27 C 192/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 133 056,60 Kč s příslušenstvím

I. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 123 814,6 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 404 Kč od 26. 7. 2024 do 31. 7. 2024, ve výši 12,75 % ročně z částky 103 280 Kč od 1. 8. 2024 do 20. 11. 2024, ve výši 12,75 % ročně z částky 101 280 Kč od 21. 11. 2024 do 20. 1. 2025, ve výši 12,75 % ročně z částky 100 280 Kč od 21. 1. 2025 do 1. 3. 2025, ve výši 12,75 % ročně z částky 99 280 Kč od 2. 3. 2025 do 9. 4. 2025, ve výši 12,75 % ročně z částky 97 280 Kč od 10. 4. 2025 do 19. 5. 2025 a ve výši 12,75 % ročně z částky 95 280 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, dále úroku ve výši 69,12 % ročně z částky 89 922,06 Kč od 26. 7. 2024 do 18. 9. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 89 922,06 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 7. 2024 dosáhne částky 320 846 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 242 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 242 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 242 Kč od 26. 7. 2024 do 21. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 9 242 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 522 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 133 056,60 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2023, uzavřené mezi účastníky prostředky dálkové komunikace. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému v daný den finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 69,12 % ročně, a to v celkem 42 měsíčních splátkách po 6 366 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod.) a z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, když do data zesplatnění uhradil pouze částku 76 392 Kč, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 24. 7. 2024. Po zesplatnění úvěru v době od 25. 7. 2024 do 19. 5. 2025 žalovaný dále uhradil celkem 14 366 Kč. Žalobkyni tímto vznikl nárok na novou jistinu úvěru v požadované výši 90 886,18 Kč (k datu zesplatnění úvěru činila nová jistina úvěru 105 252,18 Kč a sestávala ze zbývající dlužné jistiny 89 922,06 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15 330,12 Kč), na smluvní pokutu ve výši 2 994 Kč (6 x 499 Kč, za prodlení s úhradou 9., 10., 11., 12., 13. a 14. splátky, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč (vždy 200 Kč za 8., 9., 10., 11., 12., 13. a 14. splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů), na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 105 252,18 Kč od 26. 7. 2024 do 25. 8. 2025 ve výši 37 776,60 Kč (žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby), dále na úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,12 % ročně z částky 89 922,06 Kč za dobu od 26. 7. 2024 do 18. 9. 2024, na úrok za poskytnutí úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 89 922,06 Kč za dobu od 19. 9. 2024 do zaplacení, který žalobkyně požadovala pouze do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 320 846 Kč. Žalobkyně konečně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 109 946 Kč ve výši 12,75 % ročně od 26. 7. 2024 do 31. 7. 2024, z částky 103 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 1. 8. 2024 do 20. 11. 2024, z částky 101 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 11. 2024 do 20. 1. 2025, z částky 100 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 1. 2025 do 1. 3. 2025, z částky 99 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 2. 3. 2025 do 9. 4. 2025, z částky 97 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 10. 4. 2025 do 19. 5. 2025 a z částky 95 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 20. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 86 038 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 404 Kč ve výši 12,75 % ročně od 26. 7. 2024 do 31. 7. 2024, z částky 103 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 1. 8. 2024 do 20. 11. 2024, z částky 101 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 11. 2024 do 20. 1. 2025, z částky 100 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 1. 2025 do 1. 3. 2025, z částky 99 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 2. 3. 2025 do 9. 4. 2025, z částky 97 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 10. 4. 2025 do 19. 5. 2025 a z částky 95 280 Kč ve výši 12,75 % ročně od 20. 5. 2025 do zaplacení, a dále co do smluvní pokuty ve výši 37 776,60 Kč, úroku ve výši 69,12 % ročně z částky 89 922,06 Kč od 26. 7. 2024 do 18. 9. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 89 922,06 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními v požadovaném rozsahu výrokem I. zastavil. Souhlasu žalovaného nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo, aniž by bylo nařízeno jednání ve věci samé. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny 9 242 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 26. 7. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Účastníci podepsali dne 26. 4. 2023 listinu označenou jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak bylo dohodnuto v Dodatku č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru z téhož dne. Žalovaný smlouvu podepsal zadáním jedinečného kódu, který obdržel formou SMS po zaregistrování se do systému žalobkyně a po ověření své identity poté, co žalobkyni zaslal číslo variabilního symbolu platby žalobkyně ve výši , částka, , u které žalobkyně prohlásila, že ji žalovaný není povinen vracet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které se zavázal splatit při sjednaném ročním úroku ve výši 69,12 % v 42 pravidelných měsíčních splátkách po 6 366 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 267 372 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delším než 65 dnů. Dle čl. 6. 1 a čl. 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení klienta s úhradou splátky o délce 30 dnů a dále na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to v částce 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a dále splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek a jejich částí. Žalovaný prohlásil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. K ověřování své identity žalovaný předložil fotokopii svého občanského průkazu.

6. V , Anonymizováno, bylo uvedeno, že žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši 18 116 Kč, jeho celkové výdaje činily 8 775 Kč, přičemž životní minimum žalovaného bylo stanoveno částkou 4 860 Kč a na bydlení hradil 3 915 Kč; forma bydlení byla zvolena jako vlastní. Volné zdroje žalovaného činily 8 341 Kč. Žalovaný žalobkyni doložil, že v lednu 2023 obdržel mzdu ve výši 17 402 Kč a v únoru 2023 pak ve výši 18 052 Kč. Dle výpisu NRKI byl žalovaný zařazen do kategorie II – menší riziko, lepší segment klientů. Žalovaný neměl žádný záznam v registru SOLUS.

7. O schválení této smlouvy byl žalovaný informován dopisem datovaným dnem 27. 4. 2023 a doručeným žalovanému dne 15. 5. 2023.

8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byly žalovanému prostředky ve výši 100 000 Kč vyplaceny na účet uvedený ve smlouvě dne 26. 4. 2023. Dle karty klienta žalovaný celkem uhradil 90 758 Kč.

9. Dopisy ze dne 20. 2. 2024, 22. 3. 2024, 22. 4. 2024, 21. 5. 2024, 20. 6. 2024 a 22. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek, smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován v dopise ze dne 24. 7. 2024 (zbývající dlužná jistina činila 89 922,06 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění činil 15 330,12 Kč). Předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2025, odeslanou téhož dne, pak vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 95 280 Kč s příslušenstvím do patnácti dnů od odeslání výzvy.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že účastníci podepsali dne 26. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru. V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořeným zadáním jedinečného verifikačního kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný.

16. Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu z pozici slabší strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Byť žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nebude doplňovat tvrzení a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného z důvodu, že požaduje toliko neuhrazenou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení, soud se musel z úřední povinnosti zabývat tím, zda žalobkyně před sjednáním smlouvy dostála své zákonné povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Ze zákona i konstantní judikatury vztahující se k zákonu č. 257/2016 Sb. plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady na bydlení, dále pak případně dopravu, stravování, ošacení apod.) a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na prosté shromáždění pokladů nebo na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedoložila, že při sjednávání smlouvy postupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), z něhož lze dovodit, že smlouva je hodnocena jako méně riziková. Použitý scoringový model ovšem nebyl žalobkyní ve vztahu k reálným příjmům a výdajům žalovaného blíže objasněn. Pokud jde o příjmy žalovaného, ty byly doloženy z potvrzení o výplatě mzdy, která mu byla poukázána na bankovní účet v průběhu měsíců ledna a února 2023. Ve vztahu k pravidelným výdajům žalovaného a jeho aktuálnímu dluhovému zatížení ovšem nebyly předloženy žádné podklady. Žalobkyně ani nedoložila, že by zjišťovala reálné výdaje žalovaného. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat odkazem na prohlášení dlužníka o pravdivosti a úplnosti jím poskytnutých údajů. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na tvrzení žadatele o úvěr. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Stejně tak nelze podle soudu ani výdaje klienta určovat prostřednictvím údajů o životním minimu. Posouzení úvěruschopnosti předpokládá individuální posouzení příjmů i výdajů žadatele a tuto činnost není možno obcházet používáním statistických údajů v rámci prověřování interního scoringu žadatele, jelikož údaje o životním minimu ničeho nevypovídají o tom, jaké výdaje má žadatel v souvislosti se zajišťováním svých základních životních potřeb a hrazení svých nákladů.

18. S ohledem na shora uvedené proto soud uzavřel, že žalobkyně nedoložila, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit relevantní závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude na základě jeho příjmů, nepocházejících z jiných úvěrů, taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 42 měsíců sjednané měsíční splátky, aniž by se dostával do záporných zůstatků. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu, jak se ostatně žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhala, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

19. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný dle karty klienta i vyjádření žalobkyně, které nebylo žalovaným v průběhu řízení jakkoliv zpochybněno, uhradil celkem 90 758 Kč. Žalovaný proto žalobkyni nadále dluží neuhrazenou jistinu ve výši 9 242 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě ve výroku II. vyhověl.

20. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala po částečném zpětvzetí žaloby od 26. 7. 2024 do zaplacení, soud poukazuje, že nároky vzniklé z titulu neuhrazené jistiny jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslání předžalobní výzvy ze dne 6. 8. 2025, odeslané dle doloženého podacího lístku téhož dne, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení do 15 dnů od odeslání této předžalobní výzvy. Žalovaný tak byl povinen dlužnou částku uhradit do 21. 8. 2025 a ode dne následujícího vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení z dosud neuhrazené jistiny 9 242 Kč v zákonné sazbě dle § 1970 o. z., tj. ve výši 11,5 % ročně od 22. 8. 2025 do zaplacení.

21. Jelikož to účastníky nebylo navrhováno a soud sám pro jiný postup neshledal důvody, lhůta k plnění byla uložena jako zákonná třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky, a to při zohlednění skutečnosti, že žalovaný byl v řízení nečinný a soudu tak není ničeho známo o jeho možnostech k úhradě přisouzené částky.

22. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku III. rozsudku, neboť ohledně dané zákonné sazby a po uvedenou dobu nebyl žalovaný v prodlení.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 věta první a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalovaného, a proto procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na její straně. Při určení procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud vyšel z výsledné přisouzené částky a částek, které žalobkyně po žalovaném původně požadovala, včetně těch, o které byla žaloba následně vzata zpět, a to včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. V řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, který byl však po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Protože žalobkyně vzala svou žalobu zpět bez toho, že by ve věci bylo jednáno, rozhodl soud podle § 10 odst. 3 ve spojení s § 6a odst. 3 a § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení soudního poplatku (složeného ve výši 6 653 Kč), sníženého o 20 %, a to ve výši 4 522 Kč. Ten jí bude vrácen po právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.).