23 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, 602 00 Brno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , soudní exekutor, IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení regresní náhrady ve výši 32 570 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 32 570 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 570 Kč jako regresního nároku dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V souvislosti s exekučním řízením vedeným pod sp. zn. , spisová značka, se měl totiž žalovaný jako soudní exekutor dopustit nesprávného úředního postupu. V tomto exekučním řízení byl žalovaný pověřen vedením exekuce proti povinnému , jméno FO, (dále jen „povinný“). V průběhu provádění exekuce povinný zdědil podíl ve výši ideální jedné poloviny bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , přičemž dne , datum, uzavřel kupní smlouvu, na základě které převedl své vlastnické právo k ideální polovině výše uvedené bytové jednotky na , jméno FO, a , jméno FO, . Až dne , datum, vydal žalovaný exekuční příkaz č. j. , spisová značka, , kterým nařídil prodej spoluvlastnického podílu na výše uvedeném nemovitém majetku povinného. S ohledem na vydaný exekuční příkaz manželé , jméno FO, iniciovali řízení o vyloučení poloviny nemovité věci z exekuce, když tvrdili, že o exekuci na povinném nevěděli, v katastru nemovitostí nebyla zapsána žádná poznámka o exekuci a skutečnost, že vůči povinnému není exekuce vedena, prověřili i v Centrální evidenci exekucí. Tomuto jejich návrhu bylo vyhověno, když rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl předmětný podíl na nemovitých věcech vyloučen z exekuce. V průběhu řízení o žalobě na vyloučení věci z exekuce vznikly manželům , jméno FO, náklady řízení ve výši 32 570 Kč, které žádali zaplatit po České republice – Ministerstvu spravedlnosti. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jim pak byla tato částka přiznána. Nyní se zaplacení částky 32 570 Kč domáhá žalobkyně jako svého regresního nároku, neboť žalovaný včas nezjistil nabytí majetku povinným, nenechal zapsat příslušnou poznámku o probíhající exekuci do katastru nemovitostí a navíc nenechal včas exekuci zapsat do Centrální evidence exekucí (do Centrální evidence exekucí byla tato exekuce zapsána až 14. 12. 2015, tedy po uzavření kupní smlouvy).

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, neboť škodu nezavinil a k nesprávnému úřednímu postupu z jeho strany nedošlo. Uvedl, že povinný svůj nemovitý majetek prodal v době, kdy vůči němu probíhala exekuce a byl pod generálním inhibitoriem. Případný převod nemovitého majetku by tedy byl stižen absolutní neplatností smlouvy. Rozsudek Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, je dle žalovaného překvapivým, když byl upřednostněn princip dobré víry před principem absolutní neplatnosti právního jednání. Má za to, že zcela zásadní zavinění na dané situaci lze spatřovat právě v postupu povinného, který prodal nabytou nemovitou věc v době, kdy byla proti němu vedena exekuce, čímž porušil generální inhibitorium. Ohledně žalobkyní tvrzeného pochybení, že do Centrální evidence exekucí předmětnou exekuci zapsal až po uzavření kupní smlouvy, pak uvedl, že údaje o dané exekuci zaslal do Centrální evidence exekucí již po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Dále tak učinil 13. 8. 2009 k výzvě Exekutorské komory, přičemž mu není známo, zda jím zasílané údaje byly do centrální evidence zapsány, či nikoliv. Po třetí pak tyto údaje zaslal dne 14. 12. 2015. Pokud se týká období od 24. 4. 2015 do 16. 9. 2015, žalovaný uvedl, že v tomto období žádné lustrace nemovitého majetku povinného neprováděl.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Z bankovního výpisu žalobkyně soud zjistil, že tato poskytla plnění ve výši 32 570 Kč manželům , jméno FO, , a to dne , datum, . Výzvou ze dne 10. 9. 2021 žalobkyně žádala po žalovaném zaplacení regresního nároku ve výši žalované pohledávky. Dopisem ze dne 12. 10. 2021 žalovaný odmítl uhradit výše uvedenou částku, přičemž tento svůj postoj zdůvodnil tím, že žádnou škodu nezpůsobil.

4. Z excelovské tabulky doložené soudním exekutorem vyplývá, že exekuce proti povinnému , jméno FO, vedená soudním exekutorem pod sp. zn. 994/03 byla součástí excelovského souboru, který měl být zaslán Exekutorské komoře.

5. Ze sdělení Exekutorské komory doručené soudu dne 26. 4. 2022 pak vyplývá, že Centrální evidence exekucí byla v elektronické podobě ve vztahu k veřejnosti spuštěna 1. 3. 2009. Exekutorská komora se však nebyla schopna vyjádřit ke skutečnosti, jakým způsobem proběhl přenos dávkového souboru exekutora do Centrální evidence exekucí, když písemnosti týkající se Centrální evidence exekucí doručené komoře se skartují po 10 letech. Písemnosti doručené v roce 2009 pak byly skartovány v roce 2021. Dle uživatelského manuálu z roku 2007 však platilo, že zápis do centrální evidence exekucí probíhal přenosem xml dávkovým souborem. Po úspěšném přenosu xml souborů jsou data zpracována a exekutorovi je odeslán e-mail s výsledky zpracování dat. Z dopisu Exekutorské komory zaslaného soudu dne 5. 8. 2022 soud zjistil, že k zápisu exekuce vedené soudním exekutorem , Jméno zainteresované osoby 0/0, pod sp. zn. , spisová značka, došlo dne 14. 12. 2015 v 17:44 hod, kdy šlo o důsledek změny dodavatelského informačního systému Centrální evidence exekucí, kdy muselo dojít k update všech údajů v této evidenci. Tento zápis nijak neimplikuje, zda byla kauza zapsána v centrální evidenci předtím, či nikoliv. Dne 14. 12. 2015 byla nicméně vložena znovu v důsledku tvorby nové databáze. K výmazu záznamu z Centrální evidence exekucí došlo 22. 10. 2021.

6. Z výpisu katastru nemovitostí (LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, ) vyhotovenému ke dni , datum, (tj. ke dni podpisu kupní smlouvy mezi povinným a manžely , jméno FO, ), vyplývá, že vlastnické právo povinného k ideální jedné polovině bytu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, postavené na pozemku parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „polovina bytové jednotky“), bylo zapsáno do katastru nemovitostí 24. 4. 2015. Právní účinky zápisu nastaly ke dni 2. 4. 2015.

7. Podle výpisu z katastru nemovitostí (tentýž list vlastnictví) vyhotoveného ke dni 13. 7. 2015 (tj. ke dni předcházejícímu vkladu vlastnického práva na manžele , Anonymizováno, ), byla u dotčené bytové jednotky evidována exekuce vedená , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, – , Anonymizováno, . Do sbírky listin pak bylo založeno usnesení soudu o nařízení exekuce Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, s příslušenstvím a vedením exekuce byl pověřen , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, – , Anonymizováno, . Exekučním příkazem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, – , Anonymizováno, , rozhodl o provedení exekuce prodejem poloviny bytové jednotky povinného. Výše uvedené usnesení i exekuční příkaz byl Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , doručen 24. 6. 2015.

8. Podle výpisu z katastru nemovitostí (tentýž list vlastnictví) vyhotoveného ke dni rozhodnutí katastru nemovitostí o vkladu kupní smlouvy, tj. ke dni 16. 9. 2015, pak vyplývá, že poznámka o exekuci vedené , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, – , Anonymizováno, , již na listu vlastnickém nefiguruje.

9. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí (LV ke dni , datum, ) pak vyplývá, že kupní smlouva uzavřená mezi povinným a manžely , jméno FO, byla uzavřena dne , datum, , zápis do katastru nemovitostí byl proveden dne 16. 9. 2015 a právní účinky zápisu nastaly ke dni 14. 7. 2015 (to ostatně vyplývá i z návrhu na vklad vlastnického práva k předmětné bytové jednotce).

10. Z dopisu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 9. 7. 2018 soud zjistil, že dne 29. 8. 2003 žalovaný doručil tehdejšímu Katastrálnímu úřadu v , adresa, usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , o nařízení exekuce na majetek povinného. V té době povinný , jméno FO, nebyl v katastru nemovitostí evidován jako vlastník, poznámka o nařízení exekuce tak nebyla evidována na žádném listu vlastnictví, nicméně zaslané usnesení bylo zapsáno do informačního systému katastru nemovitostí. S účinností k 1. 11. 2009 (novela zákona č. 286/2009 Sb.) pak byl proveden výmaz poznámky o nařízené exekuci proti povinnému , jméno FO, . K výmazu poznámky o nařízení exekuce došlo v souladu s platnou právní úpravou, kdy z žádného zákonného ustanovení nevyplývala povinnost katastrálního úřadu exekuci opětovně do katastru nemovitostí zapsat v případě, že povinný nabude nemovité věci dodatečně.

11. Dále soud provedl dokazování i spisem soudního exekutora, sp. zn. , spisová značka, , a to zejména usnesením o nařízení exekuce ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ze kterého zjistil, že soud nařídil exekuci na majetek povinného , jméno FO, k uspokojení pohledávky oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ve výši , částka, s příslušenstvím. V usnesení byl mj. poučen, že nesmí po doručení usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů. Byl poučen, že právní úkon, kterým poruší tuto povinnost, je neplatný (výrok III. usnesení). Toto rozhodnutí si povinný převzal dne 15. 3. 2005 a usnesení nabylo právní moci dne 31. 3. 2005. Ihned po nařízení exekuce soudní exekutor začal provádět součinností dotazy, jak vyplývá z dopisu soudního exekutora ze dne 28. 8. 2003 adresovanému Ministerstvu vnitra ČR, Katastrálnímu úřadu , adresa, , , právnická osoba, . Dále soudní exekutor provedl lustrace v Registru ekonomických subjektů v ARES, v Registru údajů o plátcích DPH. Exekučním příkazem ze dne 2. 9. 2003, č. j. EX , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, pak soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného. Exekuční příkaz spolu s usnesením o nařízení exekuce a spolu s poučením pak soudní exekutor zaslal povinnému, který si tyto listiny převzal osobně dne 15. 3. 2005. Dopisem ze dne 2. 9. 2003 sdělil tehdejší Katastrální úřad v , adresa, soudnímu exekutorovi, že povinný nemá žádný nemovitý majetek v k. ú. , adresa, , stejně tak dopisem ze dne 10. 9. 2003 není evidován ani nemovitý majetek povinného v oblasti působnosti pracoviště , adresa, a ani v oblasti působnosti pracoviště , adresa, (dopis ze dne 25. 9. 2003). Soudní exekutor provedl také lustraci povinného v evidenci vězňů, a to s negativním výsledkem. Dne 6. 11. 2006 pak vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. EX , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kterým rozhodl, že náklady exekuce oprávněného se stanovují částkou 0 Kč a náklady soudního exekutora se stanovují částkou 200 519 Kč. Exekučním příkazem ze dne 10. 11. 2006, č. j. EX , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , pak rozhodl o provedení exekuce srážkou ze mzdy povinného u plátce mzdy Delta pekárny, a. s. Ke dni 30. 4. 2009 provedl soudní exekutor i lustraci povinného v rejstříku Ministerstva financí. Dopisem ze dne 22. 3. 2007 pak informoval mj. i Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , že usnesení o nařízení exekuce proti povinnému nabylo právní moci. Soudní exekutor provedl lustraci povinného ke dni 30. 4. 2009 i v rejstříku ARES a požádal bývalého zaměstnavatele povinného o kontaktní adresu na povinného (dopis ze dne 4. 5. 2009). Dopisem ze dne 5. 11. 2012 pak požádal o lustraci povinného u , právnická osoba, , Anonymizováno, a. s., kdy , právnická osoba, spořitelna a. s. dopisem ze dne 6. 11. 2012 odpověděla, že číslo účtu povinného eviduje, nicméně na účtu je zůstatek 0 Kč. Dne 23. 11. 2015 pak soudní exekutor vydal exekuční příkaz č. j. , spisová značka, , k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu (, právnická osoba, .). Dopisem ze dne , datum, požádal soudní exekutor Krajský soud v Brně o zaslání dědického usnesení č. j. , spisová značka, . Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2015, č. j. , spisová značka, , soudní exekutor zjistil, že v dědickém řízení po , jméno FO, byla schválena dohoda pozůstalého manžela , jméno FO, a závětního dědice, povinného , jméno FO, , s obsahem, že ideální polovinu bytové jednotky získává povinný. Dopisem ze dne 22. 12. 2015 pak opětovně soudní exekutor uvědomuje povinného o tom, že usnesení o nařízení exekuce proti jeho osobě nabylo právní moci, a to dne 31. 3. 2005. Dne 7. 1. 2016 soudní exekutor vydává exekuční příkaz č. j. , spisová značka, , kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinného, a to poloviny bytové jednotky povinného. Dopisem ze dne 7. 1. 2016 oznámil soudní exekutor vznesení námitky neplatnosti právního jednání povinnému, toto oznámení mu doručil dne , datum, , přičemž mu současně doručil i exekuční příkaz, kterým bylo rozhodnuto o prodeji nemovitých věcí povinného. Předmětný exekuční příkaz nabyl právní moci 8. 2. 2016. Podle výpisu z Centrální evidence exekucí pořízeného dne 7. 8. 2017 soud zjistil, že záznam o exekuci byl do Centrální evidence exekucí vložen 14. 12. 2015. Dopisem ze dne 14. 7. 2015 pak soudní exekutor oznámil ukončení exekuce, kdy exekuce byla k tomuto dni skončena a zanikly také účinky všech vydaných exekučních příkazů. Dopisem ze dne 9. 7. 2019 se žalovaný vyjadřuje k uplatněnému nároku žalobkyně na náhradu škody a sděluje žalobkyni, že jimi uplatněný nárok neuznává.

12. Soud dále provedl důkaz i spisem Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , a to zejména rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Z tohoto rozsudku zjistil, že manželé , jméno FO, uplatnili vůči , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (oprávněná v předmětné exekuci) žalobu o vyloučení nemovitých věcí z exekuce. Rozsudkem bylo této žalobě vyhověno a z exekuce vedené soudním exekutorem , Jméno zainteresované osoby 0/0, pod sp. zn. , spisová značka, byla vyloučena polovina předmětné bytové jednotky. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v , adresa, v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v uzavřené kupní smlouvě ze dne , datum, mj. povinný prohlásil, že neeviduje žádné závazky po lhůtě splatnosti vůči státu, tj. vůči finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení nebo zdravotním pojišťovnám, a že si není vědom toho, že by proti němu bylo vedeno exekuční řízení, řízení o výkonu rozhodnutí nebo byl podán insolvenční návrh na jeho osobu. Soud přitom dovodil, že samo o sobě toto prohlášení povinného nic neznamená, nicméně v souvislosti s tím, že ke dni uzavření kupní smlouvy a stejně ke dni vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, nebylo zjistitelné, že proti povinnému je vedena exekuce, resp. nebyl zde žádný záznam o inhibitoriu na majetek povinného a že ani v Centrální evidenci exekucí nebyla exekuce na povinného zaznamenána, když tedy manželé , jméno FO, učinili vše možné k tomu, aby zjistili, zda nějaká překážka nebrání převodu vlastnického práva, dospěl Okresní soud v , adresa, k tomu, že vše svědčí o tom, že žalobci byli v dobré víře při převodu nemovitých věcí, neboť učinili řadu kroků, které je utvrdily v tom, že na straně , jméno FO, jako převodce není jakákoliv překážka převodu, a pokud by se exekuce vyskytla do doby převodu, tak tato byla vyrovnána, čili v době převodu jiná exekuce neexistovala. Soud tedy v tomto konkrétním případě za takto zjištěných konkrétních okolností nepřisvědčil generálnímu inhibitoriu, a tedy neplatnosti převodu, kterého se dovolával i soudní exekutor. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě má přednost dobrá víra žalobců ve stav dle veřejného rejstříku, než konstatování, že je převod neplatný. Když opačným výkladem § 984 odst. 1 občanského zákoníku by bylo vůbec otázkou, co všechno potom mají osoby v situaci žalobců učinit, aby zásada dobré víry vůči nim mohla být uplatněna. Soud tedy považoval postup žalobců za správný a v podstatě velmi opatrný. Podle názoru soudu nabyli manželé , jméno FO, předmětnou polovinu bytové jednotky, která je předmětem sporu, řádně. I v tomto spisu je založen výpis z Centrální evidence exekucí, který byl pořízen ke dni 7. 8. 2017. Z protokolu o jednání konaném dne 28. 6. 2018, pak vyplývá, že na tomto jednání byl slyšen jednak žalobce , jméno FO, , který vypověděl, že záležitosti týkající se koupě bytu přenechal na manželce, on byl pasivní. Manželka jej informovala o tom, že dle tvrzení povinného je kupovaný byt bez závazků. Pak však zjistili, že na nemovité věci váznou exekuce. Jeho manželka proto považovala za vhodné zveřejnit informaci o prodeji bytu v Úředním věstníku. Na tomto jednání byla slyšena i , jméno FO, , která vypověděla, že při koupi bytové jednotky se informovala u realitní kanceláře, zda byt není zatížen exekucemi. Ona sama v průběhu vyřizování záležitosti zjistila, že v katastru nemovitostí je u bytu evidována exekuce, proto žádala realitní kancelář, aby věc zveřejnila v Úředním rejstříku. Na listu vlastnictví však žádné informace o dluhu povinného vymáhaného soudním exekutorem , Jméno zainteresované osoby 0/0, nebyly.

13. Dále soud provedl i důkaz spisem Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , a to zejména rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Tímto rozsudkem byla žalované České republice uložena povinnost zaplatit manželům , jméno FO, škodu ve výši 32 570 Kč, kdy tato částka představovala náhradu nákladů řízení v řízení před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v rámci kterého se domáhali vyloučení poloviny předmětné bytové jednotky z exekuce. Obvodní soud pro , adresa, zde došel k závěru, že soudní exekutor pochybil, když včas nezjistil nabytí majetku povinným a nikterak ani neučinil úkony směřující k zapsání předmětné exekuce do katastru nemovitostí. Je pak zřejmé, že pouze jedině v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora byli žalobci nuceni vyvolat řízení vedené následně před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, o vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce, když v rámci tohoto řízení vynaložili předmětné náklady na právní zastoupení včetně zaplaceného soudního poplatku.

14. Soud neprovedl důkaz výslechem povinného, nebyl ani proveden důkaz listinami ze spisu vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně neuplatnila námitky vztahující se k příčinné souvislosti mezi jednáním povinného a vzniklou škodou, jak navrhoval žalovaný. Tyto důkazy soud pokládal za nadbytečné nemající žádný vliv na zjištění zavinění soudního exekutora na vzniku škody.

15. Podle ust. § 4 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon č. 82/1998 Sb., platí, že za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

16. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Dle § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. platí, že nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

19. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 32 570 Kč s příslušenstvím, která má představovat škodu, kterou měl žalovaný způsobit v důsledku svého nesprávného úředního postupu. Tento nesprávný úřední postup měl spočívat jednak ve skutečnosti, že ve věci sp. zn. , spisová značka, žalovaný jako soudní exekutor neprováděl průběžné lustrace majetku povinného, v důsledku čehož včas nezjistil nabytí nemovitého majetku povinným a poznámka o exekuci proto nebyla zapsána do katastru nemovitostí, dále měl žalovaný jako soudní exekutor pochybit, když nezapsal informaci o exekuci do Centrální evidence exekucí, resp. ji nechal zapsat až 14. 12. 2015, tj. až poté, co došlo k převodu předmětné nemovité věci na třetí osoby.

20. Soud se jednotlivými žalobkyní vytýkanými porušeními soudního exekutora zabýval a provedl k tomu rozsáhlé dokazování. Pokud se týká vytýkaných neprovedených lustrací, zjistil soud ze spisu soudního exekutora, že soudní exekutor poté, co byla exekuce nařízena, součinnostní dotazy prováděl, zejména obesílal známé úřady, a to i katastr nemovitostí s informací o tom, že byla nařízena exekuce na povinného a dále s dotazem, zda není evidován majetek žalovaného. Tyto lustrace se ukázaly jako negativní. Povinný však k datu 17. 3. 2014 nabyl ideální polovinu bytové jednotky, kdy do katastru nemovitostí byla tato skutečnost zapsána dne 24. 4. 2015. Svou nemovitou věc však povinný prakticky obratem zcizil, když dne 28. 4. 2015 podepisuje kupní smlouvou (tj. jen 4 dny poté, co byl zapsán jako vlastník v katastru), kterou svou polovinu bytové jednotky převádí na manžele , Anonymizováno, . Noví vlastníci pak byli do katastru nemovitostí zapsáni s účinky ke dni 14. 7. 2015. V inkriminovaném období, tj. v době od 24. 4. 2015, kdy byl povinný zapsán jako vlastník nemovitého majetku do 14. 7. 2015, kdy byla nemovitá věc povinného převedena na třetí osoby, soudní exekutor však žádné lustrace nemovitého majetku povinného neprováděl a nabytí poloviny bytové jednotky povinným nezjistil. Generální inhibitorium tak nebylo v katastru poznamenáno.

21. Je tedy pravdou, že soudní exekutor byl v pozdější fázi exekuce liknavý, když neprováděl pravidelně lustrace nemovitého majetku povinného, nicméně na obranu žalovaného je třeba uvést, že povinný svůj majetek převedl na třetí osoby prakticky obratem. Soudní exekutor měl na zjištění nemovitého majetku povinného prakticky jen tři měsíce. Nutno poznamenat, že v té době nebyly prováděny automatické lustrace majetku informačním systémem soudního exekutora, ale bylo na každém exekutorovi, aby průběžně sám informace z katastru (popř. od jiných subjektů) zjišťoval. Všeobecně akceptovatelný úzus ohledně frekvence prováděných lustrací se v té době ustálil na frekvenci prováděných lustrací jednou za půl roku, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti. Je tedy krajně nepravděpodobné, že i pokud by soudní exekutor v pravidelných půlročních intervalech lustraci nemovitého majetku povinného prováděl, že by v časovém období tří měsíců, byl vůbec schopen nemovitý majetek povinného zjistit.

22. V této souvislosti je nutno přisvědčit i obraně žalovaného, že to byl právě povinný, který porušil svou povinnost stanovenou zákonem. Povinný byl totiž pod generálním inhibitoriem, které je založeno na zákazu nakládat s veškerým svým majetkem, a to pod sankcí neplatnosti. Pokud by tedy povinný nějaké nemovité věci nabyl, tyto nesměl dále převádět, a i pokud by tento zákaz porušil, byl by takový úkon povinného neplatný a v exekuci by nemovité věci mohly být zpeněženy i přesto, že již byly např. převedeny na třetí osobu. Tohoto zákazu si byl povinný plně vědom, neboť usnesení o nařízení exekuce, které poučení o generálním inhibitoriu obsahuje, bylo povinnému doručeno již v roce 2015. Povinný byl o generálním inhibitoriu poučen ještě před účinností novely exekučního řádu č. 286/2009 Sb., která mj. nově zavedla koncept relativní neplatnosti právního úkonu povinného, kterým bylo porušeno generální inhibitorium. Protože dle přechodných ustanovení novely (čl. II, bod 1, věta za středníkem zák. č. 286/2009 Sb.) platí, že právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány, je nutné jakýkoliv úkon povinného, kterým porušuje zákaz nakládat se svým majetkem, považovat za absolutně neplatný (podrobněji k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého účinky usnesení o nařízení exekuce vydaného a doručeného povinnému před , datum, , spočívající v zákazu uloženém povinnému nakládat se svým majetkem, jehož porušení má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu, zůstávají zachovány i po účinnosti zákona č. 286/2011 Sb; právní úkon, jímž povinný po , datum, převedl na třetí osobu nemovité věci, přičemž povinnost zdržet se nakládání s nimi pod sankcí absolutní neplatnosti mu vznikla před účinností zákona č. 286/2011 Sb., je proto absolutně neplatný).

23. V tomto směru pak vyznívá poněkud překvapivě rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, , který upřednostnil dobrou víru nabyvatelů dle § 984 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) před absolutní neplatností právního úkonu. Soud se však domnívá, že ochrana vyplývající z materiální publicity představovaná výše uvedeným ustanovením se nemůže vztahovat na neplatná právní jednání. Ostatně i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , absolutní neplatnost smlouvy zařadil mezi okolnosti, které vylučují uplatnění § 984 o. z. V tomto rozhodnutí konstatoval, že „ochrana poskytovaná § 984 odst. 1 o. z. je mimo jiné podmíněna tím, že – v daném případě převodní jednání v podobě kupní smlouvy – smlouva, kterou se nabývá právo (zde vlastnické právo) je uzavřena platně (k tomu shodně a k dalším vyžadovaným podmínkám pro ochranu nabyvatele v režimu § 984 odst. 1 srovnej: Tégl, P. Úplatnost nabytí věcného práva jako podmínka fungování materiální publicity veřejných seznamů v novém občanském zákoníku, Právní rozhledy, 2013, č. , hodnota, , s. 28 a násl., Tégl, P. – Zajíc, J. Způsob, jakým věc opustila sféru vlivu vlastníka, jako kritérium důležité pro ochranu nabyvatele při nabývání od neoprávněného, Právní rozhledy, 2016, č. , hodnota, , s. 120 a násl.). Jinak řečeno, neplatnost uzavřené smlouvy vylučuje nabytí práva v režimu § 984 odst. 1 o. z., což je i tento případ. Obstojí-li pak závěr o absolutní neplatnosti převodní smlouvy, je tím bez dalšího vyloučeno použití § 984 o. z.“. I v Nejvyšším soudem posuzované věci převedla povinná na třetí osobu svou bytovou jednotku, i když v době převodu byla omezena v nakládání s majetkem generálním inhibitoriem pod sankcí absolutní neplatnosti případného převodu. I v tomto případě nebylo v katastru nemovitostí generální inhibitorium zapsáno. Nejvyšší soud uzavřel, že v dané věci nedochází věcně ke střetu principu ochrany dobré víry nového nabyvatele a ochrany vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž ke střetu práva oprávněných na uspokojení z majetku povinné, respektive zachování tohoto majetku pro exekuční řízení, a ochrany dobré víry nového nabyvatele. Spočívá-li pak rozpor mezi skutečným právním stavem a stavem zapsaným ve veřejném seznamu ve veřejnoprávním omezení, kterým je tzv. generální inhibitorium, jež činí osobou k převodu práva nezpůsobilou, nepožívá nabyvatel ochrany vyplývající z principu materiální publicity.

24. Povinný si poučení o zákazu nakládání se svým majetkem převzal dne , datum, . Pokud však v rámci dědického řízení v roce 2015 nabyl ideální polovinu bytové jednotky, je zřejmé, že generální inhibitorium porušil, když zděděný byt (resp. jeho jednu polovinu) v rozporu s uvedeným zákazem převedl na třetí osobu. Taková smlouva o převodu bytové jednotky je pak absolutně neplatná. I když tedy soudní exekutor nabytí nemovitých věcí povinného včas nezjistil, byl si vědom, že dle ustálené judikatury se bude moci na nezákonně zcizených nemovitých věcech povinného uspokojit a tyto bude moci i po převodu na třetí osoby zpeněžit. Je pravdou, že podání vylučovací žaloby by tím vyloučeno nebylo, nicméně vzhledem k rychlosti provedeného převodu vlastnického práva povinného nelze v tomto směru soudnímu exekutorovi ničeho vytknout. Hlavním důvodem podání vylučovací žaloby je tedy zejména porušení povinnosti povinným. Ten by měl také hradit škodu, kterou takto způsobil. Neprovádění pravidelných lustrací ze strany soudního exekutora v příčinné souvislosti se vznikem škody není v tomto případě nijak významné.

25. Pokud se týká druhého žalobkyní tvrzeného porušení povinností ze strany soudního exekutora, tj. že nezajistil zapsání předmětné exekuce do Centrální evidence exekucí, k tomu žalobkyně předložila pouze jediný důkaz, a to výpis z Centrální evidence exekucí, který byl vyhotoven k datu 7. 8. 2017. Z tohoto výpisu na první pohled skutečně vyplývá, že exekuce byla do Centrální evidence exekucí zapsána až 14. 12. 2015, nicméně dle zprávy Exekutorské komory nemusí být tento údaj vůbec určující. V den 14. 12. 2015 totiž došlo pouze ke změně informačního systému Centrální evidence exekucí a veškeré exekuce byly k tomuto dni zapsány do Centrální evidence opětovně. Došlo tedy k tomu, že před koncem roku 2015 Exekutorská komora obeslala všechny exekutory, aby opětovně zaslaly záznamy o veškerých exekucích Exekutorské komoře, která tyto nové údaje znovu zadala do systému. Překlopení starých údajů do nového informačního systému nebylo možné. Je tedy zřejmé, že datum 14. 12. 2015 neodpovídá realitě jako datum prvního zápisu předmětné exekuce do evidence. K tomuto dni sice byla exekuce do Centrální evidence exekucí zapsána, ale takto byly do evidence zapsány i všechny do té doby vedené exekuce. V současné době již není možné zjistit, zda a případně k jakému dni byla předmětná exekuce do Centrální evidence zaevidována poprvé. Žalovaný přitom tvrdil, že zápis předmětné exekuce do evidence zajistil již v průběhu roku 2005 a není tedy vyloučeno, že údaj o exekuci byl v evidenci již v době, kdy povinný převáděl svou nemovitou věc na manžele , jméno FO, . To, že by manželé , jméno FO, skutečně prováděli lustraci povinného v Centrální evidenci exekucí v době před koupí nemovité věci, přitom z ničeho nevyplývá. Manželé , jméno FO, to uvádí maximálně v rámci svých tvrzení v řízení vedeném před Okresním soudem v , adresa, , v průběhu své účastnické výpovědi to ale vůbec nezmiňují. Protože nebylo najisto postaveno, zda žalovaný vůbec jakoukoliv povinnost v tomto směru porušil, byla žalobkyně vyzvána, aby navrhla důkazy k prokázání skutečnosti, že žalovaný jako soudní exekutor porušil svou povinnost vložit údaje o exekuci do Centrální evidence exekucí. Žalobkyně však žádné další důkazy nenavrhla, resp. jí navrhovaný dotaz na Exekutorskou komoru pouze potvrdil skutečnost, že datum, kdy byla exekuce do Centrální evidence exekucí zapsána poprvé, již nelze zjistit.

26. K tomu soud dále dodává, že v době nařízení exekuce (r. 2005) soudní exekutor údaje o exekuci Exekutorské komoře nezadával manuálně prostřednictvím webového rozhraní, ale přenášel je pomocí automatizovaného dávkového souboru. Systém zaslaná data zpracoval a exekutorovi byla následně zaslána zpráva s výsledky zpracování dat. Pokud tedy byl poslán systémem potvrzovací email (resp. nebyl zaslán negativní email, že data přenesena nebyla), nebyl důvod, aby si soudní exekutor dodatečně ověřoval informace o tom, zda údaje o exekuci byly skutečně zaevidovány a zveřejněny. Za funkčnost systému vedení záznamů v evidenci pak nesla odpovědnost Exekutorská komora.

27. Základním předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody (ať už dle občanského zákoníku nebo dle § 32 odst. 1 exekučního řádu), je prokázání porušení právní povinnosti. Pokud však není zřejmé, kdy a zda vůbec soudní exekutor povinnost zapsat danou exekuci do Centrální evidence exekucí porušil, když žalobkyně nepředložila jediný důkaz k tomu, že by tato povinnost porušena v rozhodné době skutečně byla, pak má soud za to, že ze strany žalobkyně nebylo uneseno důkazní břemeno a porušení povinnosti žalovaného v tomto v řízení prokázáno nebylo.

28. S ohledem na výše uvedené, kdy soud neshledal porušení povinnosti exekutora v tom směru, že by bylo prokázáno, že porušil svou povinnost zapsat exekuci do Centrální evidence exekucí a zároveň shledal nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti lustrovat řádně majetek povinného a vzniklou škodou, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na regresní náhradu není po právu, a proto byla žaloba zamítnuta.

29. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a přísluší mu dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.