27 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 878,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 878,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 759,23 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 54 908,62 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 620,11 Kč od 1. 8. 2024 do 22. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 878,54 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 878,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 11. 2001. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému čerpat prostředky do výše 20 000 Kč, následně dle dodatku ke smlouvě ze dne 18. 12. 2007 do výše 35 000 Kč a dodatkem sjednaným telefonicky dne 13. 8. 2019 byl pak sjednán úvěrový rámec do výše 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, které v sobě zahrnovaly úroky a sjednané poplatky. Výše úroků byla uvedena v Sazebníku , Anonymizováno, , a to ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný podpisem úvěrových podmínek stvrdil, že se před uzavřením smlouvy seznámil s , Anonymizováno, obsahující výši úroků. Na základě telefonického hovoru bylo mezi účastníky sjednáno „Pojištění , Anonymizováno, “, pročež byl žalovaný rovněž hradit poplatek za pojištění v částce 99 Kč měsíčně. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 355 809,32 Kč a uhradil 515 228,23 Kč. V době od navýšení úvěrového limitu na 65 000 Kč načerpal částku 105 359,92 Kč a uhradil 162 272,58 Kč. Jelikož žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 7. 2024. Dluh žalovaného sestává z neuhrazené jistiny ve výši 54 908,62 Kč, poplatků za výpis z účtu ve výši 105 Kč (3 x 35 Kč v rámci 262. – 264. splátky), poplatků za pojištění ve výši 297 Kč (3 x 99 Kč) a smluvních pokut účtovaných ve výši 567,92 Kč (stanovené ve výši 8 % z dlužné částky). Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 8 759,23 Kč (ve výši 26,28 % ročně z částky 54 908,62 Kč od 18. 7. 2024 do 22. 10. 2024), úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 54 908,62 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 620,11 Kč od 1. 8. 2024 do 22. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 878,54 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při sjednání smlouvy neměla povinnost zkoumat bonitu žalovaného, přesto tak učinila důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Vycházela z příjmů žalovaného ve výši 14 000 Kč měsíčně a jeho zjištěných osobních poměrů, kdy zohlednila částku životního minima členů domácnosti 2 400 Kč, celkové měsíční náklady na bydlení ve výši 2 020 Kč, výši splátky schváleného úvěru 1 400 Kč a dále skutečnost, že žalovaný bydlel u rodičů. Limit nejvyšší měsíční splátky činil 8 180 Kč. Podle žalobkyně v r. 2019 nedošlo k významnému navýšení úvěrového rámce. Žalovaný byl nepochybně schopen úvěr splácet, když hradil na smlouvu po dobu třiadvaceti let, a to nezávisle na tom, zda po něm byly vyžadovány doklady o majetkové situaci.

2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil. Namítl, že žalobkyně dostatečně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Nevybavil si, že by se jej žalobkyně v době navýšení úvěrového rámce v roce 2019 dotazovala na jeho majetkové poměry nebo, že by ho vyzývala k doložení nějakých dokladů.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na němž provedl dokazování níže uvedenými důkazy. Na jejich základě zjistil následující skutkový stav.

4. Účastníci dne 7. 1. 2001 sjednali úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím úvěrové karty do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Výše měsíční splátky činila 4 % z úvěrového rámce, tj. 800 Kč. Ve smlouvě byla sjednána odchylka od základní úrokové sazby minus 0,39 %. Žalobce ve smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč. Součástí smlouvy byly žalovaným podepsané úvěrové podmínky. V jejich čl. 6 byla sjednána povinnost žalovaného hradit poplatky za poskytované služby, jejíž výše byla stanovena aktuálním Sazebníkem poplatků v době vzniku poplatkové povinnosti. Klient potvrdil, že při podpisu smlouvy byl seznámen s platným sazebníkem. Dále byla sjednána povinnost platit úrok z poskytnutého úvěru ve výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné v okamžiku splátky úvěru. Ta byla stanovena jako součet základní úrokové sazby, uvedené v aktuálním sazebníku poplatků a odměn, a odchylky uvedené ve smlouvě. V čl. 9 úvěrových podmínek byla stanovena smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru po dobu delší než 7 dní, a to ve výši 0,08 % denně z dlužné částky a dále ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou byl dlužník v prodlení.

5. Žalovaný dne 15. 12. 2007 písemně požádal o navýšení úvěrového rámce z částky 30 000 Kč na částku 35 000 Kč. Rovněž mu byl adresován návrh ze dne 1. 7. 2009 na uzavření dodatku k úvěrové smlouvě ohledně pojistného ve výši 99 Kč, které bylo sjednáno pro případ pracovní neschopnosti, ztráty pravidelného zdroje příjmu a pro případ plné invalidity a smrti následkem úrazu.

6. Součástí , Anonymizováno, k , Anonymizováno, kartě , právnická osoba, byl Sazebník , Anonymizováno, . Žalobkyně předložila sazebník vydaný k 1. 8. 2013, v němž byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % ročně, výše pojistného za , Anonymizováno, ve výši 99 Kč měsíčně a dále měsíční poplatek za vedení účtu ve výši 35 Kč.

7. Žalovaný telefonicky dne 14. 12. 2010 požádal žalobkyni o aktivování karty , Anonymizováno, . Žalobkyní byl na zvukové nahrávce dotazován na to, zda je zaměstnán a jaký je jeho zdravotní stav. Současně jej žalobkyně upozornila na možnost sjednání pojištění ke kartě ve výši 99 Kč měsíčně pro případ pracovní neschopnosti nebo 15 Kč měsíčně pro případ ztráty či zneužití. Žalovaný zvolil první možnost a v hovoru potvrdil sjednání pojištění.

8. Úvěrový rámec na částku 65 000 Kč byl navýšen na základě telefonické žádosti žalovaného ze dne 9. 8. 2019, k čemuž byl rovněž doložen záznam telefonického hovoru účastníků. Žalovaný uvedl, že byl o této možnosti informován ve výpisu. Úvěrový rámec byl navýšen automaticky tím, že žalovaný vybere v hotovosti nebo bude čerpat částku jdoucí nad aktuální zůstatek na kartě 636,14 Kč. K aktuálním majetkovým poměrům nebyl žalovaný dotazován.

9. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 22. 10. 2024 žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 000 Kč měsíčně, z toho, že žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Měsíční výdaje domácnosti byly evidovány v nulové výši.

10. Podle listiny „, Anonymizováno, “ žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringem). K tomu využívá statistický model na základě vstupních údajů o žalovaném, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model je sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňován rodinný stav klienta, případná vyživovací povinnost, způsob bydlení atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje klienta, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaný schopen dosahovat.

11. Podle „, Anonymizováno, “ žalovaný poprvé čerpal dne 2. 11. 2001 a naposledy dne 15. 6. 2023, celkem na svůj dluh uhradil 515 228,23 Kč. Jak plyne rovněž ze „soupisu uhrazených splátek“, žalovaný naposledy hradil dne 4. 7. 2024. Žalovanému bylo předepsáno celkem 264 splátek. Žalobkyně u něj evidovala dlužnou jistinu 54 908,62 Kč. Úrok byl předepsán ve výši 26,28 % ročně.

12. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého závazku, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 17. 7. 2024, odeslaným dne 18. 7. 2024, v němž jej vyzvala k zaplacení dluhu ve výši 61 092,11 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný byl rovněž vyzván k zaplacení dlužné částky 62 590,45 Kč předžalobní výzvou ze dne 16. 8. 2024, odeslanou dne 19. 8. 2024, a to ve lhůtě do 7 dnů od jejího odeslání.

13. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tomtéž znění (dále jen „obč. zák.“) Uvedené zákony soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který oba zákony zrušil, avšak v přechodných ustanoveních stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

14. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta první obch. zák. je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

15. Dle § 165 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se ustanovení § 86 použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného ke dni sjednání dodatku ke smlouvě, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 11. 2001 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky ve splátkách, které v sobě zahrnovali úrok a další poplatky ve výši určené v sazebníku žalobkyně a následně i pojistné ve výši 99 Kč měsíčně. Žalovaný následně opakovaně požádal o zvýšení úvěrového rámce. Od 18. 12. 2007 byl oprávněn čerpat peněžní prostředky do výše 35 000 Kč a ke dni 13. 8. 2019 pak částku až 65 000 Kč. V případě sjednání samotné smlouvy a prvního dodatku k ní nebyla v uvedené rozhodné době v právním řádu zakotvena povinnost poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žalovaného. K druhému navýšení došlo za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. Přitom se jednalo o významné, téměř dvojnásobné navýšení úvěrového rámce z částky 35 000 Kč na částku 65 000 Kč (takřka o 86 %), v souvislosti se kterým došlo také k navýšení výše splátek. S ohledem na přechodné ustanovení obsažené v § 165 tohoto zákona se proto ve vztahu k danému navýšení úvěrového rámce uplatní právní úprava určená v § 86 odst. 1 a s tím spojené ust. § 87 odst. 1 daného zákona, podle kterého měla žalobkyně povinnost před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet takto navýšený úvěr. Žalovaný ostatně namítal, že žalobkyně jeho úvěruschopnost neposuzovala dostatečně.

19. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., potažmo § 39 obč. zák., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí vždy z úřední povinnosti zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny poskytovatele spotřebitelského úvěru a všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak pravidelné a nezbytné výdaje na živobytí (zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod.) a dosavadní dluhové zatížení klienta. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotné shromáždění údajů o příjmech a výdajích, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Součástí odborné péče je i taková obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení ze strany žadatele.

20. Žalobkyně splnění povinnosti při sjednání dodatku ani přes výzvu soudu nedoložila. Toliko odkázala na hodnocení bonity žalovaného při sjednání smlouvy v r. 2001, což s ohledem na skutečnost, že k navýšení úvěrového rámce došlo po 18 letech je zcela nedostačující. Žalobkyně ani netvrdila, že by jí k srpnu 2019 byly známy majetkové poměry žalovaného, byť jím alespoň tvrzené a nedoložila ani žádné poklady, z nichž by byly jednak zjistitelné aktuální příjmy žalovaného a současně jeho výdaje na hrazení bydlení a ostatních životních nákladů a případně hrazení dalších závazků. Není dostačující, pokud žalobkyně vycházela pouze z úvěrové historie klienta, aniž by současně individuálně posuzovala jeho příjmy i výdaje. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., pročež je tato dispozice ke smlouvě o úvěru absolutně neplatná pro rozpor se zákonem.

21. V poměrech projednávané věci proto soud shledal, že právní poměry účastníků v době od 13. 8. 2019 je třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť se od uvedeného data jednalo o nárok plynoucí z absolutně neplatné smlouvy. S ohledem na povahu revolvingového úvěru nelze oddělovat závazek z původní smlouvy a závazek sjednaný v rámci navýšení úvěrového rámce. To by bylo navíc v rozporu s ochranou spotřebitele poskytovanou shora uvedenými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. Uvedené závěry lze aplikovat dále i přesto, že žalovaný v poukazovaném období nečerpal částku přesahující původní dispozici úvěrového limitu, tj. 35 000 Kč. Podle soudu nelze činit rozdíly mezi tím, zda spotřebitel úvěrový limit plně vyčerpal či nikoliv. Podstatné je totiž to, že žalobkyně čerpání v novém limitu umožnila.

22. Žalobkyně měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. Žalovanému byla v období od 13. 8. 2019 poskytnuta částka 105 359,92 Kč, přičemž žalobkyni uhradil 162 272,58 Kč, tedy více než činila poskytnutá jistina.

23. Žalovaný se ve smyslu § 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ani nedostal do prodlení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné až dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalobkyně odvozovala prodlení žalovaného od uplynutí lhůty k plnění stanovené v oznámení o zesplatnění ze dne 17. 7. 2024, tj. od 1. 8. 2024 do zaplacení, přičemž žalovaný hradil naposledy dne 4. 7. 2024, tedy v době, kdy poskytnutou jistinu již přeplatil. Dne 1. 8. 2024 tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyl.

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy od 13. 8. 2019 není oprávněný ani požadavek žalobkyně na požadované poplatky, úrok (ten navíc nebyl v požadované výši ani platně sjednán, jelikož ve smlouvě ze dne 2. 11. 2001 nebyla jeho výše stanovena a toliko v úvěrových podmínkách byl učiněn odkaz na aktuální sazebník poplatků; k nemožnosti takového postupu viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 282/2016) ani smluvní pokutu. Soud proto žalobu zcela zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, jelikož žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaný ovšem žádné náklady řízení po žalobkyni nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.