27 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 63 908,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 130 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 52 778,3 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 251,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 683,55 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 939,11 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 623,27 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 660,31 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 55,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 827,52 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 76 75,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 321,3 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 939,11 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 660,31 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 675,93 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 145,35 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 63 908,30 Kč s příslušenstvím z titulu tří smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, Ta před sjednáním každé smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jím poskytnutých informací a dokladů. Žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila správnost všech uváděných údajů. Žalobkyně rovněž poukázala, že ani případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů.

2. Na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 19. 11. 2018 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vedle jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 13 108 Kč, která představuje úrok ve výši 3 921 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 662 Kč a náklady za administrativní činnost – , Anonymizováno, splácení v hotovosti ve výši 3 525 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 1 618 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila jen 17 150 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 7 675,93 Kč a na poplatku 4 282,07 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 827,52 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 7 675,93 Kč od 20. 5. 2020 do 28. 1. 2022), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 255,87 Kč ve výši 10 % ročně z částky 7 675,93 Kč od 19. 6. 2020 do 28. 1. 2022) a dále úroků ve výši 29 % ročně a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně, a to vždy z částky 7 675,93 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 22. 2. 2019 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vedle jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 10 791 Kč, která představuje úrok ve výši 1 997 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 275 Kč a náklady za administrativní činnost – , Anonymizováno, splácení v hotovosti ve výši 3 519 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 574 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila jen 20 060 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 3 660,31 Kč a na poplatku 2 070,69 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 321,30 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 660,31 Kč od 4. 1. 2020 do 28. 1. 2022), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 623,27 Kč (ve výši 10 % ročně z částky 3 660,31 Kč od 26. 5. 2020 do 28. 1. 2022) a dále úroků ve výši 29 % ročně a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně, a to vždy z částky 3 660,31 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení.

4. Na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 1. 5. 2019 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vedle jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 29 943 Kč, která představuje úrok ve výši 10 217 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 11 545 Kč a náklady za administrativní činnost – , Anonymizováno, splácení v hotovosti ve výši 8 181 Kč, a to vše ve 24 měsíčních splátkách po 2 540 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila jen 13 660 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 25 939,11 Kč a na poplatku 20 280,19 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 5 683,55 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 25 939,11 Kč od 2. 5. 2021 do 28. 1. 2022), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 251,13 Kč (ve výši 10 % ročně z částky 25 939,11 Kč od 18. 6. 2020 do 28. 1. 2022) a dále úroků ve výši 29 % ročně a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně, a to vždy z částky 25 939,11 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení.

5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

6. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 19. 11. 2018 podepsána smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 13 108 Kč, který představuje úrok ve výši 3 921 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení, administrativní a , Anonymizováno, splácení ve výši 5 662 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a , Anonymizováno, splácení ve výši 3 525 Kč, splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 1 618 Kč (poslední splátka činila 1 602 Kč).

7. Ze zákaznické karty klienta ze dne 19. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací a nevlastní automobil. Její čistý příjem představuje částka 15 684 Kč. Měsíčně splácí externím poskytovatelům úvěru částku 1 000 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 5 000 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit výplatní pásky.

8. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy dne 19. 11. 2018, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 17 150 Kč.

9. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 22. 2. 2019 podepsána smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 791 Kč, který představuje úrok ve výši 1 997 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení, administrativní a , Anonymizováno, splácení ve výši 5 275 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 519 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 574 Kč (poslední splátka činila 525 Kč).

10. Ze zákaznické karty klienta ze dne 22. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací a nevlastní automobil. Její čistý příjem představuje částka 14 967 Kč. Měsíčně splácí externím poskytovatelům úvěru 1 700 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 5 000 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit 2 výplatní pásky, a to za prosinec 2018 a leden 2019.

11. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy dne 22. 2. 2019, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 20 060 Kč.

12. Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 1. 5. 2019 podepsána smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 31 000 Kč. Částka 11 379 Kč byla užita k refinancování zápůjčky č. , hodnota, . Žalovaná tak obdržela částku 19 621 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se zavázala spolu s poplatkem ve výši 29 943 Kč, který představuje úrok ve výši 10 218 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnosti a , Anonymizováno, splácení ve výši 11 545 Kč a poplatek za vedení účtu a , Anonymizováno, splacení ve výši 8 181 Kč, splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2 540 Kč (poslední splátka činila 2 523 Kč).

13. Ze zákaznické karty klienta ze dne 1. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací a nevlastní automobil. Její čistý příjem představuje částka 17 170 Kč. Měsíčně splácí externím poskytovatelům úvěru částku 2 200 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 4 000 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit 2 výplatní pásky, a to za únor a březen 2019.

14. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy dne 1. 5. 2019, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 13 660 Kč.

15. Nedílnou součástí všech smluv byly smluvní podmínky. V čl. 3.6 bylo ujednáno, že v případě sjednání vícero smluv a tyto trvají, jakákoliv splátka celkové dlužné částky zaplacená zákazníkem v daném období bude použita na úhradu splatných splátek všech jednotlivých zápůjček, a to poměrně v závislosti na souhrnné výši zůstatku celkových dlužných částek jednotlivých zápůjček.

16. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky do 10 dnů, oznámena dopisem ze dne 30. 1. 2022, odeslaným dne 24. 2. 2022.

17. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2022, odeslanou téhož dne.

18. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy č. , hodnota, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen. výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly celkem tři smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti dne 19. 11. 2018 částku 16 000 Kč, dne 22. 2. 2019 částku 15 000 Kč a dne 1. 5. 2019 částku 31 000 Kč.

24. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo v každém případě zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

25. Povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti příslušného zákona, a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. Uvedené pak platí i vzhledem k tomu, že žalovaná čerpala vícero spotřebitelských úvěrů nejenom u předchůdkyně žalobkyně, ale i u dalších poskytovatelů.

26. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní a pravidelné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na následné zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

27. Žalobkyně sice v rámci žaloby a jejího doplnění vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, nicméně v tomto směru předložila pouze zákaznické karty žalované, které však nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost údajů obsažených v zákaznických kartách posoudit a ověřit si, že tam uvedené údaje jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznických kartách spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně v tomto směru odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán, podle kterého postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nepolemizuje s tím, zda žalovaná skutečně předložil tvrzené dokumenty (tj. výplatní pásky, k výdajům žalované nemělo být doloženo ničeho). Soud setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a komplexní stran majetkové situace klienta.

28. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ukládá poskytovateli úvěru povinnost nejenom žádat od spotřebitele listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

29. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně třeba zmínit, že shora vymezená veřejnoprávní povinnost žalobkyně je nezávislá na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Ani porušení povinnosti poctivého jednání spotřebitele při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho zákonné povinnosti posoudit schopnost klienta dostát všem finančním závazkům plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

30. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti prokázat, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované tak, aby mohla učinit závěr o tom, že jí po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků (které jí plynuly z jednotlivých smluv sjednaných s předchůdkyní žalobkyně i dalšími externími poskytovateli) zbude taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky všech spotřebitelských úvěrů. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzované smlouvy jsou proto absolutně neplatné. Žalobkyně má vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

31. Na základě shora specifikované smlouvy ze dne 19. 11. 2018 žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 16 000 Kč, přičemž ze strany věřitelky došlo k započtení plateb žalované ve výši 17 150 Kč. Na základě smlouvy ze dne 22. 2. 2019 žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč, přičemž ze strany věřitelky došlo k započtení plateb žalované ve výši 20 060 Kč. Na základě smlouvy ze dne 1. 5. 2019 žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 31 000 Kč, přičemž ze strany věřitelky došlo k započtení plateb žalované ve výši 13 660 Kč. Je tedy zjevné, že v případě smluv ze dne 19. 11. 2018 a 22. 2. 2019 žalovaná poskytnutou jistinu přeplatila. Soud při posouzení výše výsledného nároku přihlédl ke smluvním podmínkám, podle kterých bylo vůlí původní věřitelky poměrně započítávat poskytnuté splátky na jednotlivé smlouvy o zápůjčkách. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná předem stanovovala, na úhradu kterého závazku plynoucího z větší části paralelně trvajících smluv má být jí poskytnutá platba splátky určena. Přeplatek z jedné absolutně neplatné smlouvy je proto dle soudu možné použít na úhradu bezdůvodného obohacení plynoucího z další neplatné smlouvy o zápůjčce. Jiný výklad by zakládal bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, což by ve svém důsledku vedlo k nežádoucímu množení sporů. Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. Soud rovněž podotýká, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení poskytnutého protiplnění nenavrhla.

32. Žalovaná měla vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v celkové výši 62 000 Kč, přičemž z titulu tří neplatných smluv uhradila celkem 50 870 Kč. Soud za použití § 1932 odst. 2 o. z. započetl přeplatek ze smlouvy ze dne 19. 11. 2018 ve výši 1 150 Kč a ze dne 22. 2. 2019 ve výši 5 060 Kč na dlužnou jistinu ze smlouvy ze dne 1. 5. 2019 a žalovanou tak zavázal, aby žalobkyni uhradila celkem 11 130 Kč.

33. Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení, ty žalobkyně požadovala od 19. 6. 2020, 26. 5. 2020 a 18. 6. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou však splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V uvedené věci byla žalovaná vyzvána k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) spolu s oznámením o postoupení pohledávky, odeslaném dle podacího lístku dne 24. 2. 2022. V souladu s § 573 o. z. pak platí, že zásilka byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 1. 3. 2022. Žalovaná byla vyzvána k plnění do 10 dnů od doručení, tj. do 11. 3. 2022. Tuto dobu k plnění soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky i vzhledem k tomu, že žalovaná byla, od doby poslední platby dne 18. 5. 2020 dle tabulky umoření vůči žalobkyni či soudu pasivní. Žalobkyni tedy vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z přisouzené částky 11 130 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, a to v žalobkyní požadované výši 10 % ročně.

34. S ohledem na absolutní neplatnost smluv je žaloba ve zbytku (tedy co do požadavku jdoucího nad rámec neuhrazené jistiny, poplatků, smluvních úroků a úroků z prodlení po dobu, kdy žalovaná nebyla v prodlení) nedůvodná a soud ji zamítl v rozsahu vymezeném ve výroku II.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení tohoto rozsudku), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.