27 C 118/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení svého vlastnického práva k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsanému na LV , Anonymizováno, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, ve prospěch žalovaného s odůvodněním, že došlo k jeho mimořádnému vydržení. Prarodiče žalobkyně žili od r. 1942 v domě č. p. , Anonymizováno, nacházejícím se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s ním současně užívali navazující zahradu, aktuálně vedenou pod parc. č. , Anonymizováno, . Ve vztahu k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, nebylo nikdy zmiňováno, že by patřily někomu jinému. Vždy se mělo za to, že se jedná o součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Zažalovaný pozemek byl navíc co do označení a evidence v katastru zapsán až v roce 2012. Na nynější pozemek parc. č. , Anonymizováno, navazoval pozemek parc. č. , Anonymizováno, , tzv. kamenec, který byl neúrodný a vyplavoval se na něj blízký potok , jméno FO, . Žalobkyně i její prarodiče věděli, že nejsou jeho vlastníky, a proto jej s manželem odkoupili od obce , adresa, . Žalobkyně měla povědomí o průběhu hranic mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, , byl zde cíp zahrady, jednalo se o linii od propusti napříč. Všechny uvedené pozemky byly oploceny, a to zčásti prarodiči a zčásti jejich sousedy, a užívány jako zahrada s ovocnými stromy. Babička žalobkyně notářskými zápisy s účinky ke dni 14. 11. 1995 a 28. 12. 1995 převedla na žalobkyni vždy id. polovinu k nemovitostem parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, . Žalobkyně byla přesvědčena, že posledně uvedený pozemek sahá až na hranici pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Vycházela přitom ze situačního plánu z 12. 5. 1979, kde byly nynější pozemky parc č. , Anonymizováno, označeny jako součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, prostřednictvím tzv. slučky. Od prosince 1995 tedy měla za to, že všechny tyto pozemky jsou jejím vlastnictvím. Notářské zápisy odkazují na znalecký posudek č. , Anonymizováno, , v němž je uvedeno, že celková výměra pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, činí , Anonymizováno, m2, z toho zažalovaný pozemek představuje jen 18,4 % výměry. Zejména při zohlednění dosavadního způsobu hospodaření žalobkyně neměla žádnou pochybnost o výměře prarodiči obhospodařovaných pozemků. Žalobkyně v roce 2008 zjistila, že pozemek označený slučkou je veden jako parc. č. , Anonymizováno, s výměrou , Anonymizováno, m2, avšak nebyl zapsán na žádném LV. Následně v roce 2012 došlo v katastru nemovitostí k další změně, kdy pozemek byl rozdělen na parc. č. , Anonymizováno, s výměrou , Anonymizováno, m2 ve vlastnictví obce , adresa, a parc. č. , Anonymizováno, s výměrou , Anonymizováno, m2 ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně si není vědoma, že by se na pozemcích někdo pohyboval za účelem jejich zaměření. Jelikož zápis v katastru nemovitostí neodpovídal skutečnosti, obrátila se na obec , adresa, i na žalovaného, který situaci neřešil. Žalobkyně se s řešením situace obrátila na jmenované znovu v r. 2024. Obec vlastnické právo žalobkyně vydržením uznala, žalovaný nikoliv. Žalovaný se přitom až do října 2024 o pozemek nezajímal a uvedenou situaci ani přes dřívější výzvu žalobkyně neřešil. K námitkám žalovaného žalobkyně uvedla, že se s kupní smlouvou z roku 1942 seznámila až v průběhu tohoto soudního řízení, v r. 1995 neměla důvod zjišťovat, jakým způsobem její prarodiče nabyli pozemky. Dnes lze navíc jen těžko zjistit jejich úmysly. Žalobkyně se domnívá, že tomu mohlo být proto, že za 2. světové války byly na zahradě vojáky vykopány zákopy; poté co se prarodiče mohli na poničené pozemky vrátit, začali je obdělávat jako celek. Předmětem řízení ale není dobrá víra prarodičů, ale okolnosti nabytí pozemku žalobkyní a jejího užívání v r. 1995. Držbou zažalovaného pozemku nikdy nepůsobila nikomu újmu. Žalobkyně si ani z vyprávění rodičů nevybavuje, že by přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, protékala , jméno FO, . Nyní je potok od daného pozemku vzdálen zhruba , Anonymizováno, m.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně uvedl, že prarodiče žalobkyně nemohli být v poctivém úmyslu, že jim patří pozemek parc. č. , Anonymizováno, (tehdy vedený jako část pozemku , Anonymizováno, ). Přílohou kupní smlouvy ze dne 10. 10. 1942 byl geometrický plán ze dne 1. 9. 1942, ze kterého je patrné, že předmětem koupě nebyl zažalovaný pozemek, ale jen pozemky st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, . Platnost dané kupní smlouvy nebyla následně zpochybněna jako absolutně neplatná ve smyslu restitučního zákona č. , Anonymizováno, či dekretu č. , Anonymizováno, . Nikdo nemůže na druhého převést více práv, než sám má. Pokud si zažalovaný pozemek následně oplotili, nejednali v poctivém úmyslu. Součástí nabývacích titulů z r. 1995 musela být kupní smlouva z roku 1942. Žalobkyně si musela být při uchopení držby vědoma, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, situovaný za původním oplocením, tvořil koryto toku , jméno FO, (dříve , Anonymizováno, ) s obligatorním vlastnictvím státu. Žalovaný neměl poznatky o tom, kdy konkrétně došlo k regulaci toku. Právo hospodaření přešlo na žalovaného z okresních úřadů hromadným zápisem v roce 2012. Na straně žalobkyně je dán nedostatek dobré víry při nabytí pozemků v r. 1995, neboť doklady spjaté s kupní smlouvou z r. 1942 mohla zjistit nahlédnutím do katastru nemovitostí. Držbou nemovitosti, o níž věděla, že ji nevlastní, působila žalobkyně po celou dobu újmu skutečnému vlastníkovi. Žalobkyně již v r. 2010 věděla, že není vlastníkem, přitom s řešením této záležitosti čekala až do r. 2024.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.

4. Z katastrálního zobrazení jednotlivých pozemků a z aktuálních výpisů z katastru nemovitostí plyne, že zažalovaný pozemek parc. č. , Anonymizováno, je obklopen pozemky parc. č. , Anonymizováno, , ve vlastnictví žalobkyně, parc. č. , Anonymizováno, ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela a pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně. Zažalovaný pozemek je zapsán na LV , Anonymizováno, ve vlastnictví , Anonymizováno, s právem hospodaření , právnická osoba, . Nabývacím titulem je Ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 1. 4. 2003. , jméno FO, , vedený pod parc. č. , Anonymizováno, , je oddělen od zažalovaného pozemku několika dalšími parcelami. Pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, sousedí s pozemky parc. č. , Anonymizováno, a v současnosti se nachází ve vlastnictví syna žalobkyně , jméno FO, .

5. Na základě notářského zápisu , Anonymizováno, ze dne 6. 11. 1995 , jméno FO, darovala žalobkyni ideální polovinu domu č. p. , Anonymizováno, s pozemkem parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Notářským zápisem , Anonymizováno, ze dne 11. 12. 1995 darovala , jméno FO, žalobkyni druhou ideální polovinu k uvedeným nemovitostem. V notářských zápisech nejsou uvedeny výměry pozemků. V obou je odkázáno na znalecký posudek , tituly před jménem, , adresa, ze dne 25. 5. 1995. V něm je uvedeno, že zahrada – parcela č. , Anonymizováno, navazuje na stavební parcelu č. , hodnota, . , adresa, část stavebního pozemku byla v r. 1941 oplocena. Vjezd do dvora je uzavřen vraty, zahrada je bez oplocení. Stavební parcela č. , hodnota, byla evidována s výměrou , Anonymizováno, m2 a parcela č. , Anonymizováno, s výměrou , Anonymizováno, m2.

6. Prarodiče žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, uzavřeli dne 10. 10. 1942 kupní smlouvu s obcí , adresa, , na základě které jim obec ze své role parc. č. , hodnota, prodala parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, část z téže parcely o výměře , Anonymizováno, m2 vedenou jako parc. č. st. , Anonymizováno, a dále z parcely č. , hodnota, , potok , jméno FO, , část o výměře , Anonymizováno, m2, která se slučuje s parc. č. , Anonymizováno, . Součástí kupní smlouvy byl snímek katastrální mapy a výpis z PK. Na něm , jméno FO, protékala blíže k převáděným pozemkům.

7. Dle situačního plánu z 12. 5. 1979 měly parcely č. , Anonymizováno, výměry jako v daném znaleckém posudku. Na místě, kde se nyní nachází pozemky parc. č. , Anonymizováno, je zakreslena nečíslovaná parcela, která je tzv. slučkou připojena k pozemku parc. č. , Anonymizováno, .

8. Kupní smlouvou ze dne 10. 12 2001 převedla obec , adresa, na žalobkyni a jejího manžela vlastnictví k pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Darovací smlouvou ze dne 9. 10. 2017 převedla žalobkyně vlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, na svého syna.

9. V geometrickém plánu z 24. 4. 1968 včetně PK mapy a výkazu změn z archivu z roku 1999 ve vztahu ke změnám vzniklým regulací řeky , jméno FO, není v místě pozemků parc. č. , Anonymizováno, uvedeno žádné číslo parcelní. Z těchto podkladů je zjevné, že potok , jméno FO, dříve protékal severněji, v místech pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Dle výpisu PK mapy, dle tvrzení žalovaného pořízeného před rokem 1951, byl pozemek , Anonymizováno, evidován jako tok , jméno FO, . Dle leteckých snímků daného území (dostupných z https://www.mapy.cz/), zachycující aktuální stav a stav v letech 2001-2003, potok , jméno FO, protéká ve stejných místech, a to nikoliv přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, nebo v jeho blízkosti.

10. Dle srovnávací sestavy parcel z 2. 10. 2008 vznikla parcela č. , Anonymizováno, z dřívějších parcel č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 a , Anonymizováno, s výměrou , Anonymizováno, m2. Vlastnické právo svědčilo obci , adresa, . Dle katastrálního plánu z 23. 9. 2010 se na místě dnešních pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nacházel jen pozemek , Anonymizováno, . Dle Informací o parcele nebyl tento pozemek zapsán na žádném LV. , právnická osoba, pro , Anonymizováno, zjistil závadu v údajích v katastru nemovitostí, kdy pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 byl uveden v SPI bez LV. Katastrálnímu pracovišti , adresa, proto dne 19. 7. 2012 uložil, aby uvedenou parcelu nahrál na LV , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, na LV , Anonymizováno, . Dle oznámení o změně zápisu na LV č. , hodnota, z 30. 7. 2012 daný katastrální úřad informoval , právnická osoba, , že při přípravě komplexní pozemkové úpravy v k. ú. , adresa, zjistil shora uvedenou závadu, proto byl vyhotoven neměřičský náčrt , Anonymizováno, na její rozdělení na parcelu č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (místo zaniklého pozemku parc. č. , Anonymizováno, ) s tím, prvně uvedená připadá do vlastnictví státu a druhá parcela do vlastnictví obce , adresa, .

11. Žalobkyně dopisem ze dne 23. 9. 2010 požádala obec , adresa, o koupi či směnu pozemku parc. č. , Anonymizováno, . V žádosti, uvedla, že parcela byla součástí obdělávané zahrady zhruba od 50. let. Na to obec v dopise ze dne 14. 10. 2010 sdělila, že se záležitostí bude zabývat a dne 23. 3. 2011 ji informovala, že zastupitelstvo schválilo směnu pozemků, a ať se dostaví k projednání věci. Ke směně nedošlo.

12. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 10. 2024, odeslaným 4. 10. 2024, vyzvala žalovaného ke sjednání dohody o narovnání evidenčního zapsaného stavu k nemovitosti parc. č. , Anonymizováno, s tím, že pozemek mimořádně vydržela uplynutím vydržecí doby dne 1. 1 2019. K podání předložila aktuální fotografie zahrady z roku 2024. Žalovaný v reakci na to dne 14. 10. 2024 sdělil, že věc postupuje k dalšímu postupu a následně v podání ze dne 14. 4. 2025 nárok žalobkyně odmítl s tím, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl situován za původním oplocením, tvořilo jej koryto potoka, které nemohlo být ve vlastnictví žalobkyně ani jejich předchůdců. Žalobkyně si byla vědoma, že daný pozemek nevlastní a působila tak újmu skutečnému vlastníkovi. Žalobkyně následně v dopise ze dne 23. 4. 2025, odeslaném dne 5. 5. 2025, žalovanému sdělila, že s jeho stanoviskem nesouhlasí, a proto se bude svého nároku domáhat soudní cestou.

13. Žalobkyně dne 14. 1. 2025 uzavřela s obcí , adresa, dohodu o narovnání, kterou obec uznala nabytí vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. č. , Anonymizováno, mimořádným vydržením. Právní účinky vklady nastaly ke dni 16. 1. 2025.

14. Žalobkyně předložila soudu fotografie současného stavu pozemků a archivní fotografie. Přední část zahrady je zatravněná a zadní část je osázena stromy.

15. Matka žalobkyně , jméno FO, ve svém čestném prohlášení ze dne 3. 6. 2025 uvedla, že na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a parc č. , Anonymizováno, bydlela od svého dětství. Rodiče měli oplocení na hranicích pozemků č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, (tzv. kamenec), které navazovalo na sousedem zbudované oplocení mezi pozemky č. , Anonymizováno, . Za zahradou se nacházel tzv. kamenec, který přiléhal k potoku , jméno FO, . Tento nebyl obhospodařován a později jej začali užívat majitelé nemovitostí, na jejichž zahrady navazoval. Následně rodiče odstranili oplocení na hranici pozemků č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, a poté její otec oplotil pozemek parc. č. , Anonymizováno, na hranici mezi pozemkem , Anonymizováno, . Situační plán ze dne 12. 5. 1979 nechal zpracovat její otec v souvislosti s plánovaným darováním, k němuž nedošlo. Z tohoto plánu se pak nicméně následně vycházelo při záměru nakládat s nemovitostí. O tom, že se zde nachází další dvě parcely se dozvěděla až několik let po převodu pozemků na žalobkyni. Sama v letech 1992–1994 jednala s Pozemkovým úřadem ohledně výměny pozemků v rámci restitucí., aniž by byla upozorněna na nějaké nesrovnalosti. Matka žalobkyně ani její prarodiče nikdy nepochybovali, že by jim nynější pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nepatřily, neboť vždy tvořily zahradu k rodinnému domu.

16. Soud k návrhu žalobkyně neobstaral důkaz odborným zaměřením vzdálenosti zažalovaného pozemku od potoku , jméno FO, , neboť mezi účastníky nebylo sporu o tom, že koryto , jméno FO, již značně dlouhou dobu neprochází přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Soud neprovedl ani výslech syna a manžela žalobkyně, který případně navrhovala k dalšímu objasnění místních poměrů, když shora zjištěný skutkový stav považoval za celistvý a zcela dostatečný pro rozhodnutí věci.

17. Jelikož se ve věci jedná o žalobu na určení vlastnického práva, soud se s ohledem na § 80 o. s. ř. nejprve zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Vzhledem k tomu, že navrhuje určení vlastnického práva k nemovitosti, která se zapisuje do katastru nemovitostí, a u které je vlastnické právo zapsáno ve prospěch žalovaného, bez požadovaného určení by neměla jinou možnost, jak dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí a jak tedy docílit požadovaného souladu mezi stavem právním a faktickým. Je tedy nepochybné, že má naléhavý právní zájem na věcném projednání žaloby.

18. Při právním posouzení věci vycházel soud zejména z § 1089 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém si jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Soud má na základě provedeného dokazování za doložené, že žalobkyni byly v roce 1995 darovány její babičkou pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, a parc č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Společně s těmito pozemky se současně ujala držby nynějších pozemků parc. č. , Anonymizováno, , které v době darování nebyly v katastru nemovitostí samostatně označeny, ale coby jedna parcela byly přislučkovány k pozemku žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, . Teprve v r. 2008 došlo k zaevidování těchto pozemků pod jedním parc. č. , Anonymizováno, , aniž by byly zapsány na nějakém listu vlastnictví. Následně z popudu katastrálního úřadu při přípravě komplexní pozemkové úpravy byl předmětný pozemek v r. 2012 rozdělen na dvě parcely, k nimž byla přiřazena uvedená parcelní čísla. Vlastnické právo k pozemku parc. č. , Anonymizováno, připadlo obci , adresa, , která k výzvě žalobkyně v r. 2024 uznala, že pozemek mimořádně vydržela. Žalovaný naopak vlastnické právo žalobkyně k nynějšímu pozemku parc. č. , Anonymizováno, neuznal s tím, že nesplnila podmínky mimořádného vydržení. Svou obranu založil zejména na skutečnosti, že právní předchůdci žalobkyně daný pozemek nenabyli a nemohli jej tak ani převést na žalobkyni a dále, že žalobkyně sama věděla, že se ujímá pozemků, které nevlastní, mimo jiné s ohledem na skutečnost, že zde protékala , jméno FO, .

20. Vydržení slouží k uvedení faktického stavu do souladu se stavem právním. K předpokladu mimořádného vydržení je dle § 1095 ve spojení s § 3066 o. z. zapotřebí uplynutí dvacetileté vydržecí doby, doložení, že žalobkyně měla předmětný pozemek v držbě ke dni 1. 1. 2019 a dále držiteli nesmí být prokázán nepoctivý úmysl. Je třeba aby se jednalo o držbu v přesvědčení, že se jí nikomu nepůsobí újma. Nepoctivým je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Nepoctivý držitel od počátku „ví“, že vykonává právo, které mu nenáleží. Při posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ nelze tento úmysl zpravidla prokázat přímo. Je-li však prokázána existence skutečností zakládajících nepoctivost držitele, o kterých při uchopení držby věděl, anebo vědět nutně musel, a to při splnění předpokladu, že má rozum průměrného člověka ve smyslu § 4 odst. 1 o. z., pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 210/2024, ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, či ze dne 28. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 647/2023).

21. Držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ se posuzuje k okamžiku, kdy se jí držitel chopil. To, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Pokud pak takový držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, se odmítá svého „vlastnictví“ vzdát, může zapsaný vlastník tomuto mimořádnému vydržení v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit jen žalobou napadající držbu nebo její poctivost. V takovém případě se považuje držitel od okamžiku, kdy mu byla žaloba doručena, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

22. Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby (části) sousedícího pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu. Z okolností případu mu musí být zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Roli při hodnocení absence nepoctivého úmyslu hraje mimo jiné otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce, dále existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (např. katastrální mapa, geometrický plán), poměr výměry nabytého pozemku k pozemku, resp. pozemkům skutečně drženým, kdy je podle okolností případu tolerováno i překročení až do 50 % výměry nabytého pozemku, v individuálních případech výjimečně i více, jakož i postoj vlastníka předmětného pozemku k držbě (části) jeho pozemku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016, ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004, ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, či ze dne 28. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 647/2023).

23. Optikou shora uvedených východisek soud hodnotil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že byly splněny veškeré předpoklady pro určení, že žalobkyně své vlastnictví k pozemku parc. č. , Anonymizováno, vydržela.

24. Žalobkyně se ujala držby v roce 1995. Je zjevné, že pozemky v době podání žaloby držela 30 let. Jednalo se tak o natolik dlouhou dobu, že nemusela do doby své držby započítat dobu držby svých právních předchůdců. Proto nejsou rozhodující okolnosti, za kterých se prarodiče žalobkyně, patrně ve 40. letech minulého století, ujali držby nynějších pozemků parc. č. , Anonymizováno, , tedy, zda k tomu došlo pohledem současné právní úpravy v nepoctivém úmyslu, o němž ovšem nebylo prokázáno, že by s ním žalobkyně byla seznámena, nebo zda se tak stalo omylem v důsledku poničení zahrady za války, jak usuzovala žalobkyně. Argumentace, že daný pozemek nebyl v r. 1942 předmětem kupní smlouvy mezi obcí , adresa, a prarodiči žalobkyně, pročež na žalobkyni nemohli převést více práv, než sami měli, není relevantní a míjí se s předpoklady mimořádného vydržení. Takové skutečnosti by v režimu zákona č. 40/1964 Sb. mohly být relevantní při posuzování oprávněnosti řádného nabytí vlastnictví, a to mimo režim mimořádného vydržení, jehož podstatou je naopak to, že je nabýváno více nebo něco jiného než v převodním titulu.

25. Za zásadní soud naopak považuje okolnosti ujmutí se držby žalobkyní v r. 1995 a tu skutečnost, kterou se žalovanému v řízení nepodařilo zpochybnit, že se žalobkyně v r. 1995 ujala držby nynějších pozemků parc. č. , Anonymizováno, , o nichž byla přesvědčena, že tvoří součást darované zahrady, tj. pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Od počátku tedy u ní byla doložena tzv. držební vůle (animus possidendi). Právě okolnosti ujmutí držby jsou zcela zásadní. K uvedeným pozemkům nebylo na situačním plánu z r. 1979 přiřazeno parcelní číslo, naopak u něj byla vyznačena slučka právě k pozemku parc. č. , Anonymizováno, . K přiřazení parcelního čísla či čísel došlo až v roce 2008 a poté 2012. Právě tzv. slučka podle soudu žalobkyni utvrzovala v přesvědčení, že se v daném prostoru nenachází jiné pozemky, které by mohly patřit někomu dalšímu. Nebylo postaveno ani na jisto, kdo by v r. 1995 měl být skutečným vlastníkem zažalovaného pozemku. Zde soud opětovně poukazuje, že pozemek neměl do r. 2008 vlastní parcelní číslo a nebyl zapsán ani na žádném LV, k zápisu ve prospěch státu došlo až v r. 2012 z iniciativy katastrálního úřadu při přípravě komplexních pozemkových úprav, nikoliv z iniciativy samotného žalovaného nebo jeho právního předchůdce. K zápisu vlastnictví státu navíc došlo s ohledem na skutečnost, že někdy v blíže nespecifikované době, evidenčně před r. 1951, protékal v místě pozemku parc. č. , Anonymizováno, potok , jméno FO, . O této skutečnosti žalobkyně ničeho nevěděla. Soud za zásadní považuje tu skutečnost, že podle zakreslení pozemků v situačním plánu r. 1979 bylo koryto , jméno FO, již značně posunuto. To znamená, že ani později v r. 1995 , jméno FO, daným pozemkem ani v jeho blízkosti již neprotékala. Jako takový byl pozemek parc. č. , Anonymizováno, dle tvrzení žalobkyně i čestného prohlášení její matky oplocen (a to i jinými sousedy) a včleněn tak k pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Byť ve znaleckém posudku z r. 1995 je uvedeno, že zahrada není oplocena, přinejmenším na žalobkyní předložených fotografiích se na zahradě nějaké oplocení nachází. Za podstatnou soud považuje tu skutečnost, že nebyl doložen opak, tedy, že by došlo k oplocení hranice mezi pozemky parc. č , Anonymizováno, .

26. V řízení nebylo tvrzeno ani doloženo, že by od r. 1979 do r. 1995 byl pořízen další situační či geometrický plán nebo bylo učiněno jiné zaměření pozemku, z něhož by bylo možné seznat, že parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, jsou samostatnými pozemky s možným jiným vlastníkem a že tyto nenáleží k pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Další záznam stran zaměření pozemků byl doložen až v neměřičském záznamu z 12. 7. 2012. Žalobkyně si přitom ani nebyla vědoma, že by se v daných prostorech navíc někdo fakticky pohyboval za účelem zaměření. Ze strany žalovaného nedošlo po celou dobu trvání držby k objektivně způsobilému zpochybnění dosavadního přesvědčení o vlastnictví žalobkyně. První stanovisko žalovaného bylo doloženo až v r. 2025 na základě výzvy žalobkyně ze dne 1. 10. 2024 k řešení situace. V tomto směru soud považuje za podstatnou i tu skutečnost, že vlastnictví žalovaného nebylo zapsáno z titulu přechodu na stát po tzv. nedostatečně identifikovaných vlastnících, pozemek se k 1. 1. 2024 nestal věcí opuštěnou, ale toto vlastnictví bylo ve prospěch státu zapsáno více jak 12 let. Ve smyslu shora uvedené judikatury soud opakuje, že zásadní jsou okolnosti ujmutí se držby, nikoliv skutečnost, že se držitel následně dozví, že pozemek byl později zapsán ve prospěch jiné osoby. Proto skutečnost, že žalobkyně začala v r. 2008 řešit majetkoprávní vztahy k pozemkům, aniž by na to bylo ze strany zapsaného vlastníka jakkoliv relevantně reagováno, nezpochybňuje poctivost jejího úmyslu.

27. Soud neshledal, že by žalobkyně působila držbou pozemků od r. 1995 komukoliv újmu, po tuto dobu se nikdo jiný nedomáhal rušení své držby či vlastnictví. K poukazu žalovaného, že žalobkyně vyčkávala na možnost uplatnění mimořádného vydržení soud uvádí, že obecně nelze nikomu klást k tíži, že využije svých práv, které mu právní řád poskytuje.

28. Při nabytí pozemků parc. č. , Anonymizováno, a započetí držby pozemků parc. č. , Anonymizováno, na základě darovacích smluv z r. 1995 nedošlo ze strany žalobkyně k žádné lsti či podvodu. Žalovaný v rámci svého důkazního břemene netvrdil žádné skutečnosti, které by nepoctivou držbu žalobkyně potvrdily. Neobstojí argumentace o nedostatečné obezřetnosti žalobkyně při nabývání vlastnictví pozemku v r. 1995. Žalobkyně v dané nemovitosti vyrostla, znala místní poměry a nebylo zpochybněno její tvrzení, že dům i se zahradou převzala v takovém rozsahu i rozsahu oplocení, jak jej od doby, co si pamatuje, užívali i její prarodiče. Nebylo povinností žalobkyně coby obdarované ujišťovat se, že je zde opravdu soulad mezi skutečným a evidenčním právním stavem a hodnotit, zda situační plán z r. 1979, pořízený 16 let před darováním, je či není v rozporu s rozsahem převáděného majetku v r. 1942. Také tyto požadavky se míjí s předpoklady mimořádného vydržení.

29. O nepoctivosti úmyslu žalobkyně při ujmutí se držby v r. 1995 nelze usuzovat ani z výměry daných pozemků. , adresa, parc. č. , Anonymizováno, má výměru , Anonymizováno, m2 a pozemky parc. č. , Anonymizováno, pak , Anonymizováno, m2 a , Anonymizováno, pak , Anonymizováno, m2, v součtu , Anonymizováno, m2. Výměra obou pozemků nepřesahuje 41 % procent pozemku parc. č. , Anonymizováno, a samotný zažalovaný pozemek představuje necelých 28 % darovací smlouvou nabyté zahrady. Ve smyslu shora uvedené judikatury zde tedy nejsou žádné okolnosti, které by byly natolik zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musel bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl.

30. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně vydržela vlastnické právo k zažalovanému pozemku za podmínek dle § 1095 ve spojení s § 3066 o. z.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla úspěšná žalobkyně, která má nárok na náhradu nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., a podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 450 Kč za každý z úkonů učiněných dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (k této výši viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 a ze dne 27. 11. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2535/2025). Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a odměna za sedm úkonů, a to za sepis předžalobní výzvy a žaloby, za účast u jednání soudu dne 7. 11. 2025 (v délce přesahující 2 hodiny) a 19. 12. 2025 a dále za přípravu účasti na těchto jednáních. Soud naopak žalobkyni nepřiznal požadovanou odměnu za doplnění žaloby ze dne 1. 12. 2025, neboť v ní nebyly uvedeny žádné nové rozhodné skutečnosti, které dosud nebyly žalobkyní tvrzeny, toto doplnění nebylo učiněno k výzvě soudu, a žalobkyně tato tvrzení navíc mohla uvést a také uvedla na následujícím jednání. Dohromady přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 150 Kč. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla coby třídenní stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.