27 C 182/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno zastoupený opatrovníkem Anonymizováno o zaplacení 68 241,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 908 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 908 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 11. dne v příslušném kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 44 331,1 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 030,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 606,5 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 22 313,74 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 17 488,93 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 797,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 645,2 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 313,74 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 488,93 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 894,67 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 894,67 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 23 908 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 68 241,10 Kč z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, Původní věřitelka před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet na základě jím poskytnutých informací a dokladů. Pravdivost svých tvrzení žalovaný potvrdil podpisem zákaznických karet. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti takto získaných údajů. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel podstatné údaje, mohl by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně nemá k dispozici všechny kopie dokladů poskytnutých žalovaným, nicméně stačí, pokud věřitelka měla k dispozici listiny týkající se majetkových poměrů žalovaného ke dni sepsání smluv, tyto nemusí uschovávat. U nižších zápůjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 12. 2022 žalovaný obdržel částku 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 27 652 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 20 887 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 5 265 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 10 040 Kč, a proto žalobkyni z titulu této smlouvy nadále dluží částku 41 077,74 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 22 313,74 Kč a dlužného poplatku ve výši 18 764 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 1 030,34 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 22 313,74 Kč od 16. 9. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 797,45 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 22 313,74 Kč od 25. 5. 2023 do 21. 10. 2024), a dále jednak úroku z prodlení a jednak úroku vždy ve výši 15 % ročně z částky 22 313,74 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2022 žalovaný obdržel finanční prostředky v částce 23 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s poplatkem 18 954 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků ve výši 13 357 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a poplatek za , Anonymizováno, ve výši 4 097 Kč. Žalovaný uhradil pouze 14 052,00 Kč a žalobkyni nadále dluží částku 27 163,36 Kč sestávající z jistiny ve výši 17 488,93 Kč a dlužného poplatku ve výši 9 674,43 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 606,50 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 17 488,93 Kč od 13. 6. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 645,20 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 17 488,93 Kč od 25. 10. 2023 do 21. 10. 2024) a dále jednak úroku z prodlení a jednak úroku vždy ve výši 15 % ročně z částky 17 488,93 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Opatrovník žalovaného závazek uznal a požádal, aby mu bylo umožněno splácet požadovanou částku ve splátkách po 500 Kč, a to s ohledem na sociální situaci, aktuální zdravotní stav i stávající finanční možnosti žalovaného.

3. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.

5. Společnost , právnická osoba, a žalovaný podepsali dne 12. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuty prostředky v částce 23 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit částku 18 954 Kč, sestávající z jistiny a poplatku ve výši 18 954 Kč tvořeného úrokem, poplatkem za , Anonymizováno, a za , Anonymizováno, ve 21 měsíčních splátkách po 1 998 Kč (poslední splátka činila 1 994 Kč). Ze zákaznické karty z téhož dne soud zjistil, že žalovaný sdělil, že je starobní důchodce s příjmem z důchodu 13 842 Kč, žije ve vlastním, nemá vyživovací povinnost, nemá sjednán další spotřebitelský úvěr, jeho odhadované výdaje činí 3 500 Kč a peníze potřebuje na neočekávané výdaje. Měl předložit výměr důchodu. Podle tabulky zaplacených částek žalovaný na danou smlouvu uhradil celkem 14 052 Kč, naposledy hradil dne 25. 9. 2023.

6. Společnost , právnická osoba, a žalovaný dále podepsali dne 15. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Spolu s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 27 652 Kč, tvořený úrokem, poplatkem za , Anonymizováno, a za , Anonymizováno, , a to v 21 měsíčních splátkách po 2 508 Kč (poslední splátka činila 2 492 Kč). Ze zákaznické karty z téhož dne soud zjistil, že žalovaný sdělil, že je starobní důchodce s příjmem z důchodu 13 842 Kč a odhadovanými výdaji 4 000 Kč. Dále uvedl, že žije ve vlastním, nemá vyživovací povinnost, nemá sjednaný další spotřebitelský úvěr, a peníze potřebuje na refinancování. Původní věřitelce měl předložit výměr důchodu. Dle tabulky zaplacených částek žalovaný na danou smlouvu uhradil 10 040 Kč, naposledy plnil dne 25. 4. 2023.

7. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na stávající žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky), o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne, odeslaným mu dne , datum, . V něm byl současně vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 93 132,70 Kč do 10 dnů od doručení oznámení.

8. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužných částek v celkové výši 81 798,81 Kč z titulu obou smluv do 5. 3. 2025 rovněž předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2025, která mu byla odeslána téhož dne.

9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání obou smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, které svým obsahem odpovídají smlouvě o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Na základě smlouvy č. , hodnota, žalovaný obdržel dne 12. 9. 2022 částku 23 000 Kč a na základě smlouvy č. , hodnota, pak dne 15. 12. 2022 částku 25 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

15. Žalovaný vystupoval v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by je sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím obou úvěrů proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Přímo z textu zákona a stejně tak z konstantní judikatury vztahující se k zákonu č. 257/2016 Sb. plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Daná povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové sumě, tj. i k úrokům a poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod.) a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Žalobkyně v žalobě předně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v zákaznických kartách s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti takto sdělených informací. Co se týče této samotné listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že informace zaznamenané v zákaznické kartě jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má zákonem dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.

17. Dále žalobkyně soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů, které žalovaný měl předložit (i dle údajů v zákaznických kartách) při sjednávání obou smluv, s tím, že zájemci o spotřebitelský úvěr dokumenty a doklady pouze předkládají původní věřitelce při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , jehož názorem však není soud v posuzované věci zavázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom zákonnou povinností věřitele nejenom žádat od žadatele listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. K tomu soud dále udává, že původní věřitelka se také zjevně spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho odhadované měsíční náklady představuje toliko částka 4 000 Kč a 3 500 Kč (tj. včetně nákladů na bydlení, potraviny a další živobytí), což se soudu jeví jako nepravděpodobné a podhodnocené tvrzení, které mělo vzbudit pochybnosti poskytovatele úvěru o správnosti tvrzení žalovaného. Navíc pouhé vyplnění částek do jednotlivých kolonek žádosti o spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho, jak byly tyto údaje získány a co vše v sobě zahrnují, nelze považovat za splnění zákonem vyžadované odborné péče poskytovatele úvěru. Vedle toho nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že žalovaný v případě později sjednané smlouvy ze dne 15. 12. 2022 uvedl, že nehradí žádné splátky, přitom měl hradit splátky z titulu smlouvy uzavřené dne 12. 9. 2022.

19. Soud tedy nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s odbornou péčí a že zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně dvou zápůjček. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto obě předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatné, a žalobkyně, tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacené ve smyslu § 2991, § 2993 o. z.

20. Žalovaný z titulu smlouvy , Anonymizováno, obdržel částku 25 000 Kč, z níž uhradil 10 040 Kč a v případě smlouvy č. , hodnota, obdržel částku 23 000 Kč a na tuto smlouvu uhradil 14 052 Kč. Jelikož tedy žalovaný obdržel celkem částku 48 000 Kč a z titulu dvou neplatných smluv celkem již uhradil 24 092 Kč, žalobkyni nadále dluží částku ve výši 23 908 Kč.

21. Soud dále zčásti vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V uvedené věci byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) v obou případech spolu s oznámením o postoupení pohledávky, odeslaném dle podacího lístku dne 11. 11. 2024. V souladu s § 573 o. z. platí, že zásilka byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 14. 11. 2024. Žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od doručení, tj. do 25. 11. 2024 (podle § 607 o. z. se konec lhůty splatnosti posouvá na první nejbližší pracovní den), a proto žalobkyně mohla žádat úrok z prodlení až od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to v zákonné sazbě ke dni vzniku prodlení žalovaného 12,75 % ročně, a z přisouzené částky 23 908 Kč.

22. Co do částky jdoucí nad rámec dlužné jistiny, smluvních úroků soud žalobu zamítl, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatných smluv. Žaloba je dále nedůvodná co do úroků z prodlení ohledně částky a zákonné sazby stran které nebyl žalovaný v prodlení a doby, po kterou nebyl v prodlení, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.

23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. S přihlédnutím k žádosti opatrovníka žalovaného a souhlasnému stanovisku žalobkyně soud uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, a to v případě prodlení s úhradou jedné splátky. Splátky jsou splatné vždy do každého 11. dne kalendářního měsíce. Soud konstatuje, že pokud žalobkyně projevila se splátkami souhlas, pak úhrada přisouzené částky tímto způsobem není jejím nepřiměřeným znevýhodněním.

24. Ačkoliv opatrovník žalovaného uznal nárok uplatněný žalobou a žalobkyně se tohoto domáhala, soud ve věci neshledal naplnění zákonných předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř. Pro tento postup je požadována komplexnost či vyšší kvalita žalobních tvrzení, aby právní posouzení tam vylíčených rozhodujících skutečností vedlo samo o sobě k závěru, že žalobní návrh je po právu. V posuzovaném případě byl žalobou uplatňován nárok z titulu spotřebitelského úvěru, avšak v žalobě nebylo dostatečně konkrétně tvrzeno ani dokládáno příslušnými listinami, že uzavření smlouvy předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se domáhala dlužné částky v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, konkrétně s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť v souladu se zákonem i judikaturou je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy. Z těchto důvodů nebyly splněny požadavky § 153a odst. 2 o. s. ř. a § 99 odst. 2 o.s.ř., a proto soud nárok žalobkyně věcně projednal.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož účastníci měli v řízení pouze částečný úspěch. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně úroků z prodlení i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Je zcela zjevné, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Žalovaný ovšem v řízení neučinil žádný úkon, ze který by mu náležela odměna. Ve svém podání uznal svůj závazek, k čemuž, jak bylo vyloženo výše, soud nemohl přihlížet a dále požádal o splátkový kalendář, kdy se dle soudu nejedná o vyjádření ve věci samé ani jiný úkon ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.