27 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno o zaplacení 26 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 013 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 11. 2025, č. j. spisová značka, se zrušuje.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 13. 9. 2024 sjednané účastníky prostřednictvím webové stránky Anonymizováno. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které měly být splaceny spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč (1 % denně) nejpozději do 13. 10. 2024. Žalovaný dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném žádala zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku podepsána dne 13. 9. 2024 smlouva o úvěru č. hodnota. Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky Anonymizováno a podepsal ji elektronickým SMS kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefon. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 6 000 Kč (tj. 1 % denně z čerpané jistiny), celkem tedy 26 000 Kč do 13. 10. 2024. V případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a náhrady nákladů za 1. zaslanou upomínku v částce 520 Kč a za 2. upomínku pak v částce 580 Kč. Žalovanému byl poskytnut Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Na základě smlouvy byly žalovanému poukázány na jeho účet č. účtu dne 13. 9. 2024 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.

6. Předžalobní výzvou ze dne 28. 8. 2025, odeslanou dle podacího lístku 2. 9. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 28 257,71 Kč do tří dnů.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 13. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný v den podpisu smlouvy obdržel na jím určený bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Ke kontraktaci smlouvy žalovaným došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

17. K otázce posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas žalobkyně ani k výzvě soudu ničeho neuvedla a ani nepředložila žádné důkazní návrhy. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých a dostatečných informací příjmy, dále základní a pravidelné výdaje a rovněž dosavadní dluhové zatížení žadatele. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti tvrzeny skutečnosti a předloženy doklady. Soud proto konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, resp. toto nebylo tvrzeno ani doloženo, a proto soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Na základě smlouvy měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 20 000 Kč, z níž dle žalobního tvrzení, které nebylo žalovaným vyvráceno, ničeho nevrátil. Tuto částku žalovaný žalobkyni proto nadále dluží z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Co se týče splatnosti dlužné jistiny, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud na tomto místě odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Soud dále uvedl, že výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky sjednána a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.

19. Podle uvedeného rozsudku nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu soud rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, podle kterého je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli. Žalovaný byl v řízení pasivní, nesdělil soudu, v jakém časovém horizontu či po jakých částkách může splatit jistinu úvěru. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného. Proto soud vyšel z toho, že žalovaný je schopen dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona – zaplatit žalobkyni přisouzenou jistinu úvěru již v řádu dnů, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tato lhůta se soudu jeví jako přiměřená s ohledem na výši dlužné částky a současně nepředstavuje nepřiměřené znevýhodnění žalobkyně.

20. Ve zbytku nároku žalobkyně je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, a proto ji soud v uvedeném rozsahu zamítl.

21. Výrokem IV. soud postupem dle § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zrušil i bez návrhu usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 11. 2025, č. j. spisová značka, kterým byla žalobkyně nesprávně vyzvána k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 260 Kč, splatného dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích. Tarifní hodnota sporu dle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč, nikoliv již úroky coby příslušenstvím, které ani nepřirostly k jistině pohledávky. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soud však elektronický platební rozkaz ve věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč, a to dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků. Žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku 1 040 Kč, tedy o 40 Kč více. S ohledem na výši této částky jí přeplatek nebude vrácen v souladu s § 10 odst. 1 a § 10 odst. 2 a contrario zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

22. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení z větší časti úspěšná. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství, zaplacení částky 29 507,12 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 20 000 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná co do 68 % a neúspěšná co do 32 %. Celkové náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů spojených se zastupováním žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba). Advokátu dále podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, tedy v celkové výši 300 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkové náklady tedy činí 2 815 Kč a z nich bylo žalobkyni přiznáno 36 %, tedy 1 013 Kč. Soud postupoval dle § 14b advokátního tarifu, když je mu známo, že žalobkyně podává opakovaně obdobné návrh (viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka). Soud stanovil žalovanému lhůtu k úhradě nákladů řízení dle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta za středníkem ve lhůtě delší, nežli je zákonná třídenní lhůta, a to do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, stejně jako v případě úhrady zažalované jistiny. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.