27 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 26 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 013 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , se zrušuje.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 9. 2024 sjednané účastníky prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které měly být splaceny spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč (1 % denně) nejpozději do 13. 10. 2024. Žalovaný dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném žádala zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku podepsána dne 13. 9. 2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, a podepsal ji elektronickým SMS kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefon. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 6 000 Kč (tj. 1 % denně z čerpané jistiny), celkem tedy 26 000 Kč do 13. 10. 2024. V případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a náhrady nákladů za 1. zaslanou upomínku v částce 520 Kč a za 2. upomínku pak v částce 580 Kč. Žalovanému byl poskytnut Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Na základě smlouvy byly žalovanému poukázány na jeho účet , č. účtu, dne 13. 9. 2024 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.

6. Předžalobní výzvou ze dne 28. 8. 2025, odeslanou dle podacího lístku 2. 9. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 28 257,71 Kč do tří dnů.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 13. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný v den podpisu smlouvy obdržel na jím určený bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Ke kontraktaci smlouvy žalovaným došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

17. K otázce posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas žalobkyně ani k výzvě soudu ničeho neuvedla a ani nepředložila žádné důkazní návrhy. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých a dostatečných informací příjmy, dále základní a pravidelné výdaje a rovněž dosavadní dluhové zatížení žadatele. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti tvrzeny skutečnosti a předloženy doklady. Soud proto konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, resp. toto nebylo tvrzeno ani doloženo, a proto soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Na základě smlouvy měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 20 000 Kč, z níž dle žalobního tvrzení, které nebylo žalovaným vyvráceno, ničeho nevrátil. Tuto částku žalovaný žalobkyni proto nadále dluží z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Co se týče splatnosti dlužné jistiny, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud na tomto místě odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Soud dále uvedl, že výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky sjednána a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.

19. Podle uvedeného rozsudku nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu soud rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, podle kterého je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli. Žalovaný byl v řízení pasivní, nesdělil soudu, v jakém časovém horizontu či po jakých částkách může splatit jistinu úvěru. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného. Proto soud vyšel z toho, že žalovaný je schopen dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona – zaplatit žalobkyni přisouzenou jistinu úvěru již v řádu dnů, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tato lhůta se soudu jeví jako přiměřená s ohledem na výši dlužné částky a současně nepředstavuje nepřiměřené znevýhodnění žalobkyně.

20. Ve zbytku nároku žalobkyně je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, a proto ji soud v uvedeném rozsahu zamítl.

21. Výrokem IV. soud postupem dle § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zrušil i bez návrhu usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , kterým byla žalobkyně nesprávně vyzvána k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 260 Kč, splatného dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích. Tarifní hodnota sporu dle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč, nikoliv již úroky coby příslušenstvím, které ani nepřirostly k jistině pohledávky. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soud však elektronický platební rozkaz ve věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč, a to dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků. Žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku 1 040 Kč, tedy o 40 Kč více. S ohledem na výši této částky jí přeplatek nebude vrácen v souladu s § 10 odst. 1 a § 10 odst. 2 a contrario zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

22. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení z větší časti úspěšná. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství, zaplacení částky 29 507,12 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 20 000 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná co do 68 % a neúspěšná co do 32 %. Celkové náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů spojených se zastupováním žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba). Advokátu dále podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, tedy v celkové výši 300 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkové náklady tedy činí 2 815 Kč a z nich bylo žalobkyni přiznáno 36 %, tedy 1 013 Kč. Soud postupoval dle § 14b advokátního tarifu, když je mu známo, že žalobkyně podává opakovaně obdobné návrh (viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Soud stanovil žalovanému lhůtu k úhradě nákladů řízení dle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta za středníkem ve lhůtě delší, nežli je zákonná třídenní lhůta, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, stejně jako v případě úhrady zažalované jistiny.