27 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 127 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 053 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 053 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 85 835 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 334,54 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 947 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 127 888 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] s názvem„ [příjmení] v hotovosti,“ kterou s žalovanou uzavřela dne 19. 7. 2019 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splatit zápůjčku (v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 104 VSPH 506/2020 nebo Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21), a to na základě informací a dokladů od žalované, jejichž pravdivost potvrdila podpisem zákaznické karty. Žalovaná byla lustrována v registrech a databázích BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, interní databázi předchůdkyně žalobkyně atd. Její občanský průkaz byl lustrován v evidenci neplatných dokladů, adresa byla lustrována v evidenci adres obecních úřadů. Skutečnosti doložené žalovanou byly porovnávány se statistickými, demografickými, behaviorálními a historickými daty dle ekonomických (statistických) modelů. U některých výdajů je poskytovatel úvěru dle názoru žalobkyně zcela odkázán na čestné prohlášení spotřebitele a nemá žádnou objektivní možnost, jak je ověřit – potraviny, nápoje, volný čas atd., proto není možné po poskytovateli úvěru požadovat, aby byly veškeré výdaje spotřebitele objektivně ověřené. U výdajové stránky žalované se lze spolehnout na statistická data a statistický model. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila statistický model, který vychází ze statistických dat a zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost předchůdkyně žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně zohlednila i schopnost žalované dosahovat příjmů v budoucnosti, na základě údajů o žalované a statistického modelu vypočetla kreditní skóre žalované a dospěla k tomu, že je schopna zápůjčku splatit. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala vedle vrácení jistiny zaplatit rovněž částku 55 835 Kč (poplatky za poskytnutí a správu úvěru), vše ve 24 měsíčních splátkách po 4 619 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Od uzavření smlouvy žalovaná dne 12. 8. 2019 uhradila 5 000 Kč, poté uhradila ještě 7 947 Kč a dále již ničeho. Žalovaná žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, nadále dluží 50 000 Kč na jistině a 47 888 Kč na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru a smluvní pokutu kapitalizovanou ke dni 1. 2. 2022 ve výši 27 500 Kč, sankční poplatky ve výši 2 500 Kč (za zahájení vymáhání dluhu a za upomínky). Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 334,54 Kč do 17. 3. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 19. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] označenou jako„ [příjmení] v hotovosti“, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 52 739 Kč, který představuje úrok ve výši 18 127 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 20 097 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 14 515 Kč a dále s poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč, splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 4 619 Kč (poslední splátka činila 4 598 Kč). Rovněž byla sjednána smluvní pokuta, poplatky za zaslané upomínky a za zahájení vymáhání dluhu v případě prodlení žalované. Žalované byly poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském úvěru„ [příjmení] v hotovosti.“ 4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že má vlastní bydlení, je svobodná, vyživuje 2 osoby, má základní vzdělání, je zaměstnána na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 20 045 Kč, další, nijak nespecifikovaný příjem, domácnosti činil 20 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované představovala částka 5 000 Kč. Žalovaná vlastnila auto, měla zřízený bankovní účet. Dále uvedla, že má vlastní bydlení.

5. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně předložila výplatní pásku z května a června 2019, ze kterých plyne, že byla zaměstnána na Slovensku a v uvedených měsících obdržela mzdu ve výši 767,70 eur, a 807,19 eur (tj. asi 20 000 Kč dle kurzovního lístku ČNB k danému datu).

6. Žalovaná nehradila stanovené splátky řádně a včas, a proto ji původní věřitelka dne 10. 2. 2022 vyzvala k okamžitému zaplacení dluhu výzvou k okamžitému splacení dluhu s tím, že pokud tak neučiní do 17. 3. 2022, stane se dluh okamžitě splatným. Výzva byla odeslána 11. 2. 2022.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 1. 2. 2022, odeslaným dne 11. 2. 2022. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení dopisu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022, odeslanou 24. 5. 2022.

8. Z tabulky výpočtu smluvní pokuty bylo zjištěno, jakým způsobem byla vypočtena žalovaná smluvní pokuta ke dni 1. 2. 2022. Z výpočtu zákonného úroku z prodlení bylo zjištěno, jakým způsobem byl vypočten žalovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 1. 2. 2022.

9. Na jednání byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která coby obchodní zástupkyně předchůdkyně žalobkyně sjednala s žalovanou předmětnou smlouvu. Již si nevybavila, zda s žalovanou uzavírala pouze tuto nebo vícero smluv a ani to, zda žalovaná následně něco plnila. Co se týče procesu sjednávání smluv, svědkyně navštěvuje zájemce u nich doma, tito musí předložit občanský průkaz a prokázat svůj příjem, buď výplatní páskou nebo daňovým přiznáním. Pokud klient bydlí u rodičů, postačí prohlášení, pokud žije v nájmu, žádá nájemní smlouvu, pokud klient uvede, že má vlastní bydlení, kontroluje např., zda má klient své jméno na domovní schránce. Systém předchůdkyně žalobkyně ukáže, zda u ní má klient již nějaký závazek. V případě závazků u externích subjektů však svědkyně nemá možnost si tvrzení klienta nějak konkrétně ověřit. Pokud je u položek„ externí“ a„ interní splátky“ proškrtnuté políčko, znamená to, že klient uvedl, že žádné závazky nemá. Systém podle svědkyně má přístup do informačních systémů z bankovních i nebankovních registrů a na základě toho vyhodnocuje, zda klient je schopen splácet další závazky. Údaje sdělené klientem se zadávají do systému, který za pár minut vyhodnotí žádost klienta. Svědkyně má za to, že v době sjednávání smlouvy s žalovanou se nepořizovaly kopie dokladů, stačilo do nich nahlédnout. Položka„ další čisté příjmy v domácnosti“ v zákaznické kartě znamená, kolik zhruba mají příjem osoby žijící s klientem ve společné domácnosti. Počet osob v domácnosti se nicméně nezaznamenává, tato položka však není zásadní při hodnocení poměrů klienta. Co se týče položky„ odhadované měsíční výdaje žadatele“, poskytovatel půjčky se dotazuje klienta, jaké jsou jeho měsíční výdaje na stravu, ošacení apod.

10. Soud neprovedl žalobkyní na jednání navržený důkaz výpisem z NRKI. Podle soudu se s ohledem na níže uvedené důvody rozhodnutí nemůže jednat o důkaz, který by sám o sobě byl schopen objasnit konkrétní majetkové poměry žalované a z ostatních provedených důkazů nelze mít ani za to, že by předchůdkyně žalobkyni prováděla tuto lustraci již v okamžiku rozhodování o poskytnutí zápůjčky.

11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud vzal po hodnocení provedených důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 19. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 55 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi),“ a žalobkyně je tudíž aktivně legitimovaná k vymáhání předmětné pohledávky.

17. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by ji žalovaná sjednala z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru (zápůjčky) proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

18. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich„ návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. V posuzované věci žalovaná obdržela částku 55 000 Kč, přitom se zavázala s poplatkem za zápůjčku a pojištěním vrátit celkem 110 835 Kč, tedy dvojnásobek poskytnuté jistiny. Podle soudu se zde nejedná o bagatelní částku.

19. Povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí je otázkou naplnění obsahu neurčitého právního pojmu. Nejde o situaci v právním řádu jakkoli výjimečnou a závěr o tom, zda poskytovatel úvěru postupoval v konkrétním případě s odbornou péčí, bude vždy výsledkem posouzení konkrétních podmínek, za nichž bylo o úvěr žádáno a konkrétních opatření, která poskytovatel směrem k ověření úvěruschopnosti v takovém případě přijal. Nelze však z absence taxativního výčtu kritérií aprobovat přístup, že je vždy toliko na zvážení poskytovatele úvěru, jak proces ověřování nastaví a jaké konkrétní úkony provede. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. I z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady související s bydlením, které zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka) a dosavadní dluhové zatížení klienta. Při hodnocení výdajů spotřebitele je vhodné brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Co se týče příjmů žalované, soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že její příjem byl osvědčen z výplatních pásek. Současně však nutno konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně před podpisem smlouvy jakkoliv zjišťovala a ověřovala výdaje žalované. Ze zákaznické karty, svědecké výpovědi ani jiných podkladů neplyne, že by původní věřitelka požadovala po žalované jakékoliv podklady vztahující se k jejím výdajům. Je nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen poskytovatel úvěru, ale také sám soud k dispozici alespoň základní informace o výdajích žalované. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru bylo ostatně zákonnou povinností předchůdkyně žalobkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení její způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně relevantně ověřovala výdaje žalované, které žalovaná odhadla částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně vycházela z údajů o výdajích, které uvedla v zákaznické kartě s tím, že následně tyto výdaje porovnávala s vytvořeným statistickým modelem. Poskytovatel úvěru podle soudu nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace o výdajích jsou úplné a pravdivé. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že spotřebitelé jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila ke stanovení výdajů žalované statistické modely, nebylo objasněno, k jakým výsledkům u žalované dospěla a jakým způsobem je model sestaven. Dle soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez alespoň částečně ověřených vstupních dat. Za situace, kdy nebyly objasněny bytové poměry žalované, jaké osoby vyživuje atd., proto nemůže být statistický model správně vytvořen.

23. Soud nepovažuje za příliš pravděpodobné, aby žalovaná měla celkové výdaje 5 000 Kč měsíčně, a to za situace, kdy žalovaná živí dvě další osoby a vlastní osobní automobil. Tyto skutečnosti podle soudu měly v předchůdkyni žalobkyně vzbudit objektivní pochybnosti o správnosti výše výdajů žalované. Předchůdkyně žalobkyně však neučinila nic, čím by tyto důvodné pochybnosti odstranila, např. dotvrzením skutečností a vyžádáním podkladů ohledně způsobu dopravy do zaměstnání, nákladů dvou vyživovaných osob, dokladů SIPO nebo vyzváním k doložení dalších listin, kupříkladu úplného bankovního výpisu žalované, z něhož by bylo možné relevantně ověřit tvrzení o výši jejích výdajů a zjistit cokoliv konkrétnějšího o jejích faktických dalších pravidelných a očekávatelných výdajích.

24. Soud nevylučuje použití statistického modelu při využití např. údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., avšak za situace, kdy má k dispozici dostatečné alespoň částečně ověřené vstupní údaje o žalované, které může takto porovnávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z ničeho nelze dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nekonkrétními tvrzeními žalované o jejích výdajích. Žalobkyně v tomto směru odkazovala mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 506/2020. Uvedená rozhodnutí se vztahují ke skutkově odlišnému případu a soud jimi není v tomto případě vázán. V odkazovaných rozhodnutích poskytovatel úvěru vycházel (mimo jiné) z výpisu z běžného účtu spotřebitele, který nebyl v dané věci předložen a zjevně ani nepožadován. Co se týče rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, jedná se o odlišnou procesní situaci, a to o stanovení podmínek pro zastavení exekučního řízení. Ani z odmítavého usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21 nelze dovodit, že by při hodnocení majetkových poměrů dlužníka postačila znalost příjmů, bez povědomí o výdajové stránce žalované a bylo by možné se spoléhat na pouhá prohlášení klientů o výši jejich příjmů či výdajů. Soud navíc nepovažuje částku, k jejíž úhradě se žalovaná ve výsledku zavázala uhradit za bagatelní.

25. Jestliže žalobkyně odkazovala na pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví („ EBA“), soud nezpochybňuje, že se finanční instituce má takovými pokyny řídit, to ji ale nezbavuje povinnosti jednat v souladu s judikaturou soudů ČR. Obecné pokyny EBA neobsahují taxativní výčet všech vhodných postupů ke splnění povinností dotčených subjektů. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, které pokyny blíže nerozvádí, se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Jestliže dále žalobkyně odkazuje na rozsudek Rakouského soudního dvora, tento pro zdejší soud není závazný.

26. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Ze všech shora uvedených důvodů považuje soud předmětnou smlouvu za absolutně neplatnou. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná obdržela částku 55 000 Kč, přičemž dosud vrátila částku 12 947 Kč (5 000 Kč a 7 947 Kč) a nadále tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 42 053 Kč.

27. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 42 053 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 3. 2022 do zaplacení. Bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 10. 2. 2022, ve které jí byla určena lhůta k úhradě do 17. 3. 2022. Soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou vzhledem k tomu, že žalovaná na svůj dluh ničeho nehradila od roku 2019 a proti tomuto zjevně ničeho nenamítala. Dle názoru soudu jde o lhůtu přiměřenou možnostem žalované a v souladu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností účastníků, a proto se od 18. 3. 2022 žalovaná ocitla v prodlení.

28. Ve zbývajících požadavcích, jdoucích nad rámec dlužné jistiny a souvisejícího příslušenství, soud žalobu zamítl, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byla zcela zjevně úspěšná žalovaná (žalobkyně se ke dni vyhlášení tohoto rozsudku domáhala i s příslušenstvím zaplacení částky 153 551,31 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 47 468,04 Kč), nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.