27 C 150/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 27 316 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 700 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 15 616 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 924,74 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 350 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 066,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 350 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 650 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 11 700 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 316 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9. 8. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Jejich úplnost a pravdivost žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti takto získaných údajů. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo zamlčel podstatné údaje, mohl by se pokusit o spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně rovněž poukázala, že případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně nemá k dispozici kopii dokladů poskytnutých žalovaným, nicméně je zcela dostačující, že věřitelka měla k dispozici listiny týkající se majetkových poměrů klienta ke dni sepsání smlouvy, tyto nemusí uschovávat. U nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, za což se zavázal kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 11 770 Kč, částku za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a částku 3 438 Kč za , Anonymizováno, , a to vše v 78 týdenních splátkách po 407 Kč do 14. 10. 2022. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil toliko 3 300 Kč, žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 13 350 Kč a poplatek v částce 13 966 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 924,74 Kč z dlužné jistiny za dobu od 7. 2. 2024 do 21. 10. 2024, úroků ve výši 15 % ročně z částky jistiny 13 350 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 066,19 Kč z jistiny za dobu od 22. 10. 2022 do 21. 10. 2024 a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 350 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 9. 8. 2022 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč (sestávajícím z pevného úroku ve výši 11 770 Kč, poplatku za , Anonymizováno, výši 1 500 Kč a poplatku za , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 3 438 Kč), a to v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 407 Kč (poslední splátka činila 369 Kč). Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 15 % ročně. Z předložené tabulky umoření plyne, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy. Na svůj dluh uhradil ve dvou splátkách po 1 650 Kč celkem 3 300 Kč, naposledy hradil dne 14. 10. 2022.

4. Ze zákaznické karty ze dne 9. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je rozvedený, má středoškolské vzdělání, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjmy žalovaný sdělil ve výši 15 373 Kč, čisté měsíční příjmy domácnosti uvedl v částce 20 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje představovala částka 2 000 Kč. Žalovaný nehradil žádné další splátky právní předchůdkyni žalobkyně ani dalším věřitelům. Dle zákaznické karty měl žalovaný předložit výplatní pásky ze květen a červen 2022.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 21. 10. 2024, odeslaným dne 11. 11. 2024. Žalovaný v něm byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení dopisu. Žalovaný byla následně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 1. 2025 předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2024, odeslanou mu téhož dne.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, která svým obsahem odpovídá smlouvě o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byl následně postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Z konstantní judikatury vztahující se k zákonu č. 257/2016 Sb. plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Daná povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové sumě, tj. i k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit, stejně jako je nutno zohlednit i další částky, které spotřebiteli plynou z dalších jeho závazků. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod.) a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

12. Žalobkyně v žalobě předně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti takto sdělených informací. Co se týče této samotné listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že informace zaznamenané v zákaznické kartě jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má zákonem dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.

13. Žalobkyně soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů, které žalovaný měl předložit (i dle údajů v zákaznické kartě) při sjednávání smlouvy, s tím, že zájemci o spotřebitelský úvěr dokumenty a doklady pouze předkládají původní věřitelce při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , jehož názorem však není soud v posuzované věci zavázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom zákonnou povinností právní předchůdkyně žalobkyně nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Vedle toho soudu z ničeho neplyne, že by poskytovatel úvěru mohl bez dalšího započítávat do příjmů žalovaného rovněž příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, když jakkoliv nelze dovodit, že by s touto celou částkou mohl žalovaný pravidelně disponovat, a to jak ve smyslu hrazení jeho závazků, tak i s ohledem na zajišťování jeho životních potřeb. Původní věřitelka se také zjevně spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho toliko odhadované měsíční náklady představuje toliko částka 2 000 Kč (tj. cca 67 Kč denně, a to včetně nákladů na nájemné a potraviny), což se soudu jeví jako nepravděpodobné a podhodnocené tvrzení, které mělo vzbudit pochybnosti poskytovatele úvěru o správnosti tvrzení žalovaného.

14. Soud tedy nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s odbornou péčí a že zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky zápůjčky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Žalovaný tedy měl vrátit poskytnutou částku 15 000 Kč, z níž již uhradil 3 300 Kč, a proto žalobkyni nadále dluží z titulu bezdůvodného obohacení jistinu ve výši 11 700 Kč. Co do částky jdoucí nad rámec dlužné jistiny i smluvních úroků soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatné smlouvy.

15. Soud dále zčásti vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) spolu s oznámením o postoupení pohledávky, odeslaném dle podacího lístku dne 11. 11. 2024. V souladu s § 573 o. z. platí, že zásilka byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 14. 11. 2024. Žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od doručení, tj. do 25. 11. 2024 (podle § 607 o. z. se konec lhůty splatnosti posouvá na první nejbližší pracovní den), a proto žalobkyně mohla žádat úrok z prodlení až od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to v zákonné sazbě ke dni vzniku prodlení žalovaného 12,75 % ročně, a z přisouzené částky 11 700 Kč. Žaloba je naopak nedůvodná co do úroků z prodlení ohledně částky a zákonné sazby stran které nebyl žalovaný v prodlení a doby, po kterou nebyl v prodlení. Nárok tedy není důvodný co do požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 13 350 za dobu od 22. 10. 2022 do 25. 11. 2024 a dále na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 650 Kč a ve výši 2,25 % ročně, přesahující zákonnou sazbu ke dni vzniku prodlení, z částky 11 700 Kč, vždy od 26. 11. 2024 do zaplacení.

16. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako desetidenní lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, pročež soudu nejsou známy jeho aktuální majetkové poměry a finanční možnosti.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně úroků z prodlení i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.