27 C 113/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 42 913 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 946 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 946 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 39 967 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 342,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 814,93 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 8 099,68 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 16 108,47 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 638,33 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 099,68 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 970,4 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 162,47 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 2 946 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 913 Kč z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, Obě pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od , datum, . Původní věřitelka před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčky, a to na základě jím poskytnutých informací a dokladů. Pravdivost svých tvrzení žalovaný potvrdil podpisem zákaznických karet. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti takto získaných údajů. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel podstatné údaje, mohl by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně nemá k dispozici všechny kopie dokladů poskytnutých žalovaným, nicméně stačí, pokud věřitelka měla k dispozici listiny týkající se majetkových poměrů žalovaného ke dni sepsání smluv, tyto nemusí uschovávat. U nižších zápůjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2021 žalovaný obdržel částku 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 25 482 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 16 118 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 5 524 Kč a pojistné za doplňkové pojištění v částce 2 340 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 16 422,96 Kč, a proto žalobkyni z titulu této smlouvy nadále dluží částku 29 059,04 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 108,47 Kč, dlužného poplatku ve výši 12 950,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 012,59 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 16 108,47 Kč od 23. 3. 2023 do 29. 7. 2024, za období od 30. 7. 2024 do 12. 9. 2024 ve výši 302,04 Kč a za období od 13. 9. 2024 do 13. 10. 2024 ve výši 208,07 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 4 342,05 Kč, a dále jednak úroku z prodlení a jednak úroku vždy ve výši 15 % ročně z částky 16 108,47 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 10. 2021 žalovaný obdržel finanční prostředky v částce 12 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s poplatkem 14 485 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků ve výši 9 671 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a poplatek za , Anonymizováno, ve výši 3 314 Kč. Žalovaný uhradil pouze 12 631,04 Kč a žalobkyni nadále dluží na jistině částku 8 099,68 Kč, dlužný poplatek 5 754,28 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 638,33 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 8 099,68 Kč od 4. 5. 2023 do 29. 7. 2024), kapitalizovaný úrok ve výši 1 814,93 Kč a dále jednak úrok z prodlení a jednak úrok vždy ve výši 15 % ročně z částky 8 099,68 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.

4. Společnost , právnická osoba, a žalovaný podepsali dne 15. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný byl rovněž zařazen do pojistného programu. Spolu s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 25 482 Kč, tvořený úrokem, poplatkem za , Anonymizováno, a za , Anonymizováno, a pojistné, a to v 78 týdenních splátkách po 584 Kč (poslední splátka činila 514 Kč). Ze zákaznické karty z téhož dne soud zjistil, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán na plný úvazek s čistým příjmem 17 300 Kč, žije s rodiči, je bezdětný, další příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, odhadované výdaje činí 4 000 Kč a peníze potřebuje na refinancování. Měl předložit dvě výplatní pásky a pracovní smlouvu z 1. 9. 2019. Z tabulky zaplacených částek soud zjistil, že žalovaný na danou smlouvu uhradil 16 422,96 Kč.

5. Společnost , právnická osoba, a žalovaný dále podepsali dne 27. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuty prostředky v částce 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit částku 26 485 Kč, sestávající z jistiny a poplatku ve výši 14 485 Kč tvořeného úrokem, poplatkem za , Anonymizováno, a za , Anonymizováno, v 78 týdenních splátkách po 340 Kč (poslední splátka činila 305 Kč). Ze zákaznické karty z téhož dne soud zjistil, že žalovaný původní věřitelce sdělil, že pracuje na plný úvazek s čistým příjmem 17 300 Kč, žije s rodiči, je bezdětný, další příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, odhadované výdaje činí 4 000 Kč a peníze potřebuje na vybavení domácnosti. Měl předložit dvě výplatní pásky a pracovní smlouvu z 1. 9. 2019. Z tabulky zaplacených částek plyne, že žalovaný na danou smlouvu uhradil 12 631,04 Kč.

6. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na stávající žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 7. 2024, odeslaným mu dne 16. 8. 2024 a ve kterém byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení.

7. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužných částek z titulu obou smluv do 15. 1. 2025 rovněž předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2024, která mu byla odeslána 31. 12. 2024.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný žalobkyně podepsali dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, které svým obsahem odpovídají smlouvě o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Na základě těchto smluv žalovaný obdržel dne 15. 9. 2021 částku 20 000 Kč a dne 27. 10. 2021 částku 12 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

14. Žalovaný vystupoval v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by je sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Z ustálené judikatury vztahující se k zákonu č. 257/2016 Sb., ve znění účinném v době sjednání posuzovaných smluv plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu dlužníka, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

15. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové sumě, tj. i k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit, stejně jako je nutno zohlednit i další částky, které spotřebiteli plynou z dalších jeho závazků. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod.) a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Žalobkyně v žalobě předně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměl důvod pochybovat o věrohodnosti takto sdělených informací. Co se týče této samotné listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že informace zaznamenané v zákaznické kartě jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má zákonem dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.

17. Žalobkyně soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů, které žalovaný měl předložit (i dle údajů v zákaznické kartě) při sjednávání smlouvy, s tím, že zájemci o spotřebitelský úvěr dokumenty a doklady pouze předkládají původní věřitelce při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , jehož názorem však není soud v posuzované věci zavázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom zákonnou povinností právní předchůdkyně žalobkyně nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, nicméně v tomto směru předložila pouze zákaznické karty, což není dostatečné, jak bylo uvedeno shora. Žalobkyně nedoložila, že by si její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala jak příjmy či výdaje žalovaného, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle aktuální potřeby ihned snížit. I pokud by žalovaný žil u rodičů, nelze z toho automaticky dovozovat, že by se tak dělo bezplatně a měl v tomto směru nulové výdaje. Soudu z ničeho rovněž neplyne, že by poskytovatel úvěru mohl bez dalšího započítávat do příjmů žalovaného rovněž příjmy domácnosti ve výši 40 000 Kč, když jakkoliv nelze dovodit, že by s touto celou částkou mohl žalovaný pravidelně disponovat, a to jak ve smyslu hrazení jeho závazků, tak i s ohledem na zajišťování jeho životních potřeb. Původní věřitelka se také zjevně spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho toliko odhadované měsíční náklady představuje toliko částka 4 000 Kč, což je ale nedostačující. Pouhé vyplnění částek do jednotlivých kolonek žádosti o spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho, jak byly tyto údaje získány a co vše v sobě zahrnují, nelze považovat za zákonem vyžadovanou odbornou péči poskytovatele úvěru.

19. Soud tedy nemá za prokázané to, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s odbornou péčí a že zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného, aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech jeho dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a poté dvou zápůjček. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Soud proto obě předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatné, a žalobkyně, tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Žalovaný z titulu smlouvy , Anonymizováno, obdržel částku 12 000 Kč, z níž uhradil 12 631,04 Kč a je zjevné, že poskytnutou jistinu přeplatil. V případě smlouvy č. , hodnota, obdržel částku 20 000 Kč a na tuto smlouvu uhradil 16 422,96 Kč. Soud při posouzení výše výsledného nároku přihlédl jednak k § 1932 odst. 2 o. z. (podle kterého v případě smlouvy sjednané se spotřebitelem je plnění třeba započíst na jistinu a teprve poté na příslušenství) a § 1933 odst. 1 o. z. (podle kterého „je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný“) a jednak ke smluvním podmínkám, byť plynoucím z absolutně neplatných smluv, podle kterých bylo vůlí původní věřitelky poměrně započítávat poskytnuté splátky na jednotlivé smlouvy o zápůjčkách. Tento postup je zjevný i z tabulek umořování dluhu. Z ničeho naopak nevyplynulo, že by žalovaný předem stanovoval, na úhradu kterého závazku, plynoucího z větší části paralelně trvajících smluv, má být jím poskytnutá platba splátky určena. Přeplatek z absolutně neplatné smlouvy je proto dle soudu možné použít na úhradu bezdůvodného obohacení plynoucího z další absolutně neplatné smlouvy. Jiný výklad by zakládal bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, což by ve svém důsledku vedlo k nežádoucímu množení sporů. Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně ani k založení nespravedlivého uspořádání poměrů mezi účastníky. Soud rovněž podotýká, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení poskytnutého protiplnění nenavrhl. Jelikož tedy žalovaný obdržel celkem částku 32 000 Kč a z titulu dvou neplatných smluv celkem již uhradil 29 054 Kč, žalobkyni nadále dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 2 964 Kč.

21. Co do částky jdoucí nad rámec dlužné jistiny, smluvních úroků i pojistného soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatných smluv.

22. Soud dále zčásti vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) v obou případech spolu s oznámením o postoupení pohledávky, odeslaném dle podacího lístku dne 16. 8. 2024. V souladu s § 573 o. z. platí, že zásilka byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 21. 8. 2024. Žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od doručení, tj. do 2. 9. 2024 (podle § 607 o. z. se konec lhůty splatnosti posouvá na první nejbližší pracovní den), a proto žalobkyně mohla žádat úrok z prodlení až od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to v zákonné sazbě ke dni vzniku prodlení žalovaného 12,75 % ročně, a z přisouzené částky 2 946 Kč. Žaloba je naopak nedůvodná co do úroků z prodlení ohledně částky a zákonné sazby stran které nebyl žalovaný v prodlení a doby, po kterou nebyl v prodlení. Nárok tedy není důvodný co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 638,33 Kč, který byl požadován z částky 8 099,68 Kč za dobu od 4. 5. 2023 do 29. 7. 2024 a dále z téže částky od 30. 7. 2024 do zaplacení, neboť žalovaný dluh z uvedené smlouvy přeplatil, přitom hradil naposledy dne 16. 7. 2024, a proto za požadovanou dobu tedy žalobkyni již ničeho nedlužil. Soud dále žalobu zamítl co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 970,4 Kč požadovaného z částky 16 108,47 Kč od 23. 3. 2023 do 13. 10. 2024, kdy důvodný je toliko požadavek žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 946 Kč od 3. 9. 2024 do 13. 10. 2024 kapitalizovaný částkou 42,19 Kč. Jelikož dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 108,47 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení a důvodný je toliko požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 946 Kč, soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 162,47 Kč a ve výši 2,25 % ročně z částky 2 946 Kč, vždy od 14. 10. 2024 do zaplacení.

23. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako desetidenní lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, pročež soudu nejsou známy jeho aktuální majetkové poměry a finanční možnosti.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně úroků z prodlení i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.