle plánu péče nebyl schopen samostatně se rozhodovat, postoj, přání a potřeby však byl schopen a uměl vyjádřit, stejně tak byl schopen dorozumět se s osobami ve svém přirozeném prostředí). Z hlediska sociálního začleňování a upevňování kontaktů z plánu vyplývá absence známek sociálního vyloučení, pravidelný měsíční kontakt s rodinou, návštěvy synovce alespoň jedenkrát do měsíce, přítomnost synovce zůstavitel vyžadoval u všech jednání. Opakovaně je v plánu péče konstatována demence zůstavitele, dlouhodobá imobilizace a pohybová inkoordinace.

8. Z fotodokumentace a doložených videozáznamů, kdy tyto byly pořízeny v době od , datum, do , datum, , je seznatelné, že zůstavitel byl v předmětném časovém období schopen samostatně jíst a pít. O pravosti fotografií soud nemá pochyb, neboť slyšené svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, potvrdily, že na fotografiích poznávají prostředí domova pro seniory v Nýdku.

9. U jednání soudu byly dále přehrány dva zvukové záznamy telefonických rozhovorů žalovaného 1. s kanceláří notáře , tituly před jménem, , jméno FO, . Z těchto vyplývá, že kancelář notáře byla informována o existenci závěti ve prospěch žalovaného 1, v průběhu řízení byl žalovaný 1. požádán o její doručení notářské kanceláři.

10. Ve věci byl dále vyhotoven znalecký posudek, který vypracoval znalec z oboru písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma, , tituly před jménem, , jméno FO, . V posudku znalec uzavřel, že nelze rozhodnout, zda listinu nazvanou „závěť“ datovanou ke dni , datum, napsal a podepsal zůstavitel, ani zda ji nenapsal a nepodepsal. Znalec dále v rámci svého výslechu podrobně rozvedl, že není možné se přiklonit ani k jedné z verzí, že pisatelem textu a podpisu je nebo není zůstavitel, závěr je nerozhodný. Znalec uvedl, že při prvním pohledu na text závěti, si myslel, že nebyla napsána zůstavitelem, při bližším zkoumání však byly nalezeny určité shodné znaky, neví přitom, zda vznikly či nevznikly náhodou či nápodobou. Zdůrazňoval přitom, že konkrétní zdravotní stav pisatele i jeho kondice ve stáří může mít proměnlivou tendenci, což se také odráží v kvalitě písma. I na podpisech zůstavitele je patrná postupná ztráta kvality. Zejména pak poukazoval na skutečnost, že byly k dispozici 4 podpisy zůstavitele ze stejného dne (, datum, ), přičemž 3 z nich jsou velmi nekvalitní, jeden naopak odpovídá ostatním podpisům zůstavitele z roku 2018. Nelze z toho však vyvozovat, zda se jednalo o náhodný jev, či zda byl zůstavitel v trvale špatném zdravotním stavu. Pouze na základě této skutečnosti nelze jednoznačně vyloučit, že by mohl být pisatelem textu závěti. Podstatná je zejména motivace pisatele, pokud píše důležitý dokument, dává si pisatel na psaní záležet a písmo pak může vypadat jinak než běžný rukopis pisatele. Při vypracování znaleckého posudku porovnával text závěti se všemi podpisy zůstavitele, které byly k dispozici.

11. Žalobkyně dále předložila soukromý znalecký posudek z oboru grafologie vyhotovený k její žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který měl odpovědět na otázku, zda je v závěti sepsané dne , datum, použito ruční písmo zůstavitele. Předně soud uvádí, že znalecký posudek z oboru grafologie není způsobilý prokázat pravost písma zůstavitele. Grafologie je oborem psychologickým, zaměřujícím se spíše na zkoumání projekce osobnosti, emoční stránky člověka a jeho individuálních vlastností do jeho písma, slouží tedy spíše k sestavení psychického profilu pisatele, popsání jeho povahy, inteligence či emocionality. Soud se nicméně za účelem vyloučení jakékoliv pochybnosti žalobkyní předloženým posudkem zabýval, znalecký posudek provedl jako důkaz a znalkyni vyslechl. Znalkyně jednoznačně uzavřela, že zůstavitel nebyl schopen sepsat text závěti. Po provedeném výslechu znalkyně je však soud nucen vyslovit pochybnosti nejen nad samotným závěrem uvedeného posudku ale také nad odborností , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalkyně při svém výslechu u jednání soudu nebyla schopna odůvodnit svůj závěr, použité metody či vysvětlit, z jakého důvodu použila jako srovnávací materiál pouze některé podpisy (uvedla, že do svého zkoumání zařadila zejména podpisy, jež měly významnou deformaci, do svého zkoumání zařadila i podpisy, které dle tvrzení znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , nebyly pravými podpisy zůstavitele, což však dle znalkyně nemohlo mít na její závěr žádný vliv). To, jakým způsoben si znalkyně provedla výběr srovnávacího materiálu, působil na soud značně účelově. Znalkyně vycházela veskrze z materiálů doložených jí žalobkyní, tyto materiály ani nejsou součástí znaleckého posudku. Znalkyně své závěry založila na zkoumání kopií, které si pořídila vlastním mobilním telefonem. Pokud zkoumala originály (do spisu soudu nahlížela 1 hodinu a 5 minut), pak jen proto, aby si na tyto listiny „sáhla, aby zjistila tlak písma“. Znalkyně položené dotazy soudu zodpovídala neurčitě, v tom smyslu, že taková jsou její zjištění. Stejně nebylo ze znaleckého posudku zřejmé, jakým způsobem jako osoba bez lékařského vzdělání dospěla ke svému zjištění, že zůstavitel byl dementní, což opět neobjasnil ani provedený výslech znalkyně (odpovědi byly v tomto směru opět značně neurčité, jedinou odpovědí bylo, že písmo zůstavitele bylo deformované, rozpadlé a neodpovídalo školní předloze). Naprosto jednoznačné závěry znalkyně, že pouze ze srovnávaného písma zjistila, že zůstavitel nebyl schopný koncipovat a sepsat závěť, že byl dementní a inkontinentní, naopak zároveň nebyla schopna např. říct, zda byl v tomto stavu schopen sám se najíst, pak soud považuje za naprosto absurdní a učiněné mimo odbornost znalkyně. Provedený výslech znalkyně tak soud utvrdil v tom, že závěry uvedeného posudku jsou pro danou věc naprosto nepoužitelné, soud z nich proto nevycházel.

12. Soud provedl důkaz e-mailovou zprávou ze dne , datum, , kterou , tituly před jménem, , jméno FO, manželovi žalobkyně sděluje, že zůstavitel byl v nemocnici , adresa, hospitalizován v době od 15. 3. do , datum, , kde podstoupil operační zákrok a dle údajů v propouštěcí zprávě podepsal informovaný souhlas, obsahu plně rozuměl. Poté došlo k postupného zhoršení stavu zůstavitele. V květnu 2019 již byl plně imobilní, je otázkou, zda byl schopen podpisu. Současně pak konstatovala, že personál si na zůstavitele konkrétně nevzpomíná, nemůže tedy uvedené tvrdit s jistotou. Ze zprávy se pak dále podává, že v období od 13. 6. do , datum, proběhla další hospitalizace zůstavitele pro celkové zhoršení zdravotního stavu, v této době zůstavitel dle autorky zprávy určitě nebyl schopen podpisu. Další hospitalizace proběhla v době od 2. 7. do , datum, , kdy zůstavitel zemřel.13. , tituly před jménem, , jméno FO, byla ve věci slyšena i jako svědkyně. Uvedla, že v období od , datum, do , datum, byla vrchní sestrou v domově pro seniory v , Anonymizováno, . Ohledně osoby zůstavitele uvedla, že tohoto si nepamatuje, neboť v době, kdy v domově pobýval, ještě nepracovala. K otázce vyhotovování plánu péče sdělila, že ona sama jej nikdy nevyhotovovala, toto měla na starosti pečovatelka nebo sociální pracovnice. Pokud jde o email ze dne , datum, , tak tento napsala, klienta ale nikdy neviděla. Informace pro emailovou zprávu dohledala v dokumentaci, možná je čerpala i od dalších zaměstnanců, paní , jméno FO, nebo paní , jméno FO, . Nevyloučila ani možnost, že se dotazovala i paní , jméno FO, , sociální pracovnice, ale nepamatuje si to. Měla za to, že emailem odpovídala na písemnou žádost. K předestřeným fotografiím uvedla, že prostředí na nich poznává, jedná se o domov pro seniory v , Anonymizováno, .

14. Z výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že v období od , datum, do , datum, pracovala v domově pro seniory v , Anonymizováno, jako sociální pracovnice, měla na starosti příjem pacientů, pečovatelskou péči i kontakt s rodinou. Zůstavitele ani komunikaci s jeho rodinou si nepamatuje. Pamatuje si pouze jméno „, jméno FO, “, neboť o něm hovořila s kolegyní , jméno FO, , která v domově stále pracuje. Na zůstavitele si svědkyně nevzpomněla ani po předestření fotografií, označila však, že je na nich domov pro seniory v , Anonymizováno, . K plánu péče uvedla, že ona sama jej nikdy nesestavovala, nezajišťovala přímou péči. Sdělila, že si nepamatuje, že by kdy podepisovala nějaké čestné prohlášení, nepamatovala si ani, že by ji ohledně něj někdo kontaktoval, jeho obsah zřejmě nepsala, sestavil jej někdo jiný, pokud ho však podepsala, byla přesvědčena o jeho obsahu. Nepamatovala si ani na okolnosti ověření svého podpisu na prohlášení, stejně tak si nepamatovala, zda jej osobně někomu předala či poslala poštou.

15. Z účastnické výpovědi žalovaného 2. vyplynulo, že v době mezi lety 2011 a 2012 byla mezi žalovanými 1. a 2., zůstavitelem a jeho sestrou uzavřena dohoda, že žalovaný 2. zdědí byt po pratetě (zůstavitelově sestře), k čemuž skutečně došlo, a žalovaný 1 zdědí majetek po zůstaviteli. Prateta sepsala závěť, svůj podpis nechala notářsky ověřit, nikdo jej nezpochybňoval. To, že zůstavitel sepíše závěť ve prospěch žalovaného 1., zůstavitel pak zmiňoval jak během svého pobytu v domově důchodců ve , adresa, , tak i během svého pobytu v , právnická osoba, v Nýdku. Zůstavitel úmysl přepsat dům na žalovaného 1. vyjadřoval i mimoděk (uváděl např., že by měl natřít plot u domu, ale že ho už nenatře, že ho má natřít žalovaný 1.). Zmiňoval také, že k sepisu závěti bude potřebovat údaje žalovaného 1. Žalovaný 2. nebyl přítomen předání těchto údajů, ani u sepisu závěti, o její existenci se dozvěděl v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když jim z nemocnice volali, že prastrýcům zdravotní stav je špatný a měli by se s ním přijet rozloučit. Tehdy mu bratr sdělil, že závěť už je vyhotovena. Osobně ji viděl až když byla předložena notáři. Notář se nad existencí závěti podivoval, bratr jej však upozornil, že o ní s jeho kanceláří telefonicky hovořil již dříve. Notář pak poučil žalobkyni o možnosti podat žalobu. Žalovaní navštěvovali zůstavitele každý víkend. Občas některý z bratrů navštívil zůstavitele samostatně, když měl prostor i v pracovním týdnu nebo když druhý nemohl. Po hospitalizaci v , Anonymizováno, , Anonymizováno, zůstavitel působil stejně jako před ní, rozmlouval s nimi o rodině a životě, článcích, které četl v časopise nebo luštil křížovky; ležel, mohl si sednout k obědu. Ke zhoršení jeho zdravotního stavu došlo až v , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

16. Ve věci byl slyšen i žalovaný 1. V rámci své účastnické výpovědi uvedl, že po dobu, kdy zůstavitel bydlel ještě v , Anonymizováno, , jej s bratrem navštěvovali nepravidelně, asi jednou do měsíce, podle toho, jak bylo potřeba pomoci na zahradě či s domem. O žalobkyni se prastrýc nikdy nezmiňoval, neví ani o tom, že by s ní byl zůstavitel v jakémkoliv kontaktu, nebyl totiž v kontaktu ani s jejím otcem. Poprvé se zůstavitel o přepisu majetku začal zmiňovat po smrti otce žalovaných, někdy v roce , Anonymizováno, , neboť prastrýc i jeho sestra původně chtěli všechen majetek odkázat právě jejich otci. Stejně se pak zůstavitel vyjadřoval i po smrti své sestry. Před hospitalizací v březnu , Anonymizováno, byl zůstavitel trochu nevrlý, zřejmě už se projevovaly problémy s kýlou, po hospitalizaci byl zase živější a plný energie, zdravotní stav měl dobrý. Zůstavitel byl imobilní, vázán na postel nebo křeslo, do kterého mu někdo musel pomoci, při návštěvách mu s tím pomáhali žalovaní nebo mu přisunuli polohovací stoleček. Zůstavitel se díval na televizi, četl časopisy, noviny, sám žalovaný 1. jej viděl luštit i křížovky. Souvislý text prastrýce psát neviděl. Po návratu do domova pro seniory (po hospitalizaci v , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) se zůstavitel začal zmiňovat, že by chtěl sepsat závěť a žádal od něj podklady k sepisu závěti. Proto mu žalovaný 1. zhruba za 1–2 týdny předal lístek se svým jménem, rodným číslem, adresou a textem závěti, který prastrýc prakticky celý do své závěti převzal. Při návštěvě dne , datum, měl zůstavitel závěť připravenou, bylo třeba doplnit pouze datum a místo, prastrýc říkal, že neví, jak se to tam jmenuje. Návštěva zůstavitele toho dne byla plánovaná, byl státní svátek. Pomohl prastrýci přesunout se do křesla, přisunul mu stoleček a prastrýc chybějící údaje dopsal a závěť mu předal. Tomuto nebyl nikdo jiný přítomen. Prastrýc působil normálně, nebyl veselý ani smutný, normálně komunikoval, nestěžoval si na žádnou bolest. O závěti pověděl svému bratrovi a u předběžného šetření u soudu, nepamatuje si přesně, zda její existenci nezmínil i před svou přítelkyní nebo sousedy. Závěť pak předal v notářské kanceláři v den jednání, asi 4 hodiny před samotným jednáním. S notářem se setkal až na jednání, kdy notář sdělil přítomným, že nečekal předložení závěti. Manžel žalobkyně na to ihned zareagoval, že to tak nenechá a podá žalobu.

17. Jako podpůrný důkaz soud provedl i sjetinu z aplikace Google o četnosti návštěv žalovaných zůstavitele. Zejména ve spojitosti s jinými důkazy (plán péče, výpověď žalovaných, fotodokumentace a videozáznamy) soud zjistil, že žalovaní pravidelně zůstavitele navštěvovali.

18. K žádosti soudu , právnická osoba, dopisem ze dne , datum, sdělila, že není schopna zodpovědět, zda byl zůstavitel po první hospitalizaci (tj. po , datum, ) schopen držet tužku v ruce.

19. Soudu si dále obstaral řadu lékařských zpráv (propouštěcí zprávy nemocnice , adresa, vztahující se k hospitalizacím zůstavitele ve dnech 15. 3. – , datum, , 13. 6. – , datum, a 22. 6. – , datum, , předběžná propouštěcí zpráva ze dne , datum, , sdělení nemocnice , adresa, ze dne , datum, , zpráva o ambulantním ošetření ze dne , datum, , prozatímní propouštěcí zprava ze dne , datum, , propouštěcí zpráva nemocnice , adresa, ze dne , datum, , lékařská zpráva ze dne , datum, , propouštěcí zpráva Nemocnice , právnická osoba, . , adresa, vztahující se k hospitalizaci od , datum, do , datum, , předběžná propouštěcí zpráva , právnická osoba, ze dne , datum, , propouštěcí zpráva z , právnická osoba, vztahující se k hospitalizaci od , datum, do , datum, ), z těchto však nebyla učiněna žádná zjištění relevantní pro danou věc. Jednak žalobkyně vzala zpět svá tvrzení, že by byl zůstavitel zdravotně či psychicky neschopen závěť podepsat, jednak z něj nevyplynuly žalobkyní tvrzené skutečnosti, že by zůstavitel nebyl v době sepisu závěti schopen držet tužku v ruce.

20. Soud neprovedl následující navrhované důkazy. Navrhovaný výslech , jméno FO, nebylo možné provést z důvodu úmrtí svědkyně v průběhu řízení. Soud neprovedl ani navrhovaný důkaz výslechem souseda zůstavitele, , jméno FO, , který měl vypovídat k tomu, zda žalobkyně někdy navštívila zůstavitele, neboť toto soud považuje za bezpředmětné, když okolnost, zda soused viděl či neviděl žalobkyni u zůstavitele nemůže mít vliv na otázku platnosti závěti, nadto byl tento důkazní návrh učiněn až po koncentraci řízení. Stejně tak soud neměl důvod provádět důkaz navrženým znaleckým posudkem ohledně pravosti předložených fotografií, neboť jejich pravost byla potvrzena zejména výpověďmi vyslýchaných svědkyň, které prostředí na fotografiích poznaly. Pokud jde o navrhovaný znalecký posudek k aplikaci časová osa, ani tento soud neprováděl. Sjetinu z aplikace časová osa soud použil pouze jako podpůrný důkaz, když četnost návštěv žalovaných u zůstavitele byla současně prokazována dalšími provedenými důkazy (výpovědi žalovaných, plánem péče). K podstatným zjištěním by nevedl ani důkaz scanem obrazovky programu , adresa, péče. Soud považuje za podstatný jeho obsah, nikoliv skutečnost, zda je plán vyplňován výběrem z přednastavených možností. Totéž platí pak i o navrhovaném důkazu výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře, neboť jeho případná sdělení by nebyla způsobilá přispět k vyjasnění skutečnosti, zda závěť byla či nebyla sepsána zůstavitelem, navíc další okolnosti pozůstalostního řízení byly zjištěny ze spisu , spisová značka, . Konečně pak soud neprovedl ani důkaz čestným prohlášením , jméno FO, , neboť tato svědkyně byla osobně vyslechnuta (navíc čestné prohlášení sama nekoncipovala, je také podivné, že čestné prohlášení vyhotovené 3 roky po smrti zůstavitele obsahuje informace, které si rok poté svědkyně již vůbec nepamatovala, nepamatovala si ani samotného zůstavitele). Pokud žalobkyně žádala, aby soud učinil na znalce , tituly před jménem, , jméno FO, dodatečný dotaz, zda text závěti a datum a místo závěti bylo sepsáno v odlišný čas, soud této žádosti žalobkyně nevyhověl, neboť pokud znalec nebyl schopen po podrobném zkoumání říct, zda text závěti sepsal zůstavitel, lze si jen těžko představit že by byl schopen posoudit, zda část textu závěti byla sepsána v jiný okamžik, když se přitom mohlo jednat jen o poměrně krátký časový úsek.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Dle § 1491 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Dle § 1494 odst. 1 o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, který zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Dle odst. 2 téhož, závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

22. Dle § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

23. Dle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

24. Dle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

25. V řízení o pozůstalosti po zůstaviteli , jméno FO, (prastrýci účastníků) došlo ke sporu o dědické právo, kdy žalovaný 1. v tomto řízení předložil holografní závěť zůstavitele ze dne , datum, svědčící výlučně v jeho prospěch, kterou mu zůstavitel odkázal veškerý svůj majetek. Žalobkyně s ohledem na sdělení soudního komisaře, že předložení závěti je překvapivé, vyjádřila pochybnosti o tom, zda závěť je psána vlastní rukou zůstavitele, když zdravotní stav zůstavitele sepsání závěti neumožňoval. Ve smyslu § 1672 o. z. bylo žalobkyni uloženo, aby ve stanovené lhůtě podala proti ostatním účastníkům řízení o pozůstalosti žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele. Žalobkyně tak ve stanovené lhůtě učinila a svou žalobou se proti žalovaným 1. a 2. domáhala určení, že je dědičkou zůstavitele.

26. Soud upozorňuje, že po zahájení řízení došlo k zásadní změně v rozhodovací praxi soudů a k tomu se vztahující judikatuře v otázce rozložení důkazního břemene. V případě, že v řízení o pozůstalosti dojde ke zpochybnění pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny, odkáže soud toho účastníka pozůstalostního řízení, jehož právo se jeví jako nejslabší, na podání žaloby (ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s.). Dříve judikatura dovozovala, že méně pravděpodobné se zpravidla jeví to dědické právo, které je závislé na vyvrácení existujícího dědického titulu (např. na prokázání neplatnosti závěti či listiny o vydědění, která nevykazuje na první pohled zjevné nedostatky), nebo dědické právo, které závisí na prokázání existence dědického titulu vůbec. Na uvedeném přitom nemohla ničeho změnit ani ta okolnost, že v rámci dědického řízení byla takto předložen holografní závěť, která je soukromou listinou. Soud tak při posuzování, čí dědické právo se jeví méně pravděpodobné, odkázal k podání žaloby na uplatnění dědického práva toho z dědiců, který pravost a platnost závěti (ať již ve formě soukromé či veřejné listiny) popírá, pokud se vzhledem ke všem okolnostem nejeví jako „pravděpodobné“, že závěť by mohla být listinou neplatnou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , však došlo k přehodnocení dosavadní procesní praxe, když Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení o určení dědického práva po zůstaviteli, který zemřel po , datum, , zatěžuje důkazní břemeno ohledně zpochybněné pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny toho z účastníků, který se ve svůj prospěch takové závěti dovolává (§ 565 věta první o. z.), tedy závětního dědice. Tyto závěry pak byly potvrzeny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud dále doplnil: „Právě nastíněný závěr nelze vnímat jako bezvýhradný. V případě zákonodárcem užitých obecných formulací „se jeví“ a „se zřetelem k okolnostem případu“ je zřejmé, že jde o právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. o takové právní normy, jejichž hypotéza není stanovena (do všech podrobností) přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu (soudnímu komisaři) poměrně široké diskreční oprávnění, aby podle svého uvážení s přihlédnutím k výše naznačeným okolnostem v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Významný v konkrétní věci bude např. obsah předložené listiny, způsob jejího předložení, osoba, která ji předložila, způsob, jakým byla pravost listiny popřena (zda se tak stalo jen paušálně či na základě konkrétnější skutkové argumentace, kdy lze jistě podpůrně využít i závěrů předválečné judikatury citované odvolacím soudem), a tak podobně. Vždy pak bude třeba komplexně přihlédnout ke všem okolnostem, které v pozůstalostním řízení vyšly najevo.“ (podobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2012/2022).

27. Soud za situace, kdy v dědickém řízení byla předložena závěť, která byla soukromou listinou, když žalobkyně zároveň tvrdila, že k popření závěti přistoupila z důvodu, že v průběhu dědického řízení získala informace o zdravotním stavu zůstavitele, dle kterých zůstavitele nebyl schopen závěť sepsat, že je nepravděpodobné, že by si zůstavitel pamatoval rodné číslo žalovaného 1, které je uvedeno v závěti a dále že závěť byla dle tvrzení žalobkyně předložena překvapivě až v průběhu dědického řízení, téměř dva roky po úmrtí zůstavitele a do té doby žalovaný notáře ani žalobkyni o existenci závěti neinformoval, dospěl k závěru, že důkazní břemeno ohledně prokázání pravosti a platnosti závěti nesou žalovaní, neboť ti z předložené závěti, která je soukromou listinou, vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky. V projednávané věci tak došlo k situaci, kdy přestože žalobu podávala žalobkyně, jako účastník pozůstalostního řízení odkázaný soudním komisařem k jejímu podání, důkazní břemeno ohledně prokázání pravosti závěti zatěžuje stranu žalovanou.

28. Žalobkyně namítala, že závěť byla zfalšovaná, tj. že ji nesepsal a nepodepsal zůstavitel, dále pro případ, že závěť zůstavitel sepsal, namítla, že zůstavitel nebyl zdravotně způsobilý závěť sepsat, namítala tedy i neplatnost závěti. V podání ze dne , datum, však na svém tvrzení, že důvodem nesepsání závěti byl zdravotní stav zůstavitele, již netrvala, neurčitě však uvedla, že trvá na tom, že závěť zůstavitel nesepsal, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu. Po vysvětlení na jednání soudu upřesnila, že zůstavitel nemohl sepsat závěť také z důvodu, že nebyl schopen držet tužku v ruce, zároveň však uvedla, že neplatnost závěti z důvodu, že by zůstavitel byl nesvéprávný závěť sepsat, protože trpěl demencí, nenamítá. I přesto, že se posléze žalobkyně k těmto svým tvrzením opakovaně vracela, soud k nim již nepřihlížel, neboť je žalobkyně uplatnila po koncentraci řízení.

29. Soud tak vedl dokazování ke skutečnosti, zda zůstavitel sepsal závěť (tj. zda závěť nebyla zfalšována), ohledně této skutečnosti nesli důkazní břemeno žalovaní, jak uvedeno výše. Pokud žalobkyně svou procesní obranu založila dále i na tvrzení, že zůstavitel nesepsal závěť z důvodu, že neudržel tužku v ruce, provedl soud dokazování i k této otázce. Tvrzením, že byl zůstavitel nesvéprávný k sepsání závěti, se však nezabýval.

30. K prokázání pravosti závěti bylo stranami navrženo a soudem provedeno velké množství důkazů. V řízení byl ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru písmoznalectví, který dospěl k závěru, že nelze jednoznačně určit, zda závěť napsal zůstavitel a zda ji podepsal. I po provedeném výslechu u jednání, kdy znalec soudu podrobně popisoval a objasňoval aplikované metody a techniky, použitý srovnávací materiál, nebyl schopen uzavřít, zda závěť je či není pravá. Znalec rozeznal shodné rysy textu závěti s jinými podpisy zůstavitele, stejně tak ale poukazoval na odlišnosti a na okolnosti, které mu bránily v přijetí jednoznačného závěru. Ani provedené výslechy svědkyň, zaměstnankyň domova pro seniory v Nýdku, zcela jasně neosvětlily otázku pravosti závěti. , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla, že v době, kdy se zde nacházel zůstavitel, v domově ještě nepracovala. , jméno FO, pak uvedla, že si na zůstavitele ani jeho rodinu nepamatuje. Pokud se pak svědkyně nějakým způsobem vyjadřovaly k osobě zůstavitele, vycházely přitom z plánu péče bez znalostí bližších podrobností. Dále bylo v rámci řízení k důkazu provedeno velké množství listin, ani z nich však jednoznačný závěr učinit nelze. Z plánu péče ani z lékařských zpráv nevyplývá, že by zůstavitel nebyl schopen fyzicky závěť sepsat.

31. Soud proto přistoupil k provedení důkazu výslechem účastníků – žalovaných. Přestože v obecné praxi soudů se k výslechům účastníků přistupuje spíše skepticky, neboť účastníci vždy při svém výslechu vypovídají tak, aby v řízení byli úspěšní, je soud v tomto případě nucen konstatovat, že neměl důvodu výpovědi obou žalovaných neuvěřit. Tito vypovídali konzistentně, jejich výpovědi zcela zapadaly řetězce ostatních provedených důkazů a z nich vyplývajících zjištění. Nejen z jejich výpovědi, ale z celkového kontextu dalších důkazů, vyplynulo, a soud o tom nemá pochybnosti, že se žalovaní o zůstavitele zajímali a starali, pravidelně jej navštěvovali, a zůstavitel tak měl důvod pro to, aby jim, popř. některému z nich, odkázal svůj majetek. Věrohodný se soudu jeví i popis žalovaného 1. ohledně způsobu sepsání a předání závěti. Tento popis je konzistentní, zapadá do časového rámce popsaného oběma žalovanými a nemá žádné logické trhliny. Soud dále podotýká, že v dané věci se jedná o řízení svou povahou specifické, kdy na straně žalované vystupují žalovaní 1. a 2. jako nerozluční společníci, neboť byli účastníky řízení o pozůstalosti, kdy účast žalovaného 2. je v podstatě vynucena zákonnou úpravou. Žalovaný 2. je tedy účastníkem daného řízení, aniž by sám předložil závěť či z ní v rámci řízení o pozůstalosti vyvozoval nějaký prospěch, a prakticky tak na výsledku sporu nemá žádný zájem. Naopak je třeba konstatovat, že v případě, kdy by závěť byla shledána nepravou, stal by se dědicem v rámci zákonné posloupnosti a nabyl by část majetku zůstavitele, byl by tedy ve výhodnější pozici, než když tvrdí, že závěť je platná. I touto optikou soud nahlížel na výpověď žalovaného 2. a pokud žádné trhliny ve věrohodnosti jeho výpovědi neshledal, přičemž s jeho výpovědí byla konzistentní i výpověď žalovaného 1., přisoudil soud zjištěním z účastnických výslechů zásadní význam i přesto, že se v rovině procesní teorie jedná toliko o „podpůrný“ důkaz. Pokud tedy žalovaní v rámci své účastnické výpovědi tvrdili, že o zůstavitele pečovali, pravidelně jej navštěvovali a pomáhali mu (což koresponduje i s ostatními provedenými důkazy), přitom zůstavitel nebyl s žalovanou v žádném, nebo pouze minimálním kontaktu (žalovaná jakýkoliv kontakt se zůstavitelem netvrdila), a za těchto okolností za svého života několikrát projevil přání, že jediným dědicem zůstavitele bude žalovaný 1. a v tomto smyslu i koncipoval závěť, kterou dle údajů převzatých od žalovaného 1. sám sepsal a předal ji žalovanému 1., soud těmto jejich výpovědím uvěřil.

32. Navíc v průběhu řízení se ukázalo, že důvody popření závěti tvrzené žalobkyní nebyly zcela relevantní. V průběhu řízení se totiž ukázalo, že žalobkyně zůstavitele zřejmě nikdy neviděla (resp. žalobkyně nebyla schopna soudu sdělit, kdy zůstavitele viděla naposledy a zda se s ním vůbec kdy stýkala), neměla tedy jakékoliv informace o jeho zdravotním stavu. Tyto si začala zjišťovat až poté, co závěť v dědickém řízení popřela (o existenci se dozvěděla na jednání u notáře dne , datum, , na kterém také závěť popřela, první informace o zdravotním stavu zůstavitele ale získala z e-mailové zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , případně z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne , datum, , které měla k dispozici dokonce až po podání žaloby). Stejně tak i předložení závěti v pozůstalostním řízení se neukázalo být tak „překvapivé“, jak uváděla. V řízení bylo prokázáno, že o pořízení závěti žalovaný soud informoval již v rámci předběžného šetření, stejně tak ze záznamů telefonických hovorů je zřejmé, že pracovnice notářského úřadu byla s její existencí obeznámena, kdy její předložení dokonce žádala. Pokud pak notář kdy projevil překvapení nad předložením závěti, takové jeho počínání nebylo na místě a nekorespondovalo ani s informacemi založenými ve spisu. Je tedy zřejmé, že důvod, pro který žalobkyně zpochybnila pravost závěti, nebyl nijak opodstatněný.

33. Protože i výše zmiňovaná judikatura klade velký důraz na důvody, pro které došlo k popření pravosti závěti a tyto se v tomto případě ukázaly být nevýznamné, pak v kontextu se zjištěními získanými z účastnických výpovědí žalovaných podpořenými i listinnými důkazy dospěl soud k závěru, že žalovaní unesli své důkazní břemeno a prokázali, že předmětná závěť je závětí pravou, sepsanou zůstavitelem a odpovídá také jeho přání vyjadřovanému za jeho života. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud přitom rozhodoval o nákladech každého ze žalovaných zvlášť, neboť i když tito v řízení vystupovali jako nerozluční společníci, je třeba posuzovat každý jednotlivý nákladový vztah protistran zvlášť (více srovnej nález Ústavního soudu I. ÚS 1085/13 ze dne , datum, ).

35. Náklady žalovaného 1. činí , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení – odměny advokáta za 15 úkonů právní služby á , částka, dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši , částka, (převzetí právního zastoupení, 4x vyjádření žalovaného, 2x porada s klientem, 8 x účast na jednání soudu za každé dvě započaté hodiny), náhrady hotových výdajů advokáta za 15 úkonů právní služby á , částka, (§ 13 odst. 4 a. t.), cestovní náhrady v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 144 ujetých (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. Protože je právní zástupce žalovaného 1. plátcem DPH, zvyšují se náklady žalovaného o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , tj. o , částka, . Soud tedy výrokem II. zavázal žalobkyni k náhradě těchto nákladů.

36. Výrokem III. bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení – odměny advokáta za 10 úkonů právní služby á , částka, dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši , částka, (převzetí právního zastoupení, 1x vyjádření žalovaného, 8 x účast na jednání soudu za každé dvě započaté hodiny), náhrady hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby á , částka, (§ 13 odst. 4 a. t.), cestovní náhrady v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 144 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 144 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. Právní zástupkyně žalovaného 2. není plátcem DPH, Anonymizováno37. V průběhu řízení vznikly také náklady státu na dokazování, které spočívají ve vyplaceném znalečném znalcům , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalci , tituly před jménem, , jméno FO, byla vyplacena na znalečném částka , částka, , kdy část ve výši , částka, byla hrazena ze zálohy žalobkyně (náklad žalobkyně) a část ve výši , částka, byla hrazena z rozpočtu soudu. Znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, byla vyplacena částka , částka, z rozpočtových prostředků soudu. Celkové náklady státu tedy činí , částka, . V souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud žalobkyni zavázal k úhradě těchto nákladů, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.