27 C 122/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno o zaplacení 37 380,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 774,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 774,76 Kč od 8. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 18 606,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 064,79 Kč od 26. 9. 2019 do 17. 10. 2019, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 35 547,81 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 778,79 Kč od 26. 9. 2019 do 17. 10. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 773,05 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 380,81 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o Anonymizováno půjčce č. hodnota, kterou s žalovaným uzavřela dne 2. 8. 2017 její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel uvedeného dne finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, který se zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 9. 2019. Žalovaný bance uhradil postupně v období od 6. 9. 2017 do 1. 2. 2019 částku ve výši 28 736,05 Kč a v rámci insolvenčního řízení žalovaného pak 2 489,19 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 35 547,81 Kč, z poplatků ve výši 1 833 Kč, smluvního úroku ve výši 3 064,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 891,95 Kč, kapitalizovaných vždy za dobu od 26. 9. 2019 do 17. 10. 2019. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 14,9 % ročně a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně, a to vždy z částky 35 547,81 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žádost byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Nebyla zjištěno žádná překážka bránící v poskytnutí úvěru.

2. Soud ověřil, že usnesením Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno spisová značka-právnická osoba bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení, čímž došlo podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona k přerušení řízení. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku z titulu zažalované smlouvy do insolvenčního řízení. Usnesením krajského soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení žalovaného zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovaným byla dne 2. 8. 2017 uzavřena Smlouva o Anonymizováno půjčce č. hodnota, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 48 měsíčními splátkami po 1 509 Kč. Splátky v sobě zahrnovaly úrok ve výši 14,9 % ročně a pojištění pro případ ztráty schopnosti splácení ve výši 119 Kč. Žalovanému byly před poskytnutím smlouvy poskytnuty Základní informace o úvěru.

5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu soud zjistil, že žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč dne 2. 8. 2017. Žalovaný celkově uhradil na poskytnutý úvěr původní věřitelce částku 28 736,05 Kč, a to postupnými platbami ve výši 6. 9. 2017 do 1. 2. 2019.

6. Dopisem ze dne 25. 9. 2019, odeslaným téhož dne, právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o okamžité splatnosti vyčerpané jistiny včetně úroků z důvodu porušování smluvních závazků a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 41 337,55 Kč.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne 4. 11. 2019 byly pohledávka za žalovaným postoupena nejprve na společnost Anonymizováno, o čemž byl žalovaný informován dopisem banky ze dne 15. 11. 2019, odeslaným téhož dne, a následně smlouvu ze dne 7. 11. 2019 na stávající žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 7. 1. 2020, odeslaným téhož dne, v němž byl rovněž vyzván k neprodlené úhradě částky 35 547,81 Kč.

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě dluhu v částce 50 281,96 Kč předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2020, odeslanou téhož dne.

9. Žalobkyně předložila prohlášení původní věřitelky k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ke dni 2. 8. 2017, přitom vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 500 Kč. Do regionálních nákladů započetla částku 6 794 Kč. Celková suma měsíčních splátek klienta z online Anonymizováno zprávy činila 6 102 Kč, z toho 3 917 Kč připadalo na externí měsíční splátky, žalovaný neměl hradit žádné jiné splátky vůči poskytovatelce úvěru. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je zaměstnán s příjmem 15 550 Kč měsíčně a deklaroval splátky ve výši 5 000 Kč.

10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 8. 2017 na základě smlouvy o Anonymizováno půjčce č. hodnota finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud tak poskytovatel neučiní, smlouva je absolutně neplatná.

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení (ty zpravidla tvoří podstatnou část výdajů jednotlivce, přičemž je nelze obvykle ihned snížit a jejich výši je nutno vždy zjišťovat a ověřovat), dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Sama žalobkyně pouze v obecné rovině uvedla, že původní věřitelka přiměřeně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě odhadu dle historických dat ČSÚ a lustrací v databázi Anonymizováno, k čemuž doložila protokol o posouzení úvěruschopnosti. Nebylo však nikterak doloženo, že si původní věřitelka u žalovaného nebo jiným relevantním způsobem ověřovala výši tvrzených příjmů a že zjišťovala pravidelné výdaje žalovaného (zejména na bydlení a její stávající dluhové zatížení). Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon č. 257/2016 Sb. přitom v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ukládá poskytovateli úvěru povinnost nejenom žádat od spotřebitele listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Posouzení úvěruschopnosti předpokládá individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele a tuto činnost není možno obcházet používáním ekonomických modelů či statistických údajů v rámci prověřování interního scoringu žadatele. Takové údaje, bez znalosti konkrétní majetkové situace žadatele, nic nevypovídají o tom, jakých pravidelných příjmů dosahuje a jaké má výdaje na bydlení a zajištění základních životních potřeb a dále jaké konkrétní výdaje má na splácení dalších úvěrů či půjček a jiných závazků (pojištění apod.). Žalobkyně však soudu nepředložila žádné podklady, z nichž by bylo možné si učinit představu o majetkových poměrech žalovaného v době předcházející poskytnutí zápůjčky (tj. spotřebitelského úvěru) a ze kterých by bylo možné prokázat, že původní věřitelka měla při sjednávání smlouvy k dispozici takové podklady, z nichž by bylo možné učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech jeho případných dalších závazků zbude taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky zápůjčky.

18. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzovanou smlouvu je proto třeba posuzovat jako absolutně neplatnou. Žalobkyně má vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl žalobkyni vrátit jistinu ve výši 50 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil Anonymizováno, včetně insolvenčního řízení, částku 31 225,24 Kč a zbývá mu tak z titulu bezdůvodného obohacení vydat částku 18 774,76 Kč.

19. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z přisouzené částky 18 774,47 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl dlužník povinen plnit na základě výzvy. Žalobkyně doručenkou doložila, že původní věřitelka poprvé prokazatelně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výzvě odeslané dne 25. 9. 2019. V souladu s § 573 o. z. platí, že zásilka byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 30. 9. 2019. V této výzvě byl žalovaný vyzván k neprodlené úhradě dluhu. Soud stanovil počátek prodlení s ohledem na § 1958 o. z. a § 1959 písm. e) o. z. (podle kterého „neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů“). Soud tedy s ohledem na spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky určil, že žalovaný byl povinen plnit do pěti dnů, tj. do 7. 10. 2019 (při použití § 607 o. z., podle kterého se konec lhůty splatnosti posouvá na první nejbližší pracovní den) a dnem následujícím, tj. k 8. 10. 2019 vzniklo věřitelce právo požadovat úroky z prodlení, a to v zákonné sazbě 10 % ročně ke dni vzniku prodlení žalovaného.

20. Zákonný úrok z prodlení z částky 18 774,76 Kč v období od 26. 9. 2019 do 17. 10. 2019 činí 113,16 Kč, soud proto žalobu zamítl co do částky 778,79 Kč, přesahující oprávněný nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za uvedenou dobu. Soud dále žalobu zamítl co do požadavku na smluvní úroky a dále co do částky 18 606,05 Kč přesahující dlužnou jistinu, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť se jednalo o požadavky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně úroků z prodlení i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala po žalovaném k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně požadovala celkem 95 852,92 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 30 388,92 Kč. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.