27 C 211/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 464 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 464 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 970 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 6. 2023 do 24. 7. 2023, úroku ve výši 39 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 6. 2023 do 10. 8. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 464 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému dne 25. 4. 2023 poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a to tak, že provedla jeho lustraci v registrech ISIR, CEE a REPI. Dále provedla skóring žalovaného, přitom vycházela ze statistického modelu, v němž je posuzován např. věk žadatele, místo bydliště, kvalita a časová osa žádosti apod. Příjmy žalovaného si ověřila z jeho výplatních pásek za 5 měsíců a dospěla k průměrnému čistému měsíčnímu příjmu ve výši alespoň 58 459 Kč. Výdaje žalovaného za bydlení a energie činily 8 564 Kč, na osobní potřebu 5 725 Kč a za pravidelné měsíční splátky pak 11 000 Kč. Splatnost úvěru nastala dne 12. 6. 2023, žalovaný však dosud ničeho neuhradil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu celé dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 39 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 6. 2023 do 10. 8. 2023 a dále úroku ve výši 15 % ročně z téže částky od 11. 8. 2023 do zaplacení. Vedle toho se žalobkyně domáhala úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 970 Kč a smluvní pokuty ve výši 480 Kč, stanovené ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 13. 6. 2023 do dne podání žaloby (tj. dne 11. 8. 2023).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Postupem podle § 115a o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.Anonymizováno.cz smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jím určený účet částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit ve lhůtě 30 dnů spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč. V čl. 5.3 smlouvy byla sjednána možnost odložení splatnosti úvěru, zpoplatněná poplatkem za prodloužení ve výši 20 % z jistiny. Úroková sazba byla dle čl. 4.1 smlouvy sjednána ve výši 39 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného bylo v čl. 7 sjednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za náklady spojené s předáním případu inkasní agentuře. Žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace, tyto digitálně podepsal.

4. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu.

5. Dle potvrzení o provedení tuzemské platby byla částka 8 000 Kč žalovanému poskytnuta dne 25. 4. 2023. Majitelem účtu byl žalovaný, jak plyne z potvrzení o obdržení tuzemské platby ve výši 1 Kč dne 22. 12. 2022.

6. V dokumentu nazvaném Posouzení úvěruschopnosti žadatele byl žalovaný označen příznakem „vyhovuje“. Výše celkových měsíčních příjmů byla uvedena částkou 58 459 Kč a výdajů částkou 25 289 Kč (za bydlení 6 364 Kč, za energie 2 200 Kč, za osobní výdaje 5 725 Kč, vedle toho žalovaný splácel jiné půjčky ve výši 11 000 Kč). U ukazatele bydlení byl uveden dům. Nutné životní minimum bylo u žalovaného stanoveno částkou 4 860 Kč. V odstavci ověření v registrech u kolonky registr úvěrů REPI bylo uvedeno „riziko: reject, nula otevřených smluv, po splatnosti 0 Kč“. Z německy psaného potvrzení o výši příjmu žalovaného soud zjistil, že příjem k vyplacení („auszahlung“) za září 2022 činil 2 218,99 EUR, 3 595,16 EUR za říjen 2022, 1 989,78 EUR za leden 2023, 2 022,34 EUR za únor 2023 a za březen 2023 pak činil 2 488,25 EUR. Žalovaný neměl ke dni 25. 4. 2023 evidován v CEE exekuční titul.

7. Žalovaný byl dne 20. 6. 2023 vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 10 690 Kč ve lhůtě do 25. 6. 2023. Dne 3. 7. 2023 byl vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 17 900 Kč do 8. 7. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2023, danou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 19 400 Kč ve lhůtě do 24. 7. 2023.

8. Žalobkyně doložila rozpis účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky v celkové výši 4 970 Kč, a to za zasílání písemných, e-mailových a SMS upomínek.

9. Podle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 daného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 25. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, spadající do režimu zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému na jím určený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč.

16. Smlouva byla sjednána za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, se elektronickým podpisem rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Ke kontraktaci smlouvy došlo způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis udělený v chráněném webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy prostý elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, 33 Icm 547/2016, jejichž závěry lze aplikovat i za stávající právní úpravy).

17. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo povinností žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost žalovaného úvěr včetně splatit. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pravidelné výdaje (zejména na bydlení) a dosavadní dluhové zatížení klienta. Požadavek odborné péče přitom nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Soud se tedy musel z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v rámci žaloby vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, tedy, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným a ze statistických údajů, na základě kterých provedla skóring žalovaného. Ke zkoumání příjmové části žalobkyně doložila listiny uvádějící, kolik měl žalovaný obdržet ze zaměstnání v září a října 2022 a dále v lednu až březnu 2023; průměrně se jednalo o příjem zhruba 2 400 EUR (od 1 989,78 EUR do 3 595,16 EUR). Co se týče výdajové stránky, zde žalobkyně vyšla z údajů od žalovaného spolu s údaji ze statistického modelu. Z ničeho však nevyplynulo, že by si údaje o výdajích žalovaného jakkoliv fakticky ověřovala. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona danou jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Statistický model používaný žalobkyní může zajisté sloužit jako pomůcka k porovnání, zda úvěrovaným uváděné údaje odpovídají skutečnosti, a to zejména u výdajů, které lze přesně doložit pouze obtížně (náklady na ošacení, na obživu). Avšak statistický model nemůže nahradit povinnost žalobkyně ověřovat relevantními doklady výdaje žalovaného, které objektivně zjistit lze, zejména náklady na bydlení, neboť tyto náklady zpravidla tvoří podstatnou část výdajů úvěrované osoby. V posuzovaném případě přitom žalovaný uvedl, že žije v Anonymizováno, ačkoliv doložil potvrzení o výplatě ze zahraničí (Anonymizováno). Je tedy zjevné, že žalovanému musely vznikat další náklady spojené s ubytováním či dojížděním do místa výkonu práce. Bez znalosti těchto údajů mohla žalobkyně dle názoru soudu jen stěží řádně posoudit, zda finanční možnosti žalovaného mu umožňují splácet poskytnutý úvěr. Vedle toho žalovaná měla vědomosti o tom, že žalovaný splácí i další závazky, tvrzené ve výši 11 000 Kč, což obecně svědčí tomu, že příjem žalovaného nepostačuje na úhradu jeho životních potřeb a tyto musí uspokojovat čerpáním dalších spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně však neučinila nic, čím by tyto důvodné pochybnosti o schopnosti žalovanému splatit svůj závazek ze smlouvy řádně a včas odstranila, např. dotvrzením skutečností o reálných výdajích žalovaného za ubytování či vyžádáním podkladů o výdajových poměrech žalovaného.

19. Za této situace pak tedy nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti odborně posoudit tzv. bonitu žalovaného. Dané porušení zákonné povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou a dosud ani zčásti neuhrazenou jistinu ve výši 8 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

20. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. současně platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K vrácení jistiny – bezdůvodného obohacení – ve lhůtě do 24. 7. 2023 byl žalovaný vyzván dopisem odeslaným dne 17. 7. 2023. Tuto dobu k plnění soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky i vzhledem k tomu, že žalovaný byl vůči žalobkyni či soudu pasivní. Žalobkyni tedy vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny 8 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, a to v zákonné výši 15 % ročně, dle vzniku prodlení žalovaného.

21. Co do nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do 24. 7. 2023 soud žalobě nevyhověl, neboť v tomto období nebyl žalovaný v prodlení. Soud rovněž žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč, smluvní pokuty ve výši 480 Kč a co do požadovaných smluvních úroků, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni tak na tyto položky nevznikl nárok. Dále soud žalobu zamítl také co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 970 Kč, neboť tyto náklady vzniklé v souvislosti se zasíláním upomínek a telefonických urgencí se soudu nejeví jako účelné. Jako zcela postačující a adekvátní krok bylo zaslání předžalobní upomínky před podáním žaloby.

22. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (včetně kapitalizovaného příslušenství) zaplacení částky 17 105,46 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 8 542,47 Kč. Jelikož je poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků takřka shodný, soud rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.