27 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 549,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 522,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky- 9 800 Kč od 20. 3. 2018 do 6. 12. 2020,- 9691,57 Kč od 7. 12. 2020 do 29. 12. 2020- 9 570,5 Kč od 30. 12. 2020 do 3. 2.2021- 9 332,47 Kč od 4. 2. 2021 do 2. 3. 2021- 9 146,8 Kč od 3. 3. 2021 do 25. 3. 2021- 8 960,5 Kč od 26. 3. 2021 do 29. 4. 2021- 8 806,37 Kč od 30.4.2021 do 25. 5. 2021- 8 739,96 Kč od 26. 5. 2021 do 2. 8. 2021- 8 645,19 Kč od 3. 8. 2021 do 28. 9. 2021- 8 597 Kč od 29. 9. 2021 do 19. 10. 2021- 8 522,17 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 9 771,77 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 800 Kč od 12. 1. 2018 do 19. 3. 2018.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 549,94 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 28. 12. 2017, uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že vycházela informací poskytnutých žalovaným, který uvedl, že jeho příjem činí 25 000 Kč a splácí další závaz kvě výši 3 000 Kč měsíčně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému 9 800 Kč (z poskytnuté částky 9 804 Kč byla žalovanému vrácena verifikační platba ve výši 4 x 1 Kč). Žalovaný se zavázal kromě jistiny žalobkyni vrátit rovněž úrok ve výši 2 744 Kč, přičemž celkovou částku se zavázala splatit do 11. 1. 2018. Žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil ničeho, následně byl u něj zjištěn úpadek. V rámci povoleného oddlužení žalovaný uhradil žalobkyni celkem 1 277,83 Kč. Po zrušení oddlužení žalobkyni ničeho neuhradil a nadále jí tak dluží na jistině 8 522,17 Kč na úroku částku 2 744 Kč, na poplatcích částku 2 122,77 Kč (za 8 výzev à 27,77 Kč účtovaných dle čl. VIII bodu 8.1 smlouvy o úvěru) a dále pak zákonný úrok z prodlení vždy z aktuální dlužné jistiny za dobu od 12. 1. 2018 do zaplacení. Vedle uvedeného se žalobkyně domáhala po žalovaném rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 900 Kč, sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

2. Soud poukazuje, že žalobkyně v žalobě původně uvedla, že po žalovaném požaduje zaplacení úroků z prodlení mimo jiné z částky „9 332,47 Kč od 3. 3. 2021 do 25. 3. 2021, 9 146,88 Kč od 26. 3. 2021 do 29. 4. 2021 a 8 960,50 Kč od 30. 4. 2021 do 25. 5. 2021“, k výzvě soudu nicméně uvedla, že se jedná o písařskou chybu, kdy správně má být z částky „9 146,8 Kč od 3. 3. 2021 do 25. 3. 2021, 8 960,5 Kč od 26. 3. 2021 do 29. 4. 2021 a 8 806,37 Kč od 30. 4. 2021 do 25. 5. 2021“. Jelikož i z obsahu odůvodnění žaloby, obsahující dobu a výši plnění ze strany žalovaného v průběhu insolvenčního řízení, je zjevné, že se jedná skutečně pouze o písařskou chybu, soud podání žalobkyně obsahující návrh na opravu petitu neposoudil jako návrh na částečné zpětvzetí ani změnu žalobu, ale „pouze“ jako její opravu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000), o níž samostatně procesně nerozhodoval.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. V rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové byl usnesením ze dne 14. 1. 2019, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení. Usnesením krajského soudu ze dne 14. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 16. 2. 2022, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Insolvenční soud zároveň nevydal usnesení o osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný dne 28. 12. 2017 podepsali smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 9 800 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 744 Kč do 14 dnů od čerpání úvěru. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 12 544 Kč. Tato smlouva pak byla dle článku XIII. bodu 13.3. smlouvy uzavřena v elektronické podobě způsobem uvedeným v § 2 doložených Obchodních podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru. Žalovaný smlouvu podepsal kombinací svého jména a příjmení, kliknutím na tlačítko „podepisuji“ a SMS kódu, který jí byl zaslán za účelem ověření její totožnosti. K ověření své totožnosti žalovaný doložil rodný list a občanský průkaz, které žalobkyně rovněž doložila. Prostřednictvím doloženého „Potvrzení o schválení úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 28. 12. 2017 došlo k akceptaci smlouvy ze strany žalobkyně. Z doloženého potvrzení o provedené platbě je zřejmé, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 12. 2017 na účet částku 9 800 Kč. K úhradě dlužné částky měl být žalovaný vyzván upomínkami ze dne 21. 1. 2018, 26. 1. 2018, 31. 1. 2018. 5. 2. 2018, 10. 2. 2018, 15. 2. 2018, 25. 2. 2018 a 2. 3. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2018, odeslanou právním zástupcem žalobkyně, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem z téhož dne. V této upomínce byla žalované k úhradě dlužné částky poskytnuta lhůta k úhradě v délce sedmi dnů od data tohoto dopisu.

6. Žalobkyně dále doložila dokument „Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“, v němž žalovaný uvedl, že spotřebitelský úvěr žádá pro osobní potřeby. Ze zaměstnání dosahuje čistého měsíčního příjmu 25 000 Kč. Na další splátky hradí 3 000 Kč měsíčně. Sdělil, že je svobodný, žije v nájmu a není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 28. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jím určený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 9 800 Kč (na účet byla zaslána částka 9 804 Kč, z toho 4 Kč představovaly verifikační poplatky uhrazené žalovaným). Jelikož insolvenční řízení žalovaného skončilo zrušením schváleného oddlužení a zastavením řízení, nikoli osvobozením žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, může se žalobkyně domáhat zaplacení neuspokojených pohledávek zahrnutých do oddlužení u soudu v nalézacím řízení.

14. V posuzovaném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce považovat za jiný typ elektronického podpisu, a který je pro uzavření spotřebitelské smlouvy dostačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016, jejichž závěry lze aplikovat i za stávající právní úpravy).

15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., v tehdy platném znění, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

16. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak také lze uvažovat o nákladech na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče přitom nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění stručně vyložila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě jím sdělených údajů uvedených v žádosti. V tomto směru nicméně nedoložila jedinou listinu, ze které by bylo možné pravdivost údajů obsažených v žádosti posoudit a ověřit si, že žalovaným uvedené údaje jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného, včetně jeho stávajícího dluhového zatížení. Bez toho, aby si poskytovatel úvěru vyžádal listiny prokazující správnosti spotřebitelem tvrzených údajů, jedná se prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že dlužník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. S ohledem na shora popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k údajům uvedeným v žádosti přistupovat tak, že její prosté vyplnění samo o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a komplexní stran majetkové situace klienta. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

18. Z uvedených důvodů proto nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splatit. Předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto třeba považovat za absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit věřitelce pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Bylo doloženo, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 9 800 Kč, přičemž z této částky žalobkyni vrátil v rámci tehdy probíhajícího oddlužení 1 277,83 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) bezdůvodné obohacení ve výši 8 522,17 Kč.

19. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. současně platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný prokazatelně vyzván v předžalobní výzvě datované i odeslané dne 12. 3. 2018, v níž byl žalovaný vyzván k plnění do 7 dnů, tj. do 19. 3. 2018. Soud proto žalobkyni přiznal ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně od 20. 3. 2018 Kč do zaplacení, a to vždy s ohledem na aktuální výši dlužné jistiny a dle žalobního návrhu žalobkyně, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku.

20. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 744 Kč, poplatků ve výši 2 127,77 Kč smluvní pokuty ve výši 4 900 Kč (celkem tedy 9 771,77 Kč) a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 12. 1. 2018 do 19. 3. 2018, kdy žalovaný nebyl v prodlení, soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy (výrok II. rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch. Soud při posuzování procesního úspěchu účastníků vyšel z částek (tedy včetně příslušenství), které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Zcela zjevně byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.