27 C 240/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zrušení vyživovací povinnosti na zletilé dítě

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 4. 2017, č. j. 0 P 381/2013-115, se s účinností od 1. 2. 2024 do budoucna zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud počínaje dnem 1. 2. 2024 rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti k jeho zletilému synovi – žalovanému, která mu byla naposledy stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 4. 2017, č. j. 0 P 381/2013-115. Svůj návrh odůvodnil tím, že syn již ukončil studium a aktuálně je veden na úřadu práce.

2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil.

3. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 4. 2017, č. j. 0 P 381/2013-115, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2017 byl žalobce zavázán hradit na výživu žalovaného částku 1 500 Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 2. 2015 do budoucna. Dle potvrzení o studiu vystaveného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, žalovaný ukončil na této škole studium ke dni , datum, . Dle soudem vyžádané zprávy Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 31. 1. 2024 je žalovaný od , datum, dosud evidován v seznamu uchazečů o zaměstnání. Dle soudem vyžádané zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 7. 2. 2024 žalovaný dosud nebyl veden v evidenci zaměstnanců a není veden ani evidenci OSVČ v režimu působnosti daného úřadu.

5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 163 o. s. ř. platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

7. Soud má na základě předložených listinných důkazů, které hodnotil podle § 132 o. s. ř, za prokázané, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný, který je synem žalobce, již ukončil své středoškolské studium, nebylo zjištěno, že by ve studiu pokračoval, naopak je evidován na úřadu práce a v současné době není nikde zaměstnán. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný je již schopen se sám živit. Z ničeho přitom nevyplynulo, že by schopnosti žalovaného a možnost začít pracovat v tomto směru byly jakkoliv omezené, nebo že by po ukončení jeho studia se vyživovací povinnost žalobce opětovně obnovila. Žalovaný tedy nadále již není odkázán na poskytované výživné ze strany žalobce a jeho vyživovací povinnost již netrvá. Sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely důvodnost uplatněného žalobního návrhu. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému dle žalobního návrhu k datu od 1. 2. 2024 do budoucna.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nenavrhoval přiznání nákladů a ani neuváděl, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.